Cesta Vratislava Mynáře do Kataru je skandál a vážné porušení ústavních povinností, zlobí se Pavel Fischer

Papež Lev XIV. během prvního roku několikrát ukázal, že rozumí výzvám dnešního světa a může ukazovat směr i ve složitých dilematech doby. Podobně jako Lev XIII. nebo Jan Pavel II. Papež Lev XIV. byl zvolen před rokem a zvolil si jméno, v němž je skryt i jeho program. Lev XIII., který stál v čele církve na přelomu 19. a 20. století, vstoupil do dějin jako papež dělníků a diplomat, který vyvedl církev z izolace do moderního světa. Poprvé se totiž církev na nejvyšší úrovni otevřeně vyjádřila k situaci dělníků, apelovala na důstojné podmínky k práci a zastala se jejich odměňování. Papež se tehdy dokázal konfrontovat i s ideologiemi své doby. […]

(…) Otázka Pressklubu Freknevce 1: Blíží se červencový summit NATO v Ankaře. Tam podle vlády Prezident Petr Pavel nemá být součástí oficiální delegace. Vy jste v minulosti dvakrát kandidoval na prezidenta České republiky. Jak byste řešil, kdyby se tuto situaci, kdybyste v ní byl teď? Pavel Fischer: Každý, kdo zastává vysokou ústavní funkci jako prezident nebo předseda vlády, nebo jako ministr, sliboval, že bude dodržovat ústavu a zákony „bude uvádět v život“. To je víc než jenom, že je dodržuje. Když se podíváme do ústavy, zjistíme, že jsou všichni ústavní činitelé odkázáni nebo odsouzeni nebo povinni spolupracovat, což se týká například zahraniční politiky. Ta kompetence je tam sdílená a každý, […]

Především je třeba koordinovat zahraniční politiku, a právě na to naše vláda rezignovala. Schůzky, který se dřív konaly pravidelně, aby si nejvyšší ústavní činitelé srovnali kalendáře, kdo kam pojede, tak ty se dneska nekonají, což je první velké minus pro Andreje Babiše, protože kdyby chtěl koordinovat, tak o tom něco víme. Ty schůzky nejsou a já to považuju za chybu. Za druhé, kdyby Andrej Babiš odvážně řekl – vláda nesouhlasí s touhle cestou – tak se s tím dá pracovat, mohla vláda přijmout usnesení, to ale neudělala. Naopak šli na to oklikou a zakázali v podstatě použití vládního letounu nebo letounu, který má na starosti ministerstvo obrany, jenže to letadlo […]

Domnívám se, že poznatky, které byly zdrojem vyhodnocení té íránské hrozby, alespoň z toho, co víme z otevřených zdrojů, nebyly tak nové a převratné, aby se muselo teď útočit. A to zejména proto, že probíhala intenzivní jednání. Ze zdrojů, které máme, se ukazuje, že se skutečně jednalo. Dokud se jedná, tak se nemá střílet. Mám vážné pochybnosti o tom, že ty boje začaly v souladu s mezinárodním právem. Mám za to, že ten útok Izraele, protože na začátku byl Izrael a jeho útok proti Íránu, byl pochopitelný z hlediska jejich bezpečnostních zájmů. Ale není naším úkolem to legitimizovat. Na druhou stranu, když se podíváme na to 14 dnů po začátku […]