Čas zakládání

Kvalita je klíčová při tvorbě zákona o státní službě i při výběru lidí, kteří ji budou řídit

V rozjitřené politické diskusi o tom, jak má vypadat zákon o státní službě, lze zachytit dva významné akcenty: důraz na minulost a potřebu jistého étosu zakladatelů.

Na jedné straně se skutečně mluví o minulosti, a to možná více než dost. Pozornému čtenáři zde rezonují souvislosti, které nastaly ve Francii po druhé světové válce. Uvažovalo se tam, na jakých základech postavit státní službu, neboť část státních úředníků aktivně kolaborovala s nacistickým Německem. Prvořadým úkolem proto bylo otevřít státní službu i těm, kteří k ní nikdy neměli přístup, protože nepatřili mezi společenské elity. Šlo také o to, nastavit systém společného vzdělávání, aby vyžadoval vysokou odbornost a zahrnoval přísný systém jednotného hodnocení.

Úsilí bylo korunováno úspěchem. Státní služba se dostala do nového světla. Začala platit pevná pravidla, kategorie úředníků začaly být prostupné, i když jen po splnění přísných kritérií. Založena byla prestižní škola pro úředníky (École Nationale d’Administration), která vychovala generace osobností. Uspět tam u přijímací zkoušky už znamenalo společenské uznání a silnou motivaci budoucím vysokým úředníkům.

Do rukou občana

Jak to vypadá u nás? V diskusi o podobě zákona o státní službě se již měsíce mluví o minulosti. Tedy častěji, než by se na první pohled zdálo přiměřené. A je to dobře: u toho, kdo býval aktivním členem komunistické strany nebo kdo spolupracoval s represivními složkami státu, by mělo být jasně řečeno, za jakých podmínek může ve státní službě působit a do jaké řídící úrovně smí vystoupat. Ale kdy budeme mluvit o budoucnosti? Jak nastavit pravidla pro hodnocení úředníků? A jak stanovit povinné vzdělávání, aby nezůstalo formální, jaksi na papíře, ale aby umožnilo absolventům zažít, že patří do stejného týmu, který má také společný cíl?A budeme s to vložit do našeho úsilí jistý étos privilegia služby? A pokud ano, tak kdy se tak stane? Abychom pro samé hašteření nezapomněli na to podstatné.

Výkonná státní služba přece vrací stát občanovi. Je postavena na respektu k obecným pravidlům. A tím, že se odvolává na něco obecnějšího než na to, co právě chce prosadit nějaká konkrétní politická strana v parlamentu, nastoluje podmínky budování důvěry ve společnosti. Důvěry, kterou neotřese nějaká volební kampaň. Zatím nás volební diskuse nese jinam. Zejména prohlášením opozice, že zákon o státní službě, bude-li vůbec přijat, bude jedním z prvních na seznamu, který bude změněn a novelizován.

Ten druhý akcent je motiv zakladatelů. Ohlédneme-li se na nedávnou historii České republiky, vidíme řadu silných veřejných institucí, které se dodnes těší vysoké míře společenské důvěry. Prezident republiky, armáda, úřad ombudsmana, Senát, Ústavní soud, Česká národní banka, Český statistický úřad, policie a další. U každé z nich bychom mohli připomenout výzvy, jimž od počátku musely čelit. A také jmenovat osobnosti, které jim dodaly vážnosti: Václava Havla, významné náčelníky generálního štábu, Otakara Motejla, Josefa Tošovského, Petra Pitharta, přičemž seznam rozhodně není úplný.

Z této perspektivy text příslušného zákona může být dobrý nebo méně dobrý, ale jde přece i o to, kdo na sebe vezme úkol takovou instituci budovat a reprezentovat ji.

U projednávaného zákona o státní službě je samozřejmě důležité hlídat znění jednotlivých paragrafů, zvláště když jsou zde desítky pozměňovacích návrhů. Ale ještě důležitější bude dbát na to, aby do čela navrhovaného Generálního ředitelství – bude-li schváleno – byl postaven člověk, který bude mít odvahu. Tak, aby se postavil tlaku sekretariátů politických stran a vymezil prostor pro funkční veřejnou službu v těch nejlepších tradicích republiky. Tedy hodnot práva, rovnosti před zákonem a zásad právního státu. Jinými slovy, bez ohledu na to, jaká koalice je zrovna u moci.

A v tom je možná zakopaný pes. V minulosti se říkalo, že člověk musí vstoupit do strany (rozuměj komunistické), aby mohl dělat kariéru. Dnes jsme laxním přístupem a zbytečným odkládáním připustili, že něco podobného platí i dnes. A sice bez toho, že by se úředník přihlásil k některé z velkých politických stran, nedostal mnohdy šanci na služební postup. A to je přece přesný opak pravidel, na nichž by měla naše veřejná služba působit! Nikdy ale není pozdě upravit kurz.

Do diskuse k zákonu o státní službě je proto na čase přiložit i horizont, který konečně překročí jedno volební období. Je totiž čas zakládání. Hledáme nejen dobrý zákon, ale i takové osobnosti, o nichž budeme jednou moci mluvit jako o zakladatelích, které mají odvahu. Nemusíme kvůli tomu ani chodit pro zkušenost do zahraničí nebo se odvolávat na Evropskou unii. Stačí, když pozorně navážeme na to, co se nám podařilo vybudovat. Dobrých příkladů je přece více než dost.

 

***

Tím, že se státní správa odvolává na něco obecnějšího, nastoluje podmínky budování důvěry ve společnosti

Zdroj: Lidové noviny