Zápas a svobodu a důstojnost člověka pokračuje

Vážení přátelé,
Dámy a pánové,

Především děkuji za pozvání na tuto konferenci, která se pořádá k tématu svobody. S postupujícím časem si tu pro sebe říkám, že mluvit o obraně svobody dnes nebude jednoduché. Organizátoři sem totiž sezvali tak ojedinělou společnost osobností, že docela stačí, abychom jim naslouchali.

Uvedu několik příkladů, protože se tu setkala skutečně vybraná společnost. Pan Achmed Zakaryev dnes s velkou naléhavostí promluvil o ruské agresi proti Čečenské republice Iškérie. Jeho hlas je živoucím svědectvím útlaku národa, kterému Rusko upřelo právo na sebeurčení. Jeho příslušníky odsoudilo k mlčení a místo toho je Kreml dnes posílá na frontu, aby bojovali v imperiální válce Ruska proti Ukrajině.

Druhým příkladem je Paval Kanstancinavič Sevjaryněc. Běloruský opoziční lídr a politický vězeň, s nímž jsem mohl v předsálí dnes mluvit. Zajímalo mě, jak se mu daří, protože jsme se už dlouho neviděli. Pavla nedávno propustili z vězení v Minsku. Celkem byl za mřížemi už 11 let. A když jsem se ptal, jak dál má Evropa postupovat proti Lukašenkovi, zda hledat nějaké kompromisy, nebo zda naopak udržet tvrdý kurs sankcí, Pavlova reakce byla jednoznačná: je třeba udržet tvrdý kurs. Když taková slova slyšíte od politického vězně, kterého teprve nedávno pustili na svobodu, člověk si uvědomí, jaké osobnosti se tady sešly.

Třetím příkladem je Nino Evgenidze z Gruzie, která zde mluvila před chvílí. Statečnost a vytrvalost těch, kdo už více než rok protestující na ulicích Tbilisi a dalších měst proti vládě Gruzie, je dechberoucí. Opravdu máte náš respekt.

Čtvrtým je poslanec parlamentu Arménie Sargis Khandanyan, který zde vystoupil, aby svědčil o tom, že i v dnešní tak strategicky komplikované situaci lze ve volbách zvítězit navzdory velké přesile nebo operacím Ruska, které si nepřálo svobodné a férové volby v Arménii a které chtělo prosadit své vlastní kandidáty, aby změnilo kurs celé země. Jeho příklad nám připomněl, že je možné plány Ruska porazit. I tak může vypadat dnes vítězství svobody.

Pátým, který mě dojal, je Maria Corina Machado, která se stala skutečným lídrem občanské společnosti Venezuely. Její slova byla silný apel, kterému rozumíme i my, kdo žijeme daleko od její rodné země.

Šestým je přítomnost generálního tajemníka Kubánského shromáždění odporu na našem setkání. Když slyšíme slovo Kuba, nemůžeme zapomenout na tragický osud Oswaldo Payá, kterého režim zabil v roce 2012 a jehož hrdinský vzdor proti útlaku se stal pojmem po celém světě. A mohl bych pokračovat dál – ten zápas pokračuje. A to doslova na celém světě. Hraje se o hodně.

Národy, které se dostaly do zajetí a staly se rukojmím režimů a diktátorů, tedy nejsou nic ojedinělého. Dovolte mi k tomu říci tři poznámky a potom jeden apel, abychom si nemysleli, že se jedná o boj někde daleko od nás. Možná ten nejdůležitější zápas totiž máme každý z nás doma. Ale začnu popořadě.

První poznámka – Evropa a svobodné státy obecně by neměly zůstat stranou. Pokud bychom totiž vyklidili prostor, přijdou jiní a zaberou naše místo. Možná až pozdě pak zjistíme, že nejen nesdíleli naše hodnoty, ale že se vůči nám chovají dokonce otevřeně nepřátelsky.

Druhá poznámka. Když člověk mluví s těmi, kdo jsou ve vězení jako váleční zajatci, například na dočasně okupovaném území Ukrajiny je takových případů na tisíce, tak mnoho z nich i v těch nejtěžších podmínkách žaláře nachází posilu v naději, že existuje nějaká spravedlnost. Ano, že existuje mezinárodní spravedlnost a že jednou dojde i na jejich věznitele a mučitele, protože ty nejzávažnější trestné činy prostě nemohou projít a budou souzeny kdekoli po celém světě. Jsem rád, že o tomto tématu mluvíme v přítomnosti mého přítele Oleksandra Merežko, předsedy zahraničního výboru parlamentu Ukrajiny, jehož spoluobčané prokazují tak ojedinělé hrdinství v boji proti ruské přesile už tolik let. Mezinárodní právo je důležité. Když ho budeme číst, zjistíme, že sem patří například právo na sebeurčení, takže není do nekonečna možné, aby Rusko okupovalo území, jehož obyvatelé chtějí žít po svém v souladu se svou kulturou a tradicemi.

A když se řekne mezinárodní právo, tak sem patří i zásada, že po vyhraných volbách poražená strana uzná prohru a umožní, aby vítěz pokojně převzal moc v zemi. Výsledky voleb je prostě třeba respektovat. Proto mě tolik těší, že můj soused po pravé ruce, Franak Viačorka, patří k nejbližším spolupracovníkům Svjatlany Cihanouské, která, přestože v Bělorusku jasně vyhrála volby, nikdy nemohla převzít odpovědnost za dění v zemi.

A za třetí, všichni, kdo bojují za svobodu, nepotřebují jenom naše emoce nebo sympatie. Potřebují znalosti, potřebují se propojovat a potřebují aktéry, kteří mají politickou vůli něco společně prosadit. A právě občané našich zemí, které se vymanily z útlaku totality, mají znalosti, mají kontakty a mohou mít schopnost něco společně prosazovat. Stačí tedy jenom dělat to, o čem jsme přesvědčeni, že má smysl.

Děkuji proto všem, kdo nás sem pozvali do této vzácné společnosti. Je to jako být v dílně, kde se setkali skuteční mistři v oboru boje za svobodu.

A co říci nakonec? Jak reagovat na otázku, kde bychom měli za pět let být, aby to byl úspěch? Nebudu nyní mluvit o všech teritoriích, kde probíhá zápas, ale o nás, kdo žijeme v EU a v členských státech NATO.

Rusko je agresor, který ohrožuje Ukrajinu  i další regiony ve svém sousedství. Je to agresor, který vyvíjí nepřátelskou činnost dokonce proti státům EU a NATO. A přitom ze statistik víme, že státy EU dovezly v importech rekordní množství LNG, tedy zkapalněného plynu pro vlastní potřebu právě z Ruska. Není ale dlouhodobě udržitelné, abychom krátkodobé ekonomické zájmy nadřazovali tomu, co je podstatné a co není na prodej. Mám na mysli lidskou svobodu, dodržování práva nebo lidskou důstojnost.

Už asi chápete, kam směřuji. Nesmíme zapomenout na naše domácí úkoly.  Obchodovat s hnojivy za cenu kompromisů s Lukašenkem prostě nelze obhájit. Nelze obhájit, abychom vykrmovali Rusko, které se stalo nejvážnější bezpečnostní hrozbou, i kdybychom museli obětovat některé sociální vymoženosti našich bohatých ekonomik. V tomto smyslu doufám, že nezapomeneme na to podstatné. Boj za svobodu a důstojnost člověka musí začít u nás doma.

Děkuji za pozornost.   

Jazykově upraveno, projev spatra v angličtině.