O ekonomické bezpečnosti a rozvoji spolupráce s Tchaj-wanem

Senátor Pavel Fischer předsedá sněmovnímu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Fischer se s China Watcher telefonicky spojil začátkem tohoto měsíce, když byl na oficiální návštěvě Tchaj-wanu, kde se zúčastnil každoroční mezinárodní konference Yushan forum.

Fischer hovořil o tom, jak pragmatismus a historie pohánějí prohlubující se vazby mezi tímto samosprávným ostrovem a Českou republikou. Jeho odpovědi jsme upravili kvůli délce a srozumitelnosti.

Jak prohloubení bezpečnostních vazeb s Tchaj-wanem prospívá České republice?

Vzájemně výhodné vztahy se netýkají jen kultury či ekonomiky, ale stále více i otázky bezpečnosti a obrany. Průmysl a investoři mají stále větší zájem o budování bezpečných dodavatelských řetězců. Musíme si být vědomi nejen toxicity závislosti na Rusku – jak jsme se přesvědčili v této strašné válce, kdy jsme zjistili, jak jsme na Rusku závislí, pokud jde o ropu, plyn a jaderné palivo pro elektrárny. Podobná závislost na Číně byla také velmi škodlivá pro naši suverenitu, jak bylo vidět v době pandemie. Stále častěji vidíme, že se to netýká jen zdravotnických potřeb jako tehdy, ale dnes i mikročipů.  Musíme proto co nejdříve zapojit Tchaj-wan a pracovat na ekonomické a energetické bezpečnosti.

Středoevropské země včetně České republiky a Litvy jsou v angažmá s Tchaj-wanem ambicióznější než jejich větší sousedé. Proč tomu tak je?

Když jsem četl o historii Komunistické strany Číny, musel jsem znovu vidět všechna zvěrstva, která komunisté páchali v mé vlastní zemi, všechno to bezpráví, násilí a pronásledování, kterému byla vystavena moje vlastní rodina a naši přátelé. Zkušenosti z Evropy s komunistickými režimy by nám měly stačit k tomu, abychom byli [vůči komunistické Číně] obezřetní. Prezident České republiky Václav Havel mi říkával, že Čína respektuje i malé nebo střední země, pokud jsou si jisté svými hodnotami. Jenže začneme-li o nich pochybovat a váhat, máme problém. A myslím si, že to je v současné době náš problém – nejsme dostatečně jednoznační.

Phelim Kine, Politico

Rozhovor je zde