Musíme připustit, že za útok na Írán bude platit účet Evropa, říká senátor

Já jsem Marie Basltová a tohle je Hard Talk Seznam zpráv „Ptám se já“. 

Většina českých politiků po víkendu podpořila rozhodnutí Spojených států amerických a Izraele zaútočit na Írán. Shodli se na tom, že pozitiva převáží, a to přesto, že útok podle některých není v souladu s mezinárodním právem. Pád režimu, který nedávno extrémně tvrdě potlačil demonstrace ve své zemi a byl ohrožením pro svět, by měl podle zástupců například hnutí ANO i ODS zvýšit i naši bezpečnost. Proti útoku se postavili Piráti, vládní hnutí SPD a někteří další. Proč a jaký dopad bude mít útok na Írán na nás a jak na své bezpečí ve stále nebezpečnějším světě dbá Česko? Já jsem Marie Basklová a tohle je Hard Talk Seznam zpráv „Ptám se já“. A mým hostem dnes je předseda Výboru pro zahraniční věci a obranu Senátu, nezávislý senátor Pavel Fischer. Dobrý den, pane senátore.

Dobrý den.

Pane senátore, vy jste o víkendu napsal na síti X toto: „Z pohledu zájmu České republiky musíme agresi Spojených států amerických a Izraele proti Íránu umět odsoudit, protože jednou, až by začalo Rusko pálit rakety na nás, mohli bychom z Moskvy slyšet podobně nepřijatelné řeči, například, že se Rusko cítí ohroženo, aniž by k tomu předložilo důkazy.“ Mohl byste mi to vysvětlit nebo nějak šířeji objasnit, proč si myslíte právě tohle?

Vycházíme z toho, že mezi státy jsou určitá pravidla psaná nebo nepsaná, a ta pravidla, dokud platí, tak státy menší velikosti, které nemají atomovou zbraň, jako je Česká republika, mají možnost promlouvat do toho, co se děje kolem stolu. Ve chvíli, kdy tahle pravidla přestaneme hlídat a budeme říkat, že to je vlastně jedno, že jsou to pravidla pro slabochy nebo pro pro ty naivní, tak bychom mohli přehlédnout, že tím házíme přes palubu naše vlastní zájmy. Když se podíváte na aktuální verzi bezpečnostní strategie České republiky i na ty předcházející verze, tak všude najdeme, že právě svět, ve kterém se pravidla dodržují, nebo aspoň víme, kde ta pravidla jsou, že to je svět, který odpovídá zájmům České republiky, takže to jsem měl na mysli.

Vy jste se tím dostal celkem netypicky na jednu loď, například s Tomiem Okamurou, předsedou hnutí SPD.

Já jsem ten svůj příspěvek napsal v sobotu, to znamená, pokud ke mně někdo přistoupil, tak se divím.

Myslíte, že tak to je? Ne, já bych to objasnila. Írán je spojenec Ruska. Politické subjekty, které jsou spojenci Ruska, kteří k němu mají nějaké pozitivní vazby nebo zkrátka omlouvají, současný ruský režim se jednoznačně postavil na stranu Íránu. A omlouvají to právě mezinárodním právem, protože to je argument, který se nabízí, pochopitelně, když to chcete zpochybnit.

Jistě, tak teď máte hezký nadpis, ale já vám to trochu rozvrtám. Podívejte se na včerejší debatu v americkém kongresu, to vůbec není černobílé. Počet demokratů a počet republikánů, kteří mluví kriticky o tom, za jakých okolností ten útok byl spuštěn, ukazuje, že to není černobílé. My si musíme uvědomit, že naším prvním cílem má být chránit zájmy České republiky, a pak se musíme podívat na to, jak jsou na tom naši spojenci. Když se útočí například na britskou základnu, tak je potřeba říct: „Velké Británii, my stojíme za vámi.“ Když se útočí na Kypr, Evropská unie, musíme umět říct Kypru: „jsme s vámi, tohle nám není jedno.“ Když náš spojenec, jako jsou Spojené státy americké, říká: „Máme tady iminentní hrozbu, museli jsme útočit,“ tak je potřeba říct: „Jdeme do toho s vámi.“ Ale ty otázky, kde leží zájem České republiky, ty bychom neměli strčit do šuplíku, ty by měly ležet na stole.

