Článek v časopisu Senát
Smlouva DCA
Blog, Z médií|19.9.2023
Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o obraně je projevem vůle bránit naši vlast. To rozčiluje odpůrce a dezinformátory; přitom jde o standardní smlouvu mezi ČR a USA, která stanovuje rámcová pravidla pro posílení obranné spolupráce.
Ministryně obrany Jana Černochová podepsala dne 23. května 2023 se svým americkým protějškem Lloydem Jamesem Austinem ve Washingtonu Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (Defence Cooperation Agreement; DCA). Dohodu jsme následně projednali v Senátu, kde byla 13. července schválena většinou 66 ze 68 přítomných senátorek a senátorů. Dne 19. července pak byla projednána také v Poslanecké sněmovně, v souladu se zákonem musí projít dvojím čtením. Tam se pro její přijetí vyjádřilo 115 ze 144 přítomných poslankyň a poslanců. Ve dnech, kdy tento text píšu, ratifikaci stvrdil svým podpisem prezident republiky Petr Pavel.
Dohoda byla projednána relativně rychle – dílem také proto, že například pro senátory bezpečnostního výboru nebyla ničím novým, o průběhu vyjednávání jsme byli průběžně informováni. Zásadní ale je, že byla schválena masívní většinou, v Poslanecké sněmovně tedy i hlasy nejsilnější opoziční strany. A to je dobrá zpráva. U důležitých reforem nebo obranné politiky by totiž měla panovat široká shoda na společném zájmu. Tím je v případě DCA zajistit bezpečnost a suverenitu České republiky.
Co DCA upravuje a co ne
V rámci Aliance už dlouhá desetiletí platí dohoda NATO SOFA , která stanovuje pravidla pobytu vojáků jednoho aliančního státu na území jiného. Tato dohoda předpokládá, že bude doplněna dalšími bilaterálními smlouvami, jako je právě DCA. Podobnou smlouvu o obraně mělo před námi s USA uzavřeno 24 ze 30 států Aliance. Proč zrovna s USA? Zjednodušeně řečeno: síla NATO a zajištění bezpečnosti v Evropě jsou přímo závislé na velikosti armády USA a jejím zapojení. Je nejsilnějším členem Aliance.
Ve smlouvě se upravuje nejen to, kdo může vykonávat spravedlnost nad vojáky, kteří by se u nás dopustili trestného činu, nebo jaké dokumenty by musel mít americký občan při sobě, kdyby vstupoval do naší země. Ustanovení smlouvy upravuje například také podmínky zaměstnávání našich občanů a chrání jejich práva. Smlouva naopak není pozvánkou pro americké vojáky do naší země, není povolenkou k rozmístění jaderných zbraní nebo budování amerických základen, nezbavuje nás suverenity ani kontroly. O případné přítomnosti cizích vojáků bude nadále rozhodovat Parlament, jak vyplývá z Ústavy. Platí ale, že pokud bychom museli pozvat vojáky USA, aby pomohli bránit naši zem, bude se to řídit pravidly, která jsou ve smlouvě upřesněna.
Vojenská zařízení v rukou Američanů
Příkladem toho, jak mimo může mířit kritika DCA, je hojně diskutovaná otázka poskytnutí zázemí americkým vojákům – jedná se o vojenská letiště Čáslav, Náměšť a Pardubice, vojenské výcvikové prostory Hradiště, Libavá, Boletice, Březina, logistické centrum Mošnov a posádky ve Vyškově, Rančířově a Staré Boleslavi. Američtí vojáci by nad zařízeními ve výlučné správě mohli mít kontrolu, provádět na vlastní náklady stavební úpravy a podobně. Pro kontext je třeba dodat, že dnes v ČR nemáme k dispozici moderní zařízení na světové úrovni, která bychom mohli poskytnout našim vlastním vojákům, natož cizím. Pokud tedy mají američtí vojáci přijít hájit naši bezpečnost, musí mít kde přistát, spát, uskladnit zbraně a materiál. Je v pořádku, že se na tom domluvíme předem.
Je DCA dobrá smlouva?
Vládním vyjednavačům se podařila skvělá práce. Jsem hrdý na to, že DCA v našem Parlamentu prošla bez zaškobrtnutí. To my potřebujeme vojenskou sílu našich spojenců, včetně té odstrašující. Ruská federace se netají ambicí válčit také s námi. Česká armáda Rusko neodstraší. Součet aliančních sil, kde hraje nejdůležitější roli USA, však ano. I proto schválení smlouvy o obranné spolupráci mezi ČR a USA posiluje bezpečnost našich občanů.
Text vyšel v časopisu Senát (č. 3/2023)