NovinkyProjevy

Návrh zákona o zdanění církevních náhrad je nemravný – projev v Senátu

Senát Parlamentu České republiky
27. února 2019
Pane předsedající, dámy a pánové,
 
je potřeba, abychom zákon o zdanění církevních náhrad jednoznačně poslali zpátky do Poslanecké sněmovny a odmítli ho. A na cestu je potřeba dát zákonu několik průvodních doporučení. Jde totiž o samotný ústavní pořádek a o právní stát u nás. V zákonu je ukryta celá řada faulů, které se mohou vracet zpátky, pokud je dnes nepojmenujeme.
 
Za prvé, finanční náhrady jsou jednak náhradami za nevydaný majetek, jednak obsahují určitou vyrovnávací složku. Je to podobné, jako když vám pojišťovna má platit za nabourané auto. Dochází k plnění, které se nedaní.
 
Není vhodné, aby se v případě náboženských společností a církví danilo, ale v případě ostatních tomu tak nebylo. Mohli bychom jako příklad uvést jiné organizace, které dostaly nějaké náhrady, ale nebyly zatíženy touto korekcí, například Sokol a další. Nastala by velká nerovnost. Prosazovali bychom logiku, která otevírá propast neústavnosti v našem právním řádu.
 
Za druhé, právní stát by neměl zneužívat zákonodárství, aby se vyhnul plnění svých vlastních závazků a působil nové křivdy těm, kterým se zákonem a smlouvami zavázal předchozí křivdy napravovat. To je druhý faul.
 
Za třetí, Parlament právního státu nemá záměrně přijímat texty zákonů, u kterých ví, že budou shledány protiústavními nebo neústavními.
 
Nemůžeme spoléhat na Ústavní soud, že to vyřeší za nás. Dokonce si musíme připomenout, že Ústavní soud Parlamentu přijímání některých zákonů v minulosti vytýkal. Ústavní soud však nemůže Parlamentu zakázat, aby přijímal protiústavní zákony.
 
Proto se sám Parlament musí omezit a nesmí nejednat svévolně. Parlament je sice suverén, ale nemůže rozhodovat úplně o všem. To by vypadalo jako určitá libovůle.
 
Za čtvrté jsou tu legitimní očekávání. Všechny náboženské společnosti a církve mají legitimní očekávání, že stát naplní to, k čemu se zavázal, a že se smlouvy budou dodržovat.
 
Za páté, stát v tomto případě jednostranně rozhoduje o něčem, k čemu se zavázal mnohostrannými smlouvami. Podtrhuji slovo jednostranně. Stát se nemůže chovat jako vrchnost a dělat jako zákonodárce svévolně jednostranné kroky.
 
Za šesté, podívejme se na otázku z hlediska investic ze zahraničí. Můžeme si být jisti, že nejistotou právního rámce vyděsíme nové i stávající investory.
 
A také celou řadu občanů, kterým záleží na spravedlnosti u nás.
 
Co říci závěrem?
 
V minulosti vytýkal Ústavní soud Parlamentu, že nekoná. Nečinnost zákonodárce byla shledána protiústavní. Dnes je situace opačná, zákonodárce koná tam, kde nemá.
 
Je-li nám na srdci skutečně otázka právního státu a ústavního pořádku u nás, uvědomme si, že dnešním hlasováním píšeme dějiny právního státu v ČR.
 
Neměli bychom dopustit, aby tady někdo psal dějiny politické svévole. To už tady bylo. Hlasujme ne.