Ke zdanění energetických produktů a elektřiny

Projev Pavla Fischera na 17. schůzi Senátu Parlamentu ČR ve 13. funkčním období dne 5. listopadu 2021 k Návrhu směrnice Rady, kterou se mění struktura rámcových předpisů Unie o zdanění energetických produktů a elektřiny (tisk EU č. N 067/13)

Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové,

téma, o kterém dnes mluvíme a kterým se mění struktura rámcových předpisů unie o zdanění energetických produktů a elektřiny, tedy návrh směrnice, přichází na stůl ve chvíli, kdy, jak předřečníci připomněli, raketově rostou ceny energií. Vidíme, jak blízko může být energetická chudoba i v naší zemi. Musíme zmínit jméno energetického operátora Bohemia Energy, který způsobem naprosto překvapivým, možná dokonce neodpovědným a v rozporu s dobrými mravy, vyhnal celou řadu svých zákazníků do velké nejistoty.

Jak k tomu mohlo dojít? Dalo se tomu předcházet? Jde tady o skutečně neúspěšný podnikatelský projekt, anebo jde tady ještě o něco více, například o selhání regulátora nebo selhání státu? To jsou otázky, které si musíme položit, abychom je měli na pozadí dialogu, který dnes vedeme a který nás zavazuje k velmi otevřené veřejné debatě. Otázky, o kterých mluvíme, jsou totiž dlouhodobé a zajímají nejenom členy parlamentu, ale doslova každého občana v České republice.

Proto jsem chtěl připomenout, jak vážné je, že máme na tento zásadní komplex otázek tak malý časový rámec. Jednáme relativně ve spěchu, jednáme doslova na závěr termínu, který jsme dostali jako Senát. Poslanecká sněmovna dokonce tento text nemohla projednat, protože ho vláda svým rozhodnutím a prací s kalendářem předložila ve chvíli, kdy už se na to sněmovna nemohla sejít. Takže debata, kterou dnes vedeme v Senátu, je z hlediska významu témat, o kterých mluvíme, naprosto nedostačující. A měli bychom pamatovat na to, že to je možná jenom začátek. Vím, probíhaly tady významné semináře na toto téma. Některé jsem sledoval a dobře si uvědomuji, kolik významných otázek ještě zůstalo bez odpovědi.

Mluvíme o zdaňování, danění energetických produktů a elektřiny. Ve chvíli, kdy se vláda rozhodne něco danit, posunout daněmi nahoru nebo dolů, tak je potřeba, aby občané a spotřebitelé včas věděli, co je čeká. Kdybychom o tom nemluvili dopředu, kdybychom občany udržovali v jistotě, že se věci nebudou měnit, že naopak vláda bude například dlouhodobě dotovat některé odvětví, které není perspektivní nebo není z hlediska dlouhodobého udržení naší životní úrovně, kvality života s ohledem na ekologii a životní prostředí, tak bychom mohli udělat vážnou chybu.

Někteří tady připomínali i otázku sociálních nepokojů nebo neklidu. Dovolte mi proto připomenout 17. listopad roku 2018. Tehdy do francouzských ulic vyběhly statistíce demonstrantů, kterým se později začalo říkat žluté vesty. Velmi zajímavé je, proč do těch ulic vstoupili a proč ten protest vypukl, kde byla ta roznětka? Tohle by nás totiž mohlo zajímat i s ohledem na danění energetických produktů, o němž dneska mluvíme. Tehdy se totiž jednalo o zvýšení daní za litr nafty o 6,5 centimu, což v dnešních kurzech je někde trochu více než 1,50 Kč, počítám-li dobře. A u benzinu o 2,9 centimu, což je nějakých 70 haléřů v českých korunách. Takhle malá změna způsobila, že lidé začali protestovat, rozbíjet a vyjadřovat svoji obrovskou nedůvěru k vládě. Proč k tomu došlo? Protože vláda mnoho desetiletí na naftu nesahala. Říkala naopak, že nafta je perspektivní, že průmysl umí dělat výborné mimořádně účinné motory do automobilů nebo do lokomotiv, říkala nesahejme na naftu, je to perspektivní pro dlouhodobé zájmy naší země.

Vláda Francie to dělala i v době, kdy už bylo vidět, že to není úplně tak, jak dneska vidíme. Že nafta má svoje další náklady z hlediska emisí, drobných mikročástic a dalšího.

Přesto vláda na tyto daně nesahala, jako kdyby nechtěla zbytečně podvazovat křehký hospodářský růst a prosperitu země. A to se dělo po desetiletí. Teprve v chvíli, kdy na ně sáhla, tak si lidé uvědomili: něco je špatně, tohle nám dopředu nikdo neřekl. Když to vezmeme obecně, tak každá společenská debata o daních vysílá jasnou zprávu občanům a spotřebitelům, jaké typy technologií se budou podporovat, jaké budeme považovat za dlouhodobě přijatelné a jaké jsou určeny postupně k tomu se stát marginálními, dostat se na okraj spotřebního koše nebo spotřebního zájmu. Tohle je sdělení, které by mělo také vzejít z té naší dnešní debaty, kterou nevyčerpáme, kterou neukončíme, ale kde bychom měli jednoznačně našim občanům říci: něco se děje a něco se bude dít s daněmi, se zdaněním právě energetických produktů a elektřiny do budoucna. A hlídejte si ty parametry a tu debatu do budoucna, abyste se chovali jako dobří hospodáři a neinvestovali do něčeho, co se ukáže jako slepá ulice nebo slepá větev vývoje.

Chtěl jsem upozornit na jeden argument, který tady dnes ještě nezazněl. Ono to není tak fatální, jak to dnes vidíme, a to proto, že v návrhu textu směrnice, o které mluvíme, se mluví o možnosti přezkumu, kdy každých 5 let komise na základě informací, vstupů a podnětů z členských států musí vyhodnocovat a předkládat radě zprávu o tom, jak se daří s některými těmi ustanoveními pracovat, jestli náhodou se vývoj technologie nedostal tak daleko, že je potřeba se k tomu vrátit a přepracovat, zpřesnit, nebo některé věci naopak uvolnit. Proto se mi zdá, že nejsme v uzavřeném systému, ale v systému, který má možnosti upravování. A mluvím pouze o tom zdanění energetických produktů, nikoliv šířeji, jak jste pochopili.

Než skončím, tak jsem chtěl velmi ocenit pana senátora Nytru, který upozornil na nebezpečí toho, že bychom z jednomyslnosti, která platí pro oblast daní podle smlouvy o fungování Evropské unie v čl. 113, mohli sklouznout do jiného článku s číslem 192, který pro oblast životní prostředí by mohl také používat případně i jiný právní postup. A tohle je věc, kterou si musíme hlídat. Velmi děkuji, že to tady zaznělo.

Hodně váhám s tím, jak se postavit k tomu usnesení výboru. A přiznám se, že ještě budu chvíli poslouchat, protože jsem rozpolcen. Otázka sociální tísně v současné době v České republice je v oblasti energetiky tak významná, že si neumím představit, že bychom nezformulovali něco takového a neposlali to do Evropské unie za český Senát. Bylo by chybou, kdybychom to nezmínili. S některými textovými formulacemi v tom usnesení ale mám problém, takže ještě budu čekat, jak se to vyvine. A případně se ještě přihlásím. Děkuji.