Za slova o gayích mi umyli hlavu, ale adopce homosexuály není na pořadu dne, říká Fischer

V prezidentské kampani na sebe kandidát Pavel Fischer zatím nestrhl pozornost tolik, jako minulý týden, když vyšlo najevo, jak se při jednom ze setkání s občany vyjádřil, že by homosexuála nejmenoval ústavním soudcem. Jeho výroky strhly prudkou reakci, Fischer se za ně obratem omluvil. Tento týden se sešel s jedním člověkem z registrovaného partnerství, s nímž o svém nešťastném vyjádření mluvil. V plánu má setkání s dalšími lidmi homosexuální orientace.

Ačkoliv Pavel Fischer svých vyjádření lituje, vnímá je jako možnost přispět do debaty o pozici homosexuálů v české společnosti. Iniciativa usilující o uznání manželství páru stejného pohlaví ho pak otevřeným dopisem vyzvala, aby se s jejich zástupci sešel (dopis zde ).

„Je to věc, která mě vede k přemýšlení o tématech, o kterých jsem věděl, že je potřeba je intuitivně pojmenovat a teď k tomu mám příležitost, i když bych si to představoval ve větším klidu,“ říká Fischer v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Vycházejme při našem rozhovoru z toho, že jste se za své výroky omluvil, označil je za nepatřičné a hlavně nesmyslné. Kdy vám došlo, že z vašich vyjádření o homosexuálech, které jste pronesl v Katolickém domě v Blansku, bude problém?
V danou chvíli jsem reagoval na otázku, která zapletla problém pedofilie a homosexuality do jednoho. Měl jsem pocit, že samotnému mi je to trapné, takže jsem se tím příliš nezabýval. Že z toho může být nějaká polízanice, jsem pochopil, když mě na to upozornili kolegové, kteří to zachytili někde na internetu. Byl jsem na cestách v sobotu v Šumperku, když mě na to upozornili.

Lidovky.cz: Rozumíte té prudké reakci ve veřejném prostoru, kterou vaše výroky vyvolaly?
Samozřejmě. Měl jsem na starosti agendu lidských práv na ministerstvu zahraniční, nebo i jinde, a moc dobře vím, o co se jedná, takže to naprosto chápu.

Lidovky.cz: Pro Český rozhlas jste uvedl, že vám vaši přátelé s homosexuální orientací za vaše výroky umyli hlavu. Jako moc vám ji umyli?
Umyli mi ji pořádně, ozvali se mi i přátelé ze zahraničí, takže to bylo mezinárodní umývání. Na druhou stranu mi řada z nich řekla, že mě znají dobře, že mě podporují a že to berou jako lapsus. Takže je to pro mě i příležitost vrátit se k lidem, které jsem delší dobu neviděl a kterých si vážím.

Lidovky.cz: S jakou nejtvrdší reakcí jste se setkal?
Víte, že ty, co se ke mně dostaly přímo, byly laskavé? Některé z těch, které jsem dostal zprostředkovaně, byly poměrně tvrdé.

Lidovky.cz: Jak mohly být laskavé, když vám jejich autoři měli mýt hlavu?
Například byly to reakce typu, „kdybychom tě neznali, byli bychom na tebe strašně naštvaní“. Nebo „pracovali jsme s tebou a víme, že jsi se k nám choval vždy korektně. Nemáme důvod měnit názor, jenom je to nešťastné, co se stalo, a je potřeba to napravit“. Čili měl jsem na mysli reakce tohoto typu.

Lidovky.cz: A když se vrátíme k těm nejtvrdším, jaké byly?
Smršť reakcí byla taková, že musím přiznat, že jsem všechno nedočetl a na všechno nestačil odpovědět. Ono je to často výzva k určité výměně názorů a musím říct, že jsem od té doby byl v jednom kole, takže jsem reagoval jen na některé z nich.

