Je čas opustit romantické představy o Izraeli: v Pásmu Gazy propukla humanitární krize a roste násilí na Západním břehu

Vážená paní předsedající, dámy a pánové.

projednáváme návrh uspořádat veřejné slyšení Senátu na téma Přesun velvyslanectví ČR do Jeruzaléma.

Vycházíme-li z toho, že parlament kontroluje vládu, tak Senát vyzval vládu 18. 10. 2023, aby nám připravila materiál, ve kterém vyhodnotí možnosti a reálnost přesunu sídla velvyslanectví České republiky v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Je to v usnesení, které jsme přijímali 18. října 2023 na 17. schůzi. Bylo přijato pod č. 268 pod názvem k situaci v Izraeli po teroristických útocích dne 7. října 2023. 

Nevím o tom, že by nám vláda odpověděla. Dnes od té doby uplynulo 559 dnů. Vláda k této věci nám neposlala jediný papír. Když jsem se na to nedávno ptal pana premiéra, tak mi odpověděl slušně, ale žádný papír nepřiložil. Obrátil jsem se na něj proto, že jsem reagoval  na články v tisku. Vysoký diplomat České republiky se měl vyjádřit, že to stěhování je na spadnutí. 

Já mám za to, že tady jsme svědky hry, kterou bychom měli řídit, kontrolovat a debatovat o širších souvislostech. Nebudeme pak překvapeni, že se nám děje něco, co jsme si vlastně nepřáli a co může vyvolat důsledky, které dneska nejsme schopni ani dohlédnout. 

I já, když se dívám na utrpení lidí na Blízkém východě, trpím. Přihlížet pasivně tomu utrpení lidí, té nespravedlnosti a násilí, spirále, která se tam roztočila, to člověka opravdu naplňuje obrovskou frustrací. Proto chci poděkovat Jiřímu Oberfalzerovi, že to téma přinesl, protože, jestli jste si všimli, tak jsme o něm tady od té doby pořádně nemluvili. Na výbor ho nikdo aktivně nepřinesl. Já jsem ho tím pádem nezařazoval do programu. Vláda za námi nepřišla s tím, že by nás informovala o svých plánech, a dokonce ani tento návrh, a to je velká výtka, neprošel debatou ve výborech. Dostali jsme ho na stůl na organizačním výboru v podobě, kterou vidíte před sebou. Já tu podobu za chvilku okomentuji. 

To znamená, na organizačním výboru jsme byli seznámeni, že příprava už běží, a přitom by bylo chybou zužovat to celé téma. Vysvětlím, proč, a budu mít některé konstruktivní návrhy v závěru.

Nejprve podíváme-li se na osoby a obsazení celého návrhu, tak vzhledem k tomu, že to téma je takhle zúženo – můžeme začít dělat rešerše – nevím, jestli jste si už je neudělali, tak rešerše k tomu, jak který z těch vystupujících pozvaných o tomto tématu uvažuje, zjistili bychom, že tam jsou lidé, kteří sice mluví k Izraeli, ale vůbec nemluví o Palestině. Mluví o Státu Izrael, ale nikdy nemluvili o dvoustátním řešení. To je jednostrannost, kterou bych tomu návrhu vytkl.

Bylo by chybou, kdybychom si je sem pozvali v tomto smyslu na veřejné slyšení, bylo by to v rozporu se zákonem o jednacím řádu Senátu, měli bychom tu totiž zastánce pouze nebo hlavně jednoho názoru. To je první výtka.

Druhá výtka. Mluví se tady například o mezinárodně-právních souvislostech. Když se podíváme na experta, který by nám tady jako odborník na mezinárodní právo měl vystoupit, je zde uveden Pavel Hasenkopf. Já se nechci dotknout pana doktora Hasenkopfa, osobně ho neznám. A je-li je to shoda jmen, ať mi odpustí. Pavel Hasenkopf je uveden jako údajný spoluautor Klausovy amnestie, kterou prezident Václav Klaus v závěru svého mandátu připravil, kterou přijal, a která pustila na svobodu neuvěřitelné množství lidí, kteří měli pykat, protože byli pravomocně odsouzeni. V reakci na tu spornou amnestii, a tady připomínám, že Václav Klaus nikdy nepotvrdil, kdo tu amnestii psal, tudíž nevíme, kdo tam držel tu tužku nebo pero, i když se řada lidí shodovala na tom, že by to mohl být právě doktor Hasenkopf. 

