Vyzýváme vládu, aby začala brát obranyschopnost státu s odpovídající vážností

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové.

Usnesení, které máme před sebou k obranyschopnosti státu, projednával výbor na své schůzi minulý týden. Pozvali jsme k našemu projednávání jednak pana ministra obrany. Ten za sebe poslal náměstka, a potom jsme pozvali i předsedu Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla.

Naším cílem bylo rozklíčovat, jak je postaven rozpočet pro obranu státu, protože část z prostředků se nachází v kapitole Ministerstva obrany a část v dalších kapitolách, přičemž v kapitole Ministerstva dopravy došlo k výraznému nárůstu o 20 miliard, které mají jít také na obranu a jako takové být vykázány. To by snad nebyl ani takový problém, kdybychom vydávali ale na obranu mnohem víc než slibovaná dvě procenta, která jsou dnes pro nás závazná, s tím, že máme přijímat ještě opatření, abychom navyšovali. Problém je, že když do těch obranných rozpočtů začneme započítávat i investice do např. infrastruktury nebo odolnosti společnosti, tak se nám z toho začíná stávat hlavolam, ve kterém nemáme jistotu, jestli naše úsilí z hlediska budování schopností je dostatečné.

Tato vláda to dělá, ale dělala to i ta minulá vláda. A to je věc, které jsme se také věnovali v našem výboru opakovaně.

V podkladu, který máte před sebou, je potřeba vypíchnout, že nejde jenom o účetnictví nebo o vykazování rozpočtu, ale že musíme vzít do úvahy, v jak složité bezpečnostní situaci se dneska nacházíme.

Z obranné strategie České republiky totiž vyplývá, že Rusko napadením Ukrajiny zahájilo největší vojenský konflikt v Evropě od konce druhé světové války. Pravděpodobnost vojenského napadení České republiky nebo některého z jiných států NATO a EU je nejvyšší od konce studené války. Rusko bude dlouhodobě představovat nejzávažnější hrozbu bezpečnosti České republiky a jejich spojenců. Konec citace z tohoto dokumentu. A tak si musíme uvědomit, že máme za úkol se připravovat na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity, s technologicky vyspělým protivníkem, který je vybavený jadernými zbraněmi, jak upřesňuje obranná strategie, přičemž prioritním úkolem je budovat dobře vyzbrojené, vybavené, vycvičené a v boji udržitelné ozbrojené síly, nasaditelné do operací kolektivní obrany.

Ten rozklad, který máte před sebou, ostatně uvádí některé další detaily. Náš výbor se obraně státu věnuje systematicky a dlouhodobě, ostatně některé příklady našich usnesení tam máte uvedeny.

Zmiňoval jsem, že jsme byli kritičtí i k tomu, jak si s obrannými výdaji zkoušela poradit i předcházející vláda Petra Fialy, konkrétně jsme se věnovali nikoliv procentům nebo miliardám na obranu, ale zejména kritériím, u nichž se Česká republika zavázala, že je bude naplňovat z hlediska plnění cílů obrany, sil a schopností. Tady jsme zjistili před rokem, bylo to minulý rok v dubnu, že Česká republika neplní závazky, které na sebe převzala v rámci Severoatlantické aliance. Nemluvili jsme vůbec o rozpočtu, ale o těch konkrétních vojenských schopnostech.

Když do toho započítáme, že vlivové operace Ruska v České republice, těm jsme se věnovali například při našem jednání 15. října 2025, jsme v situaci, kdy musíme posilovat obranné schopnosti, abychom dokázali právě čelit i tomu růstu vlivových operací cizí moci, a doporučili jsme také, abychom se připravili na cvičení, které by nás vystavilo testu odolnosti společnosti vůči ruskému vlivu, například s doporučením pozvat představitele Finska, aby pro Českou republiku připravili podmínky pro cvičení a také aby vyhodnotili ty výsledky. To bylo usnesení z října 2025.

A nakonec ruské hrozbě a kognitivnímu válčení a střetu pod prahem ozbrojeného konfliktu se naši senátoři věnovali také při jednání za přítomnosti velitele informačních a kybernetických sil Armády České republiky a dalších představitelů naší armády. To bylo 10. prosince 2025.

