Křesťané ve Svaté zemi potřebují naši podporu

Vystoupení na schůzi senátu dne 25. března 2026 – ke katastrofální humanitární situaci v Pásmu Gazy, k násilí izraelských osadníků vůči křesťanům, k situaci v Libanonu a proč není pozdě se zapojit do další pomoci Ukrajině 

Jednání Evropské rady, se kterým nás seznámil pan vicepremiér, bylo skutečně mimořádně komplexní. Ostatně, úvodní představení o tom leccos napovídá. 

Já zareaguji na tři věci, které řekl pan vicepremiér, a potom budu mít ještě čtyři připomínky nebo dodatky. 

První věc. Je velmi dobře, že pan vicepremiér nás seznámil s tím, jak vláda dává důraz na obranu v rámci Evropské unie i na to, aby se v rámci Evropské unie nevyvíjely iniciativy, které by šly napříč nebo komplikovaly spolupráci zemí Severoatlantické aliance. To je dlouhodobá priorita naší země a já mám za to, že je velmi správně, že to vláda takto pojímá. 

Druhá věc. Chci ocenit, že pan vicepremiér nás seznámil i s tím, jak v minulých dobách bojoval za jadernou energetiku. Ano, to je velmi důležitý příklad toho, že s ohledem na strategický vývoj, ve kterém dneska jsme, v zajetí bezpečnostních výzev, je potřeba přehodnocovat některé priority. A ostatně i rozhodnutí, které v minulosti mohlo vypadat jako vizionářské, například opustit jadernou energetiku v Evropě, se ukazuje jako nesmírně nebezpečné. Je proto velmi dobře, že jsme si tuto schopnost udržet know-how nad celým jaderným cyklem udrželi v naší zemi, a to napříč jednotlivými vládami. Hodí se to dnes a je to nástroj i naší energetické bezpečnosti. Děkujeme za to. 

Poslední věc, kterou pan vicepremiér zmínil a která nebyla až tak v těch závěrech, které se přijaly, byla otázka repatriací občanů během té rozsáhlé krize, která se rozhořela kolem Íránu. Já jsem chtěl ocenit úsilí vlády o repatriace, nebylo to jednoduché. Byla okolo toho spousta zmatků. Ostatně, už jsme to tady také řešili. Ale zdá se mi, že i to srovnání, které pan vicepremiér naznačil, je pro nás důležité. Byly státy, které zdaleka v takové míře nepodnikaly repatriace svých občanů. Tady si musíme sami položit otázku, do jaké míry stát se má starat o svoje občany v takové míře, že to připomíná téměř školní výlet nebo mateřskou školu. Říkám to provokativně v době, kdy už emoce okolo toho utichly a kdy jsme splnili i svůj úkol tady jako členové Senátu Parlamentu ČR, na které se obracela široká veřejnost v nouzi. Zdá se mi však, že je potřeba, abychom to uměli také kriticky vyhodnotit z hlediska nákladů a zatížení celého státního aparátu. Ostatně, není to jediný úkol, který stát musí řešit. Vůbec se nebráním tomu, abychom pomáhali občanům v nouzi, ale v některých případech to skutečně připomínalo školní výlet, kde někdo zůstal trochu opožděn, tak trochu i možná z vlastního zavinění, a potom žádal o pomoc. Tady je potřeba ocenit práci zastupitelských úřadů a také nebránit se reflexi toho, kde končí odpovědnost státu a kde leží odpovědnost občanů nebo cestovních kanceláří. 

Nyní k přijatým závěrům na Evropské radě. 

Pan vicepremiér velmi dobře to přeletěl. Já bych proto přečetl několik pasáží. 

Jedna z nich se týká humanitární katastrofy v Pásmu Gazy. V čl. 19 těch závěrů Evropská rada vyjadřuje hluboké politování nad přetrvávající katastrofální humanitární situací v Pásmu Gazy a státy EU vyzývají Izrael, aby umožnil do Pásma Gazy a po celém jeho území okamžitý a neomezený přístup humanitární pomoci a její nepřetržitou distribuci v potřebném množství, mimo jiné i prostřednictvím kyperského námořního koridoru. A aby OSN a také agenturám Organizace spojených národů, jakož i humanitárním organizacím, Izrael umožnil pracovat nezávisle a nestranně, v zájmu záchrany životů a zmírňování utrpení. Evropská rada vyzývá Izrael, aby zrušil své rozhodnutí týkající se zákona o registraci nevládních organizací, znovu otevřel hraniční přechody v Pásmu Gazy a plně dodržoval své závazky podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva. Evropská rada také připomíná, že je třeba za všech okolností zajistit ochranu civilního obyvatelstva. 

V případě rekonstrukce Pásma Gazy bude Evropská unie spolupracovat se všemi stranami s cílem přispět k obnově a rekonstrukci Pásma Gazy v souladu s mezinárodním právem. Bude rovněž nadále podporovat palestinskou správu, mimo jiné i v jejím programu reforem, aby mohla nad Pásmem Gazy bezpečně a účinně znovu převzít kontrolu. Evropská rada také vyzývá Izrael, a to je v čl. 20, aby urychleně uvolnil zadržované příjmy z dovozních cel a poplatků a prodloužil platnost korespondenčních bankovních služeb mezi izraelskými a palestinskými bankami, neboť tyto prvky jsou nezbytné k zajištění řádného fungování palestinské správy a poskytování základních služeb obyvatelstvu.

A nakonec mi dovolte tady citovat pasáž právě týkající se Izraele a jeho přítomnosti na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, protože Evropská rada důrazně odsoudila jednostranné kroky Izraele, ostatně také Mezinárodní soudní dvůr ve svém poradním stanovisku z roku 2024 tyto kroky označil za protiprávní. Evropská rada proto vyzývá izraelskou vládu, aby příslušná rozhodnutí zrušila, dodržovala své závazky podle mezinárodního práva a chránila palestinské obyvatelstvo na okupovaných územích.

