Do krize jsme se dostali kvůli Zemanovi a Babišovi, naskakují na dezinformace, říká Fischer

Současná komunistická Čína navazuje na to nejhorší z 50. let minulého století. O nic lepší není ani Rusko pod vedením Vladimira Putina. Jsou to země porušující mezinárodní dohody a naši nepřátelé, s kterými nelze spolupracovat, míní nestranický senátor Pavel Fischer. Někdejší prezidentský kandidát a současný šéf senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost v rozhovoru pro HN varuje před vzrůstajícím ruským a čínským vlivem ve světě. A popisuje, proč se mu tak příčí představa, že by ruská společnost Rosatom v Česku dostavovala jadernou elektrárnu Dukovany.

„Jestli pan ministr Havlíček čte knihy z doby perestrojky, tak by si měl najít čas, aby se začetl i do doktríny současné Ruské federace,“ tvrdí Fischer. Vrací se ale také k nedávnému vyjádření prezidenta Miloše Zemana, že by ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) a šéfka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová měli být odvoláni kvůli tomu, že údajně blokují nákup ruské vakcíny Sputnik V, která přitom nebyla schválena Evropskou agenturou pro léčivé prostředky (EMA) ani českým Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Mluví o své další prezidentské kandidatuře a objasňuje pokus sesadit současnou hlavu státu. Podle něj jsme se do současné krize dostali právě kvůli Zemanovi a také premiérovi Andreji Babišovi (ANO), kteří z jeho pohledu nedorostli na úkoly, které dnes musíme vyřešit. Tvrdí, že způsobili spoustu problémů a zmatků i tím, že naskakují na dezinformace.   

HN: Začnu otázkou na tělo. Nechal byste se naočkovat ruskou vakcínou Sputnik V, pokud by byla schválená ať už v Česku, nebo v Evropské unii a lékař vám ji nabídl?

Rozlišuji vakcíny na schválené a neschválené. Takže když bude nějaká schválená, zeptal bych se, proč zrovna tato, a dál bych se v klidu nechal naočkovat. 

HN: Rozlišoval byste, kdybyste vedle sebe měl ruskou a americkou a obě byly schválené?

Nerozlišoval. Protože mám za to, že ke každé té vakcíně je příběh, který umí číst expert a který by neměl komentovat politik. Vzpomínám si, že pan prezident začal takto zneuctívat jednu z vakcín – byla to tuším AstraZeneca – a já jsem si uvědomil, že říká věci, které nejsou pravda. Že vědecká komunita mezitím dostala tak přesvědčivá čísla, že by měl pan prezident teď vystoupit a opravit do médií to, co naprášil jako dezinformace.

HN: Není zrovna v případě vakcíny AstraZeneca, kolem níž je v poslední době dost pochybností v souvislosti s její účinností například vůči mutacím koronaviru, obezřetnost namístě?

Nejsem biochemik, takže spoléhám na ty, kteří tomu rozumějí. Když se podíváte na stránky EMA, každá z těch vakcín tam má svoje data, svůj rodný list, test, složení, historii. Tohle všechno máme v případě vakcíny AstraZeneca k dispozici. Zatímco v případě vakcíny Sputnik V, kterou prosazuje pan prezident, to ruská strana až do předminulého týdne nedodala. A ani nejevila zájem to dodat. Teď se to změnilo, tak počkejme na konec toho procesu. Ten spočívá na expertech a bylo by chybou politiků, aby jim vykládali, čím se má vakcinovat.

HN: Na druhou stanu, ve chvíli, kdy vakcín není dostatek, není lepší ruská – byť neschválená – než žádná?

My především nezvládáme očkovat ani těmi, které máme. Občané by měli od vlády slyšet, proč máme plné sklady nevyočkovaných dávek, začíná se to počítat na statisíce. Když budeme očkovat tak pomalu jako doteď, tak by prezident a premiér měli spíš začít řešit, jak vakcíny, které už máme, dostat k těm nejpotřebnějším. A to, že prezident Zeman mluví SÚKL do práce a v podstatě říká, co má nebo nemá schválit – tak to je vlamování se do kompetencí nezávislých správních orgánů. Na to jsou u nás zákony a prezident přísahal, že je bude dodržovat. Takže očekávám, že se prezident vrátí do své ústavní role, jinak máme velký problém. Máme vládu, která nevládne, prezidenta, který se jí do toho montuje, a premiéra, který se letí dívat, jak očkují v Izraeli. To je jako když si čteme Honzíkovu cestu. Chodí se divit do zahraničí, ale věci tady neřídí dobře.

