Čína není partner jako každý jiný. Cesta Tomia Okamury nic nezmění

Prospěla Okamurova cesta do Číny Česku? Diskutují poradce Motoristů pro zahraniční politiku a bývalý europoslanec ODS Jan Zahradil a předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer

Základní teze senátora Pavla Fischera

Politický průlom, nebo jen ekonomika?
Zatímco čínská strana návštěvu prezentovala jako politický průlom, samotný předseda Sněmovny ji označoval za čistě ekonomickou cestu. Tenhle rozpor v interpretaci není detail – ukazuje, jak snadno se dá z české strany podcenit, co si Peking z podobných návštěv odnáší a jak je navenek prezentuje.

Bezpečnost není vedlejší téma
Čínská lidová republika byla loni oficiálně označena za původce rozsáhlého kybernetického útoku, který trval nejméně tři roky. Česká vláda jako viníka identifikovala Čínskou lidovou republiku. K tomu se přidávají varování bezpečnostních složek před riziky spojenými s čínskými automobily nebo nutnost hlídat kritickou infrastrukturu, například střídače u solárních panelů. Čína se k České republice nechová přátelsky a aktivně proti ní útočí. Právě proto je třeba se bránit a neopakovat diplomatické zdvořilosti.

Nefér ekonomická soutěž
Podle zprávy OECD Čína dlouhodobě a systematicky porušuje globální obchodní pravidla. Americký kongres Čínu sleduje dlouhodobě a nyní doslova bije na poplach: je nezbytné odstřihnout ekonomiku USA od Číny, jinak to bude mít dalekosáhlé následky pro Ameriku. Podobně Evropská obchodní komora v Číně ve svých každoročních zprávách popisuje rostoucí kontrolu Komunistické strany nad podnikáním, nucené sdílení technologií i diskriminační regulaci zahraničních firem. Čína dnes dotuje své podniky na úrovni zhruba 4,5 % vlastního HDP. Připočítáme-li, že navíc podhodnocuje měnu a obchází sociální nebo envrironmentální standardy, pak český podnikatel nesoutěží s čínskou firmou, ale s celým státním rozpočtem Čínské lidové republiky, což není férová soutěž. Česká vláda by o těchto rizicích měla podnikatele včas otevřeně informovat, namísto toho, aby živila iluzi o „čínském snu“, který dávno neplatí.

Německé varování
Je pěkné argumentovat tím, že německý kancléř jezdí do Číny. Ale Německo je v pasti. Je totiž příkladem toho, kam může vést přílišná ekonomická provázanost s Čínou. Zapletlo se do čínského trhu natolik, že je v pasti a nedokáže se včas vymanit. A to představuje riziko nejen pro Berlín, ale pro celou Evropskou unii i pro NATO, protože Čína je i bezpečnostní hrozba. Z přibližně 64 technologií klíčových pro dnešní ekonomiku a bezpečnost jich Čína dnes ovládá 57; před dvaceti lety to byly jen tři. Jde o chemii, letectví, robotiku, farma, umělou inteligenci a další strategické obory. Je třeba se bránit dřív, než bude pozdě. 

Hodnoty nejsou volitelná položka
Argument, že pragmatická ekonomická diplomacie stojí v protikladu k hodnotové politice, neobstojí. Ústava zavazuje každého ústavního činitele k dodržování hodnot zakotvených v preambuli – ty nelze „zhasnout“ jen proto, že se to zrovna politicky hodí. Týká se to i dlouhodobě sledovaných problémů, jako je tlak na křesťany v Číně, neúnosná situace Tibeťanů nebo otrocká  práce Ujgurů v Sin-ťiangu – to nejsou témata, která zítra v Americe zmizí jen proto, že si to někdo přeje. Boj proti otrocké práci v Číně zůstává pevnou součástí americké legislativy.

Závěr: pasivita by byla kapitulací
Česká republika se má chovat podle vlastních zájmů, ne podle toho, jak si to představují jiní. To znamená: budovat vzájemně výhodné vztahy a prohlubovat spolupráci tam, kde to dává ekonomický smysl, ale s vědomím, že Čína dnes představuje reálnou bezpečnostní hrozbu. Spoléhat na to, že věci „poběží samy“ v duchu ekonomického liberalismu, není řešením. Byla by to kapitulace.

https://plus.rozhlas.cz/logicka-a-nezbytna-haji-okamurovu-navstevu-ciny-zahradil-vyznam-bych-9632778