Co dělat, aby se stavba svobody nezhroutila

Publikováno Rubrika Moje články a komentáře

AŤ UŽ BUDE TLAK NA KRÁTKODOBÉ VÝSLEDKY JAKKOLIV SILNÝ, JE TŘEBA MÍT NA PAMĚTI DLOUHODOBÉ HORIZONTY NAŠEHO ROZHODOVÁNÍ.

Pokud by demokracie měla být stavba, pak by mohlo být namístě položit si tři otázky. Zaprvé, podle jakých plánů se má vystavět. Zadruhé, jak zajistit, aby stála dostatečně pevně a časem nechátrala. A zatřetí, z jakých stavebních kamenů stavět a jaké užít pojivo.

Zaprvé, podle jakých plánů stavět? Aby na ně bylo spolehnutí, plány by měly zůstat v proporcích a respektovat základní pravidla vlastní hmotě i samotné konstrukci, která se staví. Ta musí odolat nejen povětrnosti, ale i zkoušce při nepřízni počasí nebo za živelní pohromy. Na plány by mělo být spolehnutí: pravý úhel na papíře by měl být pravým úhlem v realitě, proporce a vzdálenosti by měly odpovídat. Stejně tak i parametry, které nemusí být při pohledu na fasádu zřejmé, by měly být dodrženy. Jinak stavba bude vypadat na první pohled možná pěkně, ale nebude v ní bezpečné žít. Bude mít skryté vady.

V přeneseném smyslu to znamená, že stavba demokracie by se měla podřizovat jasným pravidlům právního státu. Tedy jistotě, že to, co se má dodržovat, se bude dodržovat i tehdy, nebudeli na konání aktérů vidět.

Zadruhé, jak zajistit pevnost stavby a jak pohlídat, aby zbytečně nechátrala? Pevnost stavby je dána pevností jejích částí. K čemu mít jedno místo pevné, když se jiné začne drolit a celá konstrukce začne praskat, až se sesune na jednu stranu? Každá z částí musí mít vlastní pevnost. A mezi sebou se tyto části mohou navzájem sklenout do pevného oblouku. Případné snahy o obnovu by pak měly samozřejmě do jisté míry odpovídat požadavku módy, ale především respektovat zásadu, aby více neškodily, než budou pomáhat.

V demokracii tento obraz může znamenat, že ať už bude tlak na krátkodobé výsledky jakkoliv silný, je třeba mít na paměti dlouhodobé horizonty našeho rozhodování. Demokracie přece má občanovi osvětlit výzvy vládnutí v dané chvíli a předkládat mu varianty dalších kroků, které chce vláda činit. A tak ani nejbližší předvolební kampaň, ani nejnovější zprávička na Twitteru by neměly nahradit dlouhodobou péči o to, co míří za horizont naší každodennosti.

A nakonec – jaké stavební kameny použít? Zatímco na stavbě vidíme, jak vypadá kvádr vytesaný z žuly nebo jak se z kmene stromu stává nosný trám, u demokracie je dobré položit otázku jinak: Jaké modely chování občana mohou pomoct formovat demokracii? Mezi stavebními kvádry zde nebude chybět odvaha postavit se většině, smysl pro pravdu a spravedlnost, ochota naslouchat, schopnost vytvářet konsenzus či nahradit partikulární tím, co je obecné.

Nakonec nelze zapomenout na pojivo, které to vše spojí do jednoho celku. Namísto malty a lepidla je pro demokracii tímto pojivem důvěra. Tedy takový postoj, který umožní spoléhat se na dané slovo konkrétního člověka. V rámci celé společnosti jde ještě o víc: o důvěru v instituce, v jistotu, že každému bude měřeno stejně. Potom důvěra může prostoupit celou společností a jejími institucemi.

Vychovat občana je úkol, který vskutku nelze vtěsnat do osnov základní školy. Nelze jej delegovat pouze na učitele. Jde totiž o výchovu na celý život. Jde o společné dílo, v němž musíme začít každý sám u sebe. Pak možná v novém světle uvidíme i slova T. G. Masaryka, který mluvil o demokracii jako o ideálu. Ideál je možné sdílet a něco pro něj vykonat. Záleží jen na nás, jak si tento ideál osvojíme ve 21. století.

Zdroj: Hospodářské noviny