K uvěznění Alexeje Navalného, potlačování práv v Rusku a postupu EU

Pane předsedající, děkuji. Dříve, než načtu jazykové úpravy usnesení, tak mi dovolte několik slov úvodem.

20. srpna 2020, tzn. před osmi, devíti měsíci, je opoziční politik Alexej Navalnyj vystaven útoku neznámou toxickou látkou. Je urychleně hospitalizován, letadlo nouzově přistává a je podezření na velmi vážnou otravu organismu a selhání základních životních funkcí. Poté, co nabízí pomoc německá kancléřka Angela Merkelová v jedné z nemocnic Německa, se začíná vyjednávat o přesunu pacienta, k němuž nakonec skutečně po jistých váháních dochází o dva dny později. Po několika týdnech se pacient dostává do stabilizovaného stavu, a je to 3. října, kdy hlavní představitel Mezinárodní organizace pro zákaz chemických zbraní, generální ředitel Fernando Arias, 3. září doslova říká, že šlo o útok zakázanou bojovou látkou.

Signatářem Smlouvy o zákazu chemických zbraní, dá se říci, že jsou skoro všechny země světa. Mezi státy chybí pouze čtyři podpisy, ale Ruská federace je signatářskou zemí stejně tak jako všechny země EU. Tzn. touto smlouvou se každý smluvní stát zavazuje k tomu, že nebude vyvíjet, nebude vyrábět, nebude získávat, nebude skladovat, nebude uchovávat, nebude používat zakázané chemické zbraně. Pokud by kdokoli na jeho území něco takového provedl, zjedná okamžitě nápravu. V součinnosti s mezinárodním společenstvím a s představiteli této mezinárodní organizace a jejími inspektory zjedná nápravu a toho, který se dopustil tohoto neomluvitelného činu, postaví před nezávislý soud.

Mluvím o tom proto, že dodnes žádné vyšetřování použití této zakázané látky nezahájila. Ruská federace mlčí. V rozporu se závazky, které na sebe převzala podpisem tohoto mezinárodního paktu. Je to o to vážnější, že nejde o náhodu, kterou bychom mohli vysvětlit jen tím, že vzorek nebyl dostatečně šetřen, zkoumán a že by přítomnost této zakázané substance dostatečně neobhájily i další laboratoře. S jasnou autoritou vystoupila německá vláda, která potvrdila, že se jedná o zakázanou bojovou otravnou látku, protože ji podrobila zkoumání v laboratořích německé armády. Stejně vystoupilo Švédsko a Francie. Takže čtyři laboratoře celkem potvrdily přítomnost zakázané látky, ale jelikož se přítomnost vyskytla na území třetí země, tedy Ruské federace, tak se stále čeká na odpověď ruských představitelů, která nepřichází.

Je to o to důležitější, že v podstatě bez mezinárodní spolupráce s těmi, kteří o použití něco vědí, se nemůžeme dostat dopředu.

Podezření, které se okolo použití zakázané látky začalo šířit, začalo tím pádem dopadat nejen na aktéry, jejichž jména možná ještě neznáme, ale také na představitele státní moci, kteří mají odpovědnost za to, že právní stát, právo, mezinárodní právo v tomto případě, se bude vztahovat i na každého, kdo se nachází na území Ruské federace. Můžeme tedy bez velkých rozpaků říci, že se jedná o porušení mezinárodních závazků, které na sebe Ruská federace převzala. Ale to nestačí.

Když se podíváme na okolnosti, za nichž byl už uzdravený Alexej Navalnyj obžalován z toho, že se nedostavil vězeňské službě Ruské federace včas nahlásit, protože byl ve výkonu podmíněného trestu, tak tady vidíme jednu velmi mimořádnou, možná absurdní situaci, kdy pacient, který se vrací z léčení, se dostává do vlasti, kde mezitím už na něj čekají policisté, kteří při pasové kontrole ho odvážejí na policejní stanici, probíhá tam narychlo soud. Za Navalným nemá přístup jeho právník. Soud přichází tak rychle, že nemá ani dostatečně času na to, aby se seznámil se spisem.

