Svátek republiky v těžkých dobách

 

28. října slavíme Den vzniku samostatného československého státu. Toho dne roku 1918 se česká státnost změnila z konstituční monarchie na demokratickou republiku. Proto tento státní svátek vnímáme především jako oslavu demokracie a jejích hodnot.

Demokracie je založena na svobodném rozhodování občanů. Každý má možnost vstoupit do veřejného prostoru, nebo tam zvolit svého zástupce. Kromě uznání základních lidských práv má však i demokracie svá pravidla. To zásadní vyjádřil britský filosof John Stuart Mill: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“

Tento výrok si snad každý pamatuje ze školy. Ale ne každý vnímá jeho skutečný obsah. Například to, že zákaz propagace nacismu a rasismu v demokratické společnosti není omezování osobní svobody, ale prosazování principu rovnosti všech lidí. Omezování svobody není ani to, když společnost pomáhá svým seniorům a handicapovaným, nebo že hájí utiskované v jiných režimech – to je solidarita a humanita. A nošení ochranné roušky v době pandemie rovněž není omezování svobody, ale ohleduplnost.

Svoboda a demokracie jsou vznešené principy. Vznešené proto, že vždy neupřednostňují kvantitu, ale také kvalitu. Že pokud na sto uznávaných jedinců existuje jeden znevýhodněný, nezavrhujeme ho, ale pomáháme mu. Ostatně v posledních dnech koronavirové krize nám tuto solidaritu a pomoc prokázali naši spojenci z EU a NATO – věnovali nám stovky ventilátorů potřebných pro naše nemocnice. Právě takové činy jsou podstatou demokratických spojenectví.

Je však smutnou realitou, že v posledních letech dochází ke zneužívání demokracie v naší zemi. Vláda i prezident překračují pravidla, která mají platit pro všechny. Premiér setrvává ve své pozici přes všechny důkazy o jasném střetu zájmů, i přes nálezy Evropské komise a usnesení Evropského parlamentu. Prezident nehájí svou vlastní zemi, ale upřednostňuje zájmy totalitních mocností. Jsme svědky neustálého zadlužování státu na několik budoucích generací dopředu, a přitom vláda neumí uvést rozumné důvody, které ji vedou k prosazování gigantické stavby kanálu Dunaj-Odra-Labe nebo k dostavbě jaderné elektrárny Dukovany.

Demokracie je bezpochyby nejlepším možným principem fungování moderního státu. Může však ztroskotat na morálce jednotlivců.

Svátek demokratické republiky je proto příležitostí, abychom si uvědomili, co sdílíme s ostatními, k čemu se chceme hlásit a k čemu směřovat. Dnes jsme v prvé řadě solidární s těmi, kdo do úmoru bojují s pandemií: s lékaři, záchranáři, zdravotníky, pracovníky v sociálních službách a s dobrovolníky. Jsme solidární s těmi, kdo jsou stiženi nemocí, či jejími následky. Jsme solidární s těmi, na které těžce dopadá ekonomická krize: s podnikateli, živnostníky, umělci, divadelníky, s hospodskými a hoteliéry, ale i s rodiči samoživiteli a se sociálně potřebnými. Jsme solidární se všemi, kdo pracují ve ztížených podmínkách: s učiteli, pokladními v supermarketech, ale i se studenty a školáky, kteří čelí úskalím distanční výuky.

Naše republika už mnohokrát v historii čelila těžkým zkouškám – druhé světové válce a nacistické okupaci, komunistické totalitě a mnohým dílčím hospodářským, společenským i morálním krizím. Přesto v každé takové situaci naši předkové dokázali zvednout hlavu a napřímit se. Z historie, ale i z osobních a rodinných svědectví víme, že v den 28. října lidé přes všechny zákazy a tresty vzdávali úctu vznešeným principům naší svobody a demokracie. Tak to činili vojáci na západní a východní frontě druhé světové války, vězni v nacistických koncentračních táborech a v komunistických lágrech, tak lidé protestovali proti německé okupaci i proti okupaci sovětské. A mnohem víc než významných osobností bylo těch bezejmenných a zdánlivě slabých.

Tato úcta ke státnímu svátku by dnes měla být samozřejmá. Vždyť je to pro nás tak snadné – nežijeme v totalitě a nehrozí nám za to trest.

Připojme se tedy k odkazu statečných žen a mužů, kteří se v těžkých dobách nebáli zvednout hlas. Ke každému, kdo často i se zbraní v ruce hájil naši svobodu. Ke každému, kdo svou pílí a vynalézavostí nebo talentem a obětavostí zveleboval naši zemi. Ke každému, kdo pomáhal udržovat jiskru naděje, že doby útlaku jednou skončí. Právě jejich zásluhou dnes můžeme žít ve svobodě a demokracii.

Skláním se v pokoře před těmito lidmi, a to nejen dnes. Vážím si toho, že jejich odkaz v prosazování svobody a demokratických hodnot mohu naplňovat a rozvíjet prací pro náš stát.