Andrej Babiš byl slabý premiér. Jeho kandidatura na Hrad mi přijde jako z blbého filmu

Na post prezidenta České republiky jste kandidoval již v roce 2018. Proč myslíte, že jste tehdy neuspěl?

Řekl bych, že to tenkrát vlastně dopadlo velmi dobře. Mnoho lidí mi říkalo, že do toho nemám chodit a že je to zbytečné úsilí, ale když dnes jezdím po celém světě a lidé vědí, že jsem kandidoval a byl jsem třetí, tak slyším obrovskou chválu a uznání. Hodně tedy záleží na perspektivě. A proč to nedopadlo? Asi taky proto, že jsem do kampaně vstoupil pozdě, protože jsem neměl dost peněz. Každý měsíc kampaně vás stojí několik milionů, které jsem prostě neměl.

Jen o pár měsíců později jste pro Českou televizi oznámil, že v příštích volbách kandidaturu zopakujete. Stále to platí?

Chci být připravený, protože vidím, že celá řada témat, na kterých jsem pracoval dříve a na kterých pracuji i teď v Senátu, zůstává mimořádně aktuální. Takže chci být připravený.

Na druhou stranu se mě ptáte ve chvíli, kdy je na tom Miloš Zeman ze zdravotního hlediska špatně. Nepřijde mi korektní hlásit se k projektu, který je v řádných volbách až za rok a půl. Tím spíš, že Senát má velmi silnou pravomoc na to umravnit ty pány, kteří s prezidentem manipulují a kteří jsou často trestně stíhaní nebo v podezření ze střetu zájmů. A já bych hrozně nerad míchal jablka a hrušky. To je jako kdybych doma opravoval auto a někdo se mě ptal, jestli půjdu zítra večer na ples. Ten bude až zítra, teď opravuju auto.
 
Právě teď musíme opravit ústavní systém České republiky. Nevím, co nám to přinese za body, ale vím, že to musíme udělat. Proto o kandidatuře nechci moc mluvit, protože to teď není na pořadu dne. Ale to, že tu na něčem pracuji a že to bude velmi aktuální i v době, kdy budou vyhlášené prezidentské volby, to je fakt.

Proč jste v roce 2017 usiloval o post prezidenta republiky?

Už jsem se na to nemohl dívat. Viděl jsem devastující politiku Miloše Zemana, který nás odcizoval nejen od našich ideálů, od toho, pro co jsem se nasazoval, když jsem pracoval pro Václava Havla, ale viděl jsem i slabost těch, kteří tvrdili, že ho vyzývají na souboj. Tehdy v tom zápase byli dva nebo tři kandidáti, kteří dělali aktivně kampaň, a já jsem si říkal: ale pánové, takhle to nemůžete vyhrát. Proto jsem se rozhodl do toho vstoupit, dát na stůl určitou agendu a donutit je, aby se jí alespoň zabývali. Téma obrany, téma Rusko, spolupráce s našimi spojenci… to tam úplně chybělo. Byl jsem rád, že jsem s nimi zatřásl, zatřásl jsem tou kokosovou palmou, jak říkají Francouzi, a ono něco začalo padat a donutilo to ostatní, aby se tomu začali věnovat.

Kdyby vás tenkrát občané zvolili, jakou byste měl politiku? Chtěl byste, stejně jako Miloš Zeman, udržovat přátelské vztahy s Ruskem a Čínou, nebo byste naopak mířil na Západ?

V žádném případě bych se neobklopil lidmi, kteří jsou v podezření z konfliktu zájmů, kteří nemají bezpečnostní prověrku, kteří pracovali pro Lukoil tak, že na ně byly uvalené pokuty. To je pro mě nepřijatelné. 

Nemyslím si, že naše politika má být proti Rusku nebo proti Číně, ona má být ve prospěch České republiky. Právo a svoboda, ústavní systém, demokraticky zvolená vláda, to jsou věci, které komunisty v Číně nikdy nenaučíme respektovat. Pokud nám do toho chtějí vstupovat, tak se musíme bránit. Podívejte se na práci našeho výboru tady v Senátu, kolikrát jsme přijímali usnesení proti vměšování Ruska do vnitřních záležitostí České republiky a kolikrát ze stejného důvodu proti Číně.

