Mám politický výtlak jako Babiš, říká Fischer. Věří v Havla i diplomacii

Citace článku na webu iDNES.cz

Senátor Pavel Fischer vysvětluje, proč ho neodrazují ani průzkumy pod pět procent a proč z prezidentské volby neodstoupí a bude bojovat až do poslední minuty. Také odhalí koho by ve druhém kole volil on.

Berete to nyní jako spíš jako kampaň prezidentskou, anebo jako poněkud předčasnou kampaň před volbami do Senátu, které se budou konat za rok a půl?
Kampaň do Senátu se vede jinými prostředky, na jiném území a jiným způsobem. Když byste se mě před pěti lety zeptal, zda budu kandidovat do Senátu, tak bych se divil. Napadlo mě to až později. Přestože mi mandát končí až za rok a půl a samozřejmě přemýšlím, co bych dělal, kdyby nevyšla prezidentská kampaň, tak to jako kampaň do Senátu neberu.

To bych nejezdil po celé republice, nevynakládal tolik měsíců tolik energie a nebyl v kontaktu s voliči mimo můj volební obvod. Není to senátní kampaň a skoro bych to bral jako urážku.

Zároveň se ale při prezidentské kampani dostanete do popředí pozornosti, zajímají se o vás i média, která by se jinak nezajímala. Není to tak trochu budování „značky“?
Když se podíváte na moji práci v Senátu, patřím k těm nejpracovitějším. Mám za sebou stovky zpráv jako zpravodaj, stovky usnesení výboru i v celém plénu. Čili jako senátor vím, že tu značku mám. Navíc pracuji ve svém obvodě se starosty a všemi, kteří tam jsou.

Čili nepotřebuji něco dohánět, jsem senátorem plnohodnotným, byl jsem jako nezařazený zvolen předsedou velmi důležitého výboru, mám pravidelné tiskové konference. Takže tu viditelnost mám.

Kandiduji na prezidenta, to mě teď zajímá. Motivuje mě vědomí, že mám co nabídnout. Mám za sebou zkušenost, vzdělání, dělám agendy, na které bych jako prezident mohl plynule navázat.

Strašně by mě zajímalo, co si člověk obyčejně lidsky řekne, když koukne na všemožné průzkumy, které mu nedávají ani pět procent hlasů, čili zřejmě absolutně žádnou šanci ani na postup do druhého kola? Co si tak večer doma říkáte?
Když se podíváte na historii mé kandidatury, mluvil jsem o ní poprvé už v roce 2018. Když jsem ji loni oficiálně vyhlašoval, bylo to v době, kdy ještě Andrej Babiš oficiálně nepotvrdil, že bude kandidovat. Čili to není kandidatura proti Babišovi, nebo že by mě to napadlo na poslední chvíli. Voliči se mě na to ptali, chtěli vědět, kde jsem a jestli s tím počítám.

A co mě motivuje? Práce ve prospěch státu, kterou dělám už v Senátu. Na Hradě je přitom pořád ticho. Máme prezidenta, který je na střídačce, odešel do šatny. Prezident přitom může se svojí autoritou věci měnit mimořádně rychle. Miloš Zeman tu hru nehraje, jako kdyby z orchestru vypadl důležitý hráč…

To jste mi ale utekl z otázky. Když použiji vámi uvedenou hokejovou terminologii o střídačce, tak každý hráč chce mít přece před začátkem mistrovství alespoň nějakou naději na úspěch. Těžko tam jet s vědomím, že vyhrát nemůže, protože nemá dostatečně kvalitního gólmana, obránce a útočníky. Každou chvíli vidíte průzkumy a musí vám být jasné, že to je téměř bez šance. Čím se přesvědčujete, že to má smysl?
Do výbavy politika patří, že nerezignuje. Že dokáže dobojovat boj, který si vybral. Do jeho výbavy také patří, že někdy vyhrál a často prohrál. Vzpomeňme si na Miloše Zemana. On prohrál v prezidentské volbě, z Pražského hradu odešel zadním vchodem pro služebnictvo bez rozloučení (při nepřímé volbě v roce 2003 – pozn. red.).

To je Miloš Zeman, to není ten úspěšný muž, který se tak sám vykresluje. Takže jedna prohra, jedna vlaštovka, jaro nedělá.

Co se týče průzkumů, sleduji je, vždy mě to zajímalo. Ale také mě zajímá, jak hluboká vazba je třeba příznivců Petra Pavla, Danuše Nerudové či Andreje Babiše na jejich kandidáta. Vidím, že ta vazba není příliš silná. Že se hledají lidé, kteří mají politickou zkušenost. A že je potřeba oslovit i ty, kteří se pořád nerozhodli, což je také pořád pozoruhodně vysoké číslo.

Já navíc do volby přišel s 54 podpisy zákonodárců z obou komor a podporou vlády. To je silný politický výtlak, který by se dal srovnat s tím, co vidíme u Andreje Babiše. Takže to zdaleka není jen o číslech v preferencích.

