K zákonu o zbraních a střelivu

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře,

zákon, o kterém dnes mluvíme, tedy zákon o zbraních a střelivu, byl předmětem jednání Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dvakrát. Předkladatelé pozměňovacího návrhu, kteří budou za chvilku vystupovat a kteří budou navrhovat zpřísnění kritéria psychické způsobilosti, na tom jednání nebyli. A tak jsem vás chtěl pro úplnost seznámit s tím, co také padlo při našem projednávání.

Začnu tou psychickou způsobilostí, protože na první pohled je to skutečně dobrý nápad. Ale musím rovnou říci, že při čtení § 123, kde se mluví o zajištění zbraně, střeliva nebo souvisejícího dokladu nebo listiny, je v paragrafu c) uváděno, a to bylo také předmětem diskuse na výboru, cituji:

„Krajské ředitelství policie může rozhodnout o zajištění zbraně podléhající registraci nebo zbraně kategorie PO, střeliva kategorií jsou vyjmenována, nebo souvisejícího dokladu nebo listiny c), je-li podezření, že zdravotní stav osoby, která s nimi nakládá, představuje v souvislosti s tímto nakládáním ohrožení života nebo zdraví.“

To znamená, že už dnes v tom zákoně, tak jak ho máme navržený, je zachycena ta starost o způsobilost, tedy zdravotní stav osoby. A já jsem toho názoru, že stanovovat takto dobře míněné zpřísnění, jako autoři pozměňovacího návrhu chtějí, to znamená zpřísnit požadavek psychické způsobilosti, na nás klade odpovědnost, abychom si položili otázku, zda to je vlastně realizovatelné, vymahatelné. A pokud ne, dobře víme, jaké jsou počty klinických psychologů, o kterých navrhovatelé také mluví, tak bychom měli s těmito ustanoveními šetřit, aby ten zákon vlastně vůbec mohl být naplňován ze strany státu.

Ano, je potřeba zvyšovat počty psychologů, klinických psychologů nebo psychiatrů, a to víme už v dnešní době, že je obrovský úkol pro stát. Ale dávat do tohoto zákona tento požadavek, to se mi zdá, že by bylo v současné době neodpovědné. A to tím spíš, že v textu § 123 odstavec 1 písmeno c) je už otázka zdravotního stavu osoby zakotvena. I proto tento pozměňovací návrh nebudu podporovat.

Na té rozpravě v našem výboru ale byla celá řada dalších věcí. Já jsem chtěl ocenit právě ten § 123, kde se mluví o preventivních krocích, které mohou vést k zajištění zbraně. A tak, jak pan ministr uváděl, tady skutečně bude možnost, aby nejenom Policie ČR nebo bezpečnostní služby nebo další autority, ale například i veřejná moc, představovaná starostou nebo ředitelem školy nebo dalšími, mohla být tím, kdo přináší podnět k zajištění zbraně. A to je rozhodně velmi dobré. Zároveň oceňuji, že se v tom zákoně zpřísňují podmínky pro přístup k některým zbraním, o tom už tady také byla řeč.

Takže o čem tady vlastně dále jednat? Návrhy pana poslance Lásky o tom, že bychom měli samonabíjecí dlouhé zbraně podrobovat přísnějším kritériím v případě, že by se jednalo o zbraně pro osobní obranu, je mi osobně sympatický.

Jsem připraven se na těchto dalších pracích podílet. Zároveň si ale myslím, že bychom měli také mluvit o dalších zpřísněních, např. o tlumičích střelných zbraní, které jsou dnes ve volném prodeji, u kterých je přece jenom s otázkou, jestli pro omezování použití krátkých zbraní například, které vidíme při vyšetřování některých kriminálních činů, by nebylo na místě zpřísnit právě volný prodej tlumičů pistolí.

Když jsme se na výboru věnovali tomuto zákonu, dospěli jsme k důležité věci, kterou je také potřeba zmínit. Ještě tady nepadla. Jak dobře víme, v rámci EU jsou společné směrnice týkající se právě zbraní a střeliva. V tomto smyslu je tento zákon v souladu s evropskými texty. Otázka, kterou bychom si měli položit, tedy je, zdali můžeme a zdali chceme jako ČR mít přísnější pravidla než státy EU. Je to zcela legitimní otázka. Přijde mi velmi důležité upozornit na to, že tímto zákonem v podstatě se dostáváme do souladu s evropskými pravidly.

Při té debatě na našem výboru jsme se také seznamovali s tím, čemu se pracovně říká katalog návrhů dalších změn, ve kterých celá řada dobře míněných námětů pro zpřísnění legislativy byla podrobena předběžné analýze ministerstvem vnitra. Za tuto analýzu děkujeme, protože jsem se přesvědčil o tom, že ministerstvo vnitra reaguje na veřejnou debatu, že velmi odpovědně posuzuje jednotlivé návrhy a ustanovení, do jaké míry by prospěly tomu legislativnímu rámci, který máme u nás.

Na konec jsem chtěl jenom připomenout, že i na výboru jsme se zajímali o okolnosti zásahu proti střelci na filozofické fakultě, i o tom modu operandi, kterým postupoval, ale protože celá řada detailů je tady zatížena ještě embargem státního zastupitelství, tak z nich ještě nemůžeme vycházet a dojít k tomu, co by mohlo být poučení z této naprosto mimořádné skutečnosti.

Co říci závěrem? Při jednání výboru jsem váhal, zda tento zákon podpořit, jak k nám přišel z Poslanecké sněmovny. Nechápal jsem, jak je možné, že ho Sněmovna dokázala tak rychle vyexpedovat k nám, bez toho, že by do toho promítla i poznatky ze střelby na filozofické fakultě. Ale musím říct, že poté, co jsme o tom jednali s experty, s úředníky a také s panem ministrem, jsem dospěl k závěru, že ministr vnitra ví, co dělá, že je odpovědný za tuto agendu. My jsme tu od toho, abychom vládu a pana ministra vnitra kontrolovali. Dospěl jsem k závěru, že tento zákon je v pořádku, proto ho také podpořím.

Děkuji.