K otázkám spolupráce s Tchaj-wanem a Čínou

Projev předsedy výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost senátora Pavla Fischera na mezinárodní konferenci ČLR, Tchaj-wan a „jedna Čína“ v mezinárodních vztazích v Senátu Parlamentu ČR dne 16. března 2023

Vážení hosté,
vítám vás všechny, účastníky mezinárodní konference ČLR, Tchaj-wan a „jedna Čína” v mezinárodních vztazích. Děkuji za spolupráci Sinopsis a za přípravu této akce všem pracovníkům Senátu Parlamentu ČR. 

Setkáváme se dnes v jednacím sále Senátu. Právě zde promluvil ke členům Senátu Parlamentu ČR předseda legislativního Yuanu v červenci 2022. Byla to pro nás přelomová chvíle. Na budově senátu byly vyvěšeny vlajky Tchaj-wanu a České republiky. Ve svém projevu předseda Jou Si-kchun varoval před režimem v dnešní komunistické Číně.

Před jakým režimem nás předseda vlastně varoval? A jakými slovy?

Varoval, abychom nezůstali u toho, že je něco výhodné pro náš obchod. To nestačí. Máme usilovat o pochopení podstaty čínského komunistického režimu. Jinak tento režim způsobí lidstvu nenahraditelné škody.

Pro senátory a pro mě osobně je tento apel zcela zásadní. Je jistě zcela na místě usilovat pro naše firmy o co nejlepší podmínky ve světovém obchodu. Ale neměli bychom se stát rukojmím často velmi krátkodobých zájmů jejich akcionářů nebo jejich majitelů. S obchodem nesmíme vyprodávat to, co je nejcennější – naši demokracii, naši svobodu nebo důstojnost člověka.

Předseda Jou Si-Kchun nás zde výslovně varoval před režimem, který sice ústy Ten Siao Pchinga slíbil širokou autonomii pro Hongkong na dalších padesát let, aby nakonec zdevastoval demokracii a svobodu v této zemi. Pod záminkou prosazení zákona o státní bezpečnosti zlikvidoval ústavní systém a brutálně zadusil politickou opozici. A přitom považuji za mimořádně znepokojivé, že o tomto zákonu nerozhodovali zákonodárci zvolení v samotném Hongkongu, ale politbyro komunistické strany Číny, které zasedlo v Pekingu a jehož jurisdikce nad Hongkongem by nebylo možné obhájit u  mezinárodní arbitráže. O tom, jak brutálně režim naložil s poslanci, víme i z našich osobních rozhovorů se zákonodárci Hongkongu, kteří se uchýlili do exilu a kteří nás zde v Senátu navštívili.

Mám obavu, zda si dostatečně uvědomujeme varování před režimem, který rozhoduje i o těch, nad nimiž nemá žádná práva. Mluví sice o autonomii (jako v případě Tibetu nebo Sin Ťiangu), přičemž v obou autonomních oblastech Číny ve skutečnosti provádí kulturní a politickou genocidu nebo se zde dopouští zločinů proti lidskosti v masovém měřítku, jak uvádí zpráva vysokého komisaře pro lidská práva OSN. Je skandální, že Peking zajistil, aby tato zpráva nemohla být v OSN dosud ani řádně projednána.  Mám obavu z režimu, který zakazuje výuku tibetštiny s odkazem na to, že jde o podněcování k separatismu. Mám obavu z režimu, který duchovního vůdce dalajlámu označuje za teroristu a pošlapává autonomii náboženského života. 

Předseda parlamentu Tchaj-wanu nás v tomto sále varoval před režimem, který o půl roku později, v únoru 2022, podepsal s Ruskou federací dohodu o partnerství bez hranic. Málokdo z nás tušil, že Vladimir Putin o několik dní později přepadne suverénní stát a přisvojí si jeho území hlasováním v ruském v parlamentu ještě dříve, než je vůbec vojensky dostane pod kontrolu. U těchto plánů čínský vysoký představitel byl. Byl a mlčel. Stal se spolupachatelem nejvážnější krize, která ohrožuje českou, evropskou a globální bezpečnost. 

