Koncentrace moci bez kontroly znamená začátek tyranie

Vážený pane předsedo,
vážená paní ministryně,

zákon o změně zákonů, který se týká veřejných rozpočtů, jsem chtěl komentovat následujícím způsobem. Když jsme od této vlády pozorovali, jakým způsobem předkládala státní rozpočet na rok 2026, a bylo to zatíženo celou řadou složitostí, počínaje kalendářem a konče také tím, jak vypadala debata o veřejných financích za minulé vlády, tak by nám nemělo uniknout, že vláda předložila státní rozpočet a porušila přitom několik zákonů. A to nejenom zákon o rozpočtové odpovědnosti, kdy konkrétně porušila § 10 odst. 1 a § 10a, kde si dovolila předložit zákon, zákon o státním rozpočtu, který neodpovídal těmto ustanovením, ale také porušila zásadu 2 % na obranu.

Když o tom budeme přemýšlet, tak zde došlo k tomu, že vláda tím porušila ustanovení domácích zákonů. Neměla by proto předkládat zákon, který porušuje pravidla, která jsou v platnosti. Ale také porušila mezinárodní závazky České republiky, a to už je ústavní rovina. V ústavě čteme, že Česká republika dodržuje mezinárodní závazky a hlásí se k rodině demokratických zemí. Vláda tady předložila zákon o státním rozpočtu na tento rok, jímž popřela závazky v Severoatlantické alianci. O tom, že šlo skutečně o fakt, a dneska už se to potvrzuje, že tam byla vata, která měla jít na jiné oblasti a byla započítána do obrany, o tom jsme slyšeli už mnohokrát.

Proč o tom mluvím tady a teď, když projednáváme novelu zákona, který se týká také ustanovení o rozpočtové odpovědnosti? Protože těch únikových doložek je tam dneska tolik, podobně jako toho rozvolňování pravidel, která tato vláda právě při předkládání rozpočtu na tento rok porušila, tak by nás to mělo vést k ostražitosti. Dluh totiž nezmizí tím, že ho přestaneme počítat. Výdaje nezmizí jenom proto, že je vyjmeme ze statistiky. Jsou pravidla, která nemůžeme obcházet účetně. Tato novela neřeší rozpočtovou odpovědnost. Ona ji svým způsobem popírá, nebo vypíná.

Když budeme mluvit chvilku o těch investicích do infrastruktury, já vítám, že vláda má takové ambice. Ale to, co nepotřebujeme, jsou určitá zadní vrátka k tomu, abychom se netransparentně nebo neprůhledně dále zadlužovali. Ty investice do budoucnosti mají smysl jenom tehdy, když jsou cílené, transparentní a férově započítané, jinak je to vlastně jenom dluh v jiném kabátě. Jinak je to takový převlečený dluh. Když budeme takhle pokračovat dál, prohospodaříme to, co jsme zdědili, a pozdě zjistíme, že náš rozpočet také rozhoduje o naší strategické svobodě. Kdo neumí počítat dneska, nebude moci rozhodovat zítra. Ta obsluha dluhu bude tak nákladná, že zkrátka budeme muset poslouchat finanční trhy mnohem víc než potřeby našich občanů. Tohle už není jenom účetní technikálie.

Tohle je debata o důvěře společnosti v to, že finance státu někdo kontroluje, že je hlídá. Jak říkala moje předřečnice, paní senátorka Mračková Vildumetzová, ano, rozpočet je to nejdůležitější, co se ve státě vždycky schvaluje a co se schvaluje také na úrovni měst a obcí. Zkrátka, rozpočtová odpovědnost je něco jako společenská smlouva, že stát bude mluvit o penězích srozumitelně. Tahle novela tu smlouvu do jisté míry popírá nebo zastírá.

Je tady problém, že tento návrh přišel jako poslanecký návrh, neprošel řádným připomínkovým řízením, proto neznáme ani názor všech povinných připomínkových míst. Máme ho schvalovat bez toho, že známe všechna stanoviska. Když se zákon o rozpočtové kázni projednává bez kázně, je to varování samo o sobě.

A nakonec je tady poslední věc, a to je ústavní rozměr. Žijeme v parlamentní demokracii a vycházíme z toho, že dělba moci na moc zákonodárnou, soudní nebo výkonnou je zásadní ústavní princip. Znamená to, že výkonná moc, tedy vláda, je pod kontrolou parlamentu. V parlamentu se mají skládat účty. Když nyní vláda v zákoně mění pravidla, a to tím způsobem, že bude rozhodovat o významných rozpočtových opatřeních bez parlamentu a bez parlamentní kontroly, pak to může být ústavně velmi citlivá chvíle. Mám na mysli například to, že dosavadní pololetní zprávy o plnění rozpočtu se budou podle tohoto ustanovení, této novely projednávat pouze v rozpočtovém výboru a už nikoliv v plénu sněmovny. A takových ustanovení tam je víc, například přesouvání prostředků mezi kapitolami a podobně.

Vláda si tímto ústavním ustanovením začala přisvojovat pravomoci, které by si neměla přisvojovat, které jí nepřísluší a které by měly zůstávat parlamentu.

Když se podíváme na jednoho z klasiků federalismu ve Spojených státech amerických Jamese Madisona v roce 1788, on říká: Pozor, koncentrace moci bez kontroly znamená začátek tyranie. Velmi podobně mluvil i Alexis de Tocqueville, který říká: kde vůli většiny nic dalšího neomezuje, nastává svévole.

A tady je moje obava ústavní: abychom s touto novelou neschválili také pravidla, kterými si vláda bere víc pravomocí, než jí přísluší, bez kontroly nebo s oslabenou kontrolou z hlediska parlamentu… To už by mělo svoje ústavní dopady, kterým bychom také měli věnovat pozornost. I proto tuto novelu nepodpořím, a pokud přijde řeč na pozměňovací návrhy, velmi rád se připojím k tomu, co přinesly garanční výbory. Děkuji.

Jazykově upraveno. Stenozáznam je zde

https://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/120302/101041