Pane senátore, především vůbec nikdo, myslím, za celou dobu neřekl, že to je černobílé. Já myslím, že úplně všichni, kteří se k tomu vyjadřují, mluví o tom, že to je velmi složité a vždy jde o to, jak si vyhodnotíte ty jednotlivé aspekty v celém tom dění a jak je na závěr potom sečtete. Když bych vám ale argumentovala tím, že všichni mluví o tom, že žijeme ve světě s extrémními bezpečnostními hrozbami, hrozby, které nemají, řekla bych, srovnání s těmi dekádami předchozími, svět se posunul někam jinam, mluví o tom, jestli už se rozhořel, nebo jestli se rozhořívá konflikt širší než jenom na ukrajinském poli, jestli už jde o nějaký celosvětový konflikt mířící, nechci používat úplně to sousloví třetí světová válka, ale konflikt mířící zkrátka k nějakému globálnímu konfliktu. V téhle situaci, kdy agresoři soustavně porušují mezinárodní právo, není krátkozraké teď říci: „Ale tady to bylo mezinárodní právo porušeno, a proto to odmítněme.“ Nepřevažuje tady ten zájem, že jsme eliminovali nějakou potenciální hrozbu, která by ohrožovala naši bezpečnost, a to je v tuhle chvíli silnější?

Nevím, jestli jsme ji eliminovali. Podívejte se na ty útoky, které byly proti Íránu vedeny v roce 2025. Po těch útocích na jaderná zařízení americký prezident prohlásil, že nebezpečí bylo eliminováno, že se program zastavil. Tak si musíme položit otázku, zda tehdy, protože se ukazuje, že se nepodařilo zastavit ty ambice Íránu, jestli se je podaří zastavit nyní, a to my nevíme zatím. Za prvé. Za druhé, existence dvojích standardů nebo dvojího metru, kdy na jednu stranu říkáme Rusku: „Tohle nesmíte, tady jsou nějaká mezinárodní pravidla.“ Číně říkáme: „Nemůžete napadnout…“

Ale ta mezinárodní pravidla neplatí přece v tuhle chvíli ve velké části světa.

Číně říkáme: „Nemůžete obsadit Tchaj-wan, to je samostatná entita, i když se vám to nemusí líbit.“ A když Íránu říkáme: „Nemůžete obohacovat, vždyť jsou tady pravidla nešíření jaderných zbraní, ke kterým vy jste se přihlásili, tak se koukejte podrobit tomu, k čemu jste se zavázali.“ Tohle mám na mysli, že když to shrneme ze stolu, tak možná s tím shrneme i věci, na kterých nám záleží, a to je naše bezpečnost a prosperita. Otevřte si teďka smlouvu Severoatlantické aliance, která je naším pásem bezpečí, to jsou naši spojenci. Hnedka v prvních článcích a v prvních větách se píše, že se zavazujeme ctít Chartu OSN a jednat v jejím souladu. Podívejte se na Evropskou unii. Když začnete tvrdit, že mezinárodní právo je zbytečné, no tak přestává platit Evropská unie, protože to je postaveno na mezinárodním právu. Proto bychom neměli dělat díru do lodi, ve které sami plujeme.

No, ale ta loď má spoustu děr, pane senátore. My momentálně jsme v situaci, kdy ve světě v řadě konfliktů mezinárodní právo prostě systematicky dodržováno není, byť se jedna nebo druhá strana vymlouvá různými argumenty na to, že to mezinárodní právo dodržuje. Jestli teď zkrátka nejsme v době konfliktu, který se nejdřív musí dotáhnout k nějakému konci, a pak se budeme moci vrátit k mezinárodním pravidlům.

Zase jste mimo, vy jste úplně mimo, protože i v konfliktu platí pravidla. I v konfliktu přeci platí právo pro vedení války, pro úctu k civilistům, pro respekt určitých pravidel a norem, že se zkrátka musí některé věci zachovávat, jinak jste mimo rámec.

No, ale když jste mluvil, pardon, pane senátore, když jste mluvil o tom nebo psal na té sociální síti o tom, že potřebujeme, aby se mezinárodní právo dodržovalo, protože třeba nás to ochrání, aby na nás jednou Rusko nezaútočilo a nevymlouvalo se stejně jako v tuhletu chvíli třeba Spojené státy a Izrael. Ukrajině to ale přece nepomohlo, Rusko na ni přesto zaútočilo.Také se vymlouvalo.

Ale podívejte se, když se podíváte na spor o Grónsku, to je také o mezinárodním právu. Myslím si, že těch příkladů bychom mohli snést na stůl mnohem víc, ale mezinárodní právo je přeci v našem zájmu, aby nějak fungovalo, aby tady aspoň jeden hlas řekl: „Neblázněte, jsou tu dokonce i pravidla pro vedení války.“ To není přeci jenom o tom, kdo má silnější zbraně a…

Zkrátka pro vás, kdybyste si to vyhodnotil, to, co v tuhle chvíli víme a vidíme, tak pro vás to nejsilnější zůstává zájem na dodržování mezinárodního práva, který bychom měli upřednostnit.

