O výzvách současného světa

Projev Pavla Fischera na výroční konferenci České komory lehkých obvodových plášťů; Praha, 28. března 2023

Vážené dámy,
vážení pánové,

děkuji za pozvání na Vaši konferenci, na níž se zamýšlíte nejen nad vývojem technologií, očekávání klientů a změnami v legislativě, ale také nad trendy ve světě, které dopadají na naši zem. Nejprve mi dovolte, abych krátce připomenul největší výzvy současnosti, a pak se věnoval krátce i tomu, jak výstavba našich sídel a měst může mít dopady na celou společnost.

Kdyby nám někdo před čtyřmi roky sdělil, že by mohla přijít pandemie, která zastaví mezinárodní obchod a zpomalí ekonomiku celého světa, nebudeme mu věřit. Opak se stal pravdou – pandemie nemoci COVID-19 se rozšířila z Číny tak rychle, že jsme se ani nestačili divit, natož abychom měli připraveno očkování.

Kdyby nám někdo ve stejné době tvrdil, že se do Evropy vrátí válka, která se svým rozsahem – počtem civilních obětí, délkou frontové linie, počty vypálené dělostřelecké munice nebo miliony uprchlíků, které v rekordně krátké době vrhla do Evropy – bude podobat druhé světové válce, nebudeme mu věřit.

Kdyby nám někdo sdělil, že tu bude ve stejné době za dveřmi nová bankovní krize, a to po letech, kdy v Evropě panovaly nulové nebo dokonce záporné úrokové sazby, nechtělo by se nám to věřit. Dnes jsou ve světové ekonomice nejistoty mimořádně vysoko, jak sdělila předevčírem šéfka Mezinárodního měnového fondu.

Kdyby nám někdo předpovídal, že v ČR, kde jsme měli v politice lídry, kteří si zakládali na vyrovnaných rozpočtech tolik, že to dokonce chtěli zapsat do Ústavy jako pravidlo platné pro všechny, budeme dnes hospodařit s vysokými deficity a inflace bude v dvouciferných číslech (dosáhla až na 18% meziročního indexu v září minulého roku), nevěřili bychom.

Byli jsme navzdory varování závislí více než z 90 % na dovozech plynu z Ruska, zatímco dnes k nám Gazprom nedodává. Kdyby nám někdo tvrdil, že k tomuto obratu dojde během pouhých několika měsíců, přišlo by nám to k nevíře.

A přitom všechno to se stalo, a ještě mnohem víc. A v tom musí lidé žít, zvládat velké proměny naší společnosti – zdaleka nejen hospodářské –, vy musíte rozvíjet podnikání a neztrácet ze zřetele do nejdůležitější.

Jenže podle čeho se rozhodovat? Na koho se máme spolehnout, když německé hospodářství, které je tahounem Evropy, dnes prožívá těžkou krizi energetického, automobilového i chemického průmyslu, které tvoří páteř jeho hospodářství? Komu v této době máme věřit? Politikům? Nebo ekologickým iniciativám? Ale jak?

K některým ekologickým iniciativám bychom měli mít jistou zdrženlivost. Vezměme v úvahu, že už v roce 2014 bývalý generální tajemník NATO a dánský premiér Anders Fogh Rasmussen pro deník The Guardian sdělil následující:

„Setkal jsem se se spojenci, kteří mohou informovat o tom, že Rusko v rámci svých sofistikovaných informačních a dezinformačních operací aktivně spolupracovalo s takzvanými nevládními organizacemi – ekologickými organizacemi působícími proti těžbě břidlicového plynu – s cílem udržet závislost Evropy na dovozu ruského plynu.“

Těžba břidlicového plynu je známá jako frakování. Zatímco ve Spojených státech se stalo legální a používá se, evropské parlamenty se proti této alternativě stavěly a dávaly přednost závislosti na standardních ruských plynovodech.

Podle dopisu, který tehdejšímu ministru financí USA Stevenu Mnuchinovi zaslali američtí zástupci Lamar Smith a Randy Weber, Hillary Clintonová v roce 2016 na soukromé audienci řekla: „Stáli jsme dokonce proti falešným ekologickým skupinám, a já jsem velký ekolog, ale ty byly financovány Rusy.“

Financovala Ruská federace ekologické aktivisty po celém světě? Ano, a dokonce i další svědectví ukazují tímto směrem.

