Stávkující za klima bych pozval na Hrad

Citace článku Deníku N (24. 11. 2022) – přepis na základě rozhovoru pro pořad Aréna N (k poslechu zde), verze článku na webu Deník N

Proč by podle Pavla Fischera neměl být prezidentem bývalý voják? A pokud nepostoupí do druhého kola, podpořil by případně soupeře Andreje Babiše?

Kandidát na hlavu státu Pavel Fischer v podcastu Aréna N prohlásil, že obavy studentů stávkujících za ochranu klimatu považuje za autentické a že by je jako prezident pozval na Pražský hrad. Senátor odpovídal také na otázky ohledně zrovnoprávnění LGBTQ lidí a svých plánů pro různé varianty vývoje před prvním i druhým kolem voleb. Nabízíme zkrácený přepis rozhovoru.

Minulý týden jsme 17. listopadu slavili státní svátek. Prezident Miloš Zeman poslal na Národní třídu v Praze květiny po jednom ze svých zaměstnanců. Co by podle vás měl příští prezident udělat za rok v toto datum?

Sedmnáctý listopad je důležité datum v historii naší země, je to zápas za svobodu a za demokracii a protagonisty toho zápasu byli vždycky studenti. Proto bych na Pražský hrad pozval studenty a spolu s nimi přemýšlel o světě a o ohroženích, která vidí pro svobodu a demokracii v naší zemi.

Z průzkumů vychází, že možná ani příští rok nebude účast prezidenta na oslavách úplně bez kontroverze, protože dva největší favorité si – každý jinak, ale přece jenom – zadali s komunistickým režimem.

Já mám za to, že lidé, kteří si zadali s minulým režimem, nebo dokonce spolupracovali s represivním aparátem, že to není nejlepší volba. Já bych si přál, aby na Pražském hradě byl někdo, kdo v komunistické straně nebyl.

Proč jste se v rozhovoru pro Právo ohradil proti uniformě, když jste řekl, že by ji prezident neměl nosit, že ji nosí jen Lukašenko? To znělo, jako kdybyste někoho podezíral, že chystá vojenský puč.

Tak to není. Demokratická nebo parlamentní kontrola nad armádou je součástí naší DNA, a i proto vojáci v aktivní službě mají jistá omezení, například z hlediska možnosti kandidovat.

Nicméně váš soupeř je ve výslužbě a uniformu by pravděpodobně na Hradě nenosil, nebo myslíte, že ano?

To já nevím, to se musíte zeptat jeho. Já jenom reprodukuji rozhovory, které jsem vedl i s našimi spojenci v rámci Severoatlantické aliance, které to zaujalo. Jeden z nich doslova říká: „Generál? Čtyřhvězdičkový generál?“ Byl to člověk, který se zabývá bezpečnostní a zahraniční politikou a byl to člen parlamentu jedné velmi významné země. To znamená, že si musíme položit tuhle otázku dřív, než bude třeba druhé kolo.

Proč by vojenská profese později někoho měla diskvalifikovat z prezidentské funkce? Oč je horší bývalý voják jako prezident než třeba chirurg nebo diplomat?

Jistě. Vy jste řekl „později“. Tam si musíme položit otázku, co ten voják mezitím, než vstoupí do politiky, má za sebou nebo co předvedl. Někteří srovnávali pana generála Pavla s prezidentem Eisenhowerem nebo de Gaullem. U každého z nich byla cesta k prezidentskému úřadu a historické souvislosti naprosto mimořádné. V případě de Gaulla to trvalo mnoho let, mezitím byl předsedou exilové vlády, ministrem, vyhrál 120 křesel v parlamentu, protože založil vlastní politickou stranu – a teprve potom se stává prezidentem. A tohle mě zajímá. Aby to nebylo tak, že parašutista seskočí na Hrad a řekne: „Teď jsem tady a už nebudu nosit uniformu.“ Tady vůbec nejde o kritiku konkrétního generála, který ostatně obstál jako náčelník generálního štábu a projevil skvělé velitelské schopnosti, ale politika není udílení rozkazu. Politika je o hledání konsenzu a o naslouchání.

