Mezinárodní právo je první obranná linie, abychom se bránili před agresí. Uvažovat o přesunu ambasády do Jeruzaléma je v rozporu s mezinárodním právem, proto ho nepodporuji

Vážený pane předsedající, Excelence, dámy a pánové.

Mluvit o městu Jeruzalém a nezmínit mezinárodní právo by bylo chybou. Proto jsem rád, že tento blok byl do veřejného slyšení zařazen, protože na některé teze, které tady padly před chvílí, bychom měli také umět reagovat. Dovolte mi krátkou reakci a potom se budu věnovat textu, který už tady zmínil jeden z mých předřečníků, jehož autorkou je paní profesorka Veronika Bílková z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Tento text máte také před sebou na stolech. Kdybyste ho nenašli, je k dispozici na recepci.

Kdybychom přijali tezi, která tady před chvílí zazněla, že totiž mezinárodní právo je zbytečné, obsolentní, že to je, jako kdybychom se vraceli ke starobylým textům zákonů, zatímco život jde dál, tak bychom se mohli ocitnout ve světě, ve kterém neplatí žádná pravidla. Protože mezinárodní právo vychází z dobrovolnosti státu brát na sebe závazky, které vycházejí z požadavku respektovat normy mírového soužití. Jsem přesvědčen o tom, že bychom měli být mimořádně pozorní vůči hlasům, které říkají, že mezinárodní právo není důležité. Kdybychom totiž přistoupili na to, že mezinárodní právo důležité není, což považuji za omyl, mohli bychom potom škrtnout naši ústavu a přestat řešit složité zákony, abychom si usnadnili život.

Pak bychom se ale ocitli ve světě, ve kterém by platila výhradně práva silnějšího. A to jako země otevřená obchodu bychom brzy splakali nad výdělkem, protože bychom zjistili, že se ani v obchodování už nedokážeme dohodnout, když nebudou platit pravidla.

Proto se mi zdá, že bychom měli věnovat pozornost tomu, jak mezinárodní právo, přestože neupravuje umístění diplomatických misí, nahlíží na to, kde v případě Státu Izrael, o kterém dneska je řeč, bychom měli mít naši ambasádu.

Jeruzalém představuje klíčové město pro tři monoteistická náboženství. Činí to z tohoto města dlouhodobě sporné území s mimořádným symbolickým i politickým významem. Byla tady už o tom řeč.

Rezoluce Valného shromáždění OSN 181 z roku 1947, která je známá jako rezoluce o rozdělení, o niž se při svém vzniku opíral i Stát Izrael, předpokládala, že Jeruzalém bude mít zvláštní mezinárodněprávní status. Půjde tedy o samostatné území vedle židovského a arabského státu. Tento plán se sice nerealizoval a dnes je považován v původní podobě za neproveditelný, ale stále jej podporují některé státy. Za východisko projednání o finálním statusu jej stále ještě označuje i Evropská unie.

Ve vztahu k východnímu Jeruzalému, který nás tolik dneska zajímá, je otázka, jak se do toho promítl v roce 1980 zákon, základní zákon Izraele, o Jeruzalémě, jakožto o hlavním městě. Tímto aktem totiž dal Izrael najevo, že za své hlavní město považuje Jeruzalém jako takový, jako celek, nikoliv pouze jeho západní část. Ve vztahu k východnímu Jeruzalému je tento zákon výrazem snahy o nelegální anexi. Zákon dále zakazuje předání autority nad jakoukoliv částí města cizí moci, tedy i budoucímu Státu Palestina. Změna úpravy by vyžadovala souhlas dvoutřetinové většiny poslanců, stažení z jednou anektovaného území, pak vypsání referenda.

V současné době Kneset projednává návrh zákona, který by k Izraeli připojil další území v okolí Jeruzaléma, takzvaně jeruzalémský metropolitní zákon.