Nedělejte ze mě jako svatouška. Já moc dobře vím, co to je Írán. To je obludný režim, který střílel do vlastních lidí, který ženám zakazoval, jak mají chodit oblečeny, který má na rukou doslova krev nejenom doma, ale v širokém zahraničí. Bez toho by nefungovali ani Husíové, ani Hezbollah, ani Hamás, to jsou teroristické organizace. To nemůžete teďka tvrdit, že já souhlasím s terorismem, já jsem naopak rád, že ten obludný režim je dneska pod tlakem, ale…

Já jsem neřekla, že souhlasíte s terorismem, pane senátore. To se výrazně posunulo, to, co jste řekl v té otázce.

Ale já si, ale já si myslím, že v zájmu České republiky, a teď se podívejme k těm strategickým dokumentům, patří, že dbáme na mezinárodní právo. Ono je totiž garancí naší vlastní suverenity.

Říkal byste to stejné, kdybyste se byl býval stal prezidentem téhle země?

Já jsem to říkal už před 20 lety, když Amerika zahajovala útoky na na Írák. A co se stalo? V Íráku se dostala k moci skupina lidí, ze kterých šel strach pro celou Evropu. To byl islámský stát…

A to byste říkal to stejné?

To byl islámský stát. Čili my si musíme položit otázku, kdo přijde příště. Já jako senátor dobře vím, že jsem vázán i tím, že upozorňujeme na to, že mezinárodní pravidla mají platit pro všechny, tedy i pro Írán a taky pro Rusko.

Takže byste říkal to stejné.

Neptejte se mě, co bych říkal, já možná, že bych mlčel.

Já se, nezlobte se, já se ptám tady na otázky, které jsem si v souvislosti s tímhle tématem připravila.

Pokračujte. Já nevím, co bych říkal, já jsem senátor, a proto jsem ze své vlastní role, jak říkají Američané, v mojí vlastní kapacitě napsal to, na čem je docela široká shoda, když se podíváte na experty. A nezapomeňte, že já jsem se diplomacií zabýval už v minulém století.

Jak šťastné nebo nešťastné, anebo třeba obohacující z vašeho pohledu, nevím, je to, že jste zaujal postoj, který je výrazně jiný než, řekla bych, převládající postoj na české politické scéně a než je postoj těch nejsilnějších sil na politické scéně. Protože vládní premiér se postavil za ten útok na Írán, podpořil rozhodnutí Izraele a Spojených států amerických, většina opozičních stran. Také prezident Petr Pavel, tam jsem tuším neslyšela nějaké jeho, nebo si neuvědomuju v tuhle chvíli nějaké jeho jasné vyjádření. Slyšela jsem předsedu poslaneckého klubu ODS Marka Bendu, který dnes mluvil o tom, že chce ve Sněmovně dokonce navrhnout usnesení, kterým by Poslanecká sněmovna podle něj měla podpořit rozhodnutí Izraele a Spojených států zaútočit na Írán, protože tím eliminovali hrozbu i pro naše bezpečí. Tak je nešťastné, že vy jako předseda vlivného Senátního výboru pro obranu, bezpečnost a zahraniční věci zastáváte úplně jiný postoj, anebo ne?

Podívejte se, byla sobota a já jsem byl bombardován zprava zleva. Jak to hodnotím, tak jsem to napsal. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu se tím ještě nezabýval. A vězte, že my tomu budeme věnovat pozornost. Ostatně otázky boje s terorismem nejsou nic nového, tomu jsme se věnovali i v minulosti. A já se nedomnívám, že je potřeba, abychom všichni zmlkli a počkali na to, až promluví Andrej Babiš. Já mám za to, že máme za úkol z toho pohledu, za který ručíme, a to je třeba bezpečnost občanů České republiky, upozornit na to, že ten konflikt se může se vyvinout způsobem, že se zvýší nebezpečí terorismu na území Evropské unie. Tohle už se dneska musí řešit. A když vláda se tomu nevěnuje, tak je potřeba říct vládě: „Vy ručíte za obranyschopnost státu a v téhle situaci děláte, jako by se vás to netýkalo.“ Tady já vidím naši roli. A jestli přicházíme z jiného prostředí, já jsem pracoval v diplomacii a vězte, že právě mezinárodní právo je základem pro diplomacii, tak úplně stačí říct: „Já to vidím takhle, ale teď řešme, co s tím budeme dělat.“

Jinak bych vás chtěla, pane senátore, posouvat. Já jsem neříkala, že by někdo čekal na to, až se vyjádří na sociálních sítích Andrej Babiš. Většinou ostatně třeba bývalý premiér Petr Fiala, bývá mnohem rychlejší v tom vyjádření k mezinárodněprávním a politickým otázkám než Andrej Babiš. Když bych to ale posunula, jak vůbec hodnotíte tedy ten postoj, který česká vláda zaujala?