To znamená, že když jde voják do výslužby, uchází se o politickou funkci, je zvolen a jako civilista ji vykonává, stále tam vidíte nějaké riziko? Pořád vlastně nevím jaké.

Co jsem chtěl říct, to jsem řekl. Já k tomu nemám žádné další tajné informace. Zkrátka když o tom mluvíte se spojenci a vidíte to překvapení, je to věc k veřejné debatě. To jsem považoval za svoji povinnost a máme svobodu slova. Mám pocit, že to plnilo svůj účel a že voliči o tom přemýšlejí, protože jinak by na to nereagovali.

MÁ PODPORA DRAHOŠE BYLA JEDNOZNAČNÁ

Na co budete sázet v závěrečné fázi kampaně, abyste se navzdory predikcím dostal do druhého kola?

Že mám dostatečnou sílu mezi dobrovolníky, ostatně s jejich pomocí jsme posledně výsledek dotáhli velmi daleko. Také že mám co nabídnout. Když přicházejí politické debaty, vidíte, že politická zkušenost nebo program mohou být výhodou. Jsem přesvědčen, že ta soutěž je pořád otevřená a že kdybychom si dnes řekli, že už je hotovo, zkracujeme si tím čas pro svobodnou soutěž.

Hotovo určitě není. Všichni kandidáti ale dostávají v každém rozhovoru otázku, zda odstoupí ve prospěch favorita s největšími vyhlídkami proti Babišovi, pokud se situace k tomu „hotovo“ bude blížit. Odpovídají většinou vyhýbavě, ale možná mě překvapíte.

Při odpovědi na tuhle otázku bych nedával takový důraz na průzkumy, ale také na celkovou situaci. Nevíme, jak se vyvine bezpečnostní situace České republiky, jaké další okolnosti se ukážou v případě Andreje Babiše nebo jak se kampaň vyvine.

Já se neptám, jestli odstoupíte dnes, ale zda může nastat situace, ve které byste to zvažoval.

Samozřejmě. Ale v politice se říká, že dva dny jsou věčnost, takže bych nedělal dopředu nějaké simulace, za jakých podmínek tuhle otázku řešit. Mě bude zajímat, v jaké situaci bude Česká republika počátkem ledna 2023, protože může jít také o okolnosti, které budou vážně ohrožovat naši zemi z hlediska bezpečnosti. To úplně překreslí volební kampaň.

Určitě máte pravdu, že začátkem ledna může být situace velmi nepřehledná kvůli energetice, válce či sociální situaci. Ale co by to tedy znamenalo, kdyby se skutečně situace zhoršila, pro vás jako kandidáta?

Česká republika by neměla mít ve svém čele trestně stíhaného člověka ve vážném konfliktu zájmů, který nám dělal ostudu v Evropské unii. Mám za to, že pokud by se bezpečnostní situace v Evropě dál radikálně zhoršila, musíme to všichni, kteří jsme přesvědčeni o tom, že Česká republika má svoje místo v Evropské unii a v Severoatlantické alianci, brát do úvahy. A já to beru už teď.

Ale pořád mi z toho nevychází, jaký by to mělo dopad na vaše rozhodování. Já vaše slova chápu tak, že by tedy měl z volebního boje odstoupit Andrej Babiš. Což by asi měl, ale asi to neudělá.

Andrej Babiš bude soupeřit s ostatními tak dlouho, dokud bude mít peníze – a on jich má dost. Tady je potřeba, aby Česko mělo prezidenta, který bude zvolený v demokratických volbách a nebude to Babiš.

Ale jak k tomu dospět?

Vězte, že o tom přemýšlíme a že o tom také budeme jednat.

S kým?

Například s dalšími kandidáty, se kterými se potkáváme.

