Moje články a komentářeNovinkyStínový prezidentZ médií

Pavel Fischer: Proč je smlouva mezi Francií a Německem dobrou zprávou i pro nás?

V Cáchách byla dnes slavnostně podepsána smlouva mezi Německem a Francií. To znamená, že se rozšiřuje vzájemná spolupráce obou států. Proč je to dobrá zpráva i pro nás?

Nejdříve je nezbytné uvést kontext. Rozdíly mezi současným politickým stylem prezidenta USA Donalda Trumpa a stylem ostatních zemí NATO vytváří novou potřebu trpělivého dialogu o strategických a politických otázkách. Jinak může snadno nastat velké nedorozumění. Od evropských členů to předpokládá, že se jasně přihlásí k závazkům ve prospěch vlastní obrany. Francie i Německo vykročily tímto směrem.

Vojenské ohrožení však není jedinou výzvou, které Česká republika i další země Evropy čelí. Nesmíme zapomínat na další hrozby, jinak by totiž vývoj mohl vážně destabilizovat právní stát, oslabit demokracii a podlomit vědomí sounáležitosti našich společností. Jaké výzvy to jsou?

Z jižního směru, odkud militantní islamismus a nefunkční státní útvary vyvážejí do svého okolí kmenovou nenávist, otrokářské praktiky v obchodování s migranty a nestabilitu, musíme střežit hranici a postavit hráz právního státu a pravidel, která respektujeme všichni bez rozdílu. Z východu, odkud se sypou laviny lží a přichází smršť poplašných zpráv rovnou do ohniska demokratického zápasu volebních kampaní, musíme vystavět hradbu společného odhodlání k novému zápasu o pravdu a najít odvahu kriticky vidět ty, kteří zneužívají otevřeného prostoru svobody a zkoušejí manipulovat s druhými ve velkém. 

Situace je skutečně vážná. Současná Evropa se stala dějištěm zápasu o místo člověka. I proto nás nejnovější technologie z Pekingu mohou za laciný peníz připravit o to nejvzácnější, co máme. O suverenitu. O svobodu slova, pluralitu politických názorů i svobodu vyznání. 

A jaké jsou priority smlouvy mezi Francií a Německem? Občané zemí EU řadí bezpečnost na první místo. Nová smlouva se hlásí k další spolupráci v oblasti bezpečnosti i obrany. Není to poprvé. Dnes už ale Paříž nemluví s Londýnem, který je na odchodu z EU, ale podepisuje silný text s Berlínem. A to je skutečně koperníkovský obrat. Spolupráci zemí má posílit i společná práce členů parlamentu obou zemí. Posílit dialog demokraticky volených parlamentů napříč Evropou právě v době, kdy se mluví o demokratickém deficitu, je dobrý krok. A nakonec je tu spolupráce podél hranic. Kdo zažil zblízka, že sanitka se zapnutým majákem nesměla z jedné země přejet do druhé, aby těžce zraněnému poskytla pomoc, ví, že nejde o revoluci, ale o pragmatický přístup.  

I proto je podpis nové smlouvy mezi Berlínem a Paříží ve prospěch další spolupráce dobrá zpráva. Navíc má občany obou zemí vyburcovat z letargie lepší podpora občanských projektů. A tím bychom se mohli inspirovat i u nás.

 

V Praze 22. ledna 2019