HN: Proč by se premiér neměl jet podívat do Izraele, který na rozdíl od nás v tempu očkování vyniká?

A s jakým výsledkem se premiér vrátil například z Maďarska? Mám velké pochybnosti, že by jeho cestování něco přineslo. Například to Maďarsko bylo naprosto neproduktivní. Spoustu věcí dnes vyřešíte on-line. Kdyby se premiér místo cestování po světě šel podívat, v čem je problém s distribucí vakcíny, tak udělá pro Českou republiku a občany mnohem lépe. A v případě Izraele, ano, už měsíce pozorujeme, jak tam mají zorganizované očkování, ale promiňte mi, v dnešní době netřeba jezdit na místo, úplně stačí, když budete mít podklady od ambasád, něco o tom vím. Tady premiér honí PR ve chvíli, kdy by měl řešit pohromu a krizi.

HN: Čím si vysvětlujete, že zmíněný Izrael nebo Velká Británie zvládají očkovat mnohem rychleji než země Evropské unie?

Předpokládám, že tuto diskusi teď povedeme v Evropské unii hodně podrobně. Skutečně je řada kompetencí, které Evropská unie možná nevyužila dostatečně a mohla konat rychleji. Ale co by bylo alternativou? Že každá země bude nakupovat sama? V tom případě by Česká republika byla na konci fronty, protože by nás ostatní přeskočili. Evropská unie nám zajistila dohodu na dostatek vakcín, my je akorát neumíme proočkovat. Evropská unie nám dokonce dodala vakcíny, na které jsme ještě ani neměli právo, protože vidí, že se to u nás sune do velmi špatných čísel. Dokonce jsme dostali solidární pomoc z Francie na základě osobního rozhodnutí Emmanuela Macrona a pomohla nám i řada dalších zemí. Tedy, zastavme se. V rámci Evropské unie se ty věci nějak nastavily a fungují, byť nejsou ideální. Bude mě zajímat, jak vypadají některé z těch smluv, protože je skutečně ve hře významná otázka, jestli to nejsou ty obrovské firmy, které rozhodovaly namísto administrativy EU, ale na to je čas.

HN: Zmínil jste, že kdybychom nebyli součástí Evropské unie, tak by nás ostatní nejspíš přeskočili. Proč to však Izrael, který je ještě menší než Česko, zvládá takto rychle?

To je určitě pozoruhodné. Ale Izrael je země, která ví, že věci nejsou samozřejmostí. Je to země, která je v permanentním kontaktu s nepřítelem a ví, že musí být stále připravena. Úplně stejně vypadá dnes po brexitu diskuse ve Spojeném království. A to nás od nich odlišuje. Zatímco u nás máme Andreje Babiše, který se o všechno postará – a čau lidi, nestarejte se, já to tady mám pod kontrolou – a je v zásadním střetu zájmů, který oslabuje Českou republiku i naše slovo v mezinárodním prostředí, tak v Británii nebo Izraeli vědí, že jak rychle se dostanou z této krize, tak bude vypadat jejich prosperita zítra. A toto si bohužel u nás nikdo nezačal počítat. Od paní Schillerové dnes už nic neočekávám, ale mrzí mě, že Andrej Babiš, který měl ambice přinést této zemi prosperitu, tak nás vede do záhuby.

HN: Neukazuje ale tato krize na problém celé Evropské unie?

Jsem připraven mluvit o Evropské unii a jejích problémech, ale odmítám generalizovat. Protože v této soutěži je bohužel jedna země, která naprosto vyniká jako ten, kdo všechno prošustroval – a to je Česká republika. Zahraniční novináři se sem dokonce jezdí dívat, aby pochopili, jak jsme se dostali do té bídy, v které jsme.

HN: Jaké máte pro tu krizi vysvětlení vy?