V reakci na to skupina senátorů, bylo jich 30, podala návrh Ústavnímu soudu na zrušení alespoň části té amnestie. Neuspěli, později připravují návrh ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause. Tehdy pan doktor Hasenkopf, pokud je to stejná osoba, a nechci se ho dotknout, nepůsobil v nějaké diplomatické nebo mezinárodně-právní instituci, ale pracoval s kriminálními tématy. Zdá se mi, že škody, které ta amnestie přinesla z hlediska naší schopnosti se vypořádat s tou největší kriminalitou 90. let, zůstaly dlouho ve vzduchu. Někteří vyčíslili ty škody, kterých se dopustili jmenování, až na téměř dvě desítky miliard korun. 

Proto se mi zdá, že v tom návrhu úplně chybí kapacity na mezinárodní právo. Mohli bychom například zvážit pozvat paní profesorku Bílkovou. Veronika Bílková je vedoucí Katedry mezinárodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, je členkou Benátské komise. Za Českou republiku, respektive za Evropu, řešila ty největší zvěrstva, které páchalo Rusko na Ukrajině. Ptám se, proč tam není někdo jako ona? Jestli se bojíme velikých jmen, že by nám tady řekli, že ten projekt je praštěný, na hlavu postavený a předčasný a vlastně i nebezpečný pro nás? Vysvětlím za chvíli. Proč tam není například paní profesorka Helena Hofmannová z Katedry ústavního práva ze stejné fakulty? Ta se pustila s velkou expertizou do velmi složitého tématu nucené práce, otrocké práce v ujgurské oblasti autonomní v Číně. Opět, i ona vystupovala v Senátu. Netuším, jaký názor dámy mají na Blízký východ, nikdy jsem se jich na to neptal, ale vím, že to jsou experti, kteří by nám určitě řekli něco velmi zajímavého. Omlouvám se nakonec naposledy panu doktoru Hasenkopfovi, pokud jde o shodu jmen, zdá se mi, že expert na sepisování amnestií tady prostě může být na tribuně, neznám jeho expertizu v porovnání s těmito dámami, a nevím, že by stála za pozornost. 

Ten samotný návrh na veřejné slyšení nás staví do velmi složitých otázek, které zkusím tady rychle přelétnout. Byli bychom prvním státem Evropské unie, jediným státem Evropské unie, který přesouvá ambasádu. Často tady diskutujeme o tom, co to znamená, když Viktor Orbán jde proti Evropské unii, například vstříc některým velmi složitým vztahům, které ohrožují evropskou bezpečnost. Podobně se vydává i Robert Fico. Budeme mít k tomu velmi brzy příležitost, pokud se naplní jeho plán navštívit Ruskou federaci, kde na Rudém náměstí chce 9. 5. být účasten parádemarše vojenských okovaných bot, které zabíjejí na Ukrajině. Bude stát na tribuně slovenský premiér a vedle něj například zástupce Severní Koreje. Jestli hledáme další příklady o tom, jak to škodí sebeobraně a schopnosti Evropské unie jednat v souladu s nějakým étosem nebo s nějakými základními pravidly, tak bychom mohli pokračovat. 

Pokud Petr Fiala v reakci na energetickou krizi, kterou bravurně zvládl jako šéf předsednické země v rámci Evropské rady, a s tím i všechny složité úkoly, které se valily na Evropu, na Evropskou unii a zvlášť na Českou republiku, pak apeloval na étos, cituji, „společně a koordinovaně“. Konec citátu. Řešit problémy dnešní doby koordinovaně a společně. A teď mi vysvětlete, proč zrovna v té otázce vztahu s Izraelem nebo stěhování ambasády najednou neslyšíme ten étos společně a koordinovaně. Přitom jsme v bezpečnostní krizi, která je dneska bezprecedentní. 