Tohle stojí za pozornost, protože tady už nejde jenom o nějakou mezinárodní konvenci, ale tady jde o pakt o občanských a politických právech, který je u základů spolupráce OSN. Organizace spojených národů totiž vychází z toho, že smluvní strany budou svým občanům garantovat svobodu, právo na soukromí, právo na spravedlivý proces, právo na to, aby každý z nich mohl mít svého obhájce a aby se mohl dovolat spravedlnosti. Je to zajímavé, číst si dnes ve světle událostí v Rusku tento mezinárodní pakt o občanských a politických právech, protože razie, které tam nastaly po uvěznění a odsouzení Alexeje Navalného, stojí za pozornost. Je porušována domovní svoboda, porušuje se tam právo lidí na pokojný protest, na vyjádření politického názoru. A dokonce se tam pošlapávají i další věci. Celá řada přelíčení probíhá bez řádných soudních povolení a těm, ke kterým se vlamují například v noci za pomoci beranidla do jejich příbytků, upírají právo na to být zastupováni advokátem. Je zajímavé, že celá řada z těch, k nimž se takto vlomila ozbrojená komanda, byli posléze seznámeni s obsahem spisu, kde se psalo, že porušili nařízení o boji s pandemií, tedy že neměli například roušky.

Tohle všechno nás vtahuje do hry jako stát, jako parlament, protože ta základní občanská a politická práva mají sílu ústavního závazku a mají sílu, která se aplikuje ve všech zemích, které se k tomuto paktu připojily. Tzn. nejen v Ruské federaci, ale také na území ČR.

Tady stojí za pozornost jedna důležitá věc, že zatímco vidíme, že v Ruské federaci se zapomíná na mezinárodní závazky, že se ohýbá právo, že tam je právo toho, kdo je u moci, mnohem důležitější než právo těch, kteří se chtějí ozvat, tak bez ohledu na to, že bychom soudili názory a politickou agendu Alexeje Navalného, o to tady totiž vůbec nejde, měli bychom si hlídat, abychom nezapomněli na ty fundamenty, na naprosté základy, které se tady před našima očima pošlapávají. Můžeme nejen být u toho jako diváci, ale také jako aktéři.

Dovolte, abych upozornil na to, že nejde o to teď za každou cenu jmenovat ty, kteří za to mohou a sedí například v Kremlu. Měli bychom si totiž uvědomit i naši vlastní spoluodpovědnost. Tady mi dovolte, abych to napálil do vlastních řad, a sice do vedení celé řady mezinárodních korporací, které podnikají a chtějí podnikat například v Ruské federaci nebo v Čínské lidové republice, chcete-li, abychom měli pestřejší představu. Stojí totiž za pozornost, že na sobotní protesty, které se konaly a při nichž ve 120 městech Ruské federace demonstrovaly desetitisíce nespokojených občanů a tisíce z nich byli naprosto v rozporu se všemi pravidly právního státu zadržováni bez přístupu k základním hygienickým potřebám nebo bez konzultace se svým spisem nebo se svým právníkem, v předvečer této demonstrace píše svým zaměstnancům čelný představitel firmy McKinsey v Moskvě následující zprávu.

