V polarizaci naší společnosti jakoby nebylo místo pro to společné

Excelence,

Pane plukovníku,

Dámy a pánové,

Scházíme se na připomínku památky padlých v bitvě u Zborova.

Jsem potěšen, že zde mohu pozdravit pana velvyslance Ukrajiny. Tedy země, kde Zborov leží a která je sama dnes pod palbou. Možná jednou, až budeme zpětně řešit události roku 2026, pochopíme, že výsledek dnešního zápasu Ukrajiny bude mít vliv nejen na to, jak bude vypadat Ukrajina, ale také jak bude vypadat celý kontinent Evropy.

V té bitvě u Zborova, která nebyla z hlediska strategického významná, se hrálo o něco velmi důležitého. A sice o uznání nároků budoucí československé reprezentace na samostatný stát.

Tragédií bylo, že tam bojovali Češi proti Čechům. Takových míst ale najdeme mnohem víc. Když jsem před časem vysvětloval složitost naší historie ve středoevropském regionu vysokému představiteli Pákistánu, vyprávěl, jak i jejich rodina byla rozdělena válkou. Vzniku státu Pákistán způsobil, že pradědeček zůstal na jedné straně hranice, zatímco jeho bratr zůstal na opačné, v Indii. Oba bratři museli spolu bojovat, což byl osud mnoha rodin v celé zemi.

Politický význam bitvy u Zborova však posiloval. Za první republiky se stala doslova  symbolem národního vzepětí, místem, k němuž se všichni vztahovali.

Žijeme v dobách, kdy polarizace našich společností způsobuje, jakoby už nebylo nic společného. A proto právě symbol bitvy u Zborova a další taková místa v naší historii vyžadují naši péči. Je naší povinností o ně pečovat.

Děkuji Československé obci legionářské za to, že nás zde shromáždila. A srdečně děkuji paní zástupkyni velvyslance Slovenska za to, že je dnes s námi na tomto významnémn místě.

Připomínáme si dnes padlé hrdiny bitvy u Zborova.

Čest jejich památce.