Nejprve příměří, potom jednat. Jenže Rusko nemá zájem válku proti Ukrajině zastavit

A my u tématu Mnichova zůstáváme a také se tam přesouváme za naším dalším hostem, kterým je nestraník, senátor Pavel Fischer, člen senátorského klubu ODS a TOP 09 a předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Vítám vás na ČT 24.

Dobrý den.

Z Mnichova pane senátore, my jsme před pár minutami slyšeli brífink prezidenta Petra Pavla. A on tam mluvil o černém pasažérství České republiky v tématech pomoci Ukrajině, výdajů na obranu Vy jste v Mnichově osobně, postřehl jste, zavnímal jste že by takto byla Česká republika tam někým vnímána jako černý pasažér?

Ano, obecně v Severoatlantické alianci totiž platí, že jeden za všechny a všichni za jedno. A když se spojenci na něčem dohodnou, například že budou vnímat Rusko jako nejdůležitější a největší hrozbu nebo že výrazně posílí obranné výdaje, ale pak to nedělají, tak se to vnímá jako zrada jako nespolehlivost, jako černé pasažérství. Z tohohle pohledu souhlasím naprosto s Petrem Pavlem.

A to je nějaký předpoklad, že takto budeme nahlíženi od partnerů v Alianci nebo skutečně třeba v nějakém konkrétním rozhovoru jste toto zavnímal, že někdo takto řekl, vy jste z České republiky. To jsou ti černí pasažéři, když to hodně zjednoduším.

Ano, každý se nás ptá, kolik vydáváte na obranu letos? Kolik příští rok? Jaké schopnosti budujete? Kolik máte letounů? Jak zajistíme protivzdušnou obranu… To jsou všechno témata, která se probírají mezi bezpečnostní komunitou systematicky. A to proto, že ta hrozba Ruska tady je, roste každým rokem a to, že jsme nevydávali dostatek prostředků na naši obranu, to už je dneska všeobecně známé. Už jsme tím trochu profláknutí, že bychom spíš měli si hlídat na to to, jak se o nás také mluví. Myslím si, že by nám prospělo, kdyby se naopak o nás říkalo, že jsme země, která svoji obranu bere smrtelně vážně a že obranné výdaje bereme jako investice do naší budoucnosti. Z tohohle pohledu máme ještě, co dohánět.

Prezident také říkal, že se zkušeností vojáka nechce do té debaty o konci války na Ukrajině vnášet nějaký přehnaný optimismus, že si zkrátka nemyslí, že úplně nutně skončí válka teď, v tom roce 2026. A dodával, že pokud ale budeme schopni podporu udržet nebo ji navýšit a pokud budeme rozhodní hlavně v otázce sankcí, takže se vytvoří vhodné podmínky pro ruské pochopení toho, že zkrátka mimo jednací stůl ničeho nedosáhne. A on dodával, že si myslí, že mentálně k tomu pochopení ještě Rusko nedospělo, skutečně to nepochopilo nebo se tváří, že to nepochopilo, protože to by ho usvědčovalo z neochoty ukončit válku.

Podívejte se, Rusko chce bojovat. Rusko nechce zastavit ten konflikt. Pokaždé, když se mluví o příměří, tak Ukrajinci jsou všema deseti pro. A přitom právě příměří by mělo být podmínkou pro to, aby se začalo vůbec jednat. Ale vidíme, že Rusové naopak chtějí pokračovat v tom konfliktu, devastovat Ukrajinu, její schopnosti nejenom se bránit, ale například její energetickou soustavu, její schopnost zabezpečovat lidem teplo nebo vodu. Chtějí doslova Ukrajinu zlomit, podlomit její sebevědomí, její schopnost vzdorovat. A z tohohle pohledu vidíme, že Rusko je skutečně postaveno na tom, že chce v konfliktu pokračovat. Proto musíme dneska Ukrajině pomoci. Nejenom aby se bránila, ale aby do budoucna odradila Rusko od dalších útoků. Ukrajina tím pádem od nás potřebuje mnohem víc pomoci, než si zatím umíme připustit.

Pane senátore, jak si vysvětlujete tu změnu tónu, v jakém byl pronesený letošní vlastně projev stěžejního amerického zástupce? Protože loni to byl viceprezident JD Vance, který byl poměrně nevybíravý, ostrý a kritický vůči Evropě, tentokrát to byl ministr zahraničních věcí Marco Rubio a většina lidí se shoduje, že to bylo výrazně jemnější v jeho podání. Jak si ten posun vysvětlujete?

No je to spíš jenom změna žánru. Ten loňský projev vystupoval J.D.Vance, byl jsem u toho, a dobře si pamatuju, jak působil na lidi, jako kdyby promlouval nějaký zlý policajt. Dneska tu byl hodný policajt. Oba říkali úplně to samé. To znamená probuďte se, potřebujeme vás a potřebujeme Evropu jako silnou. To, co mě tam zneklidnilo, jsou dvě věci. Za prvé, že Marco Rubio včera večer se nezúčastnil schůzky, která koordinuje pomoc Ukrajině. Jakoby tím vyjádřil nezájem o Ukrajinu a o pomoc Ukrajině. A druhá věc, která mě dnes zneklidnila, je, že on nemluvil o Rusku jako o hrozbě, On se postavil, jako kdyby Spojené státy americké, které zajišťují tu dohodu mezi Ukrajinou a Ruskem, byly neutrální. Ale my dobře víme, že Spojené státy neutrální vůbec nejsou. V rámci Severoatlantické aliance podepsaly prohlášení, že Rusko je dlouhodobá hrozba, proti níž se musíme bránit. V tomto smyslu tam vidím určité otazníky, které jako kdyby ukazovaly, že americká politika vůči Evropě zase až tolik nemění.Možná se mění jenom slovně.

A já si ještě jedna slova od Marka Rubia vypůjčím. On totiž říkal, že Spojené státy americké jsou připravené budovat nový světový řád klidně i samy. Ale že by preferovaly tu variantu spolupráce na této věci s Evropou. Jak zajímavá vlastně pozvánka přizvání? To je, má to nějaká, ale a já jenom připomínám, že ona na to reagovala Ursula von der Leyenová, která naopak zdůrazňovala to téma evropské nezávislosti.

Víte, kdyby Spojené státy zvládly ten složitý svět sami, tak už o tom něco víme. Oni potřebují spojence. Na druhou stranu jejich technologické firmy, které mají často ten ekonomický výtlak větší než celá řada států jako takových, mají obrovský vliv globálně. Spojené státy se však bez spojenců ve světě prostě neobejdou. To byl spíš jenom takový řečnický obrat. A k té evropské části my si musíme uvědomit, že se také musíme umět starat sami o sebe. A z tohohle pohledu tady je jednoznačné zadání. Evropané, probuďte se, jedná se o vaši budoucnost koukejte se starat.

Z Mnichova byl naším hostem senátor Pavel Fischer. Moc díky za váš čas pro Českou televizi. Na shledanou.

Automatický přepis jazykově upraven.
Rozhovor proběhl v sobotu 14. 2. 2026 v 17:14 pro ČT24 a je zde na webu televize