Pavel Fischer: Za chorého prezidenta Zemana rozhodovalo jeho okolí

Citace rozhovoru pro FORUM24

Pavel Fischer je předsedou senátního bezpečnostního výboru. Oznámil, že se znovu po pěti letech účastní prezidentských voleb. Pozornost vzbudil svými výroky o manželství stejnopohlavních párů, dlouhodobě je ale známý zejména svým jasným postojem k ruskému agresorovi. V rozhovoru pro Týdeník FORUM o tom všem hovoří.

Proč by vám lidé měli dát hlas? Čím se odlišujete od ostatních kandidátů na hlavu státu?

Do startu zbývají pořád dva týdny, možná tři, myslím teď registraci kandidátů. Když se na to podíváme, tak vidíme, že proto, aby se člověk kvalifikoval, tak musí splnit zákonné požadavky, a já nevím, kdo je splní, takže startovní pole pořád ještě neznáme.
Budu mluvit o sobě. Mám za sebou 30 let ve státních službách, prosazoval jsem Českou republiku na mezinárodních fórech, jako diplomat jsem sloužil v zahraničí i na ministerstvu a zabýval jsem se těmi nejtěžšími agendami obrany a bezpečnosti.
V Senátu předsedám velmi významnému výboru, který dokázal vládě, ať už současné, nebo předešlé, dávat podporu pro nejtěžší rozhodnutí, třeba po Vrběticích.
Nabízím nejen znalosti z mezinárodní politiky, bezpečnosti a práce pro stát, ale také schopnost tyto priority dávat do agendy velmi významné politické instituce a tou je Senát. Proto si vážím toho, že mám dnes podporu nejen 32 členů Senátu, kteří mi dali svůj podpis na kandidátní listinu, ale i 20 poslanců a poslankyň, což mi doplňuje kvalifikaci, že umím pracovat s oběma komorami parlamentu. To by prezident měl umět.

Vy jste kandidoval už před pěti lety. Když se na to díváte teď s odstupem času, proč to tenkrát nevyšlo?

Když se dívám, jak to tehdy dopadlo, ten pohled je dvojí. Jeden je, že jsem neuspěl, a druhý, že jsem to z nuly dotáhl na třetí místo. Když cestuji po světě, ten druhý pohled je častější. Často mě prezentují jako někoho, kdo má názory, ale také dokázal získat třetí místo v prezidentské volbě, a to se cení. Jedna věc je, když o politických otázkách přemýšlíte nebo píšete, a druhá věc je, když o nich dokážete přesvědčit občany. Já vím, že jsem jich přesvědčil dost, abych byl třetí. To je z hlediska někoho, kdo celý život působil v diplomacii, vlastně obrovský úspěch.

Miloš Zeman strávil ve funkci prezidenta zhruba deset let. Jak jeho působení ovlivnilo prezidentský úřad?

Při práci našeho výboru jsme se museli zabývat tím šíleným teroristickým útokem, který Rusové v uniformě, byli to příslušníci ozbrojených sil, provedli v moravských Vrběticích. Když jsme všechno analyzovali a zkoumali chování jednotlivých institucí českého státu, zjistili jsme, že jedna úplně chybí. Jedna vypadla, nebyla tam. Instituce jsou založeny právě na tom, že se navzájem hlídají, vyvažují nebo doplňují, ale Miloš Zeman nebyl. Já jsem si uvědomil, že nemáme prezidenta ve chvíli, kdy ho zoufale potřebujeme.
Prezident je nenahraditelný.
V době, když začala krize na Ukrajině, horká fáze války v únoru, tak vidíme, že prezident není. Přitom prezident zastupuje stát navenek, má koordinovat nebo má velkou roli z hlediska formování společných postojů, je také vrchním velitelemozbrojených sil. Musím říct, že Miloš Zeman není ve funkci, proto jsme také jednali o článku 66, a občané to tak vnímají. Za chorého prezidenta rozhodovalo jeho okolí a to rozhodovalo způsobem, který není v souladu s ústavním pořádkem u nás. Mám za to, že občané měli obavu o zdraví Miloše Zemana a zároveň měli obavu, aby jeho jménem nejednal někdo, kdo třeba prosazuje zájmy Ruska.
Ruský výsadek na Hradě stále působí a to, že panovník může mít i špatné rádce, je už v českých pohádkách. Já mám za to, že bychom se měli probudit do reality. A řada občanů otevřela oči, protože vidí, že na Hradě to není v pořádku. Miloš Zemanneprospěl dobrému jménu České republiky a úřadu prezidenta. To je potřeba napravit.

Vy jste zmiňoval okolí prezidenta Miloše Zemana. Už jste přemýšlel, koho byste si s sebou popřípadě přivedl na Hrad?

Představu mám. Na Hradě jsem pracoval 8 let, takže velmi dobře vím, jak složitý organismus to je, jak složité je propojit úřad prezidenta se správou, péčí o tak významnou památku, jak daleko může být někdy do Lán, když hoří, nebo je potřeba něco rozhodnout. Ostatně to vidíme, v Lánech působil člověk, který byl pravomocně odsouzen, dokud ho Miloš Zeman neomilostnil.
Já mám za to, že případů trestního stíhání v okolí prezidenta Zemana bylo tolik, že je tam potřeba udělat pořádek. Vím, jak je organismus složitý a jaké typy je tam potřeba prosadit. Rozhodně by to neměli být lidé bez smlouvy, bez prověrky, bez pracovní náplně, kteří působí v zájmu cizí moci. Mám na mysli třeba pana Nejedlého.