Podpoříte ve druhém kole soupeře Andreje Babiše, pokud jím nebudete vy, ale bude jím Petr Pavel nebo Danuše Nerudová?

Samozřejmě.

Po minulém prvním kole jste čelil kritice za jisté váhání. Michal Horáček a Marek Hilšer přišli do štábu Jiřího Drahoše hned po vyhlášení výsledků, vy jste tam nebyl. Později jste Jiřího Drahoše podpořil. Co plánujete tentokrát pro takovouto eventualitu?

Podpora Jiřího Drahoše z mé strany byla jednoznačná. To, že jsem k němu nepřišel do štábu, byla vizuálně vzato významná věc, ale já jsem mu podporu dal okamžitě. Problém byl skutečně s tím, že každý z nás byl v živém vysílání v televizi a telefony v tu chvíli nefungovaly. Já jsem se zapojil do jeho kampaně před druhým kolem, dokonce jsem jezdil i na akce, na které jsem od něj nebyl pozván. Věděl jsem, že moje místo je za Jiřím Drahošem. Tohle budu dělat i v tomto případě.

MANŽELSTVÍ I ADOPCE PRO VŠECHNY

Vy jste ubral plyn, pokud jde o vyjádření směrem k LGBTQ lidem. Řekl jste, že byste jako prezident podepsal manželství pro všechny, kdyby ho Parlament schválil. Byl výrok pro Deník N, že by manželství pro všechny mohlo zvýšit riziko obchodu s dětmi, neuvážený podobně jako ten z minulé kampaně, za který jste se mnohokrát omlouval, tedy že byste nejmenoval homosexuála ústavním soudcem?

Ne, já jsem v tom výroku mluvil především o právech dětí. Tam začínala moje odpověď, kterou citujete, a to bylo jádro mé starosti, nikoliv upírání práv komukoliv. Já jsem pro vyrovnávání práv mezi stejnopohlavními páry a těmi, kteří žijí v manželství. Pro mě manželství zůstává svazek muže a ženy, do kterého patří děti, takže já bych tomu druhému manželství neříkal. Ale zároveň vím, že žiju v parlamentní demokracii a že tady, když se něco odhlasuje, je to zákon a je to zákon i pro prezidenta. Je to věc, která se probírá v Parlamentu, a já jako prezident, kdybych ji dostal na stůl, bych ji nevetoval.

Souhlasíte, že by stejnopohlavní páry v registrovaném partnerství, anebo případně v manželství měly mít právo adoptovat dítě, eventuálně dítě partnera?

Pokud to bude součástí toho zákona, já jako prezident to podepíšu.

Kdyby Parlament rozhodl o ústavním zakotvení manželství jako svazku muže a ženy, respektoval byste to také?

Teď mě zkoušíte z věcí, které ještě nejsou na stole. Kdybych je dostal jako prezident k podpisu, samozřejmě to budu respektovat a podepíšu to.

Kandidátů se novináři běžně ptají na věci, které ještě nejsou na stole, ale možná na stole budou.

Ano, a tento případ bych bral jako bližší mému osobnímu přesvědčení.

Považujete se za konzervativce?

Ne, já se pořád vyvíjím.

Co říkáte na to, že za konzervativce dnes bývá označován třeba Donald Trump nebo Viktor Orbán? Jsou to podle vás konzervativci?

Po útoku, který proběhl na Kapitol, se Trump stal z hlediska demokratických institucí vlastně ničemou. Ohrozil nejenom demokracii a vládu práva ve Spojených státech, ale protože se jedná o tak významnou zemi, přispěl ke globálnímu ohrožení. To je strašlivá věc. V případě Viktora Orbána musím říct, že jeho praktická politika, ve které se stal zástupcem zájmů Ruska nebo Číny, kdy dnes Maďarsko aktivně vyjednává s Íránem, který je pod mezinárodními sankcemi, je z hlediska zájmů a bezpečnosti občanů České republiky nepřijatelná.