Svět se totiž velmi změnil. Nevím, jestli jste četli zprávy, tak vám ocituji jednu čerstvou z Kanady. Výherce kanadských voleb Mark Carney, šéf liberálů, který vyhrál na celé čáře, řekl následující slova, která bychom si měli dát před oči. Cituji: Přenesli jsme se přes šok z americké zrady, ale nikdy bychom neměli zapomenout na lekce, protože vztah mezi sousedy založený na prohlubujícím sbližování skončil. Konec citace. Jistě, je to v emocích po skončených vyhraných volbách, ale pokud z Kanady slyšíme taková slova, tak bychom si v Evropě měli položit otázku, co to pro nás znamená? Jestli naopak není čas konzultovat a naslouchat v takto citlivých otázkách i těm, kteří třeba budou mít jiný názor a jsou členskými státy EU. Protože svět se změnil a žijeme v nebezpečné době. To bezpečnostní oslabení souvisí i s tím, že se mezinárodní právo stalo trhacím kalendářem. A přitom závazky, které z mezinárodního práva pro nás vyplývají, najdeme v těch nejdůležitějších strategických dokumentech ČR jako je bezpečnostní strategie, kde se často píše, že respekt k mezinárodnímu právu velmi těsně souvisí s naší bezpečností i s naší prosperitou. Proč to nechceme slyšet v případě státu Izrael? 

A tady se dostávám k otázce stěhování. Konečně. Kdyby se v Tel Avivu vláda Benjamina Netanjahu dnes rozhodla, že stěhuje hlavní město do Haify nebo do Ašdodu, a my jsme tam přestěhovali ambasádu jako první, tak budu tleskat. Jenže, Haifa ani Ašdod nejsou Jeruzalém. Stačila by na to jedna změna jednoho zákona nebo několika vyhlášek a bylo by vymalováno. Ale v případě Jeruzaléma? Latiníci v sále mě budou sledovat, to je corpus separatum. Podle mezinárodního práva je to zvláštní území pod správou OSN, které je pod správou OSN od samého počátku, od doby, kdy vznikal stát Izrael. 

Takže, pokud tady nejsou v sále zastánci velkého Izraele, a za chvilku si vysvětlíme, jak nebezpečný tento extremismus může být, tak bychom se měli zastavit a říct si: No jo, město Jeruzalém je pod zvláštními pravidly už od 19. století, možná ještě dál. A kdo jsme my, abychom to dnes měnili? Jenom proto, že tím chceme někomu udělat radost. Je-li totiž dodržování mezinárodního práva životním zájmem ČR, tak není naším životním zájmem někam stěhovat ambasádu. Pokud to tedy nebude do Haify, ale toho jsme si zatím nevšimli, že by někdo u nás navrhoval. 

Starejme se teď chvilku o sebe a o naše vlastní zájmy. Když jsme řešili, jak k ruské agresi proti Ukrajině se západ spojil a našel společnou řeč, tak Izrael zůstal stranou. Když jsme o tom mluvili s našimi přáteli v Izraeli, s našimi spojenci v Izraeli, říkali nám: To nás nezajímá. Je to vaše dílo. To je věc Evropy. My máme svých starostí dost, pochopte to. My jsme to pochopili. 

Ale pokud naše bezpečnostní starosti jsou odlišné od Izraele, tak přestaňme spojovat náš osud s tím, co řeší dnes vláda v Izraeli. A není toho málo. Pokud se Izrael stará sám o sebe, tak se starejme sami o sebe i my. Ona ta bezpodmínečná podpora, jak o ní často slyšíme, je často jednostranná. Začtěte se do zpráv, které přicházejí z Ministerstva obrany ČR. Nakupovali jsme v Izraeli systémy MADR nebo SPYDER a došlo tam k takovému zpoždění, že to nebylo vůbec vysvětlitelné. A nebyl to problém nějaké komerční firmy. Šlo o kontrakty vláda – vláda. Najděte si citace ministryně obrany, která si stěžuje na Izraelce, že je to naprosto nepochopitelné zpoždění a že budeme uplatňovat penále a další sankce. A to nebylo nějaké luxusní zboží. To byly prosím systémy, které byly rozhodující pro naši vlastní obranyschopnost. Izrael nám je nedodal. A ty, které dodal, nefungovaly. Nevím, jak je to dnes, paní ministryni jsem požádal, aby nám zdokladovala, jak jsme na tom, ale odpověď ještě nemám. Rád bych vás informoval, že to je vyřešeno, ale nebylo. 