Ta zpráva je totiž zajímavá i pro nás. Varuje je, aby o víkendu nevycházeli ven, aby se ničeho nezúčastnili nepovoleného a aby se hlavně do ničeho nezapletli. Je velmi zajímavé, že ředitel McKinsey, konzultační firmy, která má hlídat základní parametry podnikání v souladu s právem, s transparencí, s volným trhem, s odpovědností, možná se společenskou odpovědností, radí svým zaměstnancům, aby hlavně nikam neodcházeli. Proč to dělá? Možná že měl starost o jejich zdraví. Ale já mám za to, že to byl muž, který měl především starost o svůj byznys. Ten, který takto trestuhodně nadřadí péči o zisk a upře svým vlastním zaměstnancům a kolegům základní lidská práva, aby se šli někam shromáždit, vyjádřit protest nebo něco vyslovit, který jim dokonce zakáže v interním e-mailu, aby hlavně nic nenapsali na sociální sítě, je člověkem, který nadřadil právo mluvit do života lidí za hranice právního státu. Můžeme říct, že se to někdy v byznysu děje, ale my bychom měli být také od toho, abychom podobné excesy uměli pojmenovat a říct, že právo na zisk je relativně mnohem méně důležité, než právo každého z lidí jednat podle svého vlastního svědomí. Uvidíte sami, že až budeme jednou mluvit o Číně, tak jako jsme o ní mluvili při jednom z našich veřejných slyšení, velmi rychle dojdeme k tomuto tématu také, protože všechny firmy, které na čínském trhu chtějí podnikat, musejí zakládat nebo pomáhat zakládat základní organizace Komunistické strany Číny na svém pracovišti. A to stojí za pozornost, protože hodnoty této strany nebo těchto organizací jsou opět v rozporu s tím, na co my jsme přísahali a co má vztah k základním právům člověka.

Zpátky k Navalnému. Poté, co probíhala zatýkání, a poté, co vidíme, že ti, co nakonec na začátku použili proti Navalnému bojové otravné látky v rozporu s mezinárodním právem a v rozporu s právem Ruské federace, zůstávají na svobodě, tak musíme konstatovat, že zatímco Alexej Navalnyj bručí za mřížemi, ti, kteří se ho pokusili zavraždit, běhají na svobodě a nikdo je nevolá k odpovědnosti.

Musíme si proto položit otázku, co se ještě musí stát, aby se situace změnila? Buďme realisty. Situace se nezmění naším usnesením. Situace se nezmění dokonce ani tím, že se tím bude zabývat EU nebo třeba OSN. Jsme na velmi dlouhé trase, ale neměli bychom ztratit ze zřetele náš cíl. Naším cílem je vést dialog jako rovný s rovným při respektování těch základních práv, pravidel mezinárodní spolupráce, ke kterým jsme se také my, ČR, přihlásili. A to ve světle našeho usnesení proto vyplývá i do apelu, kterým chceme do našeho úsilí zapojit parlamenty EU.

Tolik obecně na úvod a nyní mi dovolte, abych načetl změny v textu, které budou jazykové, uvidíte sami.

Jedna z nich bude v bodu II a potom jedna v bodu IV.

Usnesení Senátu z 5. schůze konané dne 27. ledna, k potlačování lidských práv a svobod v Ruské federaci a postupu států EU. Senát s ohledem na násilí, kterého se 23. ledna dopustily represivní složky v desítkách měst Ruské federace proti protestujícím a dále s ohledem na jednání Rady pro zahraniční věci EU, při němž 25. ledna ministři zahraniční vedli diskusi o dalším společném postupu vůči Ruské federaci, konstatuje, že

1. zadržení Alexeje Navalného po příletu na území Ruské federace znovu nastolilo otázku ochrany lidských práv a fungování justice v Ruské federaci,

I. navzdory sankcím EU z října 2020 nebyly ze strany Ruské federace uspokojivě vysvětleny okolnosti útoku zakázanou bojovou otravnou látkou typu novičok na Alexeje Navalného, přičemž užití zakázané látky potvrdila Organizace pro zákaz chemických zbraní OSN i nezávisle provedené laboratorní analýzy,

II. vyjadřuje přesvědčení, že by státy EU měly společně jednoznačně odmítnout potlačování práv a svobod, jemuž musí čelit občané Ruské federace,

III. připomíná, že

1. že EU disponuje vlastním globálním režimem sankcí pro případ porušování lidských práv, jímž může ve vážných případech vystoupit na ochranu svobody a důstojnosti člověka,

2. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR přijal dne 20. ledna 2021 usnesení s číslem 28 k zadržení Alexeje Navalného a prioritám zahraniční politiky,

IV. apeluje na členy parlamentů států EU, aby prosadili společný postup EU, a to včetně zavedení dalších sankcí vůči představitelům Ruské federace,

V. pověřuje předsedu Senátu PČR, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády ČR.

Děkuji.