Evropa se musí probudit včas, protože hrozba Číny je vážná

Dámy a pánové,

včera v senátu jsme vedli rozpravu před blížícím se zasedáním Evropské rady. A vicepremiér Karel Havlíček na můj dotaz týkající se Číny – vztahy s Čínou a ochrana trhu EU byly na pořadu jednání – reagoval s tím, že o Číně se dnes jedná na úrovni EU doslova každý den. Z mého pohledu je to v pořádku. Tato mocnost je tak velkou hrozbou pro naši bezpečnost, že bychom měli nejen diskutovat, ale také konat.

A tak mi dovolte začít nejprve širší otázkou Čínské lidové republiky, a teprve později se zaměřit na Tchaj-wan.

Jak se změnily role

Ještě před deseti lety platilo nepsané pravidlo: Čína vyrábí levné spotřební zboží, Evropa exportuje technologie, stroje a prémiové produkty. Každý měl svůj prostor a vzájemná konkurence byla spíše komplementární, ne existenční. Dnes toto rozdělení neexistuje. Čína se během jediné dekády transformovala z montovny světa na jeho technologického lídra.

Dnes vede ve 57 z 64 klíčových světových technologií – v roce 2003 to byly pouhé 3. Stala se největším světovým exportérem osobních automobilů, dominuje výrobě baterií, proniká do chemie, farmaceutiky, robotiky i leteckého průmyslu. A zásadní změna nespočívá jen v tom, co vyrábí – ale v tom, jak to vyrábí. Při srovnatelné nebo vyšší kvalitě nabízí o 30 až 40 % nižší cenu. Evropa tedy již nesoutěží s levnou Čínou – soutěží s Čínou technologicky vyspělou, státem masivně podporovanou a globálně agresivní. To je kvalitativně jiná výzva, která vyžaduje kvalitativně jinou odpověď.

Proč jednat právě dnes

Právě teď jsme v bodě, kdy ještě existuje co bránit – ale toto okno se rychle zavírá. Zpráva francouzského týmu „Haut-Commissariat à la Stratégie et au Plan“ z února tohoto roku jasně ukazuje, že průmyslový úpadek neprobíhá postupně a předvídatelně. Probíhá skokem. A nastane okamžik, kdy už není možnost návratu.

Solární panely jsou dokonalou ilustrací: Evropa měla v roce 2000 silnou pozici, ignorovala varovné signály a během několika let přišla o celé odvětví. Dnes má Čína přes 80 % světového trhu a evropská výroba je prakticky nulová. Stejný scénář se dnes odehrává v automobilovém průmyslu, bateriích a chemii – jenže v mnohem, mnohem větším měřítku.

Německo za poslední dva roky ztratilo 240 000 průmyslových pracovních míst. Továrny se nezavírají proto, že by evropský průmysl byl špatný – zavírají se proto, že pravidla hry jsou nastavena asymetricky a Evropa dosud odmítá tuto asymetrii pojmenovat a řešit. Každý rok odkladu znamená hlubší závislost, méně pracovních míst a menší schopnost se bránit. Jednat zítra bude dražší než jednat dnes.

Bezpečnost a suverenita jsou ve hře

Když tento rok zatkla Policie ČR špiona, čínského občana, který byl obviněn ze špionáže, tedy nepřátelské činnosti proti naší zemi, seznámil jsem se s poznatky, které předcházely jeho zatčení, a jsou velmi přesvědčivé. Není pochyb, pokud nějaká země vyvíjí činnost směřující proti ústavním činitelům naší země, je to vážná věc. A když tento týden vysoká představitelka EU Kaja Kallas veřejně potvrdila, že Čína se podílí na výcviku bojovníků ruské armády pro útoky proti Ukrajině, není na co čekat. Naše bezpečnost je ve hře. Válka Ruska proti Ukrajině je agrese, která ohrožuje i Českou republiku. Je nejvyšší čas uvalit tvrdé sankce i na další osoby z Čínské lidové republiky. 

Ochrana trhu není protekcionismus – je to přežití

Každý živý organismus má imunitní systém. Ne proto, aby útočil, ale aby přežil, když je napaden.