Ten náš obraz o Izraeli je nějakým způsobem romantizovaný. Ono je to zkreslené. A když se podíváme na mezinárodní právo, tak podívejte se na počet dětí ve vězení, tedy dětí mladších 14 let. Je to světový unikát. A najdeme ho v Izraeli. Ve zprávách UNICEF, což je mezinárodní organizace pro zájmy dětí, se dočteme neuvěřitelné informace. Často se nachází i v pravidelných zprávách EU, ale my je možná ani nečteme. Výjimky dle izraelského zákona totiž umožňují zavřít i nezletilé, ale mají to být výjimky. Dnes však vidíme, že se z těch výjimek stalo pravidlo. A tak bez soudu děti mladší 14 let bývají ve vězení velmi dlouho. To je první výtka z hlediska mezinárodního práva. 

Druhá. Osídlování západního břehu nebo Jeruzaléma na místech, kde by neměly vznikat izraelské stavby nebo osídlení, toto osidlování je tudíž v rozporu s mezinárodním právem. Třetí příklad. Pásmo Gazy. Do Pásma Gazy je zadržována pomoc, takže Mezinárodní soudní dvůr v Haagu začal řešit právě situaci, kdy humanitární katastrofa, která je dnes v Pásmu Gazy, směřuje k tomu, že tam Izrael neplní svoje povinnosti okupační mocnosti. A přitom Izrael coby okupační síla má jasnou povinnost z hlediska mezinárodního práva tam povolit a umožnit přísun humanitární pomoci, a to všem v Pásmu Gazy. Ve prospěch místního obyvatelstva není možné nepomáhat. Světový potravinový program v pátek, tedy v tyto dny oznámil, že jeho potravinové zásoby v Pásmu Gazy byly vyčerpány, a to v důsledku trvající izraelské blokády uvalené na toto palestinského území. Podle tohoto světového potravinového programu je na hranicích Pásma Gazy připraveno 116 000 tun potravin, ale jejich přísun Izrael blokuje. 

Izrael odmítá, že by v Pásmu Gazy byl nějaký hlad a obviňuje teroristické hnutí Hamás ze zneužívání humanitárních dodávek a z toho, že se na nich obohacuje. Už 57 dnů nepřijel jediný kamion s humanitární pomocí do Pásma Gazy. To jsou dva měsíce. Tak jsme svědky humanitární katastrofy, ve které 12 000 pacientů potřebuje urgentní lékařskou pomoc, kterou v Pásmu Gazy ale nedostane. Z toho je polovina dětí. 5 000 dětí. A tak vidíme, že izraelský prezident, který v okamžiku, kdy se projevila celá hrůza toho útoku Hamásu na Izraelce, tak vyhlašuje válku, tím na sebe vztáhl pravidla pro vedení války. Ale ta pravidla nerespektuje. A když mu to někdo připomíná, tak se na něj hněvá.

To znamená, okupační mocnost podle Ženevských úmluv, tedy stát Izrael, má zajistit bezpečnost a pořádek, poskytnout základní potřeby, respektovat práva a majetek občanů na okupovaných územích, jejich práva a majetek, poskytnout humanitární pomoc a zajistit přístup k lékařské péči. Všechny tyto položky vidíme, že Izrael nedodržuje. 

