O důchodech a rozpočtu

Milí přátelé,

vítám vás u nové epizody mého podcastu. Tentokrát se chci věnovat špatné kondici našeho národního hospodářství a nedávno projednávané valorizaci důchodů. Novelu, která snižuje výši valorizace, jsme schválili v Parlamentu a podepsal ji prezident Petr Pavel.

Co se může stát, pokud se budeme stále jenom zadlužovat?

Předně je třeba říci, že nejen důchodový systém, ale i veřejné rozpočty v naší zemi jsou z finančního pohledu dlouhodobě těžko udržitelné. ČR se dnes zadlužuje rychlým tempem a pokud nenastane změna v uvažování o rozpočtu a dluhu, zanedlouho můžeme narazit na mantinely.

Státní dluh není nic jiného než půjčka na provoz. Náš stát nemá dost peněz, které by vybral na daních, a tak si půjčil u věřitelů. Půjčovat si může třeba u Evropské investiční banky nebo pomocí dluhopisů. V případě, že si budeme půjčovat příliš, stane se totéž, jako když začne vaše domácnost žít na dluh: lidé přestanou věřit tomu, že to dokážete všechno splácet. Obsluha státního dluhu, tedy úroky za to, kolik jsme si půjčili, budou vyšší a vyšší, a cesta k vyrovnanému rozpočtu bude daleko náročnější než dnes. Znehodnotíme dobré jméno České republiky a utrpí naše mezinárodní kredibilita.

Zadluženost nám omezuje prostor pro nezbytná opatření v případě dalších krizí a nečekaných událostí. S tím se pojí i bezpečnostní rizika. Jinými slovy: vysoká zadluženost je zranitelnost. A protože zdaleka nežijeme v ideálním světě, je okolo nás v mezinárodním prostředí celá řada predátorů, kteří by naší slabosti rádi využili. Ostražitost je na místě.

Demografická fakta

A teď k důchodům. Předně musíme vycházet z demografických údajů: naše společnost stárne. Český statistický úřad zveřejnil v roce 2018 předpověď, podle které bude mít ČR v roce 2101, tedy za méně než 80 let, přes 10,5 milionu obyvatel, z nichž téměř třetina budou senioři ve věku 65 a více let, zatímco dnes je tento podíl něco málo přes 20 %. zestárneme v průměru o pět let, protože průměrný věk bude 47,4 roku. Počet zemřelých bude každoročně vyšší než počet živě narozených dětí. Vyrovná se poměr osob v ekonomicky aktivním věku s kategoriemi seniorů a dětí. Na důchody a na mateřské bude tedy vydělávat méně osob než dnes. 

Jistě, můžete říci, je to jenom odhad. Jenže trend je jednoznačný: v průměru stárneme, dožíváme se čím dál vyššího věku. Nároky na státní rozpočet rostou. Na penze, zjednodušeně řečeno, nebude mít při současném rozložení daní a odvodů kdo vydělávat. Jak se s tím dá bojovat?

Je na místě diskuze o tom, v kolika letech bychom měli odcházet do důchodu. Je na místě diskuze o tom, jak má být nastaven důchodový systém, aby se lidé u nás nepropadali do chudoby, ale aby nebyl rozpočet zatížen víc, než je nezbytně nutné. Problém je, že důchody jsou obrovské politické téma, do kterého se žádné vládě příliš nechce zasahovat, pokud chce být zvolena i v dalším volebním období. Extrémně nepopulární, ale odpovědné kroky vyžadují poctivou celospolečenskou a politickou přípravu: vyjednávání, vysvětlování, diskuzi, naslouchání. Jak politické opozici, tak odborníkům a veřejnosti.

Do jaké situace jsme se dostali letos?

Vlivem energetické krize, války Ruska proti Ukrajině, růstu cen potravin na světových trzích, ale i neodpovědného rozhazování předchozí vlády a dalších faktorů jsme se dostali do situace, kdy čelíme nebývale vysoké inflaci. Tempo zdražování je závratné a pociťujeme to doslova všichni. Reálná hodnota našich peněz klesá.

