Pavel Fischer pro portál Investigace.cz: „Ruská banka“ v Budapešti: Český zájem v limbu

Česko dodnes neposvětilo přesun Mezinárodní investiční banky (MIB) z Moskvy do Budapešti. Vláda s ním sice předběžně souhlasila, v Senátu se ale loni na podzim ratifikace této změny zasekla. Senátoři totiž využili příležitost a místo odsouhlasení vládního materiálu chtěli kabinetu uložit, aby začal pracovat na našem odchodu z MIB. „Vláda se zalekla a papír s žádostí o ratifikaci si vzala zpátky,“ říká senátor Pavel Fischer, předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Uplynul skoro rok, ale vláda do Senátu materiál znovu neposlala. „Co tam nad tím dělají, nevím,“ říká Pavel Fischer, který v roce 2017 neúspěšně kandidoval na prezidenta, působil jako poradce bývalého prezidenta Václava Havla a také jako velvyslanec v Monaku a ve Francii. „Každopádně je to v rozporu s pravidly parlamentní kontroly, považuji to za hrubé selhání této vlády.”

Zhruba před rokem vámi vedený senátní zahraniční a bezpečnostní výbor doporučil, aby Česko vystoupilo z Mezinárodní investiční banky. Tehdy jste řekl: „Mezinárodní investiční banka je pozůstatek z dob socialismu a RVHP, dnes slouží především Ruské federaci. Nevidím důvod, proč bychom měli zůstávat jejími členy, není to pro Českou republiku výhodné. MIB je navíc rizikem z hlediska bezpečnosti. Je proto nejvyšší čas připravovat odchod.“ Od té doby se ale o vystoupení Česka z MIB nemluvilo, vzala vláda vaše doporučení vůbec vážně?

Začnu zeširoka. Když se mění mezinárodní dohody, Senát má za úkol dávat k tomu doporučení v rámci ratifikačního procesu. Parlamentní kontrola důležitých smluv spočívá i v tom, že vláda nám přichází vysvětlit, proč nějaká smlouva má být uzavřena, prodloužena nebo změněna. V případě MIB nám vláda poslala žádost, abychom schválili přesun této banky z Moskvy do Budapešti. Česko je jedním z jejích akcionářů a podle stanov MIB musí s podstatnými změnami, mezi které změna sídla patří, souhlasit všichni akcionáři. Vláda se stěhováním banky předběžně souhlasila, neboť předpokládala, že v Senátu nebude v tomto směru žádný problém.

Jenže problém nastal?

V Senátu jsme nad tím seděli a kolegové začali říkat, počkejte, s touhle bankou je to nějaké zvláštní. Členové mnou vedeného výboru měli řadu otázek, náměstkyně ministryně financí paní Lenka Dupáková (v Radě guvernérů MIB zastupuje ministryni financí Alenu Schillerovou, pozn. red.) nám na ně nebyla schopna odpovědět. Proto jsme se rozhodli, že projednávání přerušíme. Žádost vlády o ratifikaci projednával jako garanční také senátní hospodářský výbor, ten navázal na naše otázky. Dokonce jsme uspořádali společné sezení obou výborů, na které jsme pozvali řadu hostů. Paní náměstkyně Dupáková si přivedla místopředsedu představenstva MIB Jozefa Kollára (zastupuje Slovensko, Česko v představenstvu žádného zástupce nemá, pozn. red.). Některé senátory rozladilo, že mluvil dlouho, jako by nás chtěl přesvědčit, že dělá důležitou práci, na nás však velký dojem neudělal. Byl tady také insolvenční správce Pilsen Steel Jaroslav Brož (plzeňským hutím Pilsen Steel poskytla MIB úvěry ve výši 50 milionů eur, které zmizely, a krátce nato hutě skončily v insolvenci, pozn. red.), byla tu i zástupkyně odborů Pilsen Steel Ivanka Smolková.

Co jste se dozvěděli?

