Pavel Fischer: Takhle začala okupace Ukrajiny

Přepis rozhovoru pro Týdeník FORUM

Jak hodnotíte aktuální situaci mezi Ruskem a Ukrajinou?

Situace je velmi vážná. Rusko nemluví s Ukrajinou, a dokonce přestalo mluvit s Evropskou unií, vybírá si jenom některé země. Úplně také přerušilo dialog se Severoatlantickou aliancí, o který tolik usilovalo, zrušilo diplomatické vztahy s organizací NATO. Máme před sebou putinovský režim, který nevyužívá tradiční metody diplomacie, ale používá armádu k tomu, aby něco sdělil. Ten režim masivní koncentrací sil podél hranice s Ukrajinou mimoděk připomíná situaci, ke které došlo v roce 2014 – tehdy Rusko obsadilo území suverénního státu Ukrajina svými ozbrojenými silami, ačkoli se jim tehdy říkalo jinak. Vzpomeňme si na ty zelené mužíčky, které Rusko tehdy převléklo jen proto, aby se nepoznalo, co má ve skutečnosti v úmyslu a kdo za celou okupací stojí. Musíme se mít opravdu na pozoru, protože neznáme úmysly Ruska a tradiční kanály komunikace byly přerušeny.

Proč situace vyeskalovala zrovna teď?

Můžeme mluvit o řadě důvodů. Určitě bychom se neměli vyhnout vnitropolitické situaci v Rusku, kde Putin nezvládá pandemii. Sám je v izolaci a Rusku se nedaří přesvědčivě čelit krizi. Jsou tu také dlouhodobě neřešené reformy, které měla ruská vláda prosadit a neprosadila, což zvyšuje míru frustrace občanů. Pak Putin potřebuje odvádět pozornost do zahraničí.

A co zahraničně politické důvody?

Přichází čas, kdy se bude utvářet vztah mezi Ruskem a novým kancléřem v Berlíně. Blíží se francouzské volby, kde se k moci dere velmi silný protestní hlas, o němž nevíme, jak se bude vůči Rusku profilovat. Ovšem to, že ruská kultura má v určitých kruzích rozsáhlé sympatie, víme dobře – a ke kultuře je možné rovnou přidat politiku. A proč k tomu dochází? Nakonec může být odpověď přímo na Ukrajině. Kyjevu se navzdory tomu, že jde o okupovanou zemi s nízkým HDP, daří z hlediska budování obranných sil. Dokonce navzdory skutečnosti, že Rusko vzalo Ukrajině veškerou námořní flotilu.

Kdyby došlo k nějakému útoku, byla by podle vás situace Ukrajiny lepší z toho hlediska, že má silnější a připravenější armádu?

Ozbrojené síly Ukrajiny udělaly od začátku okupace v roce 2014 velký krok dopředu. Neměli bychom ale podceňovat schopnosti ruských obranných sil, které se modernizovaly, mají skvělou mobilitu a jsou schopny velmi rychlých přesunů. Pokud je tam natěsnáno devadesát tisíc, ale možná i sto padesát tisíc vojáků, což říkají některé odhady, je to velmi vážné. Nevíme, co je v plánu, scénářů může být dokonce více. Jedním z faktorů také je, že se Rusku pro obyvatele Krymu stále nedaří zajistit takový blahobyt, jaký jim slibovalo. Jde o obrovský neúspěch, který má jednoho otce: Vladimira Putina. Jeho rolí, jak jsme často slyšeli, přece bylo přivést Krym zpět do lůna ruské vlasti. Při čtení zpráv dnes ale zjišťujeme, že se na okupovaném území lidem daří hůř než v minulosti.

Jak by se měla k věci postavit Česká republika?

Pro Českou republiku platí několik naprosto zásadních principů. Zaprvé je to nedotknutelnost hranic. Státní hranice nelze jednostranně posouvat ozbrojenou silou, k čemuž se Rusko odhodlalo. Nikdy nemůžeme souhlasit s tím, že Ukrajina byla napadena a že její suverénní území jí bylo zcizeno. Dnes bohužel vidíme ještě v horším světle nešťastné výroky Miloše Zemana, které pronesl – podtrhuji – jako prezident republiky. Hovořil o „finlandizaci Ukrajiny“. (Zeman v listopadu 2014 uvedl, že by Ukrajina neměla vstoupit do NATO a měla by být neutrálním státem. Tzv. finlandizace je s ohledem na poválečný vztah Finska a Sovětského svazu chápána jako podřízení zahraniční politiky jinému státu se zachováním vlastní svrchovanosti, pozn. red.) To je skandální. Miloš Zeman nesmí mluvit v rozporu se zájmy Česka. 

Musíme vnímat také to, co si myslí sami Ukrajinci. Podle průzkumů veřejného mínění začala podpora členství v NATO růst právě ve chvíli, kdy Putin obsadil Ukrajinu. Ukrajinci pochopili, že jde o velký konflikt, který mohou zvládnout, jen pokud budou součástí nějakého většího společenství. Možná jde o kouzlo nechtěného. Je ale nutné se podívat také do ústavních dokumentů Ukrajiny, mluví totiž úplně jasně. Ukrajina má za cíl prohlubovat spolupráci s EU a s NATO. Další strategické dokumenty týkající se bezpečnosti a obranné politiky uvádějí, že Ukrajinci usilují o to, aby jim bylo přiznáno MAP (Membership Action Plan) v roce 2023. Chtěli by být připraveni na těsnější spolupráci s Aliancí velice brzy. A o Evropské unii se také mluví jasně a jednoznačně. Ukrajinci si toto dali do ústavy, a proto bychom se neměli tvářit, že jde o nějakou propagandu. Jde o konstitutivní závazek a zájem.

Česko v průběhu takové mezinárodní krize nemá vládu s důvěrou, chybí jí ministr zahraničí s jasným mandátem. Je to problém?

Máme i nemáme ministra zahraničí, což je velmi vážná věc. Vláda v demisi už ani pořádně nechce vládnout, což vidíme na boji s pandemií. Když přijímá rozhodnutí, například povinné očkování, tak ani nepovažuje za nutné diskutovat o tom s nastupující administrativou. Je to tedy vláda, kterou musíme kontrolovat dvojnásob. Nevíme, co je cílem ruských manévrů podél ukrajinských hranic, vidíme pouze sílu, jaká se tam zformovala. Musíme odpovídat koordinovaně a být připraveni na rychlý vývoj. Z tohoto důvodu považuji za skandální, že nemáme vládu, která by se opírala o podporu parlamentu, ale že tady máme jen dosluhující kabinet, který v některých případech navíc rozhoduje nezodpovědně.

Přestože odhadovat budoucí vývoj může být věštění z křišťálové koule, zeptám se vás: Máte obavu z toho, že Rusko bude znovu okupovat Ukrajinu?

To není věštění, podívejme se na realitu: co se děje na Krymu? Rusko okupuje Ukrajinu. Obavy jsou zcela na místě a je potřeba, abychom si uvědomili, že velké konflikty mohly začít i třeba nedorozuměním. Proto považuji za velmi zneklidňující, že všechny nástroje, které byly v minulosti připraveny pro deeskalaci, Rusko opustilo. V tomto smyslu mám skutečné obavy, protože tam, kde mluví jenom zbraně, musíme být na pozoru. Přesně takhle začaly přípravy na okupaci Ukrajiny v roce 2014.