To není nic jiného než reakce na nepřípustné kroky z jejich strany. Já chci dělat sebevědomou českou politiku, která samozřejmě vychází z toho, že jsme uprostřed Evropy a musíme také intenzivně pracovat s našimi spojenci. Miloš Zeman se jim úplně odcizil, Václav Klaus se jim úplně odcizil, tihle dva pánové nás vlastně dovedli do určité izolace.

Který prezident v české historii vám byl nejbližší? Kdo podle Vás odváděl skvělou práci pro blaho České republiky?

To je nahrávka na smeč. Člověk nedělá osm let pro Václava Havla proto, že nemá co jiného na práci nebo že by ho jinde nechtěli. Obětoval jsem tomu osm let života a spoustu sil – proto, že mi to dávalo smysl, ne proto, že bych Václava Havla považoval za ikonu. Viděl jsem naopak spoustu jeho chyb. Ale zároveň jsem chápal, že přináší perspektivu, že chce spolupráci s Evropskou unií a že nás vrátil do struktur, které nás zabezpečují. Byl jsem u toho, když se rozšiřovalo NATO, když jsme se stali členy, spolu s prezidentem jsem připravoval summit Severoatlantické aliance. 

Když se na to dívají moje děti, tak to berou jako půl řádku v učebnici historie, ale pro nás to byl rok práce, kterou jsme museli odvést na úrovni lobbingu a přesvědčování. To nebyla samozřejmost, že se tu konal summit aliance. Poprvé se konal za hranicemi železné opony, bylo to epochální. A podobně to bylo s Evropskou unií. Nemůžu si pomoct, ale jsem strašně hrdý, že jsem u toho mohl být, a to nejenom jako pozorovatel, ale že jsem mohl aktivně vstupovat do některých záležitostí, protože Václav Havel mi také naslouchal. Chtěl slyšet, v čem jsou výhody a nevýhody, kde jsou slabé a silné stránky, a sváděli jsme o to skutečný zápas. Nejenom mezi sebou, ale samozřejmě i s jeho oponenty, mezi něž je bohužel nutné zařadit i Václava Klause a Miloše Zemana.

Když si po Václavu Havlovi poslanci zvolili právě pana Klause a občané následně Zemana, existuje podle vás šance, že se budou chtít vrátit k lidem, jako byl Václav Havel?

Václav Havel se nevrátí. Doba je úplně jiná, každý z nás je naprostý originál a ačkoli můžeme mít pocit, že se dá Václav Havel replikovat, tak nedá. Nikdo z nás nemá svůj klon, naštěstí. Nicméně řada věcí, ze kterých měl Václav Havel tehdy obavu, ale ostatní říkali, že přehání a že to není možné, se naplnila. 

Tady je potřeba, aby nové výzvy, a že jsou obrovské, daly vyrůst novým lídrům. Mám za to, že právě v konfrontaci s mladými lidmi, kteří třeba nečtou tolik knížky, ale jsou daleko víc schopní dekódovat vizuální a další zprávy na internetu, budou noví lídři vypadat trochu jinak. Třeba nebudou psát knihy jako Václav Havel, třeba budou točit reportáže na svoje mobily nebo nahrávat podcasty, co já vím. Prostředky jsou různé, důležité je sdělení a zájem o věci veřejné. 

Objevují se spekulace, že kandidovat na post prezidenta bude i dosluhující premiér Andrej Babiš (ANO). Má podle vás šanci?

Kandidaturu Andreje Babiše bych považoval za nemravnou. Je to člověk, který je trestně stíhán, a ten by neměl kandidovat nikam. Pokud nemá dost vlastního studu, tak je potřeba, aby mu to nahlas řekl někdo jiný, aby mu to řekli voliči. Navíc je to člověk, který má tak neuspořádané myšlení, že když mluví, tak nevím, jestli na mě mluví česky, nebo je to hotentot, nebo se zrovna snaží zopakovat, co mu někdo poradil. Vždyť on nemá vlastní myšlenku, vlastní systém myšlení. Andrej Babiš jako kandidát na prezidenta? Pro mě to je protimluv. To mi přijde jako z blbého filmu, možná absurdního divadla.

Sám jste před nedávnem v jednom z rozhovorů promluvil o tom, jak na nás svět kvůli Andreji Babišovi (ANO) a jeho zapojení v kauze Pandora Papers pohlíží. Mohlo by Česku uškodit, pokud by se prezidentem stal právě on?

Je pravda, že když se objevily Pandora Papers, tak jsem byl zrovna pracovně v zahraničí. Byl jsem jediný Čech v sále a mnozí za mnou chodili a ptali se mě, zda jsem již četl noviny. Ptali se, co ten náš premiér a Pandora Papers. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to není trapas náš, ale trapas světový. To se prostě nedělá. 