Zjistili jsme, že banka má asi velikost kampeličky, to znamená velmi malý základní kapitál. A že jsme členy instituce, jež o sobě vydává zprávy, jak je všechno v pořádku, ale když jsme se podívali na jeden konkrétní obchodní případ hutí Pilsen Steel, bylo tam všechno špatně. Zatímco nám paní náměstkyně Dupáková tvrdila, že ta operace zachránila pracovní místa na dva roky, odborářka Smolková řekla – žádné peníze od MIB jsme ve firmě Pilsen Steel neviděli a většina zaměstnanců přišla o práci. Dozvěděli jsme se také, že úvěry garantovala ruská státní Vněšekonombank, která je na sankčním seznamu EU. Než jsme proto projednávání MIB posunuli na plénum, náš výbor připravil usnesení, v němž jsme vyzvali vládu, aby z MIB odešla.

Plénum Senátu mělo o vládním materiálu, tedy o posvěcení přesunu MIB z Moskvy do Budapešti, stejně jako o usnesení vašeho výboru, aby vláda „připravila kroky nezbytné pro vystoupení z MIB“, hlasovat loni na konci října. Žádný bod týkající se MIB ale na programu Senátu nebyl. Jak je to možné?

Vláda najednou řekla prr a tu ratifikaci, která nám náleží, vzala zpátky – říká se tomu zpětvzetí – a už jsme materiál o MIB neviděli. Do té doby jsem netušil, že nějaké zpětvzetí existuje. Ten dokument o přesunu sídla MIB není ratifikován, je v jakémsi limbu. Není platný, ale není ani neschválený. My jsme ho schválit nechtěli.

Co by se dělo dál, pokud by Senát neschválil přesun MIB z Moskvy do Budapešti a naopak vládě uložil, aby začala pracovat na vystoupení z této instituce?

Vláda odsouhlasila něco, k čemu neměla mandát – a to je vážná věc. Když měníte sídlo, měníte smlouvu. A my jsme si na základě téhle chystané změny uvědomili, že Česko je součástí instituce, která říká, že pomáhá a zachraňuje pracovní místa a pak slyšíme, že nezachraňuje. Ministerstvo financí tvrdí, že je výhodné tam sedět a pak vidíme, že ta instituce porušuje sankční režim Evropské unie vůči Rusku. To znamená, že sedíme na dvou židlích. Jako členové EU máme ve chvíli, kdy se něco děje, všichni držet za jeden provaz, dodržovat sankce. Zároveň jsme však součástí instituce, která si na své webové stránky dokonce dala jako hlavní výhodu, že není pod sankčním režimem. Což je schizofrenie.

Jak to, že MIB není pod sankčním režimem?

Není to banka, je to vlastně mezinárodní instituce. Její zaměstnanci mají diplomatickou imunitu, to znamená, že kdyby mezi nimi byl někdo, kdo má nějaké nečisté úmysly, nic o něm nezjistíme, protože má krytí. A zároveň to slouží k překračování sankčního režimu. Naše vláda je zkrátka součástí něčeho, co je v rozporu se základními zájmy Česka. Přesněji řečeno, abychom vůči Rusku, které se nejen k nám chová nepřátelsky, táhli s ostatními za jeden provaz.

Co prakticky znamená zpětvzetí materiálu, že Parlament stěhování MIB neratifikoval? Je pak přesun do Budapešti neplatný, zpochybněný?

To je otázka pro mezinárodního právníka. Ale je jasné, že vláda udělala krok, pro který neměla zmocnění.

Vláda vám to ze Senátu vzala zpět, ale dál už nic neudělala. Musí kabinet takovýto materiál v nějaké lhůtě znovu předložit k ratifikaci?

V českém právním řádu není nástroj pro to, aby se takto umrtvená mezinárodní smlouva musela nechat Parlamentem ratifikovat, což je vlastně pozoruhodný problém. Je to v limbu a může to v něm zůstat třeba deset let.

To znamená, že vláda vytvořila situaci, kdy souhlasíme s přesunem MIB do Budapešti, aniž by to schválil Parlament? Politické rozložení sil v Senátu je takové, že by usnesení vašeho výboru většina odhlasovala?