Podívejte se, já jsem se díval na to, co dělala vláda o víkendu. Tak pan premiér prodával nebo doporučoval tepláky na tenis. Pan Macinka byl tuším v pořadu Luboše Lubomíra Veselého místo toho, aby mluvil na tiskové konferenci. Takže se mi zdálo, a Jaromír Zůna vůbec nemluvil, takže se mi zdálo, že v téhle strategické chvíli, kdyby vláda měla říct občanům: „Jsme tady, máme věci pod kontrolou,“ tak ona úplně zapomněla vlastně mluvit. Ona jako kdyby se jí ten konflikt netýkal. A v pondělí začal ten obraz na mě působit tak, že z premiéra se stal téměř dispečer letového provozu, protože organizoval repatriační lety, ale to není jeho jakoby první odpovědnost. On by měl naopak vyhodnocovat hrozby, které se týkají České republiky, věnovat se tomu, jak například vypadá dneska rozpočet obrany státu, který, jak dobře víme, místo plateb za tanky například začíná vykazovat jako obranné výdaje platby za železnice nebo za silnice. Nic proti tomu. Ale ve chvíli, kdy je potřeba posilovat za každou cenu kontakt se Severoatlantickou aliancí a s našimi spojenci, tak naše vláda dělá pravý opak. Já mám pocit, že kdyby to tady řídil Rus, tak to nedělá jinak. To znamená, nebudeme mluvit o tom, kdo nás ohrožuje. Pan ministr Zůna jako kdyby byl rukojmím SPD a dostal bobříka mlčení. Dokonce doporučuje náčelníkovi generálního štábu, aby vůbec nevystupoval veřejně. A přitom ty hrozby, které se týkají České republiky, jsou velmi vážné a jsou reálné.

Pane senátore, neshazujete vy ale trochu tu kritiku, kterou říkáte, tu svoji kritiku vůči vládě těmi nepřesnostmi, které v té kritice říkáte? Jednak říkáte: „Kdyby to tady řídil Rus, bylo by to to stejné.“ Myslíte, že Rus by odsoudil jednoznačně nebo přivítal, podpořil jednoznačně útoky Spojených států a Izraele na Írán, tak jako to udělal Andrej Babiš ve veřejném prostoru na svých sociálních sítích už v sobotu 28. února? Nebo mluvíte o tom, že Petr Macinka, než by se věnoval té situaci, raději hovoří v rozhovoru pro XTV? Za to samozřejmě sklidil velkou kritiku, ale popravdě, mělo to být v 10 večer v neděli a mezitím se věnoval pochopitelně té situaci. Tak jestli těmi nepřesnostmi zbytečně tu svoji kritiku vůči vládě nezlehčujete.

Tak si teda to zpřesněme, jestli potřebujete. Podívejte se, podívejte se na rozpočet Ruské federace a jistě vám neuniklo, že například na šíření dezinformací, nebo jak oni tomu říkají, na informační boj nebo jinak ještě, tak tam najdete tolik položek, že se ukazuje, když je sečtete, že ten rozpočet Ruska pro šíření dezinformací v našem prostředí roste a narostl i tento rok. A co udělala vláda České republiky? Pravý opak. Ona seškrtala rozpočty na strategickou komunikaci. A tady si musíme položit otázku, proč to dělá. Vždyť Rusko právě v těch okamžicích krize, a jaká větší krize tady byla od dob covidu, že přestaly létat letadla, že hrozí šok na trzích s ropou a s LNG, se zkapalněným plynem, byl zasažen největší terminál v Kataru pro výrobu kapalného plynu, který zásobuje…

Já si myslím, že třeba začátek války na Ukrajině byla také velká krize.

No jo, ale počkejte, právě v okamžicích krize Rusko přichází se svou vlastní agendou. To nemůžeme úplně oddělit. My nemůžeme teďka říct: „Jsme v bezpečí.“ Naopak, riziko kybernetických útoků roste. Podívejte se na to, co říká dneska Google. A právě v boji proti kybernetické hrozbě Česká republika, vláda České republiky provedla takové škrty, že se člověk diví. Tam jde o stovky milionů, a to už není legrace! Proto říkám, že kdyby tady někdo chtěl prosazovat zájmy Ruska, a dobře víme, že SPD to v minulosti dělala velmi vehementně, tak se nechová jinak.