Vzápětí Rusko s vervou vyrazilo do útoku, aby ilegálně obsadilo území suverénního státu Ukrajina. Rozvrátilo svobodu mořské plavby a zablokovalo Azovské a Černé moře. Vojensky přepadlo jadernou elektrárnu v Záporoží a přisvojilo si ji, navzdory výslovnému varování mezinárodní agentury pro atomovou energii. Tomu se říká jaderný terorismus. Dodávek plynu nebo ropy zneužilo jako zbraně proti občanům demokratické Evropy, aby podlomilo jednotu Západu. Rozhoupalo ceny na světových trzích s potravinami a ohrozilo potravinovou bezpečnost v Africe. Opakovaně vyhrožovalo použitím nukleárních zbraní. Toto vynikne zvlášť ve světle ruských závazků, které Moskva poskytla právě Ukrajině výměnou za to, že mu odevzdá jaderný arzenál. O válečných zločinech ani nemluvě. To, čeho se Rusko dopustilo jako nejhoršího zločinu, jímž porušilo samotné principy Charty OSN, je totiž zločin agrese.

A co Čína?

U všech těchto zločinů Čína byla. Neslyšeli jsme, že by protestovala nebo navrhla rezoluci v Radě bezpečnosti. Tato velmoc přistupuje k mezinárodním pravidlům podobně. Zablokovala Tchajwanskou úžinu. I ona porušila pravidla zaručující svobodu mořeplavby, kterou garantuje mezinárodní právo. Zorganizovala obchodní blokádu této země a ústy generálního tajemníka komunistické strany opakovaně vyhrožovala sjednocením, aniž by projevila zájem o názor občanů Tchaj-wanu. Soudruh generální tajemník skutečně přestřelil. Vyhrožovat užitím síly jiné zemi je pošlapání Charty OSN. Když připomenu jeho slova, pronesená například na říjnovém stranickém kongresu, tak vyhlásil, že „Vyřešení tchajwanské otázky je na čínském lidu a Čína se nikdy nevzdá práva použít sílu“. (Ale bude usilovat o mírové řešení, prohlásil v neděli prezident Si Ťin-pching na úvod významného stranického setkání.)

A tak zde máme dvě mocnosti, Rusko a Čínu, které jsou aktéry hrubého porušování pravidel mezinárodní spolupráce. Nepřekvapí nás, že v destrukci mezinárodního systému, který staví na respektu k mezinárodnímu právu, spolupracují i na půdě OSN. Jako stálí členové Rady bezpečnosti spolu hlasují nebo si prokazují podporu a blokují rozpravu o ruské válce na Ukrajině. Přitom jako stálí členové Rady bezpečnosti na sebe vzali zvýšenou odpovědnost za dodržování pravidel. Avšak namísto toho okázale porušují základní normy mezinárodního soužití. 

I proto je tak důležité, že se dnes setkáváme na půdě Senátu Parlamentu ČR. O našem Senátu se říkává, že by měl být pojistkou demokracie. Bez otevřené diskuse svobodně zvolených členů Parlamentu by se diskuse o těchto závažných otázkách v našich zemích mohla snadno dostat do svěrací kazajky obchodních zájmů.

U příležitosti návštěvy předsedy legislativního dvora v roce 2022 předložil výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost usnesení, o němž pak hlasoval celý Senát. Usnesení bylo schváleno v hlasování, kdy z přítomných 58 senátorů se zdrželi 4, nikdo nebyl proti a 54 hlasovalo pro. Tedy naprostou většinou. A to je velmi důležité – politika vůči demokratickému Tchaj-wanu musí vycházet ze širokého porozumění. 