Česká republika má dneska odhadem 10 let zpoždění ve výstavbě obranných schopností. Máme velké vnitřní dluhy a potřebujeme rychle navýšit naše úsilí. Není to jenom o penězích a o rozpočtech. Když do toho započítáme, že ohrožení ze strany Ruska je dneska na základě analýz zpravodajských služeb v horizontu 3-6 let, vidíme, že to naše zpoždění ve výstavbě nás svazuje, a přitom  bezpečnostní hrozba roste. I proto je potřeba, abychom jako senátoři pomáhali vládě plnit úkoly s výstavbou obrany a nehledali zbytečné cesty k tomu se rozdělovat, ale naopak hledat společnou řeč.

Jsem proto velmi rád, že usnesení, které za chvilku vám představím, jsme projednali, upravili, zpřesnili a nakonec i schválili jednomyslně na našem výboru. Velmi si toho vážím. Kdybychom totiž otáleli, bylo by to špatně. Není čas na podceňování bezpečnostní hrozby ani na nějaké politické lavírování. Rusko je urgentní hrozba. Bagatelizovat rizika by nebylo moudré, a proto je potřeba, abychom také například v rámci pravidelného jednání o zajištění obrany České republiky, jak víte, Senát projednává právě zprávu o zajištění obrany České republiky, kterou každoročně ze zákona předkládá vláda, abychom se věnovali i tomu, co tam nefunguje nebo co vidíme jako nedostatky.

Poslední projednávání této zprávy se neslo ve velmi kritickém duchu. Výbor ji nakonec přesto vzal pouze na vědomí, a to proto, že jediným důvodem, proč jsme tak učinili, bylo, že zpráva se projednává v utajení, to znamená, že jsme nemohli vystoupit z utajovaného režimu a říkat, co jsme se tam dozvěděli a co bychom doporučovali vládě zlepšit.

Zkrátka jsme v situaci, kdy snižovat rozpočet není na místě, kdy musíme si být vědomi, že dodržovat závazky Severoatlantické aliance z hlediska výstavby sil a schopností je úkol, který musíme plnit bez ohledu na to, zda máme o nějaké procento méně nebo více v našem rozpočtu. V tomto se shodujeme i s panem ministrem obrany. Je škoda, že k nám nepřišel, dostal by totiž od nás pro svoje úsilí podporu. Když totiž budeme hýbat s tím rozpočtovým rámcem příliš, může dojít k destrukci plánování. Jenže jak dobře víme, armáda potřebuje plánovat na roky dopředu. A proto ani kreativní účetnictví, které vláda předvádí, a předváděla to i ta předchozí vláda, musíme být spravedliví, nás z tohoto nezachrání. Ostatně samotná četba vládních priorit, které pan ministr obrany Jaromír Zůna představil v tomto vládním programu, ukazuje, že přestože chce vystavět vícevrstvou protivzdušnou obranu, což je samozřejmě velmi správně, měli bychom vědět, že se jedná o projekt v řádu stovek miliard korun. Navíc s nimi zatím státní rozpočet nepočítá. A přitom nebudou-li zahájeny včas, nestihneme je postavit, aby nás chránili.

Česká republika se tudíž nachází v paradoxní situaci. Bezpečnostní komunita je na nohou. Varovné kontrolky a varovné zprávy přicházejí. Stačí číst výroční zprávy zpravodajských služeb. Strategické dokumenty jsou zpracovány. Varují před nejvyšší hrozbou od konce studené války. Hrozba nikdy nebyla tak blízko. Na přípravu obrany máme jenom málo času. A přitom namísto rychlé a rozhodné akce se nám nabízejí rozpočtová opatření, která jakoby ukazovala, že to stále nechápeme. I proto bychom chtěli, abychom dnes projednali a schválili usnesení, které vám předkládáme, kdy jako Senát, a nyní už čtu z návrhu, který máte před očima,

1. připomínáme, že obranná strategie České republiky z roku 2023 uvádí, že hlavní úlohou české obranné politiky je všestranná příprava na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity, protože pravděpodobnost vojenského napadení České republiky nebo některého z jiných států NATO a EU je nejvyšší od konce studené války,

2. připomínáme ustanovení zákona č. 177/2023 Sb., o financování obrany, který ukládá vládě povinnost stanovit v návrhu zákona o státním rozpočtu výdaje na obranu ve výši nejméně 2 % nominálního HDP,

3. připomínáme, že členské státy NATO, včetně České republiky, přijaly na summitu v Haagu v červnu 2025 závazek navýšit celkové obranné a související výdaje až na 5 % HDP do roku 2035, z čehož nejméně 3,5 % má směřovat přímo na obranné cíle NATO a dalších 1,5 % na ochranu kritické infrastruktury, kybernetickou bezpečnost, civilní připravenost, odolnost a další,