Evropský průmysl dnes čelí přesně takové situaci. Nejde o to, že by čínský výrobce byl přirozeně lepší – je levnější, protože čínský stát ročně pumpuje do průmyslu subvence odpovídající 4,5 % HDP, drží uměle podhodnocenou měnu a ignoruje environmentální a sociální standardy, které evropské firmy ze zákona musí dodržovat. To není evoluce trhu – to je vnější narušení jeho fungování. A stejně jako organismus, který aktivuje imunitní odpověď nikoli z agrese, ale z nutnosti přežití, má Evropa nejen právo, ale povinnost reagovat. Pasivita v této situaci není liberalismus – byla by to kapitulace.

Pravidla WTO naši obranu umožňují

A není to jen metafora – tuto logiku uznávají i samotná pravidla světového obchodu, jakou je například článek XIX Dohody GATT, kde se výslovně umožňuje zavést dočasná ochranná opatření tehdy, když masivní příliv dovozu způsobuje vážnou újmu domácímu průmyslu, a to bez ohledu na to, zda jde o nekalé praktiky. Článek XXI pak jde ještě dál a dovoluje státům přijmout jakákoli opatření, která považují za nezbytná k ochraně svých zásadních bezpečnostních zájmů.

Tento článek použily Spojené státy na ocel a hliník, Švédsko kdysi na obuv – a pojem bezpečnostního zájmu se dnes vykládá stále šířeji, včetně ekonomické a průmyslové bezpečnosti. Jinými slovy: pravidla WTO byla navržena pro svět, kde všichni hráči hrají podle stejných pravidel. Čína tato pravidla od svého vstupu do WTO v roce 2001 systematicky porušuje v oblasti subvencí, přístupu na trh i ochrany duševního vlastnictví. Aktivace obranných mechanismů tedy není porušením ducha světového obchodu. Je to jeho obhajoba.

Tchaj-wan jako inspirace pro Evropu

Tchaj-wan je živým důkazem, že i malý hráč může obstát vedle agresivního giganta – pokud vsadí na správnou strategii a jedná dříve, než ho okolnosti donutí. TSMC vyrábí 90 % světových nejpokročilejších čipů a Čína sama závisí na Tchaj-wanu až z 60 % svých čipových importů. Peking tedy čelí paradoxu: chce Tchaj-wan pohltit, ale nemůže si dovolit ho zničit, protože by zničil vlastní technologickou základnu. A přesto tlak neustává – Čína každodenně vysílá vojenské lodě, letadla a drony do tchajwanského vzdušného prostoru, zavedla tresty smrti pro „separatisty” a systematicky blokuje Tchaj-wan diplomaticky i ekonomicky. Tchaj-wan však nekapituluje – prosperuje. Jeho ekonomika rostla v roce 2025 tempem 8,6 % – nejrychleji od roku 2010. Klíčem není štěstí ani zeměpis. Je to vědomá volba jednat jako suverén.

Zásadní je ale to, co Tchaj-wan udělal ještě předtím, než geopolitické napětí dosáhlo dnešní úrovně. Tchajwanské firmy byly po desetiletí masivně přítomny v čínské ekonomice – a jako první pochopily, co to znamená. Ještě v roce 2010 směřovalo 83,8 % tchajwanských investic do Číny. V prvním čtvrtletí 2025 to bylo již jen 2,7 %. Tento dramatický obrat nebyl výsledkem vládních nařízení – byl výsledkem střízlivého podnikatelského uvažování.

Tchaj-wan jako první na světě v praxi implementoval strategii, pro kterou dnes hledá slova celý Západ: „friendshoring” – budování prosperity na spolupráci s partnery sdílejícími stejné hodnoty a zájmy, nikoli s těmi, kteří pravidla hry soustavně porušují.

Lekce pro Evropu je naléhavá. Tchaj-wan ukazuje, že zranitelnost lze přeměnit v páku. Evropa přitom má oproti Tchaj-wanu zásadní výhodu: je mnohem větší, její vnitřní trh je jedním z nejatraktivnějších na světě. Pokud Tchaj-wan – s 23 miliony obyvatel, bez formálního diplomatického uznání většiny světa a pod každodenní vojenskou hrozbou – dokázal systematicky snížit závislost na Číně z 84 % na 3 % za patnáct let, pak Evropa nemá žádnou omluvu pro pasivitu. Tchaj-wan nečekal, až ho Čína donutí odejít. Odešel, dokud mohl odejít za podmínek, které si sám stanovil. Evropa stále má tuto volbu. Ale okno se zavírá.

