Naši padlí nám připomínají, jak velká je dnes naše odpovědnost za obranu státu

Vážené dámy, vážení pánové,
Pane náměstku primátora,
Pane generále,
vojáci –

Děkuji Českoslovernské obci legionářské za to, že nás shromáždila u památníku padlých československých letců. Jeho autorem je František Bělský, který byl také letec 311. bombardovací perutě RAF. Z jeho kamarádů a spolubojovníků padl téměř každý druhý. Jako autor tento památník nedělal pro nějakou absraktní ideu, ale pro své kamarády. Jsou zde vytesána i další jména, víc než pět set. Opustili to, co měli, a obětovali to, co měli nejdražší.

Kdybychom se zde jednou za rok setkali, udělali fotku a pak odešli, budeme jako někdo, kdo zdědil velký majetek nedozírné hodnoty, udělá snímek a pak zase celý rok je pryč a o svěřené se nestará.

To, co jsme zdědili, je ale mnohem víc než nějaký majetek. Bojovníci, které si dnes připomínáme, nám odkázali naši zem, o které snili. O zemi, kde je svoboda. Kde platí právo i pro ty nejbohatší. Kde funguje solidarita s těmi nejslabšími a kde pravidla platí pro každého, nejen pro ty, kdo si nemohou zaplatit dobré advokáty.

Naši letci bojovali ve velmi složité situaci. Jejich země byla okupována a určitě i oni museli slyšet, že bude třeba se s nepřítelem dohodnout nebo že to nebude tak žhavé, jak to všechno vypadá.

Bezpečností situace je dnes mimořádně vážná. Nestačí, abychom se jednou za rok vyfotili u pomníků. Je třeba cílevědomě investovat do našich obranných sil a schopností. Je třeba systematicky budovat odolnou společnost, která si nenechá nabulíkovat, že tu žádný nepřítel ani není nebo že se nás konflikty kolem netýkají a uděláme nejlépe, když se budeme věnovat jiným prioritám, než je obrana.

Ta naše odpovědnost je mimořádně velká. Je naším úkolem, abychom ji nepodceňovali.

Děkuji, že jste přišli.

Dnes si připomínáme památku našich padlých letců, kteří obětovali to nejdražší.

Čest jejich památce.

Předneseno spatra, jazykově upraveno