K obrannému fondu EU, přístupu zemí západního Balkánu k EU a cílům podpory Ukrajiny

Projev senátora Pavla Fischera na 22. schůzi Senátu dne 6. března 2024 k Informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala dne 1. února 2024

• videozáznam vystoupení Pavla Fischera
• stenozáznam schůze
• senátní tisk č. 223

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové,

mimořádné zasedání Evropské rady 1. února v tomto roce bylo významné i z toho důvodu, který zmínil také pan ministr, a sice že vůbec poprvé na něm ČR ústy předsedy vlády Petra Fialy seznámila státy EU s iniciativou dodávek dělostřelecké munice pro Ukrajinu. Chtěl jsem tuto iniciativu mimořádně ocenit, smeknout před těmi, kteří ji dokázali za dlouhé měsíce a roky připravovat, a také ji podpořit. O této iniciativě později mluvil i prezident republiky na mnichovské konferenci. Získali jsme si tím nejenom mimořádně důležitý prostředek pro posílení obranyschopnosti Ukrajině, ale také velké mezinárodní renomé jako ČR. Je tady potřeba skutečně poděkovat, ocenit a pomoci k tomu, aby iniciativa se podařila zdárně dovést do konce. Jak dobře víte, jedná se o nákup dělostřelecké munice mimo státy EU a o propojení těchto mimořádně významných možností se státy, které budou ochotny tyto nákupy ve prospěch Ukrajiny financovat.

Mám ještě další tři body. Pan ministr totiž zmínil obranný fond EU, který se navyšuje o 1,5 mld. eur. Tady je potřeba se podívat na to, co to ten obranný fond je, protože je připraven také pro malé a střední podniky z ČR, nejenom pro ty největší, které často ho ani nepotřebují. Obranný fond EU na roky 2021 až 2027 připravil celkem 8 mld. eur ve prospěch firem, a to i z ČR. V roce 2023 bylo vyčerpáno 1,3 mld. eur. Státy, které byly šampiony v čerpání, tady je potřeba se na ně podívat, protože tam nám to může něco napovědět, byly Francie, Itálie, Německo a Španělsko.

Dohromady vyčerpaly celkem 646 milionů eur. To znamená více než polovinu té částky, která byla zatím čerpána. Když začneme hledat ČR, o tom právě je potřeba mluvit, najdeme ji až někde na nízké příčce, protože ČR z tohoto fondu si zatím pro své firmy dokázala získat jedině 5 milionů eur, což je úplný drobek. Tady je potřeba, abychom vyzvali vládu, zejména ministerstvo obrany, aby dělalo víc, aby českým firmám do obranného fondu EU pomohlo najít cestu, např. s vyplňováním nejrůznějších žádostí a podobně. Je tam obrovský potenciál a ČR ho nevyužívá. Přitom to jsou peníze, které jsou společné, tzn. že jsou připraveny i pro nás. S ministerstvem obrany na tom pracujeme, ale je to věc, která skutečně vyžaduje i veřejnou debatu, protože řada firem ani netuší, že by tam mohla získat takovou významnou podporu.

Můj třetí bod je západní Balkán. Pan ministr připomněl, že se jednalo také o přiklepnutí prostředků ve prospěch západního Balkánu. Jak dobře víme, státy západního Balkánu čekají u dveří EU, chtějí vstoupit. Nejde jenom o peníze, nejde jenom o prostředky. Jde také o politické gesto. Tady mám za to, že by ČR mohla ještě více než doposud přesvědčovat ostatní, že například mezi státy západního Balkánu najdeme šampiony, kteří jsou připraveni na ten další krok ve prospěch evropské spolupráce, jako je například Černá Hora. Jsou potřeba nejenom peníze, ale také nezapomínat na ty politické kroky.

Můj poslední bod se týká Ukrajiny. Pan ministr připomněl ten slavný výrok, že Ukrajina bude mít naši podporu tak dlouho, dokud to bude potřeba. Byl bych tady možná kreativnější, a dokonce si řekl, co to „potřeba“ znamená, jak dlouho nebo k čemu chceme dojít, protože strategický cíl – na Ukrajině se bojuje – můžeme stanovit třeba jinak. Můžeme říci, že bychom rádi, aby se Ukrajina vrátila do svého území, které jí patří, a to co nejrychleji. Můžeme také ocenit, že jsou tady nejenom špatné zprávy z fronty, ale i dobré zprávy z Ukrajiny.

K nim určitě patří to, že se Ukrajině daří likvidovat námořní flotilu Ruské federace, a to i v době, kdy Ukrajina nemá žádné loďstvo. Je to skutečně kapitola, která vstoupí do historie nejenom námořních bitev. Ukrajině se podařilo vysvobodit z toho sevření ruské válečné flotily, přitom nemá vlastní lodě. Používá k tomu bezpilotní prostředky. Proto bych apeloval na nás všechny, abychom si nejenom opakovali, že budeme Ukrajinu podporovat, jak dlouho to bude potřeba, ale že bychom mohli k tomu přidat, dokud Ukrajina například neobnoví správu nad svým suverénním územím. Tak jak se jí to daří v Černém moři. Nebojme se vítězství Ukrajiny. Mohli bychom si sami komplikovat život v tom, abychom viděli, co je potřeba v její prospěch při té pomoci dalšího dělat.

Děkuji panu ministrovi za to, že nás seznámil s výsledky této mimořádné Evropské rady, která byla skutečně mimořádně důležitá. Děkuji.