Měli bychom si proto ujasnit, co z hlediska mezinárodního společenství znamená snaha Izraele o to začlenit Jeruzalém, tu východní část, co to znamená, protože anexe nebo okupace mají v mezinárodním právu zcela specifický význam. Okupace je dočasný výkon kontroly státem nad územím, jež mu z pohledu mezinárodního práva nepatří. Okupace podléhá režimu mezinárodního humanitárního práva, konkrétně Haagské úmluvy č. 4 z roku 1907 a Ženevské úmluvy č. 4 z roku 49. Okupující mocnost je vázána řadou právních limitů. Například nesmí na okupované území stěhovat své obyvatelstvo, nesmí bezdůvodně měnit místní právní předpisy a podobně.

Naopak anexe je připojení území, které státu sice nepatří, ale je to za pomoci ozbrojené síly. Dnešní mezinárodní právo anexi zakazuje. Zákaz bývá obvykle odvozován ze zásady nepoužití síly v mezinárodních vztazích. A tady se dotýkáme samotného textu Charty OSN. Vyplývá to také z práva národů na sebeurčení, které shodně tvoří součást normativního jádra mezinárodního práva.

I proto se ke statusu východního Jeruzaléma opakovaně vyslovovala Rada bezpečnosti nebo Valné shromáždění OSN. Věnovaly se tomu i další orgány, například Mezinárodní soudní dvůr Organizace spojených národů. V posudku právní důsledky výstavby zdi na okupovaném palestinském území z roku 2004 Mezinárodní soudní dvůr uvedl, že všechna území obsazená Izraelem v roce 1967, včetně východního Jeruzaléma, zůstávají okupovanými územími a Izrael si udržuje status okupační mocnosti. Konec citace. V posudku Právní důsledky vyplývající z politik a praktik Izraele na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma, který byl vydán v roce 2024, tedy loni, Mezinárodní soudní dvůr dále upřesnil, že tato okupace porušuje mezinárodní právo a vyzval k jejímu ukončení.

Dále Mezinárodní soudní dvůr také uvedl, že daný stav má právní důsledky pro třetí státy a že tyto důsledky zahrnují mimo jiné povinnost zdržet se při zřizování a udržování diplomatických misí v Izraeli jakéhokoliv uznání jeho nezákonné přítomnosti na okupovaných palestinských územích. Je to v § 278.

V roce 2018 dále Palestina podala stížnost na USA týkající se přesunu diplomatické mise, ale v této věci zatím nebylo rozhodnuto.

Jednostrannou změnu statusu východního Jeruzaléma odmítá také Evropská unie. Podle Evropské unie má být status města určen jednáním a dohodou obou stran, přičemž předpoklad je, že Jeruzalém bude sloužit jako hlavní město Státu Izrael i Státu Palestina v rámci dvoustátního řešení.

Co říci závěrem? Mezinárodní právo je důležité. Je to první obranná linie, někdy dokonce poslední obranná linie, která nás chrání před otevřeným konfliktem. A protože Ústava České republiky výslovně uvádí, že Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva, jak čteme v úvodu naší ústavy, tak to znamená, že se pro nás závaznými stávají i závazky v rámci rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Tedy i ty, které se týkají města Jeruzalém.

Senátor na začátku svého mandátu skládá slib. V něm slibuje věrnost České republice a slibuje, že bude zachovávat její ústavu i její zákony. Z tohoto pohledu bychom měli důsledně postupovat tak, abychom neporušili závazky, které jsme na sebe vzali a budeme dodržovat ústavu.

Jednostranným krokem, který by Česká republika učinila, bychom mohli způsobit více škody než užitku. Mohli bychom tím ještě více zabarikádovat cestu k dvoustátnímu řešení, jehož součástí, jak známo, má být také jednání o městu Jeruzalém.

Apel na dodržování mezinárodního práva všemi aktéry je tudíž plně v souladu s těmi nejdůležitějšími zájmy České republiky.

Vystoupení na veřejném slyšení v Senátu Parlamentu ČR dne 29. května 2025 v bloku Návrh na přesun ambasády do Jeruzaléma z pohledu mezinárodního práva. 

Jazykově upraveno. Stenozáznam je zde.