Vystoupení na schůzi senátu
Bezpečnostní hrozby: záleží na nás, jak bude ČR reagovat
Projevy|22.1.2025

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové.
Uvedu nyní 12 příkladů, a není to nic z černé kroniky, ale je to z novin.
Žhářský útok v ČR, pokus, který neuspěl. Bylo to v dopravním podniku, jak všichni víme, je můj první příklad.
Můj druhý příklad. Žhářský útok v Polsku. Cílem bylo nákupní centrum.
Za třetí: Vražda pilota ruské armády ve Španělsku poté, co po zběhnutí z ozbrojených sil, žil.
Za čtvrté: Zmařený pokus o atentát na prezidenta Zelenského při jeho pobytu v Polsku.
Za páté: Pokus o atentát na výrobce zbraní v Německu, šéfa skupiny Rheinmettal. Jak známo, tato obrovská průmyslová skupina v té době už plánovala otevření fabriky na Ukrajině.
Za šesté: Požár továrny Diehl Group v Berlíně. Firma dodávala prostředky protivzdušné ochrany pro Ukrajinu.
Za sedmé: V Bayreuthu byli za přípravu výbuchu na vojenských základnách, tedy nejenom německých, ale i amerických, zatčeni občané Ruské federace.
Za osmé: Požár v Londýně. jednalo se o sklady logistické firmy, která sbírala pomoc pro Ukrajinu.
Za deváté: Útoky v centrále DHL v Birminghamu nebo v Leipzigu.
Za desáté: Finsko. Útoky na vodárny nebo na energetická zařízení.
Za jedenácté: Švédsko. Opět útoky na elektrárny, a to nejenom hackerské, ale i fyzické nebo s využitím dronů.
Za dvanácté: Útok s pomocí hmyzu – tedy štěnic – v rychlovlacích v první třídy ve Francii, který měl ublížit reputaci Francie jako příštího organizátora olympijských her. Tady cituji ze slov náčelníka generálního štábu francouzské armády z letních měsíců.
Všechny tyto útoky mají jedno společné. Proběhly v roce 2024, tedy v loňském roce. Ti útočníci, kteří začali být vyšetřováni, mají všichni něco společného s Ruskem. Nejednalo se v podstatě až na výjimku o útoky proti vojenským zařízením, ale proti civilním cílům. Rekrutace probíhala online, často tam probíhala na několik etap, tzn. že přípravné týmy si přijely věci nafotit, neznaly ty realizátory, zdaleka nešlo jenom o občany Ruské federace. Často šlo o lidi, kteří ani rusky neuměli a neměli s Ruskem nic společného. Byli to také lokální aktéři.
Když v říjnu 2024 začal bít na poplach MI5 Ken McCallum, mohli bychom říct, měli bychom naslouchat, protože se jedná skutečně o útoky po celém území NATO v Evropě. Jejich cílem je destabilizovat, podlomit podporu Ukrajině, šířit nedůvěru v instituce právního státu, vyvolat chaos mezi lidmi a přitom se stále pohybovat pod prahem otevřeného válečného konfliktu.
To je v jádru naší dnešní debaty. My se často snažíme některé věci buď bagatelizovat, nebo vytěsňovat, protože jsou zkrátka příliš skličující, protože nás ohrožují v tom, jak jsme si zvykli žít. Přitom musíme připustit, že čelíme hrozbě, která zkouší, jak daleko si může dovolit zajít. Ostatně, porušení významné infrastruktury v Baltském moři za pomoci plavidel je další příklad, který bychom mohli zařadit na tento seznam.
Proto jsem chtěl poděkovat za tuto debatu. Tato rozprava je pro nás strašně důležitá. Je totiž potřeba, abychom si uvědomili, že žijeme v kontextu zhoršujícího se bezpečnostního prostředí, ve kterém bychom měli být na pozoru, abychom náhodou nepřehlédli ty jednotlivé etapy eskalace ze strany útočníka, tedy v tomto případě Ruské federace. Abychom náhodou neopomněli srovnávat to, co se děje tady u nás, s tím, co se děje v okolních zemích. Proto i považuji ty výroky jednoho z předřečníků, který srovnával dnešní situaci s 50. lety a s monstrprocesy, za nemístné. Ne proto, že je potřeba si ty chvíle připomínat, a ty aktéry, kteří zneužívali právo pro prosazování svých mocenských zájmů, mít jako odstrašující příklady, ze kterých se musíme učit. Ale zdá se mi, že ohrožení, kterému dnes čelíme, je mnohem komplexnější, než abychom ho vyřešili jednou rychlou deklarací.
V případě té reformy trestního zákona, tedy zákoníku, o které dnes také mluvíme, mluvím tady o neoprávněné činnosti pro cizí moc, konstatuji totiž, že proběhlo standardní připomínkové řízení, nad přípravou zákona proběhla běžná diskuse. Jak se říká, když se sejdou dva právníci za jedním stolem, může se stát, že tam zazní dokonce tři právní názory nebo víc. S nadsázkou tedy upozorňuji na to, že přece jenom i v té rozpravě, kterou dnes vedeme, musíme odlišovat standardní proces, kterým vláda prováděla novelu nebo chystanou novelu trestního zákoníku, a to, že se vede debata o skutkové podstatě, to často velmi tvrdě, považuji za zcela normální. Proto považuji i za důležité, že o tom tady dnes můžeme mluvit. Oceňuji, že jsme na to našli prostor.