Jak byste se tedy jako prezident stavěl k setrvání České republiky ve Visegrádské čtyřce?

Když si přečtete její zakládající listiny, jsou úplně skvělé. Můžeme je nechat zarámovat, vyvěsit a hlásit se k nim. Ta spolupráce má pořád smysl. Je ale potřeba, abychom v rámci V4 uměli maďarským přátelům říkat i nepříjemné věci. To se děje.

Podpořil byste jako prezident studentskou okupační stávku za klima?

Ano, studenti měli vždycky čuch na to, co je ve vzduchu. A přestože se nám nemusejí líbit některé projevy, jejich obava z budoucnosti je autentická. Jako prezident bych je pozval na Hrad, protože okupační stávky nebývají úplně nejúčinnější.

Ve vašem programu ohledně klimatu jsem našel jeden krátký bod, který je pro české politiky typický. Takové „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Něco tam napsat musíme, ale ne moc, abychom někoho nenaštvali. Jak důležitá je otázka klimatu pro vás?

Každý občan České republiky dneska vidí, že je klima rozštelované. Měli jsme tornádo na Moravě, to tam nikdo nepamatuje, měli jsme obrovské záplavy i sucha. Něco se děje a vidí to nejenom zemědělci. Můžeme a musíme s tím něco dělat.

Novináři se často kandidátů ptají, zda by jako prezidenti jmenovali vládu s účastí SPD nebo jiného proti demokratického uskupení. Předpokládám, že byste se tomu pokusil zabránit, jak byste to ale dělal?

Prezident v krajních případech může vstoupit do kampaně a může vhodným způsobem upozornit na to, co je ve hře. Pokud by se jednalo o suverenitu státu a naše bezpečnostní ukotvení, je dokonce povinnost prezidenta v tomto smyslu konat. A takhle bych jednal. Na druhou stranu, po volbách má prezident a ostatní ústavní činitelé obrovskou odpovědnost, aby respektovali zadání od voličů. Kdyby ho nerespektovali, může dojít k velké radikalizaci mezi občany. Pokud jim ústava garantuje svobodnou soutěž politických stran, je potřeba, aby tato svobodná soutěž skutečně proběhla, včetně toho závěrečného kroku, kdy ten, kdo získá většinu, je pověřen sestavením vlády.

Takže pokud by vznikla takováto většina ve Sněmovně, jmenoval byste vládu, která by se o ni opírala?

Pokud by byla jednoznačná, tak určitě. Vzpomeňte si na obrovský faul, který Miloš Zeman uštědřil ústavnímu systému České republiky, kdy v Parlamentu byla většina 101 hlasů a on si dovolil tuhle většinu poplivat, ignorovat a pověřil Jiřího Rusnoka dočasným vládnutím, které trvalo mnoho měsíců.

Oznámil jste, že prezidentská kancelář by měla sídlit mimo Hrad. Už máte vyhlédnuté nějaké místo?

Mám řadu nápadů, v podhradí je řada budov, které jsou nedostatečně využívány, takže bych věděl, kde hledat.

Takže by to bylo někde v okolí Hradu?

Bylo by to v podhradí. Hrad by měl zůstat výstavním místem pro přijímání nejvýznamnějších návštěv a významné státní příležitosti. Když ale na hradě úřadujete, někdy se u vás začnou projevovat rysy chování dvořanů, protože to je přece jen sídlo králů a panovníků. A prezident u nás není panovník, on je jen první mezi rovnými. Měl by být spíš mezi občany.

***

Mě bude zajímat, v jaké situaci bude Česká republika počátkem ledna 2023, protože může jít také o okolnosti, které budou vážně ohrožovat naši zemi z hlediska bezpečnosti. To úplně překreslí volební kampaň. Celý podcast Aréna N, ve kterém byl hostem Jana Moláčka Pavel Fischer, je k dispozici na webu Deníku N a podcastových platformách.