Gruzie si musí vybrat: může jít cestou Lukašenka a paktovat se s Ruskem, anebo do Evropské unie

Dnešní zprávy webu Politico mě zaujaly. Maďarsko prý zablokovalo EU, takže se členské státy neshodly na tom, zda tvrdě kritizovat Tbilisi. S kritikou nevystoupil ani komisař pro rozšíření. A to je problém. Shodou okolností je i on z Maďarska. Zřejmě se rozhodl v rozporu s pravidly EU bojovat za svůj stát. Jenže to je neslučitelné s jeho posláním. V komisi má totiž za úkol svůj stát dát na druhé místo a mluvit na prvním místě za EU.   

Situace v Gruzii je vážná. Mladí lidé zaplavili ulice, ale vláda jakoby nechtěla slyšet. Ve vzduchu je napětí. Je třeba mluvit jasně. A protože jsem se právě z Tbilisi vrátil nočním letadlem, píšu o tom doslova z první ruky.

Gruzie je pod tlakem. Rusko usiluje, aby zůstalo ve sféře jeho vlivu. Má k tomu dost nástrojů. Do Gruzie od začátku války proti Ukrajině přišly statisíce Rusů. Vojensky okupuje 20% jejího území. Zvyšuje podíl na obchodu.

Evropská unie přiklepla kandidátský status Gruzii v prosinci 2023. Až splní Gruzie všechny podmínky, může začít vyjednávání o rozšíření. Jenže podmínky zatím neplní. Vláda na sílu protlačila sporné zákony, jako poslední v řadě je zákon o zahraničních agentech. Ten jakoby psali v Moskvě, ne v Bruselu. Zákon postihne každého – novináře, celou redakci nebo nevládní organizace. V Rusku podobný zákon už dávno vyzkoušeli a funguje. První přišla na řadu organizace Memorial, která ochraňovala cenné archivy a vytvářela paměť národa. Jenže její aktivity křížily plány Kremlu. Vladimir Putin potřeboval přepsat ruské dějiny. Od té doby Putin zklikvidoval nejen Memorial, ale zadupal do země celou ruskou občanskou společnost. Opoziční síly buď docela umlčel, nebo vyhnal do exilu.    

V Gruzii se začíná odvíjet podobný scénář. Už dnes mají všichni nahnáno. Přijetí zákona navíc provázely mimořádné okolnosti. Například k projednání ve třetím čtení potřeboval garanční výbor jenom minutu a sedm sekund. V jednacím sále nemohli být přítomni opoziční poslanci. To není standardní procedura. Hrozí, že přeskočí jiskra násilí. Moskva manipuluje s veřejným míněním. Se silným projevem vystoupila prezidentka Salome Zurabišvili. Její slova z 12.května jsou mrazivá. Hraje se o všechno a není čas na zbytečné řeči.

Co se s tím dá dělat?

K situaci má jasně a tvrdě vystoupit nejen Evropská unie, ale i Česká republika. Není čas na opatrná vyhlášení, Rusko a jeho spojenci rozumí jedině síle. Gruzie si musí vybrat. Buď půjde cestou Lukašenka a Putina, nebo se rozhodne pro spolupráci s EU. Nemůže ale sedět na dvou židlích najednou.

V rámci EU je třeba prověřit chování maďarského komisaře pro rozšíření. Jeho chování neodpovídá zájmům EU. I proto by jeho kroky měl posoudit odborný panel. Nejde už jen o Gruzii, ale například i o neuspokojivé výkony, které odváděl v případě Ukrajiny.

A co z toho vyplývá pro nás? Pokud si uděláme analýzu chování Ruska, neunikne nám, že zkouší rozvinout bojovou linii na Ukrajině do šířky. A usiluje zasívat další konflikty, třeba právě v Gruzii. Zaměstnává tím státy EU, což oslabuje akceschopnost celé EU. I proto bychom Rusko neměli podceňovat. Operuje i na našem území. Například šíří informace o tom, že Ukrajina se dostala na hranici vojenského kolapsu a že by bylo prý nejlépe se vzdát. Rozhodně nechci bagatelizovat vážnost situace. Ale vím, že sami Ukrajinci to vidí jinak.

Zpátky do Gruzie. Až budete číst zprávy o dění v Tbilisi, nemělo by zapadnout, že naprostá většina občanů je rozhodně pro členství. Akorát s nimi teď někdo hraje nepoctivou hru.