Tady nejde o rozložení sil. My jsme zjistili, že Česko a jeho vláda je součástí něčeho, kde už dávno nemělo být. Sám premiér Andrej Babiš, když nastoupil do funkce, říkal, že z MIB odejdeme. Jeho předchůdce Bohuslav Sobotka říkal, že se má z MIB odejít. ANO i ČSSD už roky vládnou, z MIB jsme přesto neodešli. Samozřejmě odchod z MIB může něco stát, mít své náklady. Ale pořád budou nižší, když odejdeme co nejdříve, než když odejdeme za deset let. Banka nás nutí k navyšování kapitálu a skutečně jsme uvolnili v její prospěch další peníze.

Kdyby Senát odhlasoval, že vláda má začít podnikat kroky k vystoupení z MIB, bylo by to pro vládu závazné?

Vláda by se doporučením Senátu měla řídit. Pokud se jím neřídí, něco sděluje. Co, to já nevím. Když samotný Andrej Babiš při nástupu do funkce říkal, že v MIB nemáme být, a teď se chová, že mu to nevadí, já tomu nerozumím.

Říkáte, že MIB porušuje protiruské sankce. Ministerstvo financí ale loni na podzim zdůraznilo, že Finanční analytický úřad (FAÚ) při žádném z prověřovaných případů toto podezření nepotvrdil. Jak to jde dohromady?

Nevím, jakou má FAÚ kompetenci řešit porušení sankčního režimu. Ale sama banka na svých webových stránkách v době, kdy jsme se jí v Senátu zabývali, říkala – nabízíme vám nadstandardní podmínky, protože nejsme omezeni sankčním režimem. Umožňuje to fakt, že to není banka, ale mezinárodní organizace, jakýsi hybrid. Přesun do Budapešti navíc pro Rusko neznamená, že MIB přestane působit jako „jeden z nástrojů ekonomické diplomacie Ruské federace“, tady cituji náměstka ruského ministra financí. A jako ruská instituce je i zapsána ve Všeruském registru orgánů státní moci a správy.

Jak už jsem říkal, je v rozporu se zájmy České republiky být její součástí. Nejen kvůli obcházení sankcí, ale i z toho důvodu, že zaměstnanci MIB mají imunitu. Dejte bankéři trestněprávní imunitu a bude šťastný. A v tomto případě to není bankéřův sen, ale realita. Ti lidé si mohou dělat, co chtějí. Nevím, co FAÚ šetřil, možná se zabýval některými konkrétními firmami, které dostávaly prostředky z MIB. Potom jsem ale přesvědčen, že FAÚ nedohlédl daleko, to není problém několika operací, to je systémový problém.

Máte nějaký konkrétní příklad porušení sankcí ze strany MIB?

Nemám, ale ta banka o sobě sama říkala, že nabízí nadstandardní podmínky, protože není omezena sankcemi.

Ruská státní Vněšekonombank, která ovládala firmu Pilsen Steel ve chvíli, kdy MIB v její prospěch uvolnila zhruba 1,3 miliardy korun, na sankčním seznamu byla. I poté, co insolvenční správce Pilsen Steel prodal, zůstaly otazníky. Z insolvenčního rejstříku se dá vyčíst, že MIB celou pohledávku postoupila Vněšekonombank. Nevíme ale, za kolik. Víme jen to, že Vněšekonombank se tak stala hlavním věřitelem, dostane většinu peněz z prodeje firmy.

Když jsme v Senátu na společném zasedání s hospodářským výborem poslouchali jednotlivá vystoupení, utvrdilo nás to v obavách, že tady nebylo vše v pořádku. Zástupce MIB pan Kollár řekl, že Vněšekonombank dala takové záruky, že v případě Pilsen Steel nešla MIB do žádného rizika. Nejsem ekonom, ale působilo to na mě tak, že za MIB jednal aktér, jenž je na sankčním seznamu, a dělal tady operaci, ze které ani zaměstnanci, ani Česko neměli žádný užitek, ty peníze zmizely v propadlišti dějin.