Takže to bylo myšleno v tom širším kontextu, nikoli jenom v reakci na to, co se dělo o víkendu, ta vaše kritika.

Samozřejmě, že jo. Samozřejmě, že jo. Ale navíc právě, že na pozadí té krize, která začala o víkendu a která dopadá na naše spojence, tak se do toho namotává v tom informačním prostoru obrovský zájem ovlivňovat a polarizovat debatu i v naší zemi.

Pane senátore, vy jste na své sociální sítě také položil vládě, respektive premiérovi, tři otázky, které podle vás vyplývají bezprostředně z toho konfliktu vypuknutého na Blízkém východě. S tím, že byste chtěl znát odpovědi na ta rizika, která podle vás z té situace vyplývají. Mezi těmi riziky je riziko terorismu v Evropě, které by bylo reakcí na ten ozbrojený útok nebo konflikt. Pak velká migrační vlna, respektive uprchlíci přicházející z toho regionu, a pak také výrazné zdražení surovin, jako je ropa nebo zemní plyn. Když bych zůstala nejprve u toho terorismu, jak velké to riziko podle vás je? Je to riziko pro Česku, pro Česko nebo spíše obecně pro Evropu? Co s tím?

Je to obecně pro Evropu riziko. Podívejte se na to, co říkají naši spojenci. A na území některých zemí v Evropské unii, tedy Severoatlantické aliance, mám na mysli, už byly v minulosti pokusy o teroristické útoky. Tady nejde přece jenom o útok, tady jde o to, že byl zabit náboženský vůdce. A pro šíity je to důvod k obrovskému jakoby… Toto je pro ně velmi citlivá věc. Čili my nemůžeme vyloučit riziko teroristického útoku a je jedině správně, že na to vláda začala reagovat.

A uprchlická vlna tam podle vás lze reálně očekávat? Zatím tedy není. Zatím všechny organizace hlásí, že to žádnou uprchlickou vlnu významnou nevyvolává v tuhle chvíli, ale je to krátká doba od vypuknutí toho konfliktu.

Je to krátká doba. Pokud měříte pouze to, co se děje od soboty, tak máte pravdu, ale ono to není pravda dlouhodobě. Írán má 93 milionů obyvatel. Už v minulosti procházelo přes Turecko obrovské množství z nich. A když si k tomu připočteme Pákistán a Afghánistán, které jsou v jeho těsném sousedství, a odtamtud šla významná migrační trasa právě na západní Balkán a do Evropy, tak zdaleka nejsme hotovi s touto otázkou. Pokud by se v Íránu skutečně stalo to, že dojde k dezintegraci toho režimu, že tam začne například nějaká forma občanské války, tak v situaci, kdy tam je pod hranicí chudoby polovina obyvatel, já vám garantuju, že se budou snažit ze všech sil eh dostat eh do bezpečí a že ani ta dlouhá, několik set kilometrů dlouhá zeď, která je na turecké hranici, je prostě nezastaví. Eh Tady je potřeba, abychom poctivě připustili, že ten útok proti Íránu může způsobit takovou regionální destabilizaci a globální dopady, že Evropa za to bude vlastně platit účet.

Tak ono Turecko se obává té uprchlické vlny. Turečtí představitelé o tom už mluví. Kdyby čeští politici tohle na rovinu říkali českým občanům, co by měli říct? Máme se i my připravit na to, že by uprchlíci z oblasti Blízkého východu, z těch destabilizovaných zemí, mohli nakonec skončit i u nás?

No, když řeknete, že podporujete útoky proti Íránu a zastřete, že to má svoje náklady a dopady, které možná budeme cítit mnoho let, tak říkáte jenom polovinu pravdy. Tady je potřeba, abychom otevřeně informovali společnost o tom, že právě riziko teroristických útoků může růst a že může také přijít velká vlna uprchlíků. Zatím se to daří kontrolovat, ale když začnete studovat ta čísla, tak to úsilí třeba na straně Íránu vytlačovat pryč Afghánce a Pákistánce z téhle trasy bylo obrovské. Bude tohle úsilí pokračovat, když tam dochází k velmi vážné destabilizaci režimu? To já všecko nevím. A na to jsem ještě malý pán, abych vám řekl, co se bude dít.

