O naší obranyschopnosti vypovídá nejen rozpočtové úsilí, ale i naše ochota se bránit a zmobilizovat síly

Předložil jsem na dnešním jednání senátnímu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení k nedávnému summitu NATO ve Washingtonu. Podporujeme v něm vládu v dalším úsilí ve prospěch modernizace ozbrojených sil a doporučujeme, aby věnovala zvýšenou pozornost hybridním hrozbám.

Rozsah agendy, jemuž se členské státy NATO tentokrát věnovaly, je impozantní: globální partnerství se státy v Indopacifiku, posilování průmyslové spolupráce jako odpověď na požadavek dohnat zpoždění ve vyzbrojování a výrobě munice. Dlouhodobá podpora Ukrajiny nebo posilování odstrašení a obrany proti nepříteli. Členské státy NATO se výrazně posunuly i v postoji vůči Číně. Už ji hodnotí o poznání jinak než dřív, dnes společně vnímají Čínu jako bezpečnostní hrozbu.

Z hlediska modernizace ozbrojených sil udělala Česká republika velký krok kupředu. Budovat obranyshopnost státu není jen otázka dostatčeného úsilí v rámci státního rozpočtu. Společná obrana států NATO znamená, že pokud bychom neplnili naše úkoly a závazky, které jsme na sebe dobrovolně převzali, přenášeli bychom riziko na spojence. A to by bylo neodpovědné.

Úsilí, které musíme vyvíjet, je v důsledku zhoršující se bezpečnosti mnohem větší, než jsme dosud odváděli. Musíme zpracovat komplexní vojenské plány a pravidelně intenzívně procházet vojenským cvičením. Musíme odpovědně vyhodnocovat bezpečnostní hrozby současnosti, a teprve podle toho sestavit požadavky na naše ozbrojené síly a zajistit jim odpovídající rozpočet.

Samozřejmě je dobře, že se vláda ČR konečně dokázala kvalifikovat do klubu států, které v NATO dávají více než 2% HDP. Zařadili jsme se tím na 17. příčku, jsme tedy pod průměrem NATO. Ostatní nezaháleli. Nesmíme usnout na vavřínech. Ale  budovat naši obranu systematicky a nezapomínat, že peníze jsou důležité. Ale ochota bránit se a zmobilizovat k tomu všechny síly ve společnosti je ještě důležitější než rozpočet rezortu obrany. Naše síla musí pramenit z mravního postoje. Z toho, že víme, co je třeba bránit a nepodceníme nepřítele.