Projev Pavla Fischera k vyhlášení prezidentské kandidatury

V posledních třech letech zažíváme krizové situace, jaké jsme si do té doby ani neuměli představit. Nejprve jsme byli nuceni čelit celosvětové epidemii covidu, potom přišla ruská agrese na Ukrajinu, která citelně zasáhla životy nás všech z hlediska ekonomického i lidského. Pro občany naší republiky je opravdu těžké přemýšlet, jak zaplatit složenky za plyn či elektřinu, a současně nezůstat lhostejní ke zvěrstvům, které páchá putinovské Rusko jen několik stovek kilometrů od našich hranic.

Naše společnost dostala pořádně zabrat. Důsledky obou krizí vidíme všude kolem sebe. Jsme svědky relativizace hodnot i symbolů státnosti. Křičí se “svoboda”, a myslí se tím odmítání roušek zabraňujících šíření epidemie. Státní vlajkou se ohánějí ti, kterým nevadí být vazaly nám nepřátelského státu.

Jak se k tomu postavit? Ano, svoboda vyjádřit svůj názor a svoboda demonstrovat jsou výsadami demokracie. Jako prezident tyto svobody vždy budu respektovat. Současně však budu vědomě stavět své postoje na nejlepších tradicích naší republiky, k nimž náleží úcta k české státnosti, boji našich legionářů, obětem dvou světových válek a holocaustu, hrdinům odboje a obětem komunistické totality.

V diskuzích s občany jsem mnohokrát slyšel otázku: “Co máme dělat? Jak máme zabránit rozdělování společnosti, šíření extrémistických názorů nebo postojů nepřátelských vůči naší zemi?” Na to mohu odpovědět: Takovým jevům můžeme bránit jedině tím, že se zajímáme o dění kolem nás i ve světě. Je doslova životně důležité využívat práva volby, dožadovat se informací a nápravy veřejných věcí od zastupitelů v obcích, městech a krajích. Být živou součástí veřejného dění je ostatně výsostným právem každého občana demokratického státu. Jedině tak můžeme měnit věci kolem sebe. Osobně mám totalitu v živé paměti a už nikdy v ní nechci žít. Ve svém profesionálním i soukromém životě bojuji proti totalitě a jakémukoli omezování lidských práv a hodlám v tom aktivně pokračovat i jako prezident. Nikdy nedopustím ohrožení naší suverenity ekonomickou či politickou závislostí na jiném státě.

Chci připomenout, že EU a NATO nejsou nadřazená uskupení, která by nám přikazovala, co dělat. Máme v nich suverénní hlas a plnohodnotně se podílíme na jejich rozhodování. Do těchto elitních společenství jsme vstoupili se záměrem sdílet naši suverenitu, posílit vymáhání práva, rozvoj ekonomiky, obranu a bezpečnost. Bez systematické pomoci Evropské unie by obnova a rozvoj naší republiky v posledních dvou desetiletích neprobíhaly tak uspokojivě. Bez našeho členství v NATO bychom za současné ruské agrese na Ukrajinu byli ve vážném ohrožení. Naše členství nám umožňují spojení v silnější celek. Se spojenci nacházíme cesty k řešení závažných otázek současného světa, kde občanská práva, prosperita, důstojný život a bezpečnost zdaleka nejsou samozřejmostí.

V krizích dnešní doby jsme nuceni přijímat krátkodobá opatření, která nám ve výsledku komplikují výhled do budoucnosti. Chybí nám horizont. Citelně nám chybí dlouhodobé strategie. Právě v krizích se ukazuje, že občané a podnikatelé se mnohem víc než kdy jindy potřebují spolehnout na výkonný stát. Musíme se naučit vidět dál, než je měsíc nebo rok, než jedno rozpočtové či volební období. A tady prezident může a musí pomoci.

Proto chci z pozice prezidenta podnítit diskusi o dlouhodobých plánech v oblasti sociální a zdravotní péče, udržitelnosti důchodů, zlepšení životních podmínek v sociálně slabých regionech, rozvoje nezávislé energetiky, ekologie a udržitelnosti, ochrany klimatu, odpovědné péče o krajinu, digitalizace a modernizace silničních a železničních sítí. Je potřeba, aby vláda se vší vážností přistoupila k vypracování dlouhodobých plánů rozvoje státu ve všech oblastech s výhledem na dvacet či třicet let. Jedině to nám bez větších výkyvů umožní reagovat na krizové situace, jaké dnes prožíváme v oblasti zásobování energií a navíc pod hrozbou evropského válečného konfliktu.

Předpokladem toho je důsledně snižovat zadlužení státu, abychom co nejdřív obrátili znepokojivý trend vývoje veřejných financí. Jinak se naše dnešní dluhy promění v daně, které budou muset platit naše děti. A pokud bychom se zadlužili příliš, přijdeme o suverenitu, protože o nás budou rozhodovat ti, kdo nám dnes půjčili. Naše republika nesmí jen pomyslně dobíhat ujíždějící vlak s novými výzvami. Musíme tento vlak začít řídit, a to s velkým respektem k budoucím generacím. Začneme-li vážně promýšlet budoucnost, i naše veřejné debaty dostanou zřetelný směr.

Do budoucnosti nejdeme s prázdnýma rukama. Můžeme se opřít o tradice naší republiky, o odkaz statečnosti a odvahy našich předků, z nichž mnozí neváhali položit život za svou vlast. Tradice představuje kořeny, ze kterých vyrostla naše demokracie. Je na nás, abychom je rozvíjeli v úctě k naší státnosti, v budování bezpečnosti a obrany, v pomoci slabým a utlačovaným. V těchto důležitých úkolech je role prezidenta jako vůdčí osobnosti státu naprosto nezastupitelná.

Přeji si, aby Česká republika byla hrdou a respektovanou demokratickou zemí, jejíž prezident spolu s vládou a parlamentem dokáže mluvit jedním hlasem. V době vážných otřesů a celosvětových krizí je to zásadní. Tak můžeme být silným, spolehlivým a respektovaným státem, spojencem, připraveným vnášet do evropské politiky nové impulsy a nové možnosti spolupráce.

Jako prezident budu na prvním místě hájit zájmy České republiky a plně napomáhat zabezpečení kvalitního života všech jejích občanů bez rozdílu.

Na závěr chci poděkovat všem poslankyním, poslancům, senátorkám a senátorům, kteří mi svými podpisy umožnili kandidaturu. K dnešnímu dni je jich celkem 51. Velmi si vážím jejich důvěry. Podporu z obou komor a napříč politickým spektrem vnímám jako silný závazek pro svou práci.