Vaši kandidaturu podpořila koalice SPOLU, a to s kandidaturou Danuše Nerudové a Petra Pavla. Nemrzelo vás, že jste nebyl vy tím jediným kandidátem vládní koalice?

Já koalici SPOLU neradím a měla určitě dost důvodů, proč podpořit rovnou tři kandidáty. Podpory si vážím, a když se podíváte na seznam těch, kteří mi dali podpis, tak mě těší, že tam jsou i senátoři z jiných politických stran a hnutí, například senátoři ze STAN nebo hnutí ANO. Beru to jako velké povzbuzení, ale neberu to jako něco exkluzivního.

Evropou a Českou republikou od 24. února hýbe válka na Ukrajině. Je odpověď na ruskou agresi podle vašeho názoru dostatečná?

Je zoufale pomalá, já jsem hrozně netrpělivý, protože se mi zdá, že Západ dlouho přemýšlel, jestli to, co se děje, je realita, nebo ne, a jestli to Putin myslí vážně, nebo ne, a jestli se opravdu chystá k tak rozsáhlým operacím za cenu statisíců civilníchobětí, nebo se nám to jen zdá.
Já mám za to, že každý den od toho 24. února jsme se něco dozvěděli nejen o Putinovi, ale také o sobě a o Západu. Mám za to, že se učíme, byl bych ale rád, kdyby ta podpora byla od prvního dne mnohem razantnější a odvážnější, protože Ukrajina už by se možná dnes nacházela v takovém případě v mnohem výhodnější situaci, třeba by už měla kontrolu nad celým svým územím.

V Moskvě došlo k odstranění plotu u Českého domu. Mě by zajímalo i s ohledem na právě probíhající válku, zda má podle vás smysl, aby v Česku byla nadále ruská ambasáda?

Česká republika je na seznamu nepřátelských zemí. To znamená, že se k nám Rusko chová jako k nepříteli.
Celá řada jeho kroků se nedá vysvětlit jinak než jako snaha uškodit českým občanům a našim dobrým vztahům.
Skoro bych řekl, že je to chvíle pro velkou inventuru.
Podívejme se na smluvní základnu, kterou máme.
Máme smlouvu o přátelství, ze které nefunguje jediný paragraf. Dokonce je tam ustanovení, že když budou mít smluvní strany – Ruská federace a Česká republika – problém, že se vyvolá jednání na nejvyšší úrovni. To jednání se nepodařilo svolat a voláme po něm už několik let. Máme smlouvu o vzájemné pomoci v sociální oblasti. To znamená, že ruští občané na našem území berou peníze od českých daňových poplatníků a vice versa. To jsou ustanovení, která si musíme dát před oči a říct si, co s nimi budeme dělat, a do jaké míry potřebujeme mít diplomatické vztahy v plné šíři. Už dnes jsou velmi limitované vzhledem k počtu diplomatů na obou stranách.
Mám za to, že vláda od nás potřebuje nejen ocenění, ale i podporu. Dala si totiž do programového prohlášení, že provede inventuru vztahů s Čínskou lidovourepublikou a s Ruskem. V obou případech má tato vláda naši plnou podporu. Na Číně a na jejím zhoubném vlivu u nás nebo na Rusku pracujeme už několik let a víme, že máme co nabídnout.

V médiích v posledních dnech s vaší osobou rezonoval výrok z rozhovoru pro Deník N, ve kterém jste řekl, že pokud bychom dali „naroveň manželství a stejnopohlavní svazky, posilujeme tím obavy, že se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat“. Jak jste to myslel?

To byla asociace, ve které jsem mluvil o článku, který před týdny zveřejnil server Seznam Zprávy. Nejsem proti vyrovnání práv partnerů bez ohledu na to, jestli žijí v manželství, nebo jako stejnopohlavní pár.
Děti bych nechal stranou, protože je to velmi složitá otázka. Už dnes děti trpí a je to často v důsledku rozpadu rodin nebo rodinných vztahů. To byla spíše asociace.
Ve stejném rozhovoru jsem mluvil například o právu šaría. Nikdo mě zatím neoznačil za islamofoba, přitom to bylo jasné vymezení se proti některým tendencím, které vidíme ve státech kolem nás.
Byla to asociace, nebyl to výrok, který je třeba tesat do kamene.

Ve sněmovně teď leží návrh zákona na zrovnoprávnění stejnopohlavních sňatků. Někteří zákonodárci ale chtějí naopak zanést do ústavy, že manželství je sňatek muže a ženy. Podpořil byste tedy ten první návrh?

Naprosto rozumím tomu, proč někdo chce tesat do ústavy, že manželství se rovná vztah muže a ženy. Já to vidím podobně. Na druhou stranu nejsem úplně zastáncem přepisování ústavy.
K ústavě bych přistupoval opatrně. Raději bych ji dodržoval, než přepisoval nebo doplňoval. Rozumím ale těm důvodům.
Co se týče toho zákona, tak zapomínáme, že co získá v parlamentu většinu, tak bez ohledu na skutečnost, co si o tom myslí prezident, se stává zákonem. Je to závazné pro každého a prezident nemá právo a pravomoc navrhovat zákony. Má za úkol je podepsat. Řekl jsem, že v případě, že by zákon o manželství pro všechny získal parlamentní většinu, tak já bych nestál v cestě.
Takový zákon bych nevetoval, přestože mé osobní přesvědčení je, že manželství je skutečně vztah muže a ženy a děti k tomu.