Do té krize jsme se dostali kvůli Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi. Protože oni v rolích, v nichž měli konat, způsobili spoustu problémů a zmatků. A dokonce naskakují na dezinformace, které podlamují důvěru občanů v to, že to tady má někdo pod kontrolou.

HN: Myslíte, že by dnešní Rusko a Čína byly schopny poslat do světa vakcíny, o nichž by věděly, že mohou být zdraví nebezpečné?

Můžeme spekulovat, ale ve vztahu k těmto zemím bych následoval doporučení našich institucí, které mají odpovědnost za bezpečnost. Mluvím o BIS, vojenském zpravodajství nebo Národním úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Tyto instituce se podepsaly pod dokument, který si vláda vyžádala, aby pochopila, jaká jsou bezpečnostní omezení v případě jiného závažného tématu – dostavby jaderné elektrárny Dukovany. A ten hlas, který od nich přišel, jasně poukázal na možné hrozby. Dokonce se pod něho podepsali i vicepremiér Jan Hamáček a ministr zahraničí Tomáš Petříček. To doporučení je jasné. Podle toho bychom se měli řídit, ať už jde o Dukovany nebo neschválenou vakcínu. Není jiné cesty.

HN: V čem spočívá nebezpečí ruského a čínského vlivu v západním světě?

Je to věc národní bezpečnosti a suverenity. Dnešní Rusko si dovoluje takové věci, jako radit nám, kde máme mít jakou sochu, jak má rozhodovat radnice městské části – do čehož přitom nemůže mluvit ani naše vláda. Úplně stejně je to v případě Číny. Když si vzpomeneme na skandální dopis zesnulému předsedovi Senátu panu Kuberovi, tak vidíme, jaký diktát si dovolí velmoc. Každá demokratická země v Evropě má svého Jaroslava Tvrdíka. Ve Francii najdeme člověka, který byl premiérem a dnes prosazuje čínské zájmy (Jean Pierre-Raffarin, který byl premiérem Francie v letech 2002 až 2005, dlouhodobě obhajuje politiku jedné Číny, pozn. red.). Když o těchto věcech nebudeme mluvit dnes, tak za deset let může být pozdě. U obou těchto zemí můžeme pozorovat, jak ovlivňují veřejné mínění, omezují svobodu slova, svobodu parlamentů, svobodu akademického bádání – což jsme viděli i u nás na Univerzitě Karlově (zmiňuje kauzu skrytého financování akademických konferencí na univerzitě Čínou, na kterou v roce 2019 upozornil server Aktuálně.cz, pozn. red.). Čína na svém území nepovoluje ani Twitter, reguluje internet, nepouští svoje hosty tam, kam by měli mít přístup. Je skandální, že Světová zdravotnická organizace neměla do Číny rok přístup.

HN: Je to už víc než rok, co se svět oficiálně potýká s koronavirem, a připadá mi, že otázka, kde se staly prvotní chyby a zda se za ně někdo má zodpovídat, se už prakticky vytratila z veřejného prostoru. Myslíte, že Světová zdravotnická organizace ještě někdy dopátrá viníky a přinutí je se zodpovídat?

Když máte souseda, který vás vytopí, tak na to jsou paragrafy, pojistky k náhradě škod. A to, co platí mezi soukromými osobami, platí i mezi státy. Mezinárodní právní zodpovědnost Číny za propuknutí pandemie je naprosto nesporná a je jen otázkou času, kdy se dostane na stůl. Protože když se podíváme do mezinárodní regulace, která se upřesňovala po minulé pandemii SARS, tak jsou tam naprosto jasné pokyny. Vyskytne-li se v nějaké zemi onemocnění typu SARS, do 24 hodin musí uzemnit všechna letadla. Peking přitom měsíce tlačil na to, aby jeho letadla mohla přistávat ve světě. A když se začala zakazovat nebo omezovat, tak protestovali způsobem, který je dobře zdokumentovaný. Čína nesplnila ani některé další podmínky, jako je omezení nákladní dopravy. A je jen otázkou času, kdy se to bude formulovat i z hlediska mezinárodní bezpečnosti.

HN: I kdyby se tak stalo, je vůbec reálné, že by Čína, která teď na pandemii vývozem zdravotních pomůcek vydělává, zaplatila? A když zaplatila, myslím do poslední koruny, s trochou nadsázky třeba za poslední pivo, které kvůli omezením museli hostinští ve světě vylít?