Když platíte daně, tak vyjadřujete solidaritu a loajalitu svojí vlastní zemi. Pokud je nechcete platit, tak se chováte nejenom nesolidárně, protože nebude z čeho vyplácet důchody, ale jste vlastně neloajální, a to je faul. Ať mi nikdo neříká, že to umožňují zákony. Pokud ano, tak je na čase je upravit. Daně se mají platit, je to věc odpovědnosti za naši zemi, která nám dala vystudovat, vydělat peníze a třeba i vydělat miliardy, jako je tomu v případě Andreje Babiše. Není možné tolerovat ulévání peněz do daňových rájů, nejsme nějaká pašerácká ekonomika, žijeme z daní. 

Takže Andrej Babiš jako daňový poplatník zvolil cestu, která pro něj byla možná v dané chvíli výhodná, ale je devastující pro jeho veřejné angažmá. Z mého pohledu by pro Českou republiku bylo zničující, kdyby někdo s takovým průšvihem zkoušel ještě kandidovat na nejvyšší úřad. Měl by mít dost studu, aby zůstal doma. A pokud ho nebude mít, tak ať se těší na ten politický zápas. Já už na něj políčeno mám.

Kauzy Andreje Babiše (ANO) sledujeme již několik let. Jak je možné, že na něj nikdo nemůže a že mu vše bez úhony prochází?

Když budete hodně drzá, dovolíte si přestat respektovat pravidla. A pokud vám to bude procházet, dostanete chuť v té drzosti pokračovat. Je to nestoudnost a věci by se měly začít dávat do souvislostí. Není možné, aby Andrej Babiš, který má nejvyšší exekutivní roli ve vládě a má pod sebou státní zastupitelství, byl v konfliktu zájmu, který je v historii České republiky naprosto nevídaný. Ať si Andrej Babiš říká, co chce, ale je skutečně ve střetu zájmu, který je potřeba řešit. Nejenom tím, že odejde za dveře, kdykoliv se řeší dotace pro Agrofert, jak se nám snažil namluvit, ale že odejde z funkce. 

Volby naštěstí vytvořily situaci, kdy bude muset opustit funkci premiéra a už nebude moci ovlivňovat jmenování státních zástupců, nebude mluvit do práce vyšetřovatelů a policie. Úkolem demokratických stran je velmi odpovědně nahlédnout, jak dalece Babišův systém změnil ministerstva a úřady, a to nejen ty, které mají na starosti dotace, ale i finanční úřady, finanční správu, která ho měla kontrolovat, počínaje Pandora Papers a konče Čapím hnízdem. Jak je možné, že mu to procházelo? Platil tolik? Nebo vyhrožoval? Nebo máme tak slabé zákony? Je potřeba to nejenom pochopit a zanalyzovat, ale také sjednat nápravu, která podle mě bude trvat déle než jedno volební období. Babiš je pro mě systémový problém.

V současné chvíli společností rezonuje téma týkající se zdravotního stavu prezidenta Miloše Zemana. Je podle vás správné, aby Hrad veřejnosti tajil informace, zda je prezident schopen vykonávat funkci? Má veřejnost právo znát jeho zdravotní stav či alespoň prognózu?

Miloš Zeman sám tvrdil, že je potřeba, aby lidé, kteří kandidují na prezidenta nebo jsou v úřadě, zveřejňovali informace o svém zdraví. Já s ním mohu souhlasit a raduji se z toho. Prezident je veřejný aktér a jeho zdraví je veřejnou záležitostí. Jinak by to do toho přeci nešel, kdyby chtěl zůstat někde v utajení. To znamená, že pokud Miloš Zeman dnes informace nezveřejňuje a pokud kancelář prezidenta informace tají, a dokonce je zveřejňuje s takovým zpožděním, že si člověk říká, co starého se zase dozví, tak je něco špatně. Na prezidenta musí být spolehnutí.

Pokud trpí takovou chorobou, že třeba část dne prospí nebo nepoznává svoje hosty, jak se píše v novinách, či je dezorientován, tak to může mít vážný dopad na bezpečnost občanů. Proto je tu opatření v rámci Ústavy, které umožní chránit úřad prezidenta bez toho, že bychom Miloši Zemanovi krátili jeho mandát. Zůstal by ve funkci a dokud by se nevrátil v plné síle, některé jeho pravomoci by se přesunuly. Tak to naplánovali tvůrci Ústavy a není třeba dlouho chodit kolem horké kaše.