Musím připomenout, že sankce vůči Ruské federaci nebyly přijaté jen tak. Rusko porušilo mezinárodně uznané hranice suverénního státu Ukrajiny, zabralo mu za pomoci vojenských prostředků území, Krym, na to se odpovídá válkou. To, že EU k tomu přistoupila zodpovědně, podpořila Ukrajinu a přitom nerozpoutala válku, bylo možné jen proto, že se přijaly drakonické sankce, které se každým rokem musí bohužel prodlužovat, protože Rusko se tváří, že mu to území začalo patřit. Dokonce si zavedlo zákon, na jehož základě lze každého, kdo o tom bude mluvit jinak, začít pronásledovat a volat k trestní odpovědnosti. Měli bychom si uvědomit, že respekt k mezinárodně uznávaným hranicím je jedním z konstitutivních prvků naší suverenity. Jinak se můžeme dostat do adekvátní situace, která nakonec způsobí, že nám na Karlovarsku někdo zabere území, poněvadž řekne, že tam žije dostatek občanů Ruské federace a že si tam vyhlašují samostatnost v rámci sebeurčení. Proto není v našem zájmu být součástí instituce, která toto popírá a dokonce se tváří, že je z toho možné mít užitek. 

Jestliže jako šéf výboru pro obranu, bezpečnost a zahraniční věci dostanu k ratifikaci něco, co hrozí, že se bude dotýkat bezpečnostních zájmů České republiky, tak na to musím poukázat. Ale když jsme ze Senátu na tento problém upozornili, dokonce jednomyslně, věc projednali spolu s hospodářským výborem, ministerstvo financí si materiál raději vzalo zpět.

Mluvil jste o tom s premiérem Babišem?

Ne, nemluvil. Ale gestorem je paní ministryně financí a ta v odpovědi na interpelace ve sněmovně odpovídala způsobem, který ve mně posílil obavy, že si neuvědomuje, jak moc je členství v MIB pro zájmy Česka nebezpečné.

Ministerstvo financí naše členství v MIB hájí, mluví o tom, že banka prošla transformací, přesun do Budapešti omezí možný ruský vliv, v Evropě bude banka podléhat efektivnější kontrole uplatňování sankcí EU.

Paní náměstkyně Dupáková nám říkala, že je pro nás výhodné v této instituci zůstat, protože náklady na vystoupení by byly vyšší než náklady na to, že tam zůstaneme. Problém je ovšem ten, že takto argumentuje jako účetní, který v rozpadlém baráku ještě pořád točí klikou u pokladny, zkouší počítat čísla tak, aby mu dávala smysl. Nepřipouští si, že celý ten barák je špatný a my v něm nemáme co dělat. Nejde přitom jen o peníze, ale i o další náklady, politické, geopolitické, bezpečnostní. To by vláda měla taky započítat, náklady, které nejsou účetní. Navíc ministerstvo zahraničí by z té banky chtělo už dávno vystoupit, ale ministerstvo financí tam chce zůstat. Není možné, aby zahraniční bezpečnostní politiku řešilo ministerstvo financí pohledem účetního. Nepřijímám, protestuji, to je špatně.

Co bude dál? Máte nějaký plán?

Když se podíváte do střev té banky, nepřestává vás překvapovat, jak velké množství otázek se ihned vynoří. My v Senátu ale nejsme zpravodajská služba, jsme pouze kontrolní orgán vládní činnosti, naším úkolem není vládu nahradit, ale kontrolovat ji. A to jsme udělali. Vláda se té kontroly zalekla a papír s žádostí o ratifikaci vzala zpět. Je proto potřeba říci, že naše kontrola něco objevila, pojmenovala a je povinností vlády a odpovědností ministerstva financí i premiéra, aby nám vysvětlili, proč to od loňského září mají na stole. Co tam nad tím dělají, nevím.

Můžete vládu nějak přimět, aby materiál znovu poslala Parlamentu?

Vláda má za povinnost každou ratifikaci, změnu mezinárodní dohody, poslat ke schválení v rámci ratifikačního procesu. Žádná lhůta, ve které to musí udělat, ale stanovena není. Vláda toho využila. Mě to pobuřuje a považuji to za hrubé selhání této vlády.

Rozhovor včetně dokumentů najdete na webu investigace.cz: https://www.investigace.cz/ruska-banka-v-budapesti-cesky-zajem-v-limbu/