Těžko říci, jsme teprve na začátku. Protože když se podíváme do závěrů té slavné mise WHO, tak ta byla v Číně před třemi týdny a vrátila se s prázdnou. Celou řadu dat od čínských autorit ještě ani nedostala. Musíme pochopit, co se v čínském Wu-chanu stalo, abychom mohli mluvit o nějaké odpovědnosti. Ale že epidemie začala právě tam, můžeme říct s jistotou.

HN: Ale jak se podle vás dobereme k faktům, když jsme i po víc než roce a misi WHO stále na začátku?

Bude to opravdu těžké. Nicméně pokud nejsme schopni zaručit, že máme před sebou partnery, kteří pochopili svoji zodpovědnost ve věci pandemie a ohrožení zdraví, tak by bylo hrubým hazardem tvářit se, že se změní. A to mě vede ke zmíněnému tématu dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Já vůbec nezpochybňuji, že Čína nebo Rusko mají dostatek know-how. Ostatně, je postaveno na západních patentech. Ale zpochybňuji partnery, s kterými bychom museli jednat. Nekupujeme ventilek k jízdnímu kolu, ale technologii, která nás zavazuje ke spolupráci. V obou případech, jak v Rusku, tak v Číně, se jedná o státní firmy, které mají v popisu svojí práce také péči o jaderné hlavice. A pokud ten partner je nevyzpytatelný, tak to je věc národní bezpečnosti a suverenity. Nakolik si jí ceníme? Miliardu? Deset miliard? Kolik vlastně pan ministr Havlíček dává na tu misku, když říká, že Čínu k tendru nepřipustí, ale Rusko ano?

HN: Je Rusko nebezpečné stejně jako Čína?

V doporučení institucí, které u nás ručí za bezpečnost, jsou obě země označeny za rizikové.

HN: Budete s tím chtít něco dělat?

Rozhodně, už jsme o tom jednali jak ve výboru, tak přijetím usnesení na plénu Senátu v prosinci minulého roku, v němž vyzýváme vládu, aby z důvodů národní bezpečnosti nezvala do tendru firmy z Ruska a z Číny, a to ani v rámci konsorcií. Pan vicepremiér Havlíček k nám do Senátu chodí pravidelně a vzhledem k tomu, že se například projednává nízkouhlíkový zákon, pro něhož se vžilo označení Lex Dukovany, tak se ho budeme ptát. Stačí se podívat na způsob, jakým vláda s tímto textem nakládá ve sněmovně. Například nepřipustila, což je naprosto ojedinělé, aby se tento zákon dostal k projednání do bezpečnostního výboru. Takže to budeme muset dopracovat v Senátu. A pana ministra se například ptát, jak je možné, že vláda v lednu rozhodne, že jednoho z uchazečů nepřijme a druhého ano.

HN: Jaké nebezpečí z vašeho pohledu pro Česko plyne, když využije technologií Rosatomu? Mohlo by je Rusko proti nám v případě nějakého mezinárodního konfliktu použít?

Hrozbu bych viděl hlavně v dodavatelích, kteří s námi například v určité chvíli přestanou komunikovat. Česká vláda má už několik let s Ruskou federací problém. Máme smlouvu o přátelství a spolupráci, která nefunguje a v níž není snad jediného paragrafu, který by nebyl porušován nebo dodržován jen formálně. Například se v ní píše, že v případě potíží máme možnost aktivovat dialog. Česká vláda tento článek aktivovala, začala bít na poplach, dokonce jmenovala zvláštního pověřence pro tuto agendu. A jaká je reakce Kremlu? Už několik měsíců je ticho. Přestože je smlouvou zavázán k dialogu. Moskva zkrátka nedodržuje podepsané smlouvy a byli bychom blázni, abychom se s ní v takovém případě zavazovali. Máme před sebou partnera, který se opravdu změnil. Jestli pan Havlíček čte knihy z doby perestrojky, tak by si měl najít čas, aby se začetl i do doktríny současné Ruské federace. Aby pochopil, že nepřítelem Ruské federace je Česká republika. V rámci NATO a EU se k nám takto chovají.