Senátní výbor na základě vašeho návrhu již v červnu odhlasoval, že Zeman není schopen dostát povinnostem podle čl. 66 Ústavy. Proč jste se rozhodl podat tento návrh?

Když jsme studovali Vrbětice, viděli jsme, že tam nastala určitá anomálie. Každá z institucí v souvislosti se zjištěním pachatelů a zveřejněním jejich totožnosti dělala nějaké kroky a rozhodnutí, ale jedna instituce tam úplně chyběla. V tu chvíli jsme dali na stůl návrh na aktivaci článku 66, protože tou chybějící institucí byl samotný prezident České republiky. Kde měl mluvit, tam nemluvil, a kde měl mlčet, tak mluvil a prozrazoval utajované informace. Ukazovalo se, že jako by ani nechápal vážnost situace a nedělal svojí práci. Jeho spolupracovníci říkali, že tohle je hvězdná hodina české diplomacie. Houby s octem. Žádná hvězdná hodina se nekonala, bylo to spíše zatmění. Miloš Zeman neudělal vůbec nic. Když pak vystoupil na veřejnost, tak podporoval Ruskou federaci, nikoli Českou republiku. To bylo velké zmatení, kdy prezident z nějakých vážných důvodů nebyl schopen nahlédnout na vážnost situace a vážnost dopadů svých vlastních kroků.

Usoudili jsme, že tu existuje problém a závažné důvody, které neznáme, ale mohou být také zdravotní. Tato situace vytváří prostor pro jeho okolí, aby si v kanceláři dělalo, co chce. V zájmu republiky a bezpečnosti občanů bylo nutné říci dost, a to jsme také udělali.

Návrh jste tedy podal pouze na základě toho, jak pan prezident vystupoval v souvislosti s Vrběticemi?

Prezident nefungoval. Když vám nefunguje něco v motoru, tak zastavíte a podíváte se pod kapotu. Tak jsme se podívali a mluvili jsme s lidmi, kteří ve Vrběticích hráli první roli, ale na veřejnosti nesměli mluvit. U nás mluvili, protože jsme byli v utajeném režimu, a souvislosti byly jednoznačné. Prezident byl v tu chvíli disfunkční a nevěděli jsme proč, dokonce jsme nevěděli, zda je v Lánech nebo na Hradě, a co tedy čte, když nečte utajené zprávy. 

Co následovalo po odsouhlasení návrhu senátním výborem?

V Senátu nastala diskuze o tom, jestli jsme zvážili všechny okolnosti a jestli čtyřicetistránková zpráva, kterou přinášíme, je dostačující. Jak kolegové v komisi pro Ústavu, tak kolegové v Ústavně-právním výboru došli k závěru, že to dostačující není, že není čas aktivovat článek 66 a musíme nad tím spekulovat. To trvalo tak dlouho, až uběhly prázdniny, najednou byly volby a prezident nebyl nikde vidět. Pro mě to má úplně stejné parametry jako Vrbětice, akorát teď už to nevidím pouze já s mými kolegy ve výboru, ale všichni senátoři a senátorky, kteří si vzpomněli na naši práci a řekli, že je čas o článku 66 Ústavy opět jednat.

Připouštím, že situace okolo voleb byla mnohem více medializovaná. Najednou všichni viděli, že prezident není na svém místě a jeho lidé nemluví pravdu, když se přivede řeč na jeho zdravotní stav, a tak začali konat.

Šéf Senátu Miloš Vystrčil jen v pondělí 18. října potvrdil, že podle ÚVN prezident není schopen vykonávat funkci, což jeho okolí tajilo, přestože o tom vědělo. Jaký postup by měl podle vás nyní následovat?

Existují různé právní názory, ale já mám pocit, že není na co čekat. Tím, že nejednáme, vytváříme prostor pro manipulace. Opakuji, že se nejedná o trvalé opatření, ale dočasné, a to do doby, než se pan prezident vyléčí. V zájmu ochrany úřadu prezidenta stačí, aby jeden ze senátorů přišel na plénum, navrhl změnu programu a zjednodušeně řečeno do něj zařadil jednu větu, která bude znít: Prezident není schopen vykonávat úřad a ve smyslu článku 66 Ústavy přijímáme usnesení. Pro aktivaci článku 66 by podobně formulované usnesení za podpory většiny jediného hlasu musela přijmout i Poslanecká sněmovna.

