K výročí genocidy ve Srebrenici

Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

Teprve z vystoupení pana předsedy výboru pro evropské záležitosti jsem pochopil, proč tohle usnesení máme na stole a jak vznikalo.

Chtěl jsem panu senátoru Janu Schillerovi vaším prostřednictvím poděkovat, protože nejenom, že nám načetl usnesení, které má všechny důležité parametry, ale vlastně k tomu připojil i příběh, jak to všechno vznikalo a jak ta situace na něj působila. Myslím, že každý, kdo tu zemi zná nebo ji navštívil nebo se setkal s těmi bolestmi a těmi jizvami, které se ještě nezacelily, dobře ví, jak je důležité, abychom se s tou situací konfrontovali a uměli ji pojmenovat. Chtěl jsem proto za tuto iniciativu poděkovat.

Srebrenica, tak, jak byla zapsána do dějin lidstva, zůstávala nejhorším masakrem v Evropě od druhé světové války. Všichni ale tušíme, že to, co se děje na těch dočasně okupovaných územích Ukrajiny, ještě bude hodně těžký příběh. To, že se během několika málo dní ve Srebrenici mluví o nějakých osmi tisícovkách zabitých bosenských muslimů, to je velmi vážná věc. Byli zabiti jenom proto, že byli tím, kým byli. Když si totiž dneska připomínáme Srebrenici, bráníme do jisté míry historická fakta, ctíme oběti a zároveň dáváme jasné NE každému, kdo by chtěl oslavovat odsouzené válečné zločince. OSN sama dneska přiznává, že ve Srebrenici selhala. I proto je důležité, že ten mezinárodní den, který byl vyhlášen, je do jisté míry také připomínkou, co se stane, když svět zůstane pasivní a když bude mlčet.

Srebrenica tudíž není jenom nějakou otázkou minulosti. Je to varování pro současnost. Tam, kde by se tolerovala nenávist nebo dehumanizace a označování ostatních způsobem, že nemají pomalu nárok na důstojnou existenci, tam je k té genocidě vždycky už jenom pár kroků. Srebrenica nás totiž učí, že paměť je taky bezpečnostní politika. Ten, kdo by bagatelizoval genocidu včera, bude snadněji tolerovat válečné zločiny dneska.

Nejde jenom o nějakou balkánskou historku, jedná se o evropský příběh. Měli bychom mít na paměti, že i civilizovaná společnost se může velmi rychle zlomit, když nebudeme dávat pozor.

Připomínat Srebrenici proto znamená, že budeme bránit právo na důkazy, rozsudky mezinárodních soudů, masové hroby nebo jména obětí jsou dobře známy. Je to také ta nejlepší vakcinace proti nejrůznějším konspiracím nebo relativizaci toho, co se stalo. Chtěl jsem poděkovat výboru pro evropské záležitosti, že přinesl toto téma, a má moji naprostou podporu.

Jazykově upraveno. Stenozáznam je zde https://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/120302/101041