Lidovky.cz: Jste kandidát, o jehož volbě uvažují především městští a liberálně založení voliči. Přemýšlel jste o tom, kolik z nich jste svými výroky o homosexuálech mohl ztratit?
Mně jde o něco jiného. Jde mi o to, abych neztratil možnost dialogu s lidmi, kteří mě v danou chvíli nechtějí vidět. Pro mě je to opravdu příležitost k dialogu víc, než je to teď zápas o voliče. Já nechci, aby nás tohle téma úplně štíplo. V minulosti v některých společnostech, teď nemluvím o České republice, došlo k tomu, že něco takového znesvářelo celou zemi a to já nechci. „Adopce dětí homosexuály? Doba je příliš neklidná“

Lidovky.cz: Jen v mém okolí jsem se setkal s reakcí řady lidí, že jste svým vyjádřením ztratil jejich hlas. Jak chcete získat náklonnost takových voličů zpět?
Kampaň běží, máme ještě tři týdny před sebou. Věřím, že budu mít určitě opakovaně příležitost se k tomu vracet, protože se k tomu vrací lidé ve veřejném prostoru. Lidi to zajímá. Samotný fakt, že se o tom mluví, že jsem s tím tématem konfrontován, je pro mě znamení, že lidé chtějí znát můj názor. Není to tak, že jsem u nich skončil a mám mlčet.

Lidovky.cz: Takže máte za to, že když budete mít možnost jim své výroky vysvětlit, opět budete mít jejich sympatie?
Má ochota k dialogu o těchto věcech je otevřená, upřímná a mám v programu setkání s lidmi, kteří mě chtějí vidět a vysvětlit mi svůj postoj. Ostatně i ten otevřený dopis je výzvou k dialogu. O takovou výměnu názorů velmi stojím. To téma je příliš významné na to, abychom okolo něj chodili a tvářili se, že neexistuje.

Lidovky.cz: Narazil jste tu na otevřený dopis skupiny Koalice za manželství, která se snaží o uzákonění manželství homosexuálních párů. Její členové vás vyzvali k setkání. V dopise vám pak mimo jiné napsali toto: „Představte si, jak se asi po těch slovech musí cítit právnička, která žije v milujícím a dlouhodobém vztahu se ženou a která má odbornost, zkušenost a ambici stát se jednou ústavní soudkyní?“ Napadlo vás, jak se taková právnička mohla cítit?
Ten dopis znám a budu na něj odpovídat bod po bodu, ale nechci teď mluvit o konkrétních lidech. Mluvili jsme obecně o tématu a já teď neumím mluvit k jednotlivcům. Ale v úterý jsem měl velmi zajímavé setkání s jedním z komunity gayů žijících v registrovaném svazku. Je to věc, která mě vede k přemýšlení o tématech, o kterých jsem věděl, že je potřeba je intuitivně pojmenovat a teď k tomu mám příležitost, i když bych si to představoval ve větším klidu.

Lidovky.cz: Co vzešlo z toho setkání?
Setkání bylo velmi otevřené a pro mě zajímavé, protože jsme mohli mluvit o tom, co on jako jeden z registrovaných v rámci stejnopohlavního páru vidí jako důležité. V tomto smyslu to pro mě bylo velmi zajímavé.

Lidovky.cz: Říkal jste, že takových schůzek máte v plánu víc. Lze o nich říct něco bližšího?
Já vás budu informovat ve chvíli, kdy to bude na pořadu dne.

Lidovky.cz: Chtěl bych otevřít ještě jedno téma. Českému rozhlasu jste uplynulou neděli řekl, že souzníte s tím, aby si jeden z páru žijící v registrovaném partnerství osvojil dítě svého partnera. Dál byste ale nešel, jinými slovy pro adopce dětí homosexuály byste nebyl. Proč?
My si neuvědomujeme jednu věc v tom, jak o těch otázkách uvažujeme. Tady není jednotná LGBT komunita, která by takto uvažovala. Tady je na to pluralitní názor a stejně tak to vypadá na druhé straně. Čili bych řekl, že stávající právní úprava úplně stačí. A počkal bych také na to, jak se vyvine politická diskuse na tato téma. Společnost není s některými tématy úplně srovnaná, je potřeba jí dát čas a poskytnout jí prostor pro dialog.

Lidovky.cz: Když se zeptám, proč by si dva lidé žijící v registrovaném partnerství nemohli adoptovat dítě z dětského domova?
Mně se zdá, že taková otázka zatím není na pořadu dne.

Lidovky.cz: Proč?
Nechtěl bych dělat revoluci v základních textech, které se dotýkají základních parametrů naší země. Podívejte se na můj vztah k ústavě. Nechci měnit ústavu, přestože by stálo za to některé věci zpřesnit. Ale zdá se mi, že doba je příliš neklidná na to, abychom zkoušeli ta témata posouvat dál a fixovat je právní a ústavní formou. To jsem měl na mysli.

Zdroj:  https://www.lidovky.cz/fischer-se-kvuli-svym-vyrokum-setka-s-homosexualy-fwv-/zpravy-domov.aspx?c=A171219_205411_ln_domov_jho