A tak, je-li v demokracii ukotvena rovnost občanů před zákonem, vidíme, že ani to už dnes v Izraeli neplatí. A sice, od roku 2018, kdy byl přijímán zákon o židovském charakteru státu a kdy se prolomila rovnost občanů před zákonem. Tak, jak byla ukotvena v roce 1948 v Deklaraci nezávislosti, potvrzena Nejvyšším soudem v roce 1992, tak dnes ten nový zákon stanovuje privilegia pro židovské občany. Jsme tedy svědky toho, že – a budu se chýlit k závěru, protože jsem byl upozorněn na čas – že máme před sebou politickou situaci v zemi, tedy v Izraeli, která přestává respektovat základní étos hodnot, na nichž Izrael jako stát vznikal. 

Tak to píše The Economist, ten týdeník, který zakládali v roce 1843 a který podporoval jak Margaret Thatcherovou, tak Ronalda Reagana nebo Billa Clintona, tzn. jde o velmi otevřený týdeník. Jejich kritika vůči státu Izrael je naprosto neuvěřitelná. Proč ji nechceme dnes tady slyšet? Samotná figura Benjamina Netanjahu, který je vyšetřován pro vážnou korupci, stojí za pozornost. Ostatně, sledujme dál osud nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miara, kterou on zkouší dnes odvolat. Nebo šéfa služby Šin Bet, tedy bezpečnostní služby, která ho dne vyšetřuje z vážného podezření pro korupci. 

A tak se stalo, že, zatímco na jedné straně máme na sankčním seznamu EU osadníky a extremisty se souhlasem ČR, protože závažným způsobem porušují práva Palestinců, ocitli se tam Židé vedle příslušníků Hamásu a Hizballáhu. To skutečně budeme přemýšlet a debatovat o stěhování ambasády? Ona to bude odměna pro zastánce toho velkého Izraele. Bude to odměna pro ty, kteří chtějí z mezinárodního práva dělat cár papíru. A bude to odměna extremistickým hlasům v Izraeli, kteří jsou přesvědčeni o nadřazenosti židovské rasy a o nadřazenosti židovského náboženství. 

Tahle doba je nebezpečná. Zatímco česká vláda propaguje zřízení zvláštního tribunálu pro zločiny na území Ukrajiny, tak jsme na tento extremismus v Izraeli nereagovali. Proto je naším úkolem se těmito věcmi zabývat. Ale ne ve vztahu k nějakému stěhování ambasády, nýbrž k situaci v celém regionu. 

Dovolte tedy, abych navrhl následující změny v tom usnesení, které máme dnes před sebou. 

První návrh se týká názvu. Doporučuji, abychom se vrátili k tomu usnesení, které Senát přijímal, to znamená, abychom se věnovali tématu Politika ČR na Blízkém východě. To znamená, můj první pozměňovací návrh je nahradit přesun velvyslanectví ČR do Jeruzaléma za původní, který byl tady v Senátu odsouhlasen: politika ČR na Blízkém východě. 

Můj druhý pozměňovací návrh se týká termínu. 29. 5. je původní termín a protože jsme tady zavaleni prací legislativní ze Sněmovny, doporučuji, abychom se podívali na nejbližší další termín. Našel jsem např. 17. 7., v červenci tedy, to je můj druhý pozměňovací návrh. 

Třetí věc. Chtěl bych požádat prostřednictvím paní předsedající pana předsedu Senátu Miloše Vystrčila, aby si vyžádal stanovisko vlády. Požadovali jsme po vládě, aby nám zaslala v reakci na naše usnesení Senátu s číslem 268, které jsme přijímali tady 18. 10. 2023. 

A nakonec navrhuji, abychom do Izraele vyrazili jako senátoři a senátorky, protože se mi zdá, že nemáme informace z místa. Mohli bychom se setkat s paní státní zástupkyní Gali Baharav-Miara, kterou Netanjahu chce odvolat, a setkat se i s šéfem Šin Bet, kterého chce také odvolat. Mohli bychom se podívat na Západní břeh a na ta místa, kde dochází k tomu násilí extremistů. Rád se do této přípravy zapojím a děkuji, že jste mě vyslechli. 

Jazykově upraveno. Záznam celé rozpravy je zde