Jak v takové chvíli postupovat? Detailní výklad rád nechám na ekonomech, ale v principu potřebujeme snížit objem peněz, které jdou do ekonomiky, abychom dále nedevalvovali jejich hodnotu. To předpokládá zpřísnit podmínky pro půjčky, osekat státní dluh a omezit výdaje, pokud je to jen trochu možné.

Jenže na míru inflace jsou navázány některé další mechanismy, které mají zaručovat spravedlivý a předvídatelný vývoj například důchodů. Podle nastaveného systému by měly být penze valorizovány s ohledem na inflaci. Jenomže ve chvíli, kdy inflace enormně roste, by to znamenalo zásek do státního rozpočtu. Znamenalo by to také rozdávat více peněz na důchodech, což by byl v konečném důsledku proinflační, nikoli protiinflační krok.

Vláda se rozhodla zasáhnout na poslední chvíli. Valorizaci tím nezrušila, ale snížila. Schytala proto velkou kritiku zákonodárců i veřejnosti, protože mohla – a měla – konat dříve. Co vláda nabídla? Návrh zákona, kterým se zvýšení důchodů kvůli inflaci sníží. K navýšení penze došlo, ale ne o tolik.

Opoziční strany v takové situaci vcelku logicky začaly blokovat jednání v Poslanecké sněmovně,  považují postup vlády za nefér útok na seniory. Argumenty vlády a opozice tu nebudu vyjmenovávat, slyšeli jsme je ve veřejném prostoru.

Legislativní nouze a retroaktivita

Aby se v takové situaci vládě vůbec podařilo návrh přijmout, rozhodla se vyhlásit stav legislativní nouze. To je výjimečný krok, ke kterému je možné se uchýlit v úzce vymezených případech, jako je živelná pohroma, ekologická nebo průmyslová katastrofa, nebezpečí ohrožující vnitřní pořádek a bezpečnost a podobně. Stav legislativní nouze dává vládě mimořádné pravomoci k tomu, aby mohla rychle rozhodovat v čase krize. Je zřejmé, že zvýšení důchodů není živelná pohroma nebo ohrožení zájmů státu. O oprávněnosti užití nouzového stavu se proto vede diskuze.

Důležitějším argumentem z hlediska opozice je však případná retroaktivita tohoto návrhu zákona. V principu jde o to, kdy vznikl seniorům nárok na zvýšení penze – zda se tak stalo automaticky, nebo k nároku dochází až na základě procesu výpočtu a stanovení na straně ministerstva.

Opoziční strany oznámily, že pokud zákon projde Parlamentem, obrátí se na Ústavní soud, aby o ústavnosti rozhodl. To je důležitý parametr, se kterým jsme počítali při projednávání v Senátu. Vedli jsme dlouhou diskuzi o tom, zda je nebo není tento návrh zákona spravedlivý, přiměřený, akceptovatelný a mravný. Mluvíme přitom o snížení výdajů o desítky miliard: podle původního výpočtu by stát vydal na valorizaci důchodů v letošním roce 34,4 miliardy letos a 58,8 miliardy příští rok. Podle vládního návrhu by se výdaje zvýšily pouze o 15 miliard letos a 25,8 miliard příští rok.

Vládní návrh tak ušetří státu během dvou let přes 52 miliard. To je důležitý a odpovědný krok, který jsem svým hlasováním podpořil. Musel jsem ale při svém vystoupení upozornit na celou řadu problémů:

1. Zmizel étos vyrovnaného hospodaření. Dříve to byly vlády vedené právě ODS, která je dnes ve vládě také silně zastoupena, kdo prosazoval vyrovnané hospodaření státu. Dnes vyrovnaný rozpočet státu potřebujeme, ale nikdo se k němu nehlásí. A to je hrubá chyba.