V rámci Legislativní rady vlády, jak víte, je komise pro trestní právo. V rámci této komise sedí také lidé z Nejvyššího soudu, jsou jejími členy. Komise pro trestní právo také souhlasila se zněním, které dnes máme před očima a bylo vyňato z novely a přidáno do ustanovení zákona, o kterém dnes mluvíme. To, že tady je chyba procesní, to vidíme pouhým okem. To znamená, bylo to načteno v Poslanecké sněmovně jako poslanecký návrh. Slušelo by se, kdyby to šlo z vlády. Proto bych chtěl samozřejmě upozornit na to, že tato formální chyba mi přijde důležitá, abychom ji nepřehlédli. Na druhou stranu, pochopil bych, kdyby vláda, protože vidí naléhavost bezpečnostních hrozeb, o kterých tady také mluvíme, dala přednost tomu, aby se ty věci také urychlily, aby nezůstaly jenom součástí té projednávané novely trestního zákoníku, ale aby byly i součástí našeho dnešního jednání.
Když se podíváme na srovnání se zahraničím, mluvím stále o té neoprávněné činnosti pro cizí moc, ve Francii trestní zákoník pod § 111 mluví o tom, že udržovat kontakty s cizí mocí, které by ohrozily základní národní zájmy, se tam trestá 10 lety odnětí svobody a pokutou 150 tisíc eur. Ve Švédsku v § 10 trestního zákona se mluví o osobě, která s cílem jednat ve prospěch cizí moci tajně nebo podvodem vede činnost s cílem například získat informace, jejichž předání cizí moci by mohlo poškodit bezpečnost Švédska. Taková osoba může být postižena trestem až 2 let nebo 4 let odnětí svobody. V případě, a to je § 13, osoba, která dostane zaplaceno ze strany cizí moci, aby ovlivnila veřejné mínění v oblasti důležité pro Švédsko a pro jeho bezpečnost, je opět tedy trestána. V Německu trestní zákoník pod § 99 mluví o činnosti agenta tajné služby a mluví se tam také o tom, že každý, kdo vykonává činnost proti SRN, tedy Spolkové republice Německo, pro tajnou službu cizí moci s cílem sdělit, předat poznatky nebo skutečnosti, nebo aspoň prohlásí, že je k tomu připraven, takovou službu provádět, působí tímto trestným činem nebezpečí vážné újmy. Nakonec Spojené království, kde stojí, cituji: Pomáhat cizí moci v aktivitách na území Spojeného království nebo mimo něj, v aktivitách, které by mohly poškodit bezpečnost nebo zájmy Spojeného království, jsou trestány maximálním trestem až 14 let odnětí svobody.
Tato novela v Británii byla, pokud jsem si správně poznamenal, schvalována až v roce 2024, a přitom špionáž je v Británii trestná už více než 100 let, tzn. od roku 1911. Když tak konzervativní země z hlediska zákonů jako Spojené království si dá na čas, více než 100 let nesahá na toto ustanovení, které se týká špionáže, a naopak ho nyní rozšiřuje, měli bychom být na pozoru, že je skutečně třeba reagovat na ohrožení, které vidíme kolem sebe. Já mám za to, že je velmi dobře, že pan ministr o tom tady dnes také široce mluvil.
Moje druhá poznámka se týká podmínek na udělování státního občanství ČR pro občany Ruské federace. Je potřeba zopakovat, že to není věc nároku, ale naopak jistého výběru. Určitá výběrovost je zcela v pořádku. Ostatně je všeobecně známo, že žádost každého, kdo by potřeboval ochranu, může být pojednávána úplně výjimečným postupem, posuzuje se taková žádost individuálně a umožňuje například každému, kdo je prokazatelně odpůrcem režimu Vladimira Putina, aby dostal ochranu v ČR. Nejde tudíž o nějaké ohrožení, jak někteří zkoušeli nám například vysvětlit ve svých emailech.
Pro mě je otázka občanství otázkou svrchovaného práva každého státu rozhodnout, kdo bude občanem, komu občanství uděleno bude, a komu nikoli. Je zcela v pořádku, že si stát k tomu stanovuje vlastní podmínky. Nejde o nějakou nárokovost. To, že se dnes mnohem víc než v minulosti řeší dvojí občanství, zejména v případě zemí, které se nechovají přátelsky, nebo dokonce nás považují za svoje nepřátele, to je v pořádku. Je to v reakci právě na hrozby, které vidíme. Není to jenom otázka v ČR. Podobná otázka se vede v bezpečnostních institucích všech států NATO.
A pokud vezmeme do úvahy, že tu sílí snahy destabilizovat naši společnost, dezorientovat lidi, měli bychom reagovat. Pro mě schopnost reakce právě na tyto hrozby, je vlastně zdravým projevem každého živého organismu. A bylo by chybou, kdybychom těmto signálům nevěnovali pozornost.
Takže rozumím tomu tak, že vzhledem k tomu, že novela trestního zákoníku se ve sněmovně zřejmě zpožďuje a není úplně jasné, kdy se stihne schválit, tak bylo potřeba zkrátka i této příležitosti využít a věnovat se v rámci stávajícího zákona i ustanovením, jako je například to, o kterém jsem dnes rozsáhleji mluvil a které má reformovat trestní zákoník.
Dle mého přesvědčení nejde o přílepek, jak někteří tvrdí. Vycházím ze samotného názvu tohoto senátního tisku. Projednáváme totiž senátní tisk 35, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Právě to poslední – tedy “a další související zákony” – napovídá, že nejde o přilepování ustanovení, ale o změny zákonů, které nějak souvisejí s naší reakcí na bezpečnostní situaci po ruské vojenské agresi proti Ukrajině.
Děkuji za to, že jste mě vyslechli. Dobře jistě chápete, že přestože ta procedurální věc stojí skutečně za naši pozornost, tak z hlediska obsahu navržené ustanovení má mou podporu. Tento zákon podpořím.
Upraveno jazykově, sloučena dvě vystoupení, stenozáznam je zde