V tomto usnesení se v úvodu píše, že Senát vyjadřuje přesvědčení, že „dialog mezi demokraticky zvolenými členy parlamentů hraje nezastupitelnou roli při budování vzájemně výhodných vztahů mezi ČR a Tchaj-wanem, těmito dvěma subjekty mezinárodního práva.“

Subjekt mezinárodního práva o sobě rozhoduje. Nerozhoduje o něm někdo jiný. Rozhoduje sám, nárokuje si právo o sobě sám rozhodovat. V tomto smyslu je pro nás Tchaj-wan zcela unikátní inspirací. Má vlastní parlament, u něhož občané nejlépe chápou, koho si zvolili. A tak má Tchaj-wan i své zákony a vlastní vládu, má svou armádu nebo vlastní měnu.

A ještě něco. Na jedné straně tady máme dva recidivisty, Rusko a Čínu, kteří opakovaně porušují Chartu OSN. Na druhé straně tu je Tchaj-wan, který usiluje o větší zapojení do mezinárodní spolupráce. Nemá sice přístup na jednání mezinárodních organizací, ale přesto na sebe dobrovolně přijímá některé závazky (jako v případě boje proti změnám klimatu) nebo se řídí jejich doporučeními a pravidly.

Skandální způsob, jímž byl Tchaj-wan například vykázán z WHO, je toho příkladem. Tchaj-wan prokazoval pozoruhodné výsledky v boji s pandemií, která se šířila z komunistické Číny. Zapojil se do mezinárodní solidarity v pomoci s distribucí roušek nebo dýchacích přístrojů, a přesto Peking nedovolil, aby Tchaj-wan seděl za jednacím stolem. V kolika mezinárodních organizacích jsou vítáni všichni aktéři dobré vůle – nevládní organizace nebo firmy –, ale Tchaj-wan vítán není, musí odejít za dveře. A to považuji za skandál. I proto Senát Parlamentu ČR opakovaně právě zapojení  Tchaj-wanu do mezinárodních organizací vyslovoval podporu. Blokování spolupráce není dobrá cesta.

Politiku Pekingu, který ji prosazuje, považuji v případě WHO za zvlášť odsouzeníhodnou a nebezpečnou, protože, jak známo, nákaza nezná hranice. I proto má v našich očích takový význam zapojovat Tchaj-wan do mezinárodní spolupráce. Tím napomáháme dialogu. A dialog zmenšuje prostor pro nedorozumění a konflikt. I proto má Tchaj-wan v České republice podporu. I proto budeme o jeho zapojení do mezinárodní spolupráce usilovat i nadále.

Téma dnešní konference je o „jedné Číně“. Co to pro nás znamená?

Naším cílem má být, abychom jen nešířili ideologické poučky Pekingu. Politbyro komunistické strany nemůže vědět, co je pro nás dobré. Naším cílem má být budovat vzájemně výhodné vztahy se všemi státy světa. Tedy i s Čínskou lidovou republikou. Toho nedosáhneme tím, budeme-li jen opakovat červené čáry nebo zákazy, které Peking vydává do světa. Ale tím, že budeme usilovat o to vytvářet naši vlastní politiku jedné Číny. A to se neudělá jedním prohlášením, ale jedině systematickou prací.

Obrovský potenciál spolupráce našich zemí musíme umět opřít o shodu napříč politickými stranami. Z tohoto pohledu je tak důležité, že při projevu předsedy Miloše Vystrčila (1.září 2020), kdy vystoupil před členy legislativního Yuanu, zvolenými ve svobodných volbách, povstalo a potleskem reagovalo celé shromáždění poslankyň a poslanců zvolených na Tchaj-wanu, tedy všech čtyř politických proudů, které v parlamentu jsou zastoupeny. Podpora pro spolupráci Tchaj-wanu a České republiky si získala podporu ve všech politických frakcích. A to v obou našich zemích.

Co říci závěrem?

Mluvit o těchto otázkách je součástí naší odpovědnosti za svobody a demokracii v naší zemi. I proto jsem rád, že jsme se dnes sešli. Vítám, že zde jsou zástupci také celé řady zemí, našich spojenců, kteří s námi sdílí starost o svobodu člověka a o parlamentní demokracii. Přeji Vaší konferenci úspěch.