4. připomínáme, že Česká republika dlouhodobě neplnila závazky, k nimž se v rámci NATO přihlásila, jak ostatně vyplývá z usnesení k plnění aliančních cílů výstavby sil ze strany ČR, které pod číslem 63 přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ještě za minulé vlády, tedy 23. dubna 2025,

5. připomínáme stanovisko Národní rozpočtové rady č. 1/2026, podle něhož státní rozpočet roku 2026 navrhuje na obranné výdaje částku, která při zpětném hodnocení nemusí dosáhnout 2 % HDP, přičemž rada i dříve kritizovala snahy předchozí vlády vykazovat jako obranné výdaje investice z dalších kapitol z rozpočtu a označila to za potenciální zneužívání výjimek,

6. považujeme podobné postupy za hazard, vzhledem k rostoucím bezpečnostním hrozbám, protože ohrožují obranyschopnost i dobré jméno České republiky v zahraničí,

7. vyzýváme vládu, která ze zákona odpovídá za obranyschopnost, aby dostála svým povinnostem a začala brát obranu státu s odpovídající vážností,

8. pověřujeme předsedu Senátu Miloše Vystrčila, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády Andreje Babiše a prezidenta republiky Petra Pavla.

Dámy a pánové, nyní víte, co je na stole. O našem jednání jste slyšeli a já se těším na rozpravu. Myslím, že nám musí jít nyní o to, abychom nacházeli společnou řeč. Jedná se skutečně o obranu, která má být naším společným zájmem. 

…

Děkuji za proběhlou rozpravu. Krátce ještě zareaguji. Otázka obrany státu není jenom úkol pro armádu. Je to skutečně celospolečenský úkol a když mluvíme o společnosti, tak nesmíme zapomenout na odolnost občanů. Vracím se k dnešní diskusi o ochraně demokracie. Ty diverzní operace, kterým dnes on-line čelíme, to je také součást válečného úsilí nepřítele nebo protivníka nebo jak mu budeme říkat. Takže budovat odolnost, to je také otázka skutečně celé občanské společnosti. Když jsme tady nedávno měli 31. veřejné slyšení k obranyschopnosti státu, bezpečnosti Evropy a bezpečnosti na Ukrajině, tak jsme se tam dotkli právě úkolů samospráv, obcí, krajů. Toto je věc, kterou musíme domýšlet, protože to můžeme dnes už dělat bez ohledu na to, že bychom čekali, co nám řekne generální štáb. Tam můžeme hledat prvky odolnosti zajišťování těch základních otázek života, které je potřeba hlídat, aby lidé měli teplo, aby měli co jíst nebo aby měli co pít a nebo měli elektřinu.

Ty obranné výdaje, to nejsou peníze, které vyhazujeme z okna, to jsou investice do budoucna. Pokud to nebudeme chápat jako investice, tak jsme stále vedle jak ta jedle.

Co se týká toho personálu, o kterém mluvil můj předřečník, je to přesně tak. Jeden společný jmenovatel našich problémů je nedostatek lidí. Tady je potřeba, abychom masivně navýšili úsilí v nabírání nových lidí do armády. Neděláme to kvůli Americe, neděláme to ani kvůli spojencům v Evropě, i když ty taky potřebujeme. Děláme to hlavně pro sebe. Slabost totiž provokuje protivníka, aby nás testoval. Budeme-li slabí a budeme-li to zkoušet ošulit, garantuji vám, že budeme brzy další na řadě v tom testování, které vidíme kolem sebe a které ostatně probíhalo už i u nás v minulosti.

Připravit se, vybudovat schopnosti, to zkrátka může i u toho protivníka změnit jeho kalkulace. A právě o to se jedná. Ne že se chceme připravovat na konflikt, ale změnit kalkulaci protivníka, aby si to ani nedovolil. Když chodíte okolo plotu, za kterým štěká pes, tak si budete dávat vždycky pozor, kdybyste se přiblížili příliš. A to je přesně to, o co se také dneska jedná, abychom dokázali budovat solidní, odolnou společnost, která ví, že má co bránit, a také ví, před kým.

Proto vám moc děkuji za tu rozpravu. Patří to také do Senátu a já jsem hrdý na to, že o tom tady můžeme mluvit, bez ohledu na to, kdo je z jakého tábora. Těším se na pokračování. Všichni cítíme, že to je úkol nadlouho. Děkuji.

Jazykově upraveno. Přepis celé rozpravy je zde