Obrana: tato vláda je jako Šípková Růženka

Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové,

mluvíme o obraně, mluvíme o zřízení programu pro agilní a rychlé inovace v oblasti obrany. Jedná se o návrh nařízení. Je to iniciativa, která přichází na závěr toho velkého rozpočtového finančního rámce EU, toho období. A tím pádem na ni není ani moc peněz. Je to takový pilotní projekt. A já jsem chtěl reagovat nejen na to, co máte před sebou jako stanovisko našeho výboru, ale i na to, jak to tady představil pan vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu.

Ten program AGILE totiž nesmí být jen dalším byrokratickým cvičením. Musí to být úderná jednotka evropského obranného průmyslu, která doručí technologie na bojiště co nejrychleji, třeba do tří let nebo dřív, ale ne až za 30 let. Dnešní válka se proměňuje strašně rychle, v týdnech a dnech. Tento program je odpovědí na tuto dynamiku. Je to cesta, jak dostávat nápady start-upů do rukou vojáků dřív, než zastarají.

Agilita znamená ochotu riskovat. Pokud chceme ochotu riskovat a pokud chceme technologický náskok, musíme přestat budovat složité procesy a začít stavět funkční prototypy. Když se podíváme do toho programu, respektive do návrhu nařízení, tak tam zjišťujeme, že Ukrajina pro nás není jen příjemcem pomoci. Je to dnes největší laboratoř moderního válčení na světě. Tento program s její účastí jasně počítá. Pak je otázka, jak s ní počítáme my, tato vláda a ministr obrany, kterého tímto zdravíme, protože opět mezi nás nepřišel.

Ta legislativa totiž jasně říká, že program reaguje na hrozby z ruské agrese. Ale nemůžeme se nad tím jen zamýšlet na základě dokumentů z Bruselu. Měli bychom mluvit s těmi, kteří těmto hrozbám musí čelit doslova v první linii. Přímo v nařízení se totiž píše o využití ukrajinského průmyslu a zkušenosti ukrajinských bojovníků. A tak by nás zajímalo, jak dialog s Kyjevem u nás vypadá.

Z otevřených zdrojů můžeme vidět, že pan ministr průmyslu a obchodu byl na Ukrajině, byl na návštěvě Kyjeva v roce 2021, jestli jsou mé informace správné. Od té doby propukla ta strašlivá válka a doslova se tam do obrany státu zapojují všechny složky společnosti. Je to celovládní přístup. Takže my jsme rádi, že je tady ministr průmyslu a obchodu mezi námi, ale bez toho, že se budeme konfrontovat s tím, co se řeší doslova na frontové linii kousek od nás, nepochopíme, co nám také hrozí.

Takže moje první otázka na pana ministra je, zda mé informace jsou správné, že dosud nenavštívil jako ministr této vlády Ukrajinu. A pokud ano, tak mám otázku, kdy tak učiní. Není možné mluvit o technologiích a inovacích bez toho, že si sáhneme na to, jak vypadá realita dnešního bojiště.

Moje druhá otázka na pana ministra je, jestli už vláda ČR podepsala memorandum o spolupráci v oblasti dronů s Ukrajinou? Návrh textu tohoto memoranda měl na stole ministr obrany už před několika týdny a není nám známo, že by pan ministr ten dokument podepsal.

Naše třetí otázka je na pana ministra obrany – kdy navštíví Ukrajinu on? Dostal pozvání doslova v prvních hodinách poté, co byl jmenován. A já bych očekával, že ministr obrany suverénní země, který je dokonce jmenován za politickou stranu, která se k suverenitě hlásí tak hlasitě, tak se zkrátka suverénně rozhodne a půjde jednat s těmi, kteří bráním suverenitu své země.

Tedy že se setká se svými kolegy v Kyjevě, aby pochopil, jak vážená věc je dneska, když musíme bojovat doslova o každou píď teritoria. Ta válka na Ukrajině totiž ukázala, že drahé systémy mohou být postaveny na hlavu velmi levnými inovacemi. A právě tento program má podobné levné a efektivní technologie podporovat. Přesně ty, v nichž Ukrajina teď určuje světové trendy.

Když se podíváme na situaci na Arabském poloostrově, tak kdo nakonec přišel s řešením pro obranu států Arabského poloostrova, když se dostaly pod palbu Íránu? Byla to Ukrajina. Tyto státy okamžitě podepsaly spolupráci s Ukrajinou o poskytování know-how, expertů, technologií a výrobků. A ony vlastně předběhly Českou republiku. V tomto smyslu je varovné, že máme vládu, která usnula jako Šípková Růženka v realitě, která už dávno neodpovídá skutečnosti!

Drony a software nebo programové kódy jsou právě srdcem programu, o kterém mluvíme. Ale je absurdní chtít stavět evropský dronový štít a neporadit se s ministrem země, která právě drony na bojišti musela revolučně transformovat vlastními prostředky. Tento program vyžaduje testování v reálných operačních podmínkách. Ty nejreálnějších podmínky najdeme skutečně opět na ukrajinském bojišti.

Jak si představuje vláda České republiky, že bez úzké vazby na ukrajinské zkušenosti budeme jen agilně vyvíjet hračky pro přehlídky, ale ne zbraně pro obranu státu? A já rozumím té kritice, kterou tady pan ministr formuloval na adresu minulé vlády, která o pomoci Ukrajině možná víc mluvila, než dělala, i tak se stalo, právě tím se stalo, že Česká republika je z hlediska pomoci Ukrajině dnes na posledních místech v Evropské unii.