Co tedy musí Evropa udělat?

Z výše řečeného vyplývají konkrétní kroky, které nelze dále odkládat.

Za prvé: okamžitě ochránit vnitřní trh. Zavést plošné clo odpovídající zhruba 30 % na čínské zboží – nikoli sektorově a reaktivně, ale systémově a preventivně. Bez této páky nemá Evropa žádný argument u jednacího stolu s Pekingem.

Čína dnes nabízí srovnatelnou nebo vyšší kvalitu za o 30 až 40 % nižší cenu. Nesoutěžíme s levnou Čínou — soutěžíme s Čínou technologicky vyspělou a státem masivně podporovanou.

Solární panely nám ukazují, co se stane, když nejednáme. Tchaj-wan nám ukazuje, že jednat možné je. Volba je na nás.

Za druhé: přestat jednat sektorově a začít jednat systémově. Čínská strategie je celoplošná a koordinovaná státem. Evropská odpověď musí být stejně ambiciózní.

Za třetí: budovat vyjednávací páku strategií „eskaluj, abys mohl vyjednávat”. Přístup na evropský vnitřní trh je naše největší karta. Buď s ní začneme hrát, nebo jsme prohráli. Cílem není obchodní válka – cílem je přimět Čínu ke skutečnému vyjednávání o nadbytečných kapacitách, subvencích a recipročním přístupu na trh.

Za čtvrté: urychleně snižovat závislost na čínských dodavatelských řetězcích. Tchaj-wan to dokázal za patnáct let. Evropa musí začít nyní – systematicky diverzifikovat zdroje surovin, komponentů a technologií směrem k partnerům sdílejícím naše hodnoty. Ne proto, aby izolovala Čísenu, ale proto, aby chránila vlastní odolnost

Za páté: masivně investovat do evropského průmyslu. Ochrana trhu je nutná podmínka. Souběžně musí Evropa investovat do energetické dostupnosti pro průmysl, do výzkumu a inovací, do vzdělávání v technických oborech a do zjednodušení regulatorního prostředí. Chránit to, co máme, a zároveň budovat to, co potřebujeme.

Za šesté: jednat jako jeden celek, ne jako dvacet sedm soupeřů. Jediná účinná odpověď na čínskou politiku popírající pravidla je evropská solidarita podložená mechanismem sdílení nákladů obchodních odvet. Každý živý organismus má imunitní systém — ne aby útočil, ale aby přežil. 

Za sedmé: rozvíjet dialog s Tchaj-wanem. Byli bychom sami proti sobě, kdybychom nepochopili, jak velká hra se tady hraje. Je to totiž také o nás. 

A proto je tak důležité spolupracovat s Tchaj-wanem i v oblasti obrany a bezpečnosti. Byl jsem požádán, abych se připojil k delegaci podnikatlů z České republiky, kteří se účastnili veletrhu TADTE v Taipei. Bez účasti představitelů z ČR by nemohli vystavovat. A protože ani ministr, ani náměstek, ani vrchní nebo jiný ředitel nebyli ochotni vycestovat, požádali člena parlamentu. Upřesňuji, že to bylo za minulé vlády. Co s tím?

Dokud nebudeme jako ČR brát vážně naše zájmy a nebudeme doprovázet naše podnikatele tam, kde je obrovský potenciál pro další spolupráci, děláme něco špatně. Vláda je nenahraditelná, parlamentu za ni nemá dělat její práci, ani nemůže.    

Závěr je jednoduchý. Čína nehraje podle pravidel, přestože je sama dobrovolně přijala. Evropa má nástroje, právo i důvody se bránit. Co dosud chybělo, byla politická vůle pojmenovat problém jeho pravým jménem a jednat odpovídající rychlostí. Tchaj-wan nám ukazuje, že to možné je. Solární panely nám ukazují, co se stane, když nebudeme dělat nic. Volba je proto na nás, ale neměli bychom ji odkládat.

Pasivita v této situaci není liberalismus — byla by to kapitulace.