Obranyschopnost státu jako společný úkol

O energetické bezpečnosti v dobách nestability, o cestě slovenského premiéra do Moskvy, o zpoždění v budování obrany našeho státu. Nejde tu jen o peníze, ale také o nedostatečné počty vojáků z povolání. Vedení armády si navyšování počtů vytklo jako prioritu, ale nábory zatím váznou. 

Jedná se však o vážné celospolečenské téma. Musíme si odpovědět na několik otázek. Co chceme bránit? Jsme ochotni se bránit? Jsme připraveni tomu něco obětovat? A pokud ano, pak co? Máme vůli k obraně? Jak se zmobilizovat? 

Jedině toho, kdo se stará o svou vlastní obranu, ostatní berou jako partnera. A to neplatí jen o spojencích, ale především to platí u protivníka. Jsme-li připraveni na konflikt, znamená, že si to ten druhý rozmyslí a změní plány podle toho. Tak funguje odstrašení. Obranná strategie naší republiky mluví jasně. Musíme se připravovat na střet s velkou zemí, která má jaderné schopnosti. 

Vážná politická krize v Berlíně nebo nestabilita vlády ve Francii dnes podlamují akceschopnost států Evropy právě v době, kdy by bylo třeba posilovat spolupráci, a to nejen v oblasti bezpečnosti.  

V Sýrii mezitím sice padl Assad, který byl skutečný tyran. Země však čelí velké nestabilitě. 12 milionů vysídlených, z nichž řada v minulých letech války prchala do zahraničí, jsou toho svědectvím. Jakou cestu musí syrské vedení nyní podniknout, aby si získalo respekt v zahraničí i doma a aby se uprchlíci mohli vrátit a společnost se stabilizovala? O Turecku a jeho zájmech, o bezpečnostních potřebách Izraele a regionu, v němž se dlouhodobě usiluje prosadit Írán a další aktéři. 

O tom a o dalších otázkách z řad diváků byl pořad, který je dostupný zde