Pouto, které nás spojuje

Vážení velvyslanci a velvyslankyně,
vážený pane arcibiskupe,
páni biskupové,
dámy a pánové,

Dnešní slavnostní setkání má dvě témata. Uplynul rok od nástupu papeže Lva XIV, který se ujal úřadu 8. května, a je to i příležitost k rozloučení s odcházejícím nunciem, s monsignorem Jude Thaddeus Okolo.

Jaký byl, ten první rok pontifikátu současného papeže? Papež Lev XIV svým nástupem navázal na historickou osobnost Lva XIII, který pomohl usmířit církev s moderním světem a stavěl mosty k těm, kdo byli v továrnách oba těch nejnižších společenských příčkách, k dělníkům. K jeho odkazu se volbou svého jména přihlásil současný papež.

Při své nedávné cestě Lev XIV navštívil čtyři africké země – Alžírsko, Angolu, Camerun nebo Rovníkovou Guineu. Afrika se často spojuje s pojmy, jako jsou výzva nebo problém. Papež o ní mluvil jako o kontinentu, který je také velkou nadějí. S předsedou Evropské rady před týdnem řešil situaci na Západním břehu nebo v jižním Libanonu i složité postavení křesťanů v těchto územích.

Když jsem četl jeho texty, zaujalo mě, že při svém projevu v roce 2010 na Filipínách mluvil nejen o věrnosti vůči minulosti ve smyslu tradic nebo odkazu předků, ale i o věrnosti k budoucnosti, tedy ve smyslu otevřenosti vůči tomu, co nebo kdo teprve přijde. Takový přístup považuji za mimořádně inspirativní.

A když jsem četl jeho nedávný projev, v němž se obrátil na členy Evropského parlamentu, v němž mluvil o tom, že skutečná svoboda může vycházet jedině z pravdy, nebo že vymazat lidská práva by znamenalo otevřít cestu násilí a útlaku, musel jsem uznat, že mluví velmi aktuálně. Pro něj je křesťan ve veřejném životě nebo politické práci povinen nabízet horizont naděje, nikoli sklesle konstatovat, že jsou tu všude problémy. Občané mají být podle papeže aktivními účastníky dění ve společnosti, nikoli pasivní součástí, což by nakonec vedlo jen k dalšímu posilování populismu. A mít ideál pro něj je velmi důležité a vůbec to není totéž, co znamená prosazovat nějakou ideologii. Jeho slova na mě působila jako ušitá na současnou českou situaci – vždyť například povzbuzoval politiky, aby měli odvahu nabízet i nepopulární opatření, pokud to budou kroky k posilování společného dobra. Musím uznat, že četba papežových textů může být inspirativní pro každého, kdo je v politické roli.

Na projevech a veřejných vystoupeních papeže Lva XIV je vidět, že vystupuje v duchu sociálního učení církve, tedy nejde o nějakou strnulou doktrínu, ale citlivě reaguje na konkrétní palčivé problémy dnešní doby a nabízí svůj pohled.

Druhým důvodem našeho setkání je loučení s odcházejícím nunciem. S otcem Jude jsme se setkali před více než dvaceti lety. Během svého prvního pobytu v České republice se setkával i s naší rodinou. Vzpomínám si, že když tehdy odjížděl, jedna paní z Frýdko-místecka mu slíbila, že se za něj bude každý den modlit. A skutečně tak činila. Stal se jejím adoptivním synem.

Jak šel čas, stará paní sice viditelně přicházela o životní síly, ale v modlitbách vytrvala a dokonce v určitou chvíli začala mluvit o tom, že se otec Jude k nám zase vrátí. Nikdo jí tehdy nevěřil. Otec nuncius tou dobou sloužil v Dominánské republice, v Irsku nebo ve Středoafrické republice, ale ona jakoby s jistotou věděla, že se opět setkají. Měla pravdu! Nikdo tehdy ještě netušil, že se příštím nunciem v České republice stane opět otec Jude, ale přesně k tomu došlo a stalo se tak. Je to pro mě velké svědectví věrnosti a vytrvalosti a pout, které mezi námi mohou existovat, a jimiž můžeme otce nuncia doprovázet i nyní, když odchází na cestu na Haiti.

Je to složitá destinace a čeká ho tam těžká služba. Ve svém působení tam bude potřebovat světlo, vytrvalost i umění rozlišovat, a to jsou i naše přání na cestu. Budeme na něj myslet a budeme ho doprovázet. A protože ví, že tu je doma a zná mnoho dobrých adres v naší zemi, chceme ho ubezpečit v tom, že vždycky bude vítán, až najde čas nás opět navštívit.

Děkujeme, otče Jude, za Vaši službu, a přejeme vám dobrou cestu. 

Předneseno česky a anglicky.