A pokud vláda podpořila ty útoky, měla by tím pádem tedy také přijmout zodpovědnost za tu uprchlickou vlnu? Měla by potom říct: „Tak dobrá, jsme tedy také připraveni na to, že ti uprchlíci přijdou a třeba jich část i přijmout“?

No, to je potřeba, aby si vláda vyjasnila to stanovisko. A zároveň Turecko je významný člen Severoatlantické aliance. Mě by zajímalo, kdy si například ministr zahraničí nebo premiér zatelefonovali s tureckým ministrem zahraničí nebo s tureckým premiérem. To je přece náš spojenec v regionu. Já čtu pořád, že si telefonují s izraelským ministrem zahraničí. To je v pořádku. Ale mám za to, že právě Severoatlantická aliance je prostor naší sdílené bezpečnosti a že tím, že jsme se stali černými pasažéry, že dáváme málo na obranu, tak se vlastně izolujeme v rámci tohohle společenství, které přece má garanci, že když jeden bude pod palbou, dalšímu přijdou na pomoc. Tady bych očekával větší úsilí. My v Senátu se chystáme na návštěvu Turecka shodou okolností dlouhodobě, takže budeme v tom také na té parlamentní úrovni pracovat. Ale to není všecko. To musí dělat také ústavní činitelé, počínaje prezidentem.

Mimochodem, když jsem se vás ještě ptala na to zhodnocení těch reakcí vlády na ty víkendové, na tu víkendovou eskalaci situace na Blízkém východě, kdo vás z těch vládních představitelů třeba nejvíc zklamal? Pochopila jsem, byl to tedy ministr Zůna, ministr obrany, když se k tomu nevyjádřil vůbec?

No, jestli chcete, abych dával známky, tak jedničku nedostane nikdo z nich, ani Andrej Babiš. Ale eh vy si pořád kladete otázku, co se stalo od soboty, ale on to je vlastně strategický moment pro celou Evropu. Přečtěte si eh projev prezidenta Macrona ze včerejška. On naprosto zásadně upravil jadernou doktrínu, odstrašení, jaderného odstrašení Francie a nabídnul tam řadě států Evropy spolupráci. A teďka dobře poslouchejte: na tu nabídku odpovědělo Německo, Polsko, Nizozemí, Belgie, Švédsko, Dánsko. Chybí Česká republika. Tohle jsou ty strategické okamžiky, které já mám na mysli. To není jenom to, co se děje mezi Strakovou akademií a Sněmovnou. Tady přece hrajeme na mnohem větším hřišti.

Takže Česko mělo zareagovat na tu situaci podle vás tak, že se mělo přidat k té Macronově straně?

Například, nebo o tom vést debatu. My jsme to neslyšeli. Petr Macinka vysvětluje, proč nechce dělat tiskovky, ale tohle je podle mého názoru hrozně důležité, protože to se týká celé Evropy. A proto si myslím, že to hřiště, na kterém se dneska hraje, je úplně jiné, je větší a je mnohem významnější a týká se například jaderného odstrašení, které by mohlo chránit i nás. Ten jaderný deštník, to je přece důležitá věc.

Co s tím chcete, nebo když říkáte, apelujete na to, že to je tak významná věc, chcete se tomu věnovat, vyvolat jednání v Senátu na tohle téma, vyzvat premiéra, aby se k tomu nějakým způsobem vyjádřil, vyzvat vládu, aby přišla na jednání, byť ona tedy asi do Senátu tak ráda nechodí, minule nepřišla na na ty akce organizované k výročí plnohodnotné invaze Ruska na Ukrajinu. Ale když se vrátím k tomu, k tomuto tématu, co jste říkal, chcete nějak vyzývat premiéra, mluvit s ním?

Já vás opravím a pak odpovím.  Akce, která se konala, byla na téma obranyschopnost státu. A na obranyschopnost státu premiér Babiš nepřišel, nepřišel ani Jaromír Zůna, prý že mají důležitější věci pro občany České republiky. Mně to přijde prostě nemravný. Oni to mají totiž v popisu práce a na mě to působí jako popovrhování Senátem. K vaší otázce: Přečtěte si program této vlády. V oblasti…

Vy tady hezky úkolujete, pane senátore, v průběhu celého rozhovoru. Já jsem ho četla.

To byl jenom úvod.

Ano, děkuju.

