Spolupráce v EU je náš národní zájem. Posilujme ji tam, kde přináší výsledky

Diskutujeme o vývoji v roce 2025, o tom, jak probíhal v Evropské unii. Vám, které to zaujalo, doporučuji, abyste se podívali na 14. září. Tady v Senátu, v tomto sále, probíhala konference k 30. výročí založení první komory, horní komory. A právě zde jsme debatovali i o tom, jak Senát by mohl do budoucna řešit otázky evropské integrace a s jakými zkušenostmi se zatím s tímto úkolem potýkáme.

Vidíme totiž zvláštní paradox. Na jedné straně vidíme obrovskou potřebu, doslova nutnost posilovat spolupráci. To, že můžeme spolupracovat, je hodnota sama o sobě. Tady začínám odpovídat na některé výroky, které tady zazněly. Jaký je náš národní zájem? Abychom spolupracovali. To je hodnota sama o sobě.

Druhá věc v té geopolitické situaci, v jaké dneska se nacházíme, je to také parametr naší bezpečnosti. Protože když budeme sdílet naši suverenitu jako společenství a budeme ji umět chránit, můžeme se bránit mnohem lépe a prosazovat naše zájmy mnohem účinněji, než kdybychom bojovali každý sám. Proto vám doporučuji, abyste se podívali i na přepis konference, která tady probíhala 14. září, protože jsme právě řešili i to, jak složité je na jedné straně posilovat spolupráci a s ní také kriticky předkládat politické diskuzi témata, ve kterých možná už nemusíme tolik spolupracovat.

Naprosto souhlasím s tím, co tady padlo. Dostupnost bydlení je zásadní pro občany v Evropské unii. Ale není to, prosím, pravomoc Evropské unie. V rámci subsidiarity můžeme velmi rychle odečítat, jak to řešit a na jaké úrovni to začíná. Všichni dojdeme k závěru, že to je věc v prvé řadě samosprávy. A samozřejmě, protože se jedná o celé generace mladých lidí dnes v Evropě, je to také velké téma pro členské státy.

Spolupracovat je dnes geopolitická nutnost. Proto bych velmi rád, abychom ten výrok o tom, že tady dochází k expanzi regulace, naopak podrobili zkoumání například v otázce, ve kterých oblastech EU spolupracuje naopak málo. A tady nemusíme chodit daleko pro příklady. Kapitálové trhy, investice, financování, jak dlouho budou ještě úspory občanům v EU cestovat do zámoří, aby se tam nějakým způsobem dokázaly zhodnotit?

Evropa je bohatý kontinent, máme obrovské množství naspořeno. Ale přitom s tím neumíme pracovat, investovat nebo využít pro kapitálový trh. I proto, kdybychom se podívali na oběh financí ve světě, tak zjistíme, že z Evropy odcházejí prostředky do zahraničí, A přitom v Evropě nám chybí prostředky pro to, abychom tady budovali, abychom dokázali moudře investovat tam, kde je to potřeba.

Když potom začneme studovat například to, co doporučuje Mezinárodní měnový fond, Mezinárodní měnový fond není EU, upozorňuji, tak Mezinárodní měnový fond konstatuje, že při střízlivém odhadu minimálně za 10 let bychom dosáhli 3 % růstu HDP už jen tehdy, kdybychom začali odstraňovat bariéry, které nám komplikují jednotný trh. A přitom společný trh je jedno z témat, na kterém evropská integrace má spočívat. A tady se blížím k začátku odpovědi na otázku, kde je náš zájem. Tedy abychom odstraňovali bariéry tam, kde jsou – u pohybu služeb, pracovníků, pro firmy, pro zboží, pro kapitál, pro energetický trh, pro telekomunikační trh. A mohl bych pokračovat. Zdá se mi tudíž, že když si sami uděláme takovouto rychlou inventuru, zjistíme, že jsou oblasti, kde je potřeba naopak spolupráci posilovat. A není to žádná ideologie, je to čistý pragmatismus. 3 % HDP, kdo z vás to má, by řekl klasik.

Padlo tady, že ochrana právního státu je nesmysl a že se tím nemáme zabývat. No jo, jenže v evropském prostoru platí nějaká pravidla. Platí, že když jsem zkrácen na svých právech například jako zákazník od firmy, která nesídlí v ČR, tak mám možnost dovolat se práva. A to nejen u našich soudů, ale například i v zahraničí v rámci EU. Vymahatelnost práva je totiž podmínkou fungování v EU. Pokud to hodíme přes palubu a budem tvrdit, že to je ideologie a že se tomu nemáme věnovat, tak děláme velkou chybu.

Naprosto souhlasím s tím, že témata, která tady padla jako je rychlejší zadlužování, otázky parametrů, jak řešit dopady klimatické změny na evropský průmysl a evropské občany s tím, jak musíme posilovat obranu a naopak rozvíjet strategická odvětví, chemii, ocelářství a další na evropském kontinentu, že to skutečně není jednoduchá rovnice a je to potřeba podrobovat velmi pozorné politické debatě. Protože doba je vážná a doba se změnila. A není možné, abychom zůstávali někde zakletí v nějakých poučkách nebo zbožných přáních.

Je naprosto správné klást si otázku, co se stalo nebo jakou roli jsme sehráli. A tady naprosto souhlasím s tím, že bychom v tom neměli být jen diváky. A to nejen jako parlament, ale také jako ČR.

Paní senátorka Daniela Kovářová také upozornila na to, že je potřeba si stanovit priority. Naprosto s ní souhlasím. Kdo někdy dělal ministra zahraničí, tak vám to řekne sám. Stanovit priority v situaci, kdy vstupujete do řeky, která je dlouhá a kde se zabýváte nejen OSN, ale celou řadou dalších mezinárodních organizací, kde bývaly naše priority například jasně stanoveny, a teď je otázka, jestli je budeme dnes opouštět nebo je budeme nadále držet, to vůbec není jednoduchá rovnice. Tím spíš, že v řadě mezinárodních organizací musíte také platit členské příspěvky. A pak je otázka, jestli se nám to všecko vyplatí.

Souhlasím tudíž s tím, že tak, jako jsou evropské tisky často předmětem našeho zkoumání, tak i tento dokument je skvělou příležitostí k tomu, abychom přemýšleli nad tím, v jakém světě žijeme, jak se ten svět změnil a jak mimořádně složitá je geopolitická bezpečnostní situace. Často mluvíme o tom, že Rusko je naší bezpečnostní hrozbou, že ohrožuje bezpečnost občanů ČR. Ale k tomu musíme říci to B. Rusko není samo. Už dnes se běžně mluví o alianci mezi Ruskem, Íránem, Severní Koreou a Čínou. A dokud si to nezasadíme do tohoto rámce, tak nepochopíme, kde také mají být naše priority. A to nejen pro nás jako ČR, ale také v rámci společenství, ve kterém můžeme prosazovat naše zájmy dohromady, například právě v EU.

Děkuji.

Jazykově upraveno.

Stenozáznam je zde https://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/121381/101997