2. Prohloubení deficitu by mohlo být oprávněné, jde-li o deficit prorůstový. Ale to není náš dnešní případ. Obecně tedy záleží na tom, co s těmi penězi uděláme – zda je budeme projídat, nebo je investujeme do rozvoje našich budoucích kompetencí. My je projídáme. Projídáme budoucnost. A to je špatně.

3. Národní rozpočtová rada mluví lapidárně. Pokud jí budeme naslouchat, tak připustíme, že je potřeba škrtat na výdajové straně. To bude vyžadovat velkou politickou odvahu. Zatím nevidíme ani předběžné návrhy na tyto škrty, a přitom včera bylo pozdě.

4. Zároveň bude nutné navyšovat příjmy, tedy upravit systém našich daní. Národní rozpočtová rada totiž už dnes informuje o tom, že obsluha státního dluhu v roce 2022 byla téměř 50 mld. Kč. A saldo státního rozpočtu bylo více než 350 mld.

5. Také ze zahraničí zaznívají zcela jasná doporučení. OECD, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, říká ve svých pravidelných zprávách a doporučeních, že náš hospodářský model není udržitelný, protože vysoké investice do energetiky, do dekarbonizace naší ekonomiky a další vyžadují úplně nový přístup k naší daňové soustavě. Dále připomínají nepřipravenost našeho daňového systému na digitalizaci ekonomiky nebo stárnutí obyvatel.

6. Kde vzít dodatečné příjmy? Je na místě začít promýšlet danění dopadů na životní prostředí, danění majetku – podle OECD máme nejnižší zdanění majetku ze všech zemí OECD. A přitom u nás pozorujeme koncentraci majetku, což znamená, že stávající majitelé bytů například nakupují další byty, zatímco u ostatních je přístup k novým nemovitostem mnohem těžší. Takže bude třeba připravit zvýšení daní z nemovitosti a časem navýšit korporátní daně.

7. Současné zvyšování cen je výsledek hospodaření minulých vlád, Sobotkovy a Babišovy. Je to také neschopnost centrální banky si poradit s vysokou inflací. Zkrotit inflaci ale nemůže centrální banka sama, je to také úkol pro vládu. Protože právě ve spolupráci centrální banky a vlády je možné s inflací něco dělat.

8. V ČR působí firmy se sídlem v daňových rájích. Jedním z mnoha kroků, kterým nastavíme spravedlivější podmínky v ČR, je například omezit tyto firmy k přístupu k veřejným prostředkům a státní podpoře. Vyhýbat se daňové povinnosti znamená zneužívat prostředků státu nebo EU na úkor daňových poplatníků a systémů sociálního zabezpečení. To není jen můj názor, to říká Evropská komise.

Co z toho vyplývá?

Apel na vládu je dnes jasný: je třeba zkrotit inflaci, připravit komplexní reformu daní, změnit valorizační mechanismus pro výpočet důchodů a upravit důchodový systém tak, aby vydržel a odpovídal realitě. Potřebujeme i reformu daňového systému, modernizaci veřejné správy… a tak bych mohl pokračovat.

Vláda se rozhodla jednorázově snížit tempo valorizace důchodů úpravou zákona. Má na to právo, je to její politická odpovědnost. Pokud by však mezitím nedělala nic s dalšími úkoly, aby zkrotila inflaci utrženou ze řetězu, mohli bychom tu za rok řešit úplně stejný problém.

Můj názor je, že zákon není protiústavní. V naší ústavě není zaručeno právo na valorizaci důchodu. A pak je tu ještě otázka případné retroaktivity. Pokud vznikl nějaký spor a pochybnost, a pokud pochybnosti dokonce vyjádřil prezident republiky Petr Pavel, nechť o tom rozhodne Ústavní soud.

To hlavní, co by si vláda měla z projednávání tohoto návrhu zákona odnést, je aktivně usilovat o stát, který nežije na dluh, ale který je „chytrý, efektivní a úsporný“. Přesně tak to totiž stojí také v programovém prohlášení vlády. To vyžaduje opravdu komplexní a systematický přístup. Jen těch kroků zatím nevidíme dost.