O únoru 2018

V únoru 1948 se u nás demokratickou cestou zmocnili vlády komunisté. Výročí jejich nástupu k moci je za dveřmi. Jejich čtyřicetiletá vláda připravila tuto zemi o elity – statkáře, průmyslníky, duchovní, vzdělance a profesory.  Jizvy po působení komunistů nese naše krajina dodnes. A stejné jizvy bohužel stále zůstávají v naší společnosti.

Píše se únor 2018. Opět zde máme osmičkový rok.  Mnozí z nás si už předem říkali, že by mohl být v něčem mimořádný. Ale přiznávám, že mi chyběla představivost. 

Zkratka Stb označovala nástroj Komunistické strany Československa pro boj s každým, kdo chtěl žít svobodně. Nástroj smrtelný pro demokracii a lidské osudy, mnohdy i životy. Bezmála třicet let od pádu Berlínské zdi se v naší zemi pojem Státní bezpečnost skloňuje snad každý den, a to v souvislosti s naším premiérem.

Nedávno vysoký ústavní činitel České republiky zpochybnil samu existenci lágru v Letech u Písku, kde našly smrt stovky obětí. Kam jsme se dostali, když hlas tohoto popírače přepisuje historii doslova před našima očima, a dokonce není sám? 

Je to k nevíře, ale v únoru 2018 demokraticky zvolený prezident České republiky ohlásí, že vystoupí na sjezdu komunistické strany. Poprvé od roku 1990 tak budou komunisté z iniciativy Miloše Zemana legitimizováni.

Proč se tak děje zrovna nám? Proč se tak děje právě dnes? Jsem sám, kdo má pocit, že se dusivý smrad minulosti dere zpátky? A co udělat, aby to nebyla pravda? Jak se k tomu postavit? 

Především je třeba jasně pojmenovat stav věcí.

Za prvé

Nespoléhejme na nějaké anonymní mechanismy v našem demokratickém státě. Ten stát jsme přeci my. Avšak chytíme-li se do laciné pasti, do hry na nějaké „my“ a „oni”, potom sami podporujeme rozdělování, v němž se daří manipulaci s realitou, manipulaci s historickou pravdou a také s každým z nás. Pokud v tom budeme pokračovat, a pokud v tom bude pokračovat naše politická scéna, velmi vážně oslabujeme demokracii v naší zemi.

Za druhé

Demokracie předpokládá, že od sebe dokážeme rozlišit pravdu a lež. Pokud lživé informace zaznívají i z nejvyšších míst, pak se náš boj za demokracii mění také v zápas o pravdu. O pravdě přece mluví i nápis na prezidentské standartě. Nebojme se postavit se lži a podporujme všechny, kdo za pravdu bojují jako občané, nebo kdo za ni bojují jako novináři. 

Za třetí

Demokracie jsme nedosáhli jednou provždy. Demokracie je společenský vztah založený na pravidlech a jejich dodržování, podobně jako každý vztah partnerský nebo rodinný. Demokracie se uskutečňuje pokaždé znovu v každé situaci. Je to ideál, který musíme mít jako horizont před sebou. Bez této hodnotové perspektivy dění v naší společnosti přestane dávat smysl.

Za čtvrté

Demokracie není jen politická veličina, je také veličinou sociální. Dokud se u nás budou lidé cítit odstrčení, zneužívaní a utiskovaní, bude demokracie v ohrožení. Je úkolem našich politiků vracet lidem pocit důstojnosti. Je jejich úkolem zastavit spirálu zadlužování a exekucí, která tolik našich občanů uvrhla do chudoby a do neštěstí.

Za páté

Demokracie je také služba. Pozice ve vládě, na ministerstvech a na úřadech jsou výsadou, svolením, že smím spravovat věci za ostatní občany. Tento etický a morální rozměr se ze státní správy téměř vytratil. Je smutnou vizitkou naší politické reprezentace, když pozorujeme, jak se u nás nakládá se služebním zákonem. Se zákonem, který měl státní správu postavit na pravidlech profesionality a nestrannosti. Je tragické sledovat, jak arogantně se při střídání vládních týmů zachází s těmi, kdo měli zůstat ve svých funkcích a zajišťovat kontinuitu státní správy. 

Je-li stát kontinuita, pak je právě takové jednání protistátní. Pokud totiž kontinuitu zpřetrháme, náš stát se může začít rozpadat.

S oblibou uvažujeme o významu osmičkových roků v naší historii. Ale tu historii psali konkrétní lidé. Dnes je to na nás. Každý z nás se svým malým dílem může zasadit o to, aby si u nás demokracie nekopala hrob. Je na nás, jak se zachováme. Můžeme sledovat, jak přibývají nové rány. Anebo vykročíme z anonymity a přijmeme svůj díl odpovědnosti za odkaz těch, kdo vybojovali svobodu a demokracii v naší zemi před námi.

Snad nemusím vysvětlovat, proč jsem tak promluvil právě dnes. Je únor. 

Pavel Fischer, 22. 2. 2018