Kdo to vysvětlí občanům České republiky, kteří byli ubezpečováni o tom, že Ukrajině pomáháme? To je velmi vážená věc, kterou bychom neměli zakrývat v našem vlastním zájmu. A tak zatímco Ukrajina dnes drží světovou špičku moderního válčení a dronové obrany, naše vláda se dál schovává, aby se nemusela konfrontovat s touto realitou. A zdá se mi, že ignorovat ukrajinské zkušenosti v roce 2026 znamená přímo ohrožovat bezpečnost našich vlastních občanů.

Tento program má být o rychlosti. O rychlé adaptaci a o rychlém učení se z války na Ukrajině. Ale my se to učíme bez těch, kdo tu dronovou válku dneska konkrétně vedou. Hlava mi to nebere. Když o tom člověk přemýšlí, tak si říká – my máme tady za rohem možnost se učit, přenášet zkušenosti, zapojovat do toho naše firmy. A zatímco ministr obrany mluví o modernizaci armády, ještě si ani nenašel čas na to, aby si sedl s ministrem obrany země, která musela modernizovat svoji vlastní armádu způsobem, kterým vstoupila do dějin válčení už dneska.

Kdo se tady bojí rozhodovat suverénně ve prospěch zájmů občanů České republiky? Strach není dobrý rádce! A pokud budeme mít obavu se s tím konfrontovat, s našimi vlastními limity, tak nepochopíme, co nám hrozí. Zcela zvláštní kapitolu pan ministr obrany předvedl tím, když zrušil sekci průmyslové spolupráce právě v okamžiku, kdy ministerstvo obrany volá po těsnějším spojení armády a byznysu.

Já si velmi vážím toho, že ministr průmyslu a obchodu projevil strategickou odvahu a tuto sekci vzal k sobě, ale marná sláva, dokud nebude mít pan ministr Havlíček na starosti taky obranu, tak se zkrátka s těmi vojáky nebude potkávat na dennodenní bázi. A já vám nepřeju nic zlého, pane ministře, ale mám za to, že bez toho, že byste měl odpovědnost právě i za obranu, nebudete mít příležitost vůbec pochopit, v jak složitých podmínkách se hledají dneska inovace právě v oboru, o kterém dneska tady jednáme.

Bez firem není inovace. Bez inovace není obrana a bez obrany není naše bezpečnost. A tak jsme svědky toho, že ministerstvo obrany dnes neřídí ten ekosystém, ve kterém se musí vytvářet řešení, kreativním způsobem. Ministerstvo obrany ten ekosystém tak trochu hubí a dokonce rozkládá.

Ale jak může vláda rozhodovat od zeleného stolu bez kontaktu s realitou těch, kteří bojují? Zatímco moderní státy staví obranu na inovacích a partnerství s průmyslem, vidíme, že u nás nemáme dneska už k dispozici sekci, která stavěla byznys, ten obranný a bezpečnostní byznys na nohy. Neměli bychom se divit, že nám ujíždí vlak. A lidé, kteří pracovali v této sekci, budou brzy na trhu práce. Nás by mělo zajímat, aby se neztratili z radaru pro český stát a pro zájmy České republiky.

Zkrátka tento program Agile, který má vytvořil příležitosti pro posilování obrany a obranného průmyslu, je skvělá příležitost, která nám tak trochu ukazuje zrcadlo. Jenže když se do toho zrcadla podíváme, nevidíme agilní a moderní zemi. Vidíme zemi, která ztuhla částečně v byrokracii, částečně v nenaplněných slibech o tom, že pomáháme Ukrajině, ale neděláme vlastně nic moc. Kdybychom neměli občanskou společnost, tak se můžeme jít opravdu stydět.

Vidíme premiéra, který asi z bezradnosti navrhuje prodávat firmu Explosia, významnou společnost na výrobu prachu, na výrobu střelného prachu. A to je v dobách války opravdu strategická společnost. A vedle něj máme ministerstva obrany, který k tomu všemu, co se týká obrany státu a obranného průmyslu, vlastně mlčí.

Já podporuji program Agile. Je to evropský program. Ale daleko víc bych chtěl podpořit ministra obrany, který bojuje za suverénní obranu suverénní země. A musím s politováním říct, že nemáme koho podporovat, protože pan ministr je nepřítomen. Obrana není komfortní zóna. Obrana je odpovědnost. A tu dnes jako by nikdo nenesl. A je to věc, která se týká nejenom jednoho ministerstva, ale doslova celé vlády. A proto já si vážím toho, že pan ministr Karel Havlíček nás tady ubezpečil, že se tomu chce věnovat, ale marná sláva, bez toho, že se tomu začne věnovat i premiér Andrej Babiš, se opravdu nepohneme z místa.

Ten jeho výrok, že budeme prodávat Explosii v době, kdy naopak potřebujeme strategické podniky rozvíjet a hledat pro ně takový ekonomický model, který například státu umožní, aby v nich si zachoval i nějaké slovo, tak se mi zdá, že takový výroky ukazují, že vláda jako kdyby o těch zásadních věcech vůbec nepřemýšlela.

Zaplať pánbůh, že máme z Bruselu text, o kterém musíme vést debatu. Ale je-li to tak, že vláda tvrdí – zcela správně – že obrana má být v kompetenci členského státu tedy České republiky, tak já se ptám, kde máme tu odpovědnou vládu, která si tohle vezme za své?

Děkuji, že jste mě vyslechli. A já se těším na to, že nám pan ministr odpoví na těch několik otázek, které jsem zvedl. Ještě jednou mu děkuji, že se tomu chce věnovat. Ale zdá se mi, že dokud se tomu nezačne věnovat celá vláda s Andrejem Babišem na prvním místě, že jsme ještě nepochopili, v jak vážné situaci jsme. Děkuji.