Jak zní ona formulka, kterou sám sebe přesvědčujete, že ještě můžete postoupit aspoň do druhého kola?
Sám sebe nepřesvědčuju. Bojuju. A bojuju, dokud je potřeba. To znamená do poslední minuty před prvním kolem. Protože vím, že mám co nabídnout, mám za sebou 8 let práce s Václavem Havlem, kterého ostatní často znají jen z vyprávění.

Vím, jaké zkušenosti mám z diplomatických služeb, zatímco někteří ostatní tu práci jen zahlédli. V Senátu se ujala moje usnesení – často velice tvrdá – napříč politickým spektrem. Navzdory tomu, co v některých případech hlásal Miloš Zeman. Dobře tedy vím, že mám co nabídnout a mám zkušenosti s praktickou politikou.

Říkáte to celou dobu, ale zatím to zůstává oslyšeno. Proč by se najednou pár dní před volbou měli lidé plácnout do čela a říct si: To je divné, že jsme kvality toho Fischera dosud neviděli, teď je vidíme a tak půjdeme od těch, které jsme chtěli volit, k němu?
To je dobrá otázka. Zatím nevím. Ale teprve teď před sebou máme prezidentské debaty, v nichž se leccos může ukázat. Problém a věc hodná kritiky je, že i na základě průzkumů a dramaturgie velkých mediálních domů se dali stranou tři kandidáti, kteří jsou označováni za favority, a nakládá se s nimi v samostatné skupině.

Myslím, že by demokracii prospělo, kdybychom byli jako všichni kandidáti pohromadě, mohli se utkávat a reagovat na sebe. To, jak se to dnes pojímá, mi vůči občanům nepřipadá fér. Protože občan pak má dojem, a mluvím z vlastní zkušenosti ze setkávání s občany, že jsou tu dvě kategorie. Přitom dvě kategorie občanů tady nemáme. Pokud průzkumy vedly k tomuto rozdělení, nadělaly víc škody, než užitku.

Minulou středu jste na Primě diskutoval s dalšími kandidáty pod pět procent. Chvilkami to připomínalo setkání hvězdné pěchoty z jedné televizní soutěže, dokonce i vládní mluvčí Václav Smolka psal na sociální síť, že je to o ničem a lidé raději mají přepnout na semifinále mistrovství světa v hokeji juniorů. Co vy na to?
Vládní mluvčí by možná měl být ve své funkci i po pracovní době a vědět, že pracuje pro vládu, která si nevybrala jednoho kandidáta, ale rovnou tři. Možná by prospělo, kdyby se o prezidentské volbě mluvilo s větším respektem. Byl bych rád, kdyby i vláda věnovala volbě prezidenta větší pozornost.

Nemám ve zvyku rezignovat

V poslední době se ze strany příznivců některých kandidátů opakují výzvy, ať v rámci zvýšení šancí jednoho z nich kandidaturu složíte, abyste netříštil hlasy. Chápu, že na tu otázku už musíte být alergický, ale uvažujete o něčem takovém na poslední chvíli?
Pro mě jsou výzvy, abych zastavil kandidaturu, kampaň a přestal se ucházet o hlasy voličů, vlastně výzvy k rezignaci. Já nemám ve zvyku rezignovat. Tato soutěž je otevřená, demokratická a férová do doby, kdy mohou soutěžit všichni, kdo se demokraticky kvalifikovali a splnili všechny podmínky.

Beru to spíš jako součást demokratického boje. Tyto výzvy přicházely z několika stran možná proto, abych nezacláněl. Když se ale podíváme na debatu v Blesku, moderátorka se tam zeptala dvou přítomných kandidátů, koho volili v minulých prezidentských volbách. Odpověď byla, že Fischera.

Ti dva kandidáti byli Danuše Nerudová a Petr Pavel. Kdyby opravdu chtěli vytvořit synergii ve prospěch jednoho kandidáta, mohu je tímto slavnostně vyzvat, aby zastavili kampaň a shodli se na tom, na čem před pěti lety. To znamená na Fischerovi. Ale beru to ad absurdum s tím, že takto se dá přece také argumentovat.

Dá se čekat, že pokud jeden z dvojice Nerudová – Pavel nepostoupí do druhého kola, jejich příznivci vás obviní, že to bylo i kvůli vám. Jste na to připraven?
Nevím, kdo se dostane do druhého kola, takže je pro mě ta otázka teoretická. Ale kdyby se tam dostal Andrej Babiš, tak dopředu říkám, že budu podporovat toho, kdo bude stát proti Andreji Babišovi. Ale kdo z nich je mi bližší, to po mně nechtějte. U každého z nich vidím výhody, ale také slabiny.

Vraťme se na začátek. Pokud vám prezidentská volba neklapne, budete příští rok obhajovat pozici senátora?
Po volbách prezidenta si vezmu nějaký čas, poradím se se svým týmem, především s rodinou a dětmi. Vezmu je na dobrou večeři a poděkuji jim za veškerou podporu. Co budu dělat dál, to si nechám na potom.