HN: Kdy se Rusko takto změnilo?

Je to věc asi posledních deseti let, kdy o tom můžeme najít zmínky ve výročních zprávách BIS. Ale není to jen u nás. Třeba Polsko loni v létě zveřejnilo novou doktrínu, kde je jako hlavní destabilizační element ohrožující ústavní pořádek jmenováno Rusko. Stejně vypovídá i doktrína schválená Estonskem, stejně vypadají diskuse v NATO nebo britskou expertní komunitou v rámci parlamentu schválená zpráva, která vypovídá o tom, že v současnosti už není možné s Ruskem navazovat spolupráci, přestože by to bylo výhodné a potřebné. Mluvíme-li o Rusku, musíme připomenout otravu Sergeje Skripala nebo Alexeje Navalného, což jsou kriminální činy. Rusko je signatářskou zemí Organizace pro zákaz chemických zbraní, v níž se zavázalo, že nepřipustí použití chemických bojových látek. A v případě, že k němu dojde, tak se zavazuje to vyšetřit. V obou případech Rusko nespolupracovalo. Za éry Vladimira Putina Rusko zabírá suverénní státy, například Gruzii nebo Ukrajinu, což je v rozporu i se životními zájmy České republiky. Čili není možné o tom žertovat, a pokud pan prezident o tom mluví lehkovážně, tak je to proti zájmům České republiky. Stejně tak jako je hrozbou režim čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který se staví do pozice vládce navazujícího na éru Mao Ce-Tunga.

HN: Před érou Si Ťin-pchinga, který je hlavou státu od roku 2012, tomu tak nebylo?

Ten vývoj se v posledních letech skutečně otočil. Čína tradičně říkala, že se bude věnovat pouze vlastním, domácím problémům. Dnes si v řadě zemí nechává registrovat státní televizi, aby tam mohla vysílat státní propagandu. Proč v Austrálii přijali zvláštní zákon, aby ochránili vlastní univerzity před tlakem Pekingu? Ve chvíli, kdy naše univerzity navazují spolupráci s čínskými institucemi, narážíme na stejné problémy. Jsou to instituce, které slouží komunistické straně, která navazuje na nejhorší doktrinální východiska, jež u nás známe z 50. let. A která například některé typy otázek před studenty zakazuje projednávat, která lustruje univerzitní knihovny a podobně. Když začnete takto omezovat akademické svobody, tak se pak skutečně může začít jednat o systémový útok proti západní společnosti.

HN: Současné Rusko a Čína představují tedy podobné nebezpečí jako v 50. letech minulého století?

Takto zkrátit se to nedá. Ale musíme být skutečně na pozoru, protože obě tyto země zkoušejí opanovat veřejnou debatu u nás, a pokud nebudeme dostatečně naslouchat bezpečnostním institucím, které u nás byly založeny, aby chránily ústavu, tak jednou můžeme zjistit, že už není co chránit. Když ve funkci končil Duncan Lewis, šéf australské bezpečnostní služby ASIO, řekl: Mám velkou obavu, abychom se jednou neprobudili v zemi, která už nebude rozhodovat v zájmu občanů, protože za nitky bude tahat někdo ze zahraničí. A měl na mysli Čínu.

HN: Pojďme od zahraniční politiky k domácí. Senát bude mít zásadní slovo při jednání o nové podobě zákona, podle něhož budeme letos volit. Už jste s poslanci našli společnou řeč na tom, zda má být nějaký bonus pro úspěšné strany?

Se sněmovnou je shoda na 14 krajích, i když vláda bude ještě nějakou chvíli nabízet jeden. Je shoda na koaličních klauzulích, i když ta čísla se ještě ujasňují. A v otázce přepočtu na mandáty a případného bonusu se ještě shoda hledá. Ale vidím, že je velká naděje, že by to v dubnu mohlo jít do třetího čtení ve sněmovně a tou dobou už bude Senát zajedno s tím, co v daném návrhu bude. Protože by bylo chybou, kdybychom v Senátu zkoušeli nějaké zlepšováky, má to svoje limity a v případě volebního zákona je potřeba, abychom postupovali společně a aby co nejdříve bylo jasné, podle čeho se bude volit.

Citace rozhovoru pro Hospodářské noviny