Zároveň Evropská rada opětovně vyzývá k zachování a respektování statu quo posvátných míst v Jeruzalémě. A nakonec v tomto bloku Evropská rada důrazně odsuzuje pokračující a rostoucí násilí páchané osadníky vůči palestinskému civilnímu obyvatelstvu, včetně násilí vůči křesťanským komunitám. 

To je věc, která zasluhuje naši pozornost. Blíží se křesťanské Velikonoce. Jestli jste sledovali vyhlášení kardinála Pizzabally z latinského patriarchátu v Jeruzalémě, on z bezpečnostních důvodů odvolal slavení Květné neděle. To znamená, že křesťané ve svaté zemi jsou opravdu v nebezpečí. Kdo sledujete situaci, například městečka, posledního velkého křesťanského městečka s názvem Taybeh, odtamtud už odcházejí celé rodiny do bezpečí, protože jsou zkrátka v ohrožení těmi izraelskými osadníky, nad nimiž nemá ani moc izraelská policie nebo armáda, a proto se cítí bezbranní. Situace křesťanů se zhoršuje v celém regionu, o kterém mluvíme, ostatně tak to i potvrzují další autority. Můžu vás seznámit s jejich citáty. Myslím si, že bychom na to neměli zapomínat i proto, že máme Velikonoce za dveřmi.

Důležitá pasáž se týká Libanonu. Pan vicepremiér k tomu také něco řekl. Já bych tady chtěl jenom citovat z čl. 23 toho usnesení, těch závěrů, že Evropská unie bude i nadále podporovat svrchovanost a územní celistvost libanonského lidu a také úsilí, které vynakládá na budování státu. Konec citace. Česká republika v minulosti opakovaně Libanonu pomáhala za minulých vlád, mluvím tady v množném čísle, protože to byly i vlády, které byly u nás u moci před více lety. A myslím si, že je dobře se vrátit k tomu, abychom Libanon uměli podporovat, chytře a zajímavě. Například ta pomoc v minulosti šla na pomoc libanonské armády. Zdá se mi, že podobná iniciativa by byla dnes více než vítaná, sledujeme-li situaci v oblasti. 

Je tam důležitá pasáž, na kterou pan vicepremiér jenom krátce odkázal, abychom to nechali prý na rozpravu. Jenom ji tady připomenu, a to je v čl. 55, 56, kde se státy Evropská unie vracejí k tomu, jak důležité je, aby mezinárodní právo nebylo zpochybňováno, a proto Evropská unie se zavazuje k tomu dodržovat Chartu OSN, zároveň je odhodlána podporovat mezinárodní řád založený na pravidlech, který právě u spolupráce v rámci OSN je zakotven. 

Nakonec moje poslední, čtvrtá poznámka je k Ukrajině, protože ta byla skutečně mimořádně důležitou kapitolou tohoto jednání. Čteme tam v závěrech k Ukrajině, že v bodě 9 se připomíná půjčka 90 miliard eur na potřeby Ukrajiny, půjčka, která byla nakonec zablokována jednostranně Maďarskem, v reakci právě na problémy s dodávkami plynu Družbou, pardon, nebo ropy Družbou… A to je věc, která nás musí vrátit i k tomu rozhodnutí, kdy česká vláda se rozhodla zůstat jakoby stranou této půjčky. Je to posílená spolupráce, můžeme se připojit kdykoliv a můžeme se připojit i teď. Neúčast České republiky na této půjčce ve prospěch Ukrajiny není výrazem suverenity, ale spíše sobectví. Zároveň se tím dobrovolně zříkáme vlivu v rámci Evropské unie, proto bychom měli vládu vyzvat, aby přehodnotila tuto otázku, měli bychom se tomu věnovat i tady v Senátu. 

Když si přečtete pozorně ten text, mám na mysli odst. 11 závěrů k Ukrajině, tam skutečně vidíte to napětí, na které upozornil i pan vicepremiér. To znamená nesouhlas Slovenska a Maďarska s některými kroky vůči Ukrajině nakonec vede k tomu, že v těch obranných otázkách, které jsou klíčem pro bezpečnost občanů České republiky a ostatních států Evropské unie, najednou nemluvíme stejným hlasem. Ten text ukazuje, i u těch závěrů, které dneska máme před sebou, že ten rozpor trvá a že se tím oslabujeme. Proto jsem chtěl vyzvat vládu České republiky, aby se nebála v těchto věcech vystupovat hlasitěji a dávat dohromady právě i ty, kteří opatření ve prospěch zvýšení bezpečnosti občanů České republiky navrhují v rámci Evropské unie. 

Já jsem chtěl poděkovat za tuto možnost vyzvat vládu, aby se více angažovala v Libanonu a aby také se nebála připojit k té iniciativě s půjčkou ve prospěch Ukrajiny. Zdá se mi, že se tady jedná o naši bezpečnost. Sami vidíme, že Ukrajina už dneska vrací to, co jsme do ní nainvestovali. Ostatně, požadavek států Perského zálivu, aby to byli Ukrajinci, kdo jim přijdou pomoci s obranou proti dronům, je toho nejlepším příkladem. To, co jsme dříve mohli považovat možná jenom za charitu, můžeme dneska vidět jako za strategickou spolupráci, která posiluje i naši obranyschopnost. Ano, Ukrajina nám také může s lecčím pomoci, a nikdy není pozdě se zapojit do toho úsilí, abychom společně čelili výzvám, které jsou dneska kolem nás. 

Děkuji.

Jazykově upraveno, stenozáznam je zde