Zlatá horečka v Číně skončila. Vláda by měla varovat podnikatele, že příhodné podmínky pro byznys jsou pryč

Především je třeba koordinovat zahraniční politiku, a právě na to naše vláda rezignovala. Schůzky, který se dřív konaly pravidelně, aby si nejvyšší ústavní činitelé srovnali kalendáře, kdo kam pojede, tak ty se dneska nekonají, což je první velké minus pro Andreje Babiše, protože kdyby chtěl koordinovat, tak o tom něco víme. Ty schůzky nejsou a já to považuju za chybu. Za druhé, kdyby Andrej Babiš odvážně řekl – vláda nesouhlasí s touhle cestou – tak se s tím dá pracovat, mohla vláda přijmout usnesení, to ale neudělala. Naopak šli na to oklikou a zakázali v podstatě použití vládního letounu nebo letounu, který má na starosti ministerstvo obrany, jenže to letadlo nepatří Andreji Babišovi, ani ministru Zůnovi, na to letadlo mají v pořadí nárok například prezident republiky na prvním místě. A když to vezmeme protokolárně, tak šéf Senátu je hned za ním. To znamená, že to je taková škodolibost nebo faul. A tím, že se teď o tom tady dohadujeme, jako kdyby to bylo nejdůležitější téma pod sluncem, tak vlastně oslabujeme naši zahraničněpolitickou pozici právě vůči Číně, která je například vážným bezpečnostním rizikem pro nás.

(…)

Vláda honí mnoho zajíců najednou. Když se podíváme na to co se objevilo v Deníku N, když utekl zápis ze setkání ministra zahraniční Macinky, to bylo v lednu, kdy přijímal amerického velvyslance, tak tam je docela zajímavá věc, že se shodli na tom, náš ministr zahraničí a americký velvyslanec, že není dobré zvyšovat českou závislost na Číně, tak to říkal americký velvyslanec, podle těch informací, které vyšly ven, a naopak uvítají další prohlubování vztahů s Tchaj-wanem, stojí v tom zápisu. To znamená, vláda by si měla srovnat priority, je-li pro nás, pro naši bezpečnost důležité spolupracovat například v rámci Severoatlantické aliance se Spojenými státy, tak bychom neměli dělat dopředu ústupky vůči Pekingu, se kterým jsme ještě ani nezačali jednat, tím vlastně oslabil naši pozici. 

A co se týče toho, co to přináší pro Českou republiku, tak ministr zahraničí při tom jednání zdůraznil, že nepředpokládá posilování vztahů s Čínou za této vlády, tak jenom, abychom si to srovnali. 

(…)

Jinak, co přináší spolupráce s Tchaj-wanem? No, investice, pracovní místa, vždyť se podívejme na to, kolik Tchaj-wan tady nainvestoval. Z hlediska výzkumu, vývoje to je mnohem výhodnější, než sem dovážet hotové výrobky, často za dotovanou cenu z Číny, a ty dotace právě ničí pracovní místa v našich zemích. Dělají z nás opravdu jenom lacinou samoobsluhu pro čínské státem dotované výrobky, což devastuje náš průmysl. Viděli jsme to v řadě zemí Evropy. Nejde o osobní názor Miloše Vystrčila. V Senátu jsme v březnu jednali o smysluplném zapojení Tchaj-wanu do aktivit mezinárodních organizací, to bylo na schůzi, která měla číslo 21, a mimo jiné jsme se tam dotkli toho, že doporučujeme, aby předseda Senátu pokračoval v aktivitách s důrazem na rozvoj spolupráce s Tchaj-wanem, zejména v oblastech výzkumu a vývoje inovací a startupů, mikročipů a vyspělých technologií i včetně technologií, které se týkají bezpečnosti. Jinými slovy, nejde o jeho soukromou agendu, Senát se Tchaj-wanu věnoval už v devadesátých letech minulého století.

(…) 

Položit otázku, zda máme na výběr pragmatickou politiku nebo hodnoty, tak když  se podíváme do naší ústavy, tak tam přeci čteme naprosto jasné hodnotové ukotvení. Jsme zemí rovnoprávných svobodných občanů, budujeme svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti jako součást rodiny evropských a světových demokracií. To znamená, když tohle dáte do praxe, no, tak máte celkem jasný jízdní řád. Já tuhle debatu vidím jako postavenou šejdrem, mně tam chybí smysl pro realitu. A já vám řeknu, v čem konkrétně. 

(…)

Když se podíváme na pravidelné roční reporty těch aktérů, kteří v Číně skutečně podnikají, mají dokonce vlastní organizace, které tam podnikají, v rámci Evropské unie se setkávají a analyzují to (pozn. EUCCC). Dnes se na tom trhu řeší, jak to všecko přežít, protože zatímco v minulosti byly možná trochu romantické představy o tom, co nám všecko Čína nabízí, ten obrovský trh, jak říká právě můj kolega, tak dneska je veliký problém v tom, že se podmínky hodně zhoršily, že trh je nasycen, začal se chovat nepřátelsky. A to, co rozhoduje, je nakonec politika mnohem víc než byznys, mluvím stále o Číně. Dřív se v Číně řešilo, jak vydělávat, dneska řešíte, jak přežít, případně jak ty vydělané peníze dostat ven. A když tohle vezmete jako ponaučení, které slyšíte přímo od aktérů v místě, tak bychom naopak měli českou podnikatelskou veřejnost varovat, že se podmínky změnily, zlatá horečka skončila a měli bychom být velmi obezřetní.

V minulosti se celá řada výrobků posouvala do Číny, aby byly vyráběny za lacino. Dneska právě s ohledem na to, jak se Čína chová ke svým obchodním  partnerům, celá řada firem začala vyvádět ty svoje podvýroby, ty svoje výrobky, které se tam vyráběly, pryč. Dodavatelské řetězce se už 10 let vyvádějí pryč z Číny, počínaje těmi tchajwanskými, konče těmi americkými, a jdou do jiných zemí jako Indonésie, do Indie nebo do Vietnamu. Tohle je dneska realita toho světa. My bychom si tu neměli zapírat, že právě bezpečnostní ohledy, s ohledem na to, jak například Čína prolamuje naše zákony nebo naše soukromí, které u nás chráníme, tak u nich je to součást státního aparátu: chtějí k soukromí občanů mít stálý přístup. Tady bychom měli být velmi obezřetní a opravdu mluvit také o obraně a bezpečnosti, na což dneska vůbec nepřišla řeč. 

Přepis, jazykově upraveno a kráceno. Celý záznam je zde https://www.mujrozhlas.cz/pro-proti/vystrcil-si-z-tchaj-wanu-udelal-znacku-vadi-vondrackovi-fischer-cinska-zlata-horecka