Na pozvání Tibetské kanceláře v Ženevě 9. února 2026
Odolnost Tibetu jako test humanity v dnešním světě
Projevy|10.2.2026
Setkáváme se na Ženevském fóru s tématem represe, odolnosti a lidských práv v Tibetu a v dalších regionech pod Čínou. Děkuji za to, že jste mne pozvali.
Dnes čelíme mimořádně složitým výzvám. Začnu těmi, které vidím v Evropě a v západním světě.
Právě dnes byl v Honk-Kongu odsouzen 20 letům žaláře Jimmy Lai, kterému je 78 let. Jsme svědky toho, jak komunistická Čína rozebírá svobody v Hongkongu. Z justice zbyly trosky, sledujeme kriminalizaci pokojného nesouhlasu. Jde tu i o selhání mezinárodní komunity, protože čínsko-britské smlouva dávala dostatečné záruky, aby se vývoj v Hong-kongu neubral tak devastujícím směrem. Ano, Peking tu rozebírá právní stát. A přestože svět opakovaně protestoval, selhal v tom, že nedokázal účinně jednat.
Chyba ale není v tom, že by málo světových lídrů navštěvovala Čínu. Prezident Macron za Francii navštívil Čínu v prosinci 2025. Premiér Finska v lednu 2026. Premiéři Irska, Spojeného království a Kanady rovněž. Ten poslední dokonce podepsal smlouvu o strategickém partnerství. A přitom to nezabránilo Číně, aby velmi krátce po jejich návštěvách státní bezpečnost udělala ze soudního procesu s Jimmy Laiem monstrproces, kterým chtěla odstrašit každého, kdo by chtěl zvednout hlas k protestu.
A přitom to není tak že bychom neměli na výběr. Jsme ale ve složité geopolitické situaci. Když začneme řešit otázku umělé inteligence, zjistíme, že se zde jedná o výzvu nejenom ve smyslu nezávislosti akademie, ochrany kritického myšlení nebo svobody výzkumu. Ale také o otázku kritické infrastruktury. Umělá inteligence se totiž stává synonymem výkonu. Jenže když ji například z rozpočtových důvodů navážeme na totalitní režim, pak budeme řešit např. otázku svobody vědeckého bádání. Ta by byla popřena ve chvíli, kdy bychom analytické nástroje nechali pod kontrolou cizí moci, nepřátelského režimu, případně systému, v němž svoboda jednotlivce neznamená vůbec nic.
Umělá inteligence je tak trochu black box. Je to černá skříňka, a teprve uvnitř se dá rozklíčovat, zda její pravidla náhodou nepřipravoval autoritativní režim.
Pokud bychom tomu nevěnovali pozornost a hledali jen rychlá a levná řešení, mohli bychom se dostat do velmi vážné situace. A přitom máme na výběr. Můžeme si vybrat buď kapitulaci, můžeme rezignovat, podrobit se a vzdát se. Anebo se rozhodneme po pravý opak. A sice pro autonomii, nezávislost, pro sebeurčení. Můžeme se rozhodnout pro svobodu!
Jenže k řadě výzev, které jsem zmínil, je potřeba započítat i další.
V některých státech demokratického světa vidíme, že se objevuje nový model. Chtějí tam řídit stát jako soukromou korporaci! Namísto občanských práv nabízejí lidem něco jako ujednání s uživatelem, což je ten text, který, když si zakoupíte nějakou technologii, stejně nikdy nedokážete dočíst až do konce.
Nabízejí, že s pomocí umělé inteligence vám vytvoří osobního kouče, kterého ale naprogramují tak, abyste přestali s dotěrnými otázkami. Namísto prezidenta někde sní o tom, že by mohli mít něco jako předsedu představenstva a generálního ředitele v jedné osobě. Ten by aspoň při spravování země dokázal rychle překonávat pravidla demokracie a dělby moci, která stejně jenom zdržují.
Našli bychom státy, v níž vůči členům mezinárodních soudu přistupují jako k teroristům. Jenže suverenitu nedokážeme chránit tím, když budeme sabotovat spravedlnost. Protože když bychom začali sabotovat spravedlnost, mohli bychom teprve příliš pozdě zjistit, že jsme tím rozbořili pravidlo, že před zákonem si mají být všichni rovni. A to nemluvím ani o krizi našich univerzit, na nichž se kritické myšlení nahrazuje konformismem a ideologií. Ano. Dnes není čas na to, abychom přistoupili na výměnný obchod, v němž bychom občany vyměnili za spotřebitele!
V tomto složitém světě máte proto můj velký obdiv. Ve vaší práci ve prospěch zájmu Tibetu musíte čelit složitým výzvám. Ale vím, že máte obrovské množství přátel a spojenců, a to doslova na celém světě.
Neměli bychom totiž přehlížet, že Čína přešla v OSN doslova do útoku. Usiluje všude nutit ideologii komunistické strany. Její cíl je jednoduchý. Snaží se vytvořit systém, v němž bude mít věci pod kontrolou, aby sama nemusela čelit zkoumání a kritice.
Když jsme u toho zkoumání, tak pravidelný přezkum dodržování lidských práv v rámci OSN se změnil v divadelní představení. Hlavní režisér, tedy Peking, koordinuje s přátelskými státy postup. Cílem je zneškodnit každou kritiku dřív, než vůbec zazní. Zahlcují celé představení blahopřejnými příspěvky tak, aby se na skutečné problémy nedostalo. Tábory nucené práce pro miliony lidí mohou v Číně v klidu pokračovat.
Ano. Komunistická strana Číny dokázala v rámci systému OSN vytvořit štít a za ním skrývá svoje provinění. Mezitím usiluje vymazat ze světa kulturní a duchovní DNA celého Tibetu.
Situace je vážná. A přitom právě bez kulturní a duchovní síly tibetského lidu bychom byli v oslabení. Zápas, kterého jsme svědky, totiž není jenom politický nebo ekonomický, je to také zápas kulturní a duchovní. Právě v tomto smyslu je odolnost Tibetu tím nejvýznamnějším stress testem celého systému mezinárodní spravedlnosti. Je také testem pro humanitu.
My nechceme svět založený na moderní formě otroctví a poddanství. My se chceme podílet na vytváření světa, v němž bude moci být svoboda chápána jako základní východisko pro uspořádání vztahu mezi jednotlivci i národy. A proto, jak před chvílí citovala má předřečnice Dalajlámu, nevzdávejme to. Máme povinnost totiž mluvit za ty, jimž zakázali mluvit.
Děkuji za pozornost. __
Redigováno, předneseno anglicky.