Já vám to vysvětlím. Tam je, že ministr obrany navrhuje, abychom budovali protiraketovou, respektive protivzdušnou obranu. A teď se podívejte zpátky do toho konfliktu, kterým jsme začali. Tam se na obou stranách počítá, kdo kolik vystřelil a kdo kolik zasahoval proti, a počítá se, kdo kolik má ještě toho na skladě. Za jediný den Lockheed Martin vyrobí sotva dva Patrioty. Ty zásoby se tenší. A čím rychleji někdo vystřílí ten svůj zásobník, ať už těch obranných prostředků nebo těch útočných, tím se změní situace na bojišti. A teď se podívejte na obranné rozpočty České republiky. Ta vícevrstvá protivzdušná obrana, jak navrhuje…

Já jsem chtěl odpovědět na tu otázku, pane senátore.

Ta vícevrstvá… Vy jste mě nenechala domluvit. Ta vícevrstvá protivzdušná obrana státu, jak navrhuje ministr obrany, ta stojí několik set miliard korun českých. A to znamená, že to je dražší než pětatřicítky, o kterých se tolik u nás mluví. Kde to najdeme v tom rozpočtu? A tady musíme…

To jsem vás s dovolením slyšela v jiném rozhovoru pro jiné médium, které jste poskytoval před několika málo dny, ale nepřipomněl jste nás nikdo na to, na co se ptám teď já.

A tady musíme vládu jaksi úkolovat a ptát se jí: Výborně. Kolik máme teda interceptorů proti útokům dronů, proti útokům raket? Žádné nebo pět? Jak je možné, že nemáme  v tom rozpočtu dostatek prostředků, abychom se začali v téhle situaci bránit? Dobře totiž vidíme, abych odpověděl na vaši otázku, že rakety dneska rozhodují vlastně osud válek nebo konfliktů, že se používají drony. Česká republika úplně zaspala a tahle vláda pokračuje v tom spánku, protože v tom rozpočtu na to vůbec nepamatuje. Na to se musíme zaměřit.

Tak a vůbec jsem nepochopila odpověď na tu otázku. Budete nějakým způsobem vyzývat premiéra Andreje Babiše, aby se přidal k Macronově iniciativě? Ano nebo ne, prosím?

My budeme premiéra vyzývat, aby posiloval obranné rozpočty, to už jsme začali ostatně. A co se týče Macronovy iniciativy, tam se necháme rádi informovat od francouzského velvyslance, já ho za chvilku uvidím, až od vás odejdu, a budeme s tím pracovat dál, povedeme o tom diskusi.

A ta vaše ostrá kritika stran připravenosti Česka na to… Mluvil jste o tom, jak dochází rychle střely, jak dochází rychle ten vojenský materiál, sledujeme to v přímém přenosu na Blízkém východě. Je zřejmé, že si ty strany nemohou dovolit nějaký speciálně dlouhý konflikt, protože ty zásoby jsou malé. Apeloval jste v tomhle směru dostatečně důsledně i na tu předchozí vládu, protože to je přece systematická věc, podfinancování české armády je věc extrémně dlouhodobá. Tak jestli máte čisté svědomí v tom, že jste stejně ostře přistupoval k té předchozí vládní garnituře jako k téhle?

Česká republika neplní závazky, k nimž se v rámci NATO přihlásila. A tady máme celý seznam parametrů, usnesení, které jsme přijali v minulý rok, v době, kdy byla u u moci Fialova vláda, Fialův kabinet. Takže máte pravdu, že jsme to kritizovali. Ale já mám za to, že právě na pozadí těch krizí, které máme kolem sebe, obranyschopnost státu začíná být naprosto prvořadým úkolem. V tom je vláda nezastupitelná. Z toho pohledu mám za to, že my jako kdybychom byli odpojeni od toho světa a chtěli tady žít v takové kotlince jako v Hobitíně. Ale bohužel ten svět se ubírá jiným směrem a my se musíme umět přihlásit o slovo u stolu, tam, kde máme spojence, a tam se s námi nebudou bavit, když na naše slovo není spolehnutí. Vracíme se k obranným výdajům. To je přece závazek, který republika musí plnit, jinak se prostě z toho klubu vyvolených sami dáváme pryč. A kdybychom se museli sami v tomhle světě bránit, tak to nebudou dvě nebo tři procenta HDP, ale trojnásobek, čtyřnásobek víc. To vše má svoje náklady, které by občan České republiky měl slyšet.

Jaký přímý dopad, nebo jestli nějaký přímý dopad na nás bude mít to, že v letošním roce Česká republika snižuje výdaje na obranu? V kapitole Ministerstva obrany je necelých 1,8 procenta hrubého domácího produktu alokováno na obranné výdaje, ale naše Lerová, ministryně financí, tvrdí, že část těch výdajů je ještě pokryta v rámci kapitoly Ministerstva dopravy, protože dopravní infrastruktura je přece také potřeba, pohybují se po něm po silnicích spojenecká vojska atd. Každopádně ty výdaje jsou nižší i tak, než původně měly být a než byly plánovány. Vysvětlí to vláda Andreje Babiše na mezinárodní scéně, jak tvrdí, anebo ne?