WWF Německo, BUND (Friends of the Earth) a NABU (Nature and Biodiversity Conservation Union), tři ekologické organizace, které byly zapřísáhlými odpůrci německého plynovodu NordStream s Ruskem, podle zprávy Evropského parlamentu z roku 2011 upustily od svého odporu teprve poté, co jim Gazprom přislíbil financování ochrany životního prostředí.

Nadace založená německou spolkovou zemí, ekologickými organizacemi a společností NordStream (ovládanou Gazpromem) naplnila svou pokladnu 10 miliony eur, přičemž zástupci ekologických organizací zasedli ve správní radě. Upustily tyto skupiny od odporu proti plynovodům kvůli ruskému financování? Jestli ano, nebo ne, se můžeme jen dohadovat. Indicie jsou ale jednoznačné.

Proč o tom všem mluvím před experty na lehké obvodové pláště? A jak tedy v této tak nejisté době stavět domy, které budou skutečným domovem pro občany naší země?

Jeden znalec, který znal Prahu a měl v mimořádné úctě naši kulturu, napsal před třiceti lety tato slova:

„Živé město není výsledkem práce slavných architektů. Je to dílo skromných řemeslníků a vedlejší produkt neutuchající konverzace jeho obyvatel, stále se rozvíjí, opravuje a předělává podle nových potřeb a tak spontánně neviditelnou rukou všech, kteří chtějí žít v souladu se svými sousedy, vytváří řád. Tak vznikly Benátky i Paříž, kde i slavné a monumentální stavby jako katedrály svatého Marka, Nôtre Dame, Place Vendôme a kapitulní dům Scuola Grande di San Rocco uklidňují zrak a vyvolávají pocit sounáležitosti.“

O něco dále pokračují jeho úvahy takto:
Nová současná architektura mnohdy působí necitlivě, „jako by spadla shůry, neobrací se ke kolemjdoucím a nevítá je. Poskytuje sice přístřeší, ale nikoli domov. A protože si na ni zvykáme, ztrácíme respekt k zemi. Město totiž ve svém pravém významu posvěcuje půdu, na níž stojí.“ Slyšíme dobře – město totiž posvěcuje půdu, na níž stojí. A nakonec doplňuje:

„Vytvářením měst vytváříme sebe. Ničením měst ničíme sebe. Naše milované vzpomínky se stanou otrávenou lítostí nad nenahraditelnou ztrátou, někdy i nenávistí všeho, čeho jsme si tolik cenili. Nezbývá než prchnout ze světa i z vlastní duše. Pěkná ves, dům i město je nadějí a domovem všech lidí. Zapomeneme-li, že je naším cílem stavět esteticky, staneme se bezdomovci, jediné, čeho dosáhneme, bude náš vlastní exil na zemi.“

Tolik autor – britský muzikolog a filosof a urbanista, Roger Scruton.

Co tedy říci závěrem pro někoho, kdo se jako vy zabývá stavebnictvím a lehkými obvodovými plášti?

Máte velkou roli – města a domy posvěcují půdu, na níž stojí. Měli byste pamatovat na to, že můžete stavět domovy, nejen stavby, které poskytují přístřeší. Spoluvytváříte totiž předivo vztahů: Podle toho, jak vypadá fasáda, zda přívětivě ke kolemjdoucím, podle toho má vliv na atmosféru v ulici.

Energetika se stala otázkou zásadního významu. Čekají nás strategické investice, nejen do rozšíření, ale do obnovy našeho parku pro výrobu elektřiny, a to v celé ČR.

Jakkoli je úcta k přírodě důležitá, s některými návrhy ekologických iniciativ je třeba nakládat obezřetně. Protože v minulosti byla agenda některých z nich pod vlivem financování z Ruska a celá byla otočena proti Evropě. A Rusko, jak známo, energetiku používá jako zbraň.

Osobně vítám ohled na přírodu. Jsem už ve věku, kdy spolu s dospělými dětmi pozoruji, že není jedno, v jakém stavu jim předáváme naši zem. A že péče o svěřenou půdu, majetky, zahradu a další nám ukládá samotná odpovědnost za to, co jsme sami zdědili po předcích.

Péče o svět, v němž žijeme – ať už o kulturu života jako takovou, nebo kulturu sídel a měst – nemá nějakou ideologickou nálepku. Musí být výrazem lidské odpovědnosti. A to není, jak známo, vůbec nic nového!

O naléhavosti obnovit naši odpovědnost ve zdevastované zemi po roce 1989, a to nejen ekologicky, ale i kulturně a společensky, mluvil s naléhavostí Václav Havel.

Díky, že jste mě mezi sebe pozvali. Přeji Vašemu jednání úspěch.