K novým skutečnostem o policejním zásahu proti střelci na filosofické fakultě

Když skončilo půlroční embargo a bezpečnostní výbor sněmovny v červnu jednal za účasti veřeknosti o policejním zásahu proti střelci na filosofické fakultě, objevily se nové skutečnosti o postupu Policie také při vyšetřování vražd v Klánovicích a Hostouni. Jednalo se o chvíle, které bezprostředně předcházely střelbě v prosinci minulého roku. Vzbudily oprávněný zájem veřejnosti. Objevily se pochybnosti o správnosti policejních postupů i o tom, jak později policejní představitelé o celé věci informovali veřejnost.

Obrátil jsem se proto dopisem na ministra vnitra a požádal o odpověď. Jednalo se o pět dotazů: jak obecně hodnotí připravenost Policie ČR na tento typ incidentu?

Druhá otázka se týkala toho, zda policisté opravdu nevěděli, jaký má záměr pachatel, vždyť z některých zveřejněných úředních záznamů vyplýval pravý opak. Třetí otázka se týkala úkolu policejní hlídky, která dorazila na fakultu jako první, a výroků o údajně zastaralém kamerovém systému. Čtvrtá otázka byla o kamerových záznamech a rozporu mezi výroky mluvčího Policejního prezidia a výroky zástupců fakulty. Pátá se týkala střeliva, které pachatel nakupoval ve velkém, a přitom měl podle kritiků takový nákup být veden jako rizikový. A nakonec nás zajímala zpráva úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidia ČR z 8. ledna 2024. Kopii svého dopisu přikládám.

Odpověď ministra vnitra se shoduje s tím, co Policie ČR zveřejnila na svém účtu na Fb dne 19/7/2024. Jejich odpovědi přinášejí detaily a v zásadě vyznívají tak, že Policie v těchto věcech hrubě nechybovala. To však neznamená, že veřejná vyjádření jejích představitelů byla v pořádku. Byla to však i daň za to, že z hlediska komunikace se policie rozhodla mluvit s veřejností velmi otevřeně, a tudíž podstupovala riziko, že se později, ve světle nových skutečností, bude veřejnost oprávněně ptát na případné rozpory.

Při přípravě schůze jsme vycházeli i z podkladů od ministra spravedlnosti, na něhož jsem se obrátil s dalšími dotazy, a sice týkajícími se duševního stavu pachatele nebo samotné kvalifikace trestného činu, který nakonec nebyl vyhodnocen jako terorismus, ale jako vražda. V odpovědi jsme byli seznámeni s argumenty městského státního zástupce a dostali jsme informace i o pomoci, kterou ministerstvo spravedlnosti poskytlo filosofické fakultě a rodinám pozůstalých. O detailech se nerozepisuji, jsou ještě součástí právních stížností, které podaly některé strany a řeší se právní cestou, tedy jinde než v parlamentu.   

Při jednání senátního výboru jsme vycházeli z těchto skutečností. Zaprvé, vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny byla ustavena teprve před dvěma týdny. Nyní bude šest měsíců pracovat v utajení. Jenže mlčet dalších šest měsíců by byla chyba. Už předchozí embargo na poskytování informací bylo nekonečně dlouhé a nemělo by se opakovat. Mezitím mohou vycházet do novin další kusé informace, na něž by parlament měl i nadále reagovat. Parlamentní kontrola znamená, že klademe otázky a i tím přispíváme k budování důvěry mezi veřejností a institucemi státu. I proto jsme položili otázky dopisem, neboť jsme si je spolu s veřejností kladli a neslyšeli na ně odpověď.

Zadruhé, jsou tu právní kroky, které  učinila fakulta a někteří pozůstalí stížností v odpověď na rozhodnutí státního zastupitelství ukončit vyšetřování a odložit případ. Z hlediska právních kroků případ není u konce. Parlament nemá nahrazovat moc soudní, ale ptát se jinak.

Zatřetí, pokud jsme přesvědčeni, že se staly přehmaty během policejního postupu nebo došlo k pochybení ve výrocích policejních představitelů, pak je třeba, aby je ministr vnitra a policie dokázali připustit, pojmenovat, vyhodnotit a podle potřeb upravit postupy. Ať už taktické, nebo administrativní, nebo právní. V tomto smyslu jsme doporučili, aby se zkušenosti z tohoto případu důkladně vyhodnotily a podle toho se upravily i postupy. Byli jsme navíc seznámeni s tím, že Policie na tom pracuje a chce se z celého případu poučit. Jsem přesvědčen, že tak by to mělo být. Ten, kdo připustí, že udělal nějakou chybu, se může poučit a zlepšit svou práci.

Nakonec se sluší připomenout, že senátní výbor ocenil nasazení i činnost všech zasahujících složek, jejichž obětavost zabránila dalšímu krveprolití.

Usnesení, které přijal výbor na můj návrh, je zde

Screenshot

Screenshot