Ona by to měla vysvětlit napřed doma, protože obrana, to je v našem vlastním zájmu.

Tomu rozumím, ale voliči si tuhle vládu zvolili a tahle vláda o tom mluvila už před volbami, že to tak je.

Počkejte, ale zákon číslo 177/2023 Sbírky o financování obrany České republiky jí ukládá, aby dávala na obranu minimálně dvě procenta. To znamená, vláda by měla dodržovat zákony této země. Pokud je nedodržuje, tak je to velmi vážná zpráva pro občany České republiky. Vláda je vázána zákony i ústavou a neměla by poškozovat dobré jméno v zahraničí, zejména u těch, na kterých nám záleží, to je Severoatlantická aliance. Z tohohle pohledu vláda ohrožuje dobré jméno České republiky, naši pověst a zároveň podlamuje naši obranyschopnost, když lidem říká: „Nic se neděje, máme to pod kontrolou.“

No, tady asi by se dalo polemizovat s tím. Vláda Andreje Babiše tvrdí, že ten zákon dodržuje právě skrze ty výdaje, které jsou v jiných kapitolách alokovány, navíc na různé fígle, kterými jsme zaplňovali různé kolonky, jsme byli…

V minulosti.

 …té minulé vlády.

A to je potřeba zkritizovat. Samozřejmě.

 …představitelů.

Samozřejmě. Tady souhlasím s vámi. Ta kouzla s čísly jsou jenom pro smích. Když totiž vidíme ty, kdo nás ohrožují, tak ti si z toho dělají legraci. My si musíme uvědomit, že poctivé vyhodnocení hrozeb, kterým čelíme už dneska, je prvním krokem k tomu, abychom na to uměli reagovat. Když ale ministr obrany má bobříka mlčení a nesmí mluvit, když vlastně nepřichází do parlamentu, do Senátu, aby nás seznámil například se svými prioritami, tak ale některé věci zkrátka… vláda v tom je nenahraditelná a tohle je velmi vážná situace.

A možná ještě úplně poslední otázka mimo rámec těch témat, o kterých jsme mluvili v průběhu rozhovoru. Vy jste také bývalým diplomatem. Jak hodnotíte působení Petra Macinky, ministra zahraničních věcí v čele resortu zahraničí? Eh, je bude dobrým ministrem z vašeho pohledu?

Jeho personální opatření, která provedl, když nastupoval, připomínala pohromu. Tak nenastupuje zodpovědný politik. A Petr Macinka nikdy žádné velké… velkou organizaci nevedl, nemá zkušenosti s řízením velkých celků a Ministerstvo zahraničí je nesmírně složitý organismus. On si dal záležet na tom, aby znejistil každého, kdo měl funkci nebo kdo ji zastává ještě dnes, aby jako kdyby ty profesionály chtěl vyděsit. Já mám pocit ale, že profesionál se pozná podle toho, že k ministrovi přijde a řekne mu: „Pane ministře, jste úplně mimo. Tohle jsou fakta.“ A já mám za to, že vlastně on otupil profesionalitu toho baráku právě v tom, že do funkcí dosadil lidi, kteří sice mají dlouhodobou zkušenost, ale s tou agendou, kterou dneska zastávají, mají velmi krátké… krátké znalosti nebo krátkou zkušenost. Tím vlastně oslabil Českou republiku. Rozsah personálních reforem, které udělal, je tak velký, že to vypadalo, že dělá kotrmelce. Uvidíme, jak to bude zvládat nyní, kdy už má jenom jedno ministerstvo. Já bych mu dal ještě čas, ale musím říct, že na něj mám hodně otázek a že se těším, až přijde do Senátu, protože nám na ně zatím neodpověděl v dopisech a zatím se omluvil.

Říká můj dnešní host, kterým byl předseda Senátního výboru pro obranu, bezpečnost a zahraniční věci, nezávislý senátor Pavel Fischer. Díky, že jste přišel k nám do studia.

Já děkuju za pozvání.

Jazykově upraveno. Článek z rozhovoru je zde

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-na-jake-hrozby-se-ma-cesko-pripravit-po-utoku-na-iran-senator-odpovida-300376#utm_campaign=StaticSontentSZ&utm_medium=PodcastyPromoBox&utm_source=StaticSontentSZ&utm_content=ptam-se-ja