Ruská agrese na Ukrajinu v kontextu mezinárodního práva a Charty OSN

Revidovaný projev senátora Pavla Fischera na 30. schůzi Senátu Parlamentu ČR k posouzení ruské agrese na Ukrajinu z hlediska mezinárodního práva a Charty OSN.

Chtěl bych se věnovat jedné otázce, o které málo mluvíme. Organizace spojených národů by měla učinit příslušné právní kroky, směřující k zahájení řízení dle ustanovení Charty OSN, konkrétně čl. 6, o vyloučení Ruské federace coby člena OSN, a to pro hrubé a soustavné porušování závazků, které pro Ruskou federaci z Charty plynou.

Pokud se tato procedura nerozběhne sama, chci apelovat na vládu ČR, aby prostřednictvím vedoucího stálé mise v New Yorku u sídla OSN takto intervenovala. Člena, který soustavně porušuje zásady Charty, totiž může Valné shromáždění OSN na doporučení Rady bezpečnosti OSN vyloučit. Každý členský stát OSN je totiž povinen jednat dle zásad uvedených v ustanovení čl. 2 Charty a při tomto jednání sledovat cíle OSN, které jsou zakotvené v ustanovení čl. 1 Charty, zejména je pak každý stát povinen plnit veškeré závazky pro něj z Charty plynoucí, které na sebe převzal svým podpisem a ratifikací, zadruhé ve svých mezinárodních stycích se zdržet hrozby silou nebo použití síly, jež by byly namířeny buď proti územní celistvosti a politické nezávislosti kteréhokoli státu, či by byly jakýmkoli jiným způsobem neslučitelnými s cíli OSN.

Je mimo jakoukoli pochybnost, že závazek členského státu OSN zdržet se použití síly v mezinárodních vztazích patří v rámci povinností, jež Charta ukládá členům OSN, k těm vůbec nejvýznamnějším. K tomu, že se zakládající členské státy OSN, mezi něž patřila i Československá republika, dohodly v červnu roku 1945 společně na znění Charty, je vedlo přesvědčení, že musí vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby zamezily opakování hrůz druhé světové války. I proto ona zmiňovaná právní zásada zdržet se použití síly v mezinárodních vztazích se nejenom ustálila coby jedno z několika mála mezinárodně právních pravidel ius cogens, ale byla výslovně zakotvena do základního dokumentu této vznikající mezinárodní organizace univerzálního rozsahu.

S ohledem na jus cogens povahu tohoto pravidla chování členské státy OSN, ostatně jakož i další subjekty mezinárodního práva, jež třeba členy OSN ani nejsou, nemohou působnost tohoto pravidla ve svých vztazích k dalším státům nejenom nějak měnit, umenšovat, ale jakýmkoli způsobem upravovat. O tom, že nelze používat sílu v mezinárodních vztazích, se prostě nevede diskuse a tečka.

V únoru tohoto roku Ruská federace zahájila agresi vůči svému sousednímu státu, Ukrajině. Rusko nebylo Ukrajinou, obětí útoku, jakkoli předem vyprovokováno. Útok neměl v době svého provedení, dokonce ani dnes, jakékoli ospravedlnění. Stačilo, aby jeden člověk zavelel – Vladimir Putin, a útok může skončit, protože může povolat své vojáky na základny, domů. S ohledem na průběh této útočné války, jejímž prvním důvodem byla likvidace státní svrchovanosti Ukrajiny a ukrajinské národní identity a svébytnosti, je tak zjevné, že Ruská federace svou agresi vůči Ukrajině vlastně stupňuje. Toto platí především v kontextu zinscenovaných referend, o kterých dnes mluvíme, která se týkají připojení Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti k Ruské federaci. Jejich cílem bylo formalizovat rozvrat územní celistvosti Ukrajiny. Dle řady svědectví se příslušníci armády Ruské federace na okupovaných územích dopouštějí vážných válečných zločinů, a to v rozsahu, jak jsou kvalifikovány Ženevskými úmluvami. Svým agresivním jednáním Ruská federace navíc porušuje vlastní závazky, které právě Ukrajině poskytla cestou memoranda z Budapešti podepsaného 5. prosince 1994. Je třeba dodat, že aktuálně probíhající agrese vůči Ukrajině je jen další fází agresivní politiky Ruska vůči svým sousedním státům. Již v roce 2008 přece Ruská federace podnikla vojenský útok na Gruzii, obsadila území Jižní Osetie, které přitom tvoří nedílnou a mezinárodně uznávanou součást státního území Gruzie.

V roce 2014 podnikla Ruská federace útok na Ukrajinu s ambicí vojensky obsadit, anektovat ukrajinské státní území, a to na poloostrově Krym nebo v oblasti takzvaného Donbasu. Tato uvedená území jsou od tohoto roku pod faktickou kontrolou Ruské federace, ať už přímo, nebo prostřednictvím loutkových mocenských struktur. I v tomto případě došlo k mimořádně závažnému útoku na územní celistvost jiného státu. Je proto neoddiskutovatelné, že pokračování konání Ruska proti svým sousedům porušuje závazky, které pro Ruskou federaci plynou z Charty, a to zvlášť závažným způsobem a systematicky. Podmínky pro aktivaci řízení podle ustanovení čl. 6 Charty OSN, které jsou stanoveny v základech této organizace, jsou naplněny, jsou naplněny vlastně vrchovatě. Ty závazky z Charty OSN jsou často vnímány v rámci mezinárodního práva jako pravidla pro každého. Ale když je dotyčná strana dokonce stálým členem Rady bezpečnosti, tak je jimi vázána ještě mnohem více. Takže je zjevné, že Ruská federace naplnila kritéria pro to, aby se tato procedura zahájila. Proto bych chtěl pořádat vládu České republiky, aby obrátila pozornost mezinárodního společenství k tomu, že stát, který takové praktiky provozuje – Ruská federace, nerespektuje elementární pravidla mezinárodního společenství, by neměl zůstávat členem mezinárodní organizace, u jejíž začátků v roce 1945 bylo garantovat fungování světa podle nějakých dohodnutých norem, aby se zabránilo takovému krveprolití a válce jako v druhé světové válce. Pokud bychom tento mechanismus spustili, může jít o preventivní krok ve vztahu ke všem případným dalším budoucím porušovatelům jednání dle Charty. Proto chci z tohoto místa

vyzvat vládu České republiky, aby se Chartě OSN a postavení Ruské federace v rámci této organizace věnovala s plnou vážností. Je to totiž v bytostném zájmu České republiky