Jak hodnotíte chování okolí pana prezidenta, konkrétně kancléře Vratislava Mynáře a předsedy Sněmovny Radka Vondráčka (ANO)?

Skandál, nepředstavitelný skandál. U Václava Havla jsem pracoval dost dlouho na to, abych viděl, jak funguje kancelář a jaké problémy se řeší, když je prezident nemocen, když je hospitalizován, operován. My jsme těch diagnóz s Václavem Havlem zažili tolik, že to někdy bylo jako špatný seriál – pořád byl někde ve špitále. Vždy jsme znovu hledali správnou míru, co říct a co neříct. Stačí se podívat do historie, do archivů a novin, kde najdete desítky zpráv ČTK, co všechno prezident řeší a neřeší, co říká jeho ošetřující lékař, jakou má dnes teplotu atd. U Miloše Zemana jsme ještě ani neslyšeli diagnózu. 

Nedávno jsem mluvil s pracovníky České televize, kteří mi říkali, že nejmladší záběry Miloše Zemana mají už několik týdnů staré. Několik týdnů. U Václava Havla jsem organizoval, že k němu pravidelně chodil novinář z ČTK a udělal pořádnou fotku, aby národ viděl, že prezident je sice v županu a rozcuchaný, ale celkem fit. Nemusíme čekat na to, až Miloš Zeman vystoupí a řekne národu, jak se mu daří. Úplně stačí, když kancelář bude pravidelně informovat o tom, co je s prezidentem, a jeho ošetřující lékař bude dělat brífinky. Ale nic z toho se neděje.

Jen před pár dny Hrad zveřejnil video pana prezidenta z nemocnice, aby dokázal, že je schopen vykonávat funkci.

Já nevím, jestli to video viděla paní Zemanová, jestli souhlasila s jeho vysíláním a jestli s vysíláním souhlasil Miloš Zeman. Jedno ale vím jistě. Nesouhlasil ošetřující lékař, protože ta parta, jak tam přišla, připomínala spíš osvětimanskou zabijačku. Porušili úplně všechna pravidla, stejně jako pan Mynář, když dělal tu slavnou zabijačku v Osvětimanech během covidu. Jak je možné, že jdou za prezidentem republiky bez respirátorů, bez ochranných obleků a že jich tam přišlo tolik? Vždyť oni tam přišli prezidenta ohrozit. Mám za to, že zveřejněné video nevypovídá nic o stavu Miloše Zemana, jako spíše o partičce jeho podřízených, která má pocit, že na ni nic neplatí, že je mocnější než Ústava a všechna pravidla. Hlava mi to nebere a je to velmi nebezpečné.

Andrej Babiš (ANO) na základě videa vyzval pana Mynáře, aby odstoupil. Ten však řekl, že právo odvolat ho má pouze prezident Zeman. Má pravdu?

Samotný spor mezi Babišem a Mynářem stojí za pozornost, protože Andrej Babiš tvrdil, že po volbách půjde do Lán, ale nebude se s Milošem Zemanem bavit o volbách. O čem by se ti dva asi bavili, o Čapím hnízdě? To je nepředstavitelné. Znamená to, že Andrej Babiš už tehdy o schůzce mluvil velmi zvláštním způsobem, pak z ní utekl zadním vchodem a Miloše Zemana vzápětí odvezli do nemocnice. Já nevím, co se dělo. Andrej Babiš dva dny mlčel a pak řekl, že mu Zeman v tu chvíli jakožto prezident republiky nabídl dokonce dva pokusy na sestavení vlády. Přitom Hrad celou dobu mlčel. Všechno to na mě působí mimořádně podezřele, nevěrohodně a každé nové vyjádření přináší ještě více otázek.

A kdo může odvolat pana Mynáře? To je důležitá otázka, kterou by bylo potřeba řešit z hlediska právního a zdaleka není jednoznačné, že to může udělat někdo zastupující. Podle mě by měl podat výpověď sám. Mám za to, že pan Mynář někdy působí tak suverénně, že by mu prospělo, kdyby možná více četl Ústavu a zákony České republiky řídil se jimi, místo aby dával ostatním lekce. Přijde mi to nevkusné.

Na Twitteru jste napsal, že vina za zneužívání úřadu prezidenta leží i na Andreji Babišovi a jeho vládě. Jak to myslíte?

Andrej Babiš je součástí problému, není součástí řešení. Když jsme ve výboru hlasovali o tom, že by pan Nejedlý měl vrátit diplomatický pas, a dali jsme to za úkol vládě, tak na nás vláda udělala dlouhý nos a vysvětlila nám, že diplomatický pas nemůže odejmout, že ho nemůže zneplatnit, že jsme nic nepochopili a pan Nejedlý je přeci plnohodnotný aktér. Přitom nemá prověrku ani smlouvu, nemá pracovní popis a jedná jménem České republiky v Moskvě! Vždyť to je absurdní.

Vláda nechtěla tyto věci řešit, nechtěla vyvolávat zbytečné napětí s prezidentem a nechala to dojít tak daleko, že jí dokonce prezident říkal, kdo má kam odjet jako velvyslanec. Dokonce už to později nebyl ani prezident, ale pan Nejedlý, který říkal, kdo má naši zemi reprezentovat. To je přeci úplně nemravné. Poté jsme viděli, jak Miloš Zeman ukázal na ministry Petříčka a Blatného a řekl, že mají skončit. Andrej Babiš to poslušně vykonal, byl to slabý premiér.

Vy jste senátor. Co bylo vaší motivací pro vstup do politiky?

Už jsem se na to nechtěl koukat.

Kdybyste měl zhodnotit vaše dosavadní působení v politice, tak za co jste opravdu rád, že se díky vám stalo?

Jsem hrozně rád, že jsme udělali velké veřejné slyšení o tom, jak Čína a Rusko zkoušejí manipulovat Českou republikou. To je ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie velký výkon. Jsem velmi hrdý na to, že se nám podařilo zadržet vládu, která zkoušela připravit tendr na Dukovany způsobem, který byl nejenom nemravný, ale velmi nebezpečný. Vládu jsme zatlačili do situace, že konečně začala poslouchat zpravodajské služby a doporučení bezpečnostních institucí České republiky. Jsem hrdý, že jsme na vládu zatlačili i v dalších věcech. Bilance, kterou mám za sebou, je dnes velmi povzbudivá, ale mám za to, že ještě nejsem u konce, mám spoustu práce před sebou a vysvědčení mi poté musí dát voliči.

Čemu se rád věnujete ve volném čase? Jak „dobíjíte baterky“?

Hrozně rád chodím se psem do přírody. S dětmi hrajeme hry, jsem muzikant, takže když mohu, tak se věnuji hudbě. A vlastně pořád přemýšlím o naší zemi. Někdy jdu do přírody tam, kde nikoho nepotkám, nebo vyrazím v noci či za špatného počasí a přemýšlím nad tím, jakou tvář té naší zemi dáváme, v tom dobrém i v tom špatném. Máme u nás místa, která jsou tak čarokrásná, že ani nechci říkat, kde jsou, abych někomu nedal nápad postavit tam nějaký developerský projekt. Žijeme v krásné zemi a mám za to, že si málokdy uvědomujeme, že se nám tu žije hrozně dobře a že bychom pro budoucnost, nejen pro tu zelenou a budoucnost z hlediska vzdělávání, měli dělat více.

Když odhlédneme od vlády a vedení na Hradě, tak jak se vám líbí to, jakým směrem se Česká republika posouvá a vyvíjí?

Mám pocit, že si málokdy klademe dlouhodobě důležité otázky. Například když se dnes mluví o dopravě a mobilitě, tak často zapomínáme na to, že máme jednu z nejhustších sítí železnic v Evropě, kterou naše vlády nechaly zchátrat a kterou vnímáme jako něco nemoderního. Ale já to vidím jinak, chci sednout do vlaku a chci, aby na něj navazovala další doprava. Je obrovská škoda, že tento potenciál zůstává nevyužitý. 

Zaskakuje mě, že si všichni kladou otázku, jak to budeme dělat s elektrickými auty, abychom ušetřili na toxických emisích. Ale zapomíná se, že kdyby se jenom zateplily všechny vládní budovy, tak to přinese obrovský byznys pro české firmy a obrovské úspory pro český stát. Mám za to, že si neklademe správné otázky nebo že si je klademe příliš pozdě, třeba až ve chvíli, kdy se schvaluje rozpočet a není na nic čas.

Kde se vidíte za 5 let?

Jsem šťastný tam, kde jsem, obrovskou roli v tom hraje moje rodina. Před pěti lety jsem si neuměl představit, že budu senátor… takže se hrozně rád nechám překvapit.