K českému předsednictví v Radě EU

Vážená paní předsedající, milí kolegové, milé kolegyně,

téma, které se týká informace vlády o přípravách na předsednictví, se nemůže vyhnout konfliktu na Ukrajině, kde Rusko napadlo suverénní zemi. Ten konflikt – a měli bychom být k sobě upřímní – bude trvat dlouho, může trvat dlouho, může být velmi náročný, a nejsme v úplně výhodném postavení. Ostatně o některých aspektech jsme dnes mluvili. Čili stačí říct, jak jsme závislí na dovozech energií, abychom věděli, jak složité bude vyjednávání.

Na ten konflikt se Rusko připravovalo velmi dlouho. Podívejme se nazpátek, jak jsme ten konflikt dokázali anticipovat a předvídat. Rusko si nakupovalo bitcoiny, nakupovalo zlato, nakupovalo významné valutové zásoby, budovalo armádu, ozbrojené síly a budovalo vlastní doktrínu. Co v té době dělala Evropské unie, možná ve zpětném zrcátku zahlédneme. Máme krásný schválený strategický kompas, ale když ten kompas začneme dávat do reality současného dění, zjišťujeme, že možná ukazuje správným směrem, že tam máme sever, ale tu strategii už k tomu nemáme často připravenou.

Ostatně není náhodou, že dvě země, které se dnes hlásí do Severoatlantické aliance, Švédsko a Finsko, nevolají po založení evropské armády, ale jdou tam, kde cítí, že budou jejich zájmy, jejich bezpečnost, jejich suverenita nejlépe ochráněny, tedy v Severoatlantické alianci. Takže ten konflikt tady s námi je, bude a dopadne také do agend českého předsednictví v Evropské unii, a je jedině dobře, že o tom dnes mluvíme.

Dovolte mi jenom jeden důležitý termín nebo datum, jedno důležité datum z historie, na které bychom neměli zapomenout. V roce 2014, ještě před tím, než byl zabrán Krym a Donbas, tak se v Kyjevě rozpoutaly obrovské pouliční demonstrace. A na těch demonstracích jsme často viděli nejenom ukrajinskou, ale také evropskou vlajku. Vlajku Evropské unie.

Když se totiž podíváme na to, co bylo na začátku tohoto veřejného vzedmutí, občanského vzedmutí, tak zjistíme, že to bylo právě sbližování s Evropskou unií, které iritovalo příznivce putinovského režimu natolik, že se pokusili Ukrajině tuhle perspektivu spolupráce s EU vzít. Nezapomínejme na to, že už tehdy Ukrajina chtěla s námi spolupracovat, a někteří naopak ji zkoušeli od té spolupráce vzdálit.

Proto bychom neměli ztrácet ze zřetele, že ta aspirace nebo ochota Ukrajiny se přizpůsobovat a přebírat normy, které platí v EU, už byla tehdy vidět. A už tehdy se setkala s velmi tvrdým politickým odporem. A chybu by udělali ti, kteří by tvrdili, že v tom byly zamotány zejména Spojené státy americké. Takhle někdy mluví propaganda z Kremlu. Není to pravda. Tehdy se v ulicích Kyjeva doslova bojovalo s evropskými vlajkami v rukou.

A proto chci navázat na svého předřečníka. Uvažovat o Ukrajině bez Ukrajinců by bylo nepoctivé, proto každá příležitost, a během předsednictví určitě takové budou, abychom s Ukrajinci jednali o jejich budoucnosti, je důležitá. Neměli bychom jednat o nás bez nás, tzn. o budoucnosti Evropy, o budoucí Evropské unii, a neptat se u toho Ukrajinců. Proto jsou někdy tak citlivé ty telefonáty, které vidíme mezi Paříží a Moskvou nebo mezi Berlínem a Moskvou, protože bychom mohli přehlédnout něco podstatného.

Ukrajina je suverénní stát, chce s námi spolupracovat. Dokonce si podal přihlášku v té nejtěžší možné době. V té nejsložitější představitelné chvíli, kdy na Ukrajině je válečný konflikt, Ukrajina podává přihlášku. To je vlastně obrovské uznání potenciálu rozvoje mírové spolupráce, který v Evropské unii máme, a neměli bychom jim ho upírat.

Proto jsem chtěl poděkovat za tuhle příležitost. Děkujeme také panu ministrovi, že nás seznámil s těmi agendami. Ony ty krize stejně budou vyžadovat, aby vláda jednala ad hoc a dokázala pomoci. Aby Evropská unie dávala do procesu legislativní akty včas, v dobré podobě, aby se okolo nich vytvořil rychle konsensus. A to vyžaduje velmi solidní a připravené týmy. A protože ty týmy potřebují slyšet také podporu z parlamentu, tak jsem chtěl poděkovat za to, že tady můžeme českému